» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141153

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Čajový obřad ::

*****?	publikováno: 14.12.2008, 11:49

Vychutnejte si doušek čaje od gejši Aworai. Snad vám nepoleze krkem.


	Černé nebe s nekonečnem hvězd a jedním měsíce se klanělo nad domem bohatého obchodníka Čunga. Měsíc svítil svým šedým světlem a zaháněl temnotu do temných koutů ve kterých se schovávali démoni noci. Řada rudých lampionů osvětlovala cestu přes rozsáhlé nádvoří Čungova domu. Na cestě stálo několik stráží, z řad nižších samurajů, kteří byli rádi za každou lepší práci. Obchodník Čung, známý svým čínským porcelánem a historkami ze zámoří, nechal přichystat čajový obřad a pozval řadu významných osobností z celého kraje. Nejprve pozval místo vládce Anuga, který mu zajistí nižší daně z obchodu. Potom celou škálu úředníků a různých významnějších lidí, mezi nimi nechyběl ani nejuznávanější samuraj Dorai. Nakonec nechal pozvat několik společnic- Gejša. Jedna ze společnic se jmenuje Aworai. Když jí bylo 12 let, nechala jí Gejša Nurai zaučit ve společenském chování profesionálních společnic. Před tím se živila jako malá zlodějka, protože rodiče jí zabil jeden samuraj, který dnes s ní měl popíjet čaj a ona ho měla bavit svojí společností. Obřad začal. Hosté se usadili ve společenské místnosti. Sluhové hostitele začali nosit tácy s čínským porcelánem. Vzduch se nasytil vůní orientálních krajin a hosté se začali bavit. Obchodník Čung se radoval v duchu jak mu vše tohle pomůže v obchodě a k lepšímu podnikání. Dokonce se vše líbilo i místo vládci Anugovi, který byl vyhlášený mrzout. Vše vypadalo dobře a večer utíkal všem velmi rychle. Když se měsíc vyhoupl nejvýše a noc byla na vrcholu své vlády, hosté začali odcházet zpět domů. Brzy zůstalo jen pár hostů mezi nimi byla i Gejša Aworai, uznávaný samuraj Dorai, domácí Čung a jeho žena a pár dalších bezvýznamnějších hostů. Začala diskuze na téma vojenské výpravy a potlačování vzpour rolníků. „Vy jste asi hodně zkušený bojovník uctivý samuraji Dorai,“ zeptal se obchodník Čung a podíval se na jizvu co byla zaryta na Doraiovi tváři od levého oka až ke koutku rtů. „Možná ano, možná ne,“ odpověděl Dorai trochu neokázale, „když můj pán poručí, musím vykonat vše co je v mých silách. Ale popravdě, ještě jsem nepotkal žádného jiného samuraje, který by zažil tolik bojů jako já.“ Gejša Aworai věděla podle vyprávění od jistého starého muže, že to byl Dorai, který zabil její matku i otce a z ní udělal sirotka. Dnes měla přijít pomsta. Diskuze pokračovala ještě nějakou chvíli a pak pán domu nechal ukončit čajový obřad spokojený, že dnes večer udělal vše mohl, aby jeho obchody do budoucna vzkvétaly. Domácí pán odešel za doprovodu svojí paní pryč a ostatní hosté je následovali. Jenom samuraj Dorai a Gejša Aworai zůstali. Chvíli se po sobě koukali až najednou Dorai chytl amok a vrhl se po krásné Aworai, jak tygr po koze. Odepnul si pásek s krátkým mečem tanto a dlouhou katanou a rozepnul si svůj oblek. Pod ním se objevila svalnatá hruď s několika šrámy z mnoha bitev a bitek. Aworai věděla, že tenhle muž může mít cokoliv co bude chtít, ale Gejšu měl málo kdo. Je to zakázané ovoce a on si toho byl dobře vědom. Nejvíce ho vzrušovala úzká, červená pusinka a bílé tvářičky jak lednový sníh na vrcholu hor. Nechala ho ponořit se do vášně, aby ztratil poslední kapky válečnického citu, že smrt je všude a v objetí Gejši Aworai je smrt nejblíže. Vytáhla ze svých kaštanových vlasů sponu, nabroušenou jak meč a neváhala. Zkušený výpad zasáhl tvrdě do krku samuraje. Spona jak dýka proťala tepnu a pod proudem vystříkla fontána krve na papírovou zeď Čungova bytu. Samuraj chtěl z posledních sil zavolat své společníky, kteří byli venku a čekali na něho, jenže nemohl. Spona prošla skrz hlasivky. Aworai odhodila Doraia stranou a popadla katanu. Dorai se chvíli kroutil, držel se za krk a očima šilhal po Aworai. Ta jen bezcitně přihlížela jak se vrah jejich rodičů topí ve vlastní krvi a prosí o pomoc. Plivla na něj a otevřela dveře ven z místnosti. Dveře vedli na chodbu kde stál sluha s tácem, aby uklidil porcelánové nádobí. Aworai si před něj stoupla. Celá zakrvácená s rozpuštěnými vlasy a držící černou katanu na které bylo vyražen had. Sluha začal křičet a utíkat. Brzy se ze všech stran vynořila obrovská přesila strážných domu a doraiových společníků. Aworai byla připravena, celých 10 let se připravovala na tenhle okamžik. Postavila se do bojového postoje a vyčkávala na první vlnu nepřátel. Protože chodba byla úzká, mohli projít maximálně čtyři nepřátele. Aworai tancovala s mečem. Kosila nepřátele až se všechny stěny z papíru obarvily do ruda. Její saténový oblek nasákl krví. Po mnoha bojích se na jejím těle objevily šrámy, ale její srdce a meč nic nemohl poškodit. Přišla se pomstít a dokonala pomstu úplně a jak skončila? Někdo říká, že padla v domě obchodníka Čunga. Jiný že spáchala sebevraždu, když jí zajali a nakonec, že všechny nájemné žoldnéře pozabíjela, Doraiovi společníky zmasakrovala a pak zmizela pryč. Kdo ví co se stalo. Avšak nejhůře na tom byl obchodník Čung. Potom masakru s ním nikdo nic nechtěl mít a skončil jako žebrák.


