obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2914627 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38139 příspěvků, 5579 autorů a 382179 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Život nekončí, dokud se žije ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky pro Epiku
 autor Pavel D. F. publikováno: 14.12.2008, 18:54  
Závěrečná povídka pro Epiku.
Tentokrát to není fantastika, spíš něco jako moje malé literární a internetové vyznání.
Jako obvykle dodám, že jsou postavy a děje smyšlené, pokud v nich ale někoho poznáte, nemusí to být náhoda (ehm, no, jedna postava je skutečná, hádejte, která).
 

Ota ležel na lůžku a po tváři mu tekla slza. Ještě včera byl kluk, co kypí zdravím, školu zvládal levou rukou a nedělal si žádné starosti. Taková smůla! Kdyby mu někdo řekl, že může dojít k tak pitomé havárii, nevěřil by. Stačilo jedno špatné rozhlédnutí, kvílení brzd, zvonění tramvaje a levá noha pod kolenem fuč. Auto ho hodilo pod tramvaj a železná kola na kolejích jsou jako nůžky.
Další slza si našla cestu po Otově skráni. Ozvalo se harašení za dveřmi a vešla sestřička. Povzbudivě se usmívala, nesla tác s večeří a kráčela jako pravá dáma.
„Nemám hlad,“ hlesl jediný pacient v pokoji.
„Ale no tak, něco jíst musíš. Přece nechceš zeslábnout jako moucha.“
„A co na tom záleží, sestři? Vždyť jsem mrzák, všechno je ztraceno.“
„To jistě není, Otakare. Víš přece, že spousta lidí jezdí na vozíku a nic jiného jim nezbývá. Ty máš ještě šanci na vcelku normální chůzi.“
„Cože? Vždyť nemám nohu!“
„Není to tak hrozné, jak to vypadá. Dívala jsem se do tvých záznamů. Koleno je v pořádku, zbývající kost bude stačit. Dám ti vizitku na dobrého protetika. Až se ti noha za pár měsíců zahojí, můžeš mu zavolat. Dnes se už nedělají žádné dřevěné nohy jako pro pirátského kapitána. Moderní protéza funguje docela spolehlivě, budeš chodit tak, že si toho nikdo ani nevšimne. Jen se nevzdávej tak snadno, není proč.“

Dny se vlekly, nemocniční prostředí se stávalo Otovým druhým domovem. Už neměl pořád špatnou náladu. Jenom občas ho zabolelo srdce, to když viděl krásné zdravé dívky v nemocničním parku. Belhal se o berlích, což bude asi v lásce pořádná překážka. Jeho milá se s ním rozešla poměrně rychle.
Posadil se na lavičku a poslouchal štěbetání ptáků ve větvích věkovité lípy. Kolem chodili cizí lidé, lékaři a sestry, sem tam přejela sanitka.
Starý muž, který si k němu přisedl, vypadal jako Bedřich Smetana. Vysoké čelo, plnovous, kulatá tvář, shrbená záda a hůlka v ruce. Nebyl oblečený v nemocničním županu, patrně nějaká návštěva.
„Jsi tu dlouho?“ zeptal se Oty.
„Už skoro měsíc.“
„Kvůli tam tomu?“ řekl muž a ukázal holí na pahýl Otovy levé nohy.
„Ano. Měl jsem nehodu.“
„Vidím, že tě něco trápí, jak se jmenuješ, chlapče?“
„Ota. A vy?“
„Karásek. Emil Karásek, profesor matematiky.“
„Aha.“
„Copak? Nemáš matematiku rád?“
„Ale jo, jen mi to k vám nesedí. Myslel jsem, že jste hudebník. Nebo spisovatel.“
„Copak hudba, ta se mi vždycky líbila. Jen jsem nebyl dostatečně trpělivý, abych se naučil hrát na nějaký nástroj. A taky jsem vyrůstal v chudé rodině, kde se na takové věci moc nemyslelo. Matematika dovede být krásná, i v ní je možné najít mnohou harmonii. Přitom to není drahý koníček. A spisovatel? No co bych zastíral, něco jsem už napsal. Ale abych vydal knihu, na to myslím nemám.“
„Možná kdyby to bylo o matematice…“
„Ale kdepak. O matematice píší velcí vědci. Jsem jen středoškolský profesor. Píšu povídky.“
„Opravdu? Taky jsem to zkoušel, ale k ničemu to nebylo.“
„A zkoušel jsi je někde zveřejnit? Dnes to není žádný problém.“
„Ne to jsem nezkoušel, pane profesore. Asi by o ně nikdo nestál.“
„Poslyš, Otakare, pro tebe přece není internet nic neznámého, nemám pravdu?“
„No, to není.“
„Tak vidíš. Když to zvládne starý dědek, proč bys to nezvládl ty? Na internetu je možné najít literární servery. Píší tam různí lidé, většinou amatéři. Sami si svá díla navzájem hodnotí a lze tam najít pestrou společnost, ve které se člověk cítí jako doma.“
„A vy si myslíte, že bych to mohl zkusit?“
„Proč ne? U počítače nevadí, když je člověk starý nebo nemocný. Je to velká věc, tenhle internet.“
„Jenže já psal hlavně takové fantastické příběhy, různé divoké bitvy, rytíři, neznámé krajiny.“
„To vůbec nevadí. Já píšu o běžných lidských starostech, někdo se zabývá zeměpisem, jiný píše o zvířatech, někdo píše básničky, jiný úvahy. A jsou i takoví, co píšou fantastické příběhy. Nic není marné, když člověk něco dělá pro radost. A když tuto radost sdílí s ostatními, je to radost dvojnásobná.“
Profesor vstal z lavičky, opřel se o hůl a usmál se na Otu pod vousy.
„Život nikdy nekončí, dokud se žije. Hlavu vzhůru a věčně mladé srdce, Oto.“
Pomalu odcházel parkem.