celkové hodnocení autora: 78.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.7		uložit příspěvek

známka poroty: 4.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 44		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

AňA Morgan	08.01.2009, 18:55:28

no, letmý popis čajového obřadu čajový obřad ani zdaleka nepřipomíná. japonský obřad - chanoyu /čanoju/ je opravdu obřad, čaj je takovým vrcholem, ale určitě se při něm jen tak nepopíjí. čaj je v podobě matchy, což je japonský zelený čaj gyokuro rozdrcený na prášek. našlehá se bambusovou metličkou a pak obřadně vypije /ale není to žádný čajíček - je hodně hořký/. tvůj popis spíš v náznacích ukazuje čínský čajový obřad gonf-fu-cha, který je dosti minimalistický, polévá se konvička, šálky, první nálev se vylévá, pije se přes čichátka.. případně doporučuju ´odbornou literaturu - Okakura - Cesta čaje, mysl čaje, J.Kramerová - Všechny čaje Číny apod.´ to jen tak na okraj, pod názvem sem čekala něco jiného..

naxos	15.12.2008, 1:23:01

Hey!!! docela slušná parodie na japonskou kullturu a pár holywoodskejch filmíků :D !!!

Rockwood	14.12.2008, 16:56:11

No... Gejša, která má dělat společnost samurajovi, který zabil její rodiče? Hodně mi to připomíná Killa a Billa ( :D )

Šíma	14.12.2008, 13:58:38

Touha po pomstě a to přes mrtvoly a bez ohledu, co všechno tento čin přinese druhým, kteří s tím nemají nic společného? Jako by to tu už bylo tisíckrát. Tvůj text se mi zdá napůl pohádka pro větší děti a napůl akční trhák s meči a spoustou krve... Dialogy mi připadají malinko "nadnesené", popisy se snaží navodit atmosféru noci, kdy se jedné ženě splní její sen a ona konečně pomství své rodiče a zakončí tak své dlouholeté přípravy. Jedna žena a porazila desítky samurajů a stráží? No, to by musela být zatraceně dobrá! ;-) Dvě až Tři, spíš se mi toto dílko zdá být průměrem. Čajový obřad je prý velkou slavností a netuším, jak by vypadal ve větším měřítku, ale nejsem znalcem Japonské kultury! Takže tak... Hezký den přeji. ;-)

Tuik	14.12.2008, 12:45:19

jej, ráda bych viděla "rozlehlý dům s nádvořím, který hlídají stráže", jak píšeš na začátku, který je papírový - jak píšeš ke konci. a vím, že je to hloupost, ale pokud to má být kupec čung japonec, tak mu změň jméno - čung je čínské - bude to vypadat líp.


ze dne 18.12.2008, 13:00:52
*****?: Myslím interiér a né exteriér ;).

agelast	14.12.2008, 11:48:57

Co naplat, ani tentokrát to nebude na oslavu… Čeština tu dostává na frak snad na všech frontách – ať už jsou to překlepy, pravopisné chyby, interpunkce, nesprávné tvary slov, slovosled nebo vyloženě podivné větné konstrukce. Snad v každé druhé větě se dá něco najít, což je při čtení poněkud zničující. Tady nezbývá než doporučit více pozornosti, případně radu nějakého ochotného beta čtenáře. Na začátku a na konci na mě text působil téměř jako jakési lidové vyprávění ne nepodobné pověsti či podobenství, čímž by se dala vysvětlit zkratkovitost a polopatičnost vyprávění. Tenhle dojem ale rychle vezme za své a pak už se dostavuje spíše dojem odbytosti. Veškeré popisy jsou prostě příliš řídké a fádní, než aby mohly příběhu vtisknout dostatečnou hloubku a atmosféru… A připočteme-li k tomu, že i příběh uvízl v krajině zažitých klišé, že si jen projede po vyjetých kolejích z bodu A do bodu B, aniž by čímkoliv překvapil či skutečně zaujal, dostaneme povídku, která bude jen těžko hledat spokojeného čtenáře… A přitom to mohl být docela zajímavý příběh o slepé pomstě (Dorai koneckonců sám říká, že: „když můj pán poručí, musím vykonat vše co je v mých silách.“). Jen více trpělivosti, více péče – a příště snad bude líp ;o)