Protetik Zdeněk byl opravdu správný chlap. Poměřil Otovu nohu, zapsal si vše potřebné a stále se usmíval.
„Tak to bychom měli. Pustíme se do vaší protézy hned zítra, pane Drobný. Za týden si ji můžete přijet vyzkoušet. Co vy na to?“
Ota se usmál.
„Víte, nějak si nemůžu zvyknout na to, když mi někdo vyká. Ale jinak jsem spokojený, už se těším, že budu zase normálně chodit.“
„No, ono to nebude tak rychlé. Napřed budeš muset na rehabilitaci, aby sis na novou nohu zvykl. Po celou dobu s tebou budu v kontaktu, kdyby se něco s protézou přihodilo, hned to napravíme.“

Léto se chýlilo ke konci, k ránu bylo už trochu chladno a vlaštovky se připravovaly v hejnech na svoji pouť za sluncem. Ota se vrátil z rehabilitace, usedl k počítači a začal zkoumat, jak se ujala jeho nejnovější povídka. Nebylo to zase až tak špatné, musel se usmát, když si četl kritiky od daleko starších a zkušenějších lidí.
Život nekončí, dokud se žije. A Ota měl před sebou nový život, který jistě nebude špatný. Nová noha fungovala a internetové společenství bylo balzámem na duši. Znovu se pustil s chutí do studia, i když musel opakovat ročník, protože zameškal opravdu dlouhou dobu.

Ptáte se, jak to s ním dopadlo? Kdo ví, čas ubíhá a život nečeká. Možná se s Otou potkáte na nějakém literárním serveru, možná se s ním potkáte na ulici. Ani v jednom případě nepoznáte, že má nějaké problémy.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 14 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 40 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Viktor 17.12.2008, 7:52:24 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor ze dne 16.12.2008, 8:32:29

   ... hmmm... to máš pravdu, že text by musel být delší, kdyby ses postavami měl zaobírat hlouběji a taky máš pravdu, že by to četlo o mnoho méně lidí, protože by je délka odradila.... to je docela peklo... sám jsem to zjistil...

..oni lidi obecně nečtou... doba tomu nepřeje... otázkou je , zda je z tohoto důvodu vhodno používat zkratek a zjednodušení???

Možná jo, ale obávám se , abychom všichni neskončili jako autoři scénářů k videoklipům... :o/
 Viktor 16.12.2008, 8:32:29 Odpovědět 
   ... z lidského hlediska je to příběh přínosný, dává naději- co víc bychom měli chtít - pakliže je tvým cílem být člověkem, není nutno víc dodávat ...


... vzhledem k tomu, že si však text publikoval na literárním serveru, dovoluji si předpokládat, že tvé ambice mohou mířit i jiným směrem, a nazvěme to třeba tak, že aspiruješ na pozici literárního tvůrce... :O) ... jestliže je můj předpoklad správný , dovolím si několik poznámek...

forma:

obecně nemám námitek - neřeším pravopis ani interpunkci, neboť mám v tom směru sám značné mezery

obsah:

- osobně bych tento literární útvar zařadil do školního katechismu pro 8. třídy - sekce mravoučné příběhy - což sicesamo o sobě není nic špatného, ale...

Odůvodnění zařazení :o):

- v textu mi chybí podrobné vykreslení postav, zejména jejich psychiky - jsou tam přeci ohromné možnosti - ty postavy jsou hrozně černobílé - je to jako v relíéfové pohádkové sérii Štěpánky Haničincové "Příběhy kouzelné lampy"

Snad rozhovor Oty s profesorem by se dal - při trošce dobré vůle - akceptovat

...ale třeba věta - "Protetik Zdeněk byl opravdu správný chlap" - ta mě dostala... to si mám jako představit Horynu nebo Gagarina??? Pokud je ta postava nepodstatná nezaslouží si žádný přídomek , neboť čtenář nemá možnost tu jeho "správňácknost" zhodnotit a pokud by měla být podstatná, tak by měl čtenář naopak poznat sám, že protetik je "chlapák"

... no... podle mě si to téma hodně podcenil, zjednodušil a hlavně nevyužil... sklouzl si po povrchu jako po ztuhlém másle, ve kterém mohla být zalitá zlatá mince... :o)
 ze dne 16.12.2008, 23:25:55  
   Pavel D. F.: Díky za dlouhý a podnětný komentář, moc si toho vážím, že sis dal tu práci a uvedl dost věcí, nad nimiž se můžu zamyslet. Asi máš pravdu, že jsou mé příběhy příliš jednoduché, příliš kloužou po povrchu a používají mnoho zkratek. Kromě dialogů nemám moc rád vatu, ale tak jsi to jistě nemyslel. Postavy vážně mohly být vykresleny lépe. Ono je to asi tak, že ta povídka byla napsána z určitého přesného důvodu a její rozsah odpovídal běžným poměrům na literárním serveru Epika, kde delší prozaické texty prostě nikdo nečetl. Tady je to přece jen trošku jiné. Ale jak vidíš, s poctivou konstruktivní kritikou si ani tady moc lidí práci nedá. Jako redaktor nejsem hodnocen redakcí, což osobně považuji za jisté ochuzení. Může se pak paradoxně stát, že jsou čtenáři, kteří svými literárními schopnostmi mě jako redaktora předčí.
Takže ještě jednou díky.
 Apolenka 15.12.2008, 0:24:50 Odpovědět 
   Tak ani Ota, ani profesor? To se mi nezdá ...
Tvoje povídka je moc krásná - pro mě právě tím, že výpověď toho nelehkého lidského osudu tu plyne tak prostě, bez dramatizování, jak je to vlastní právě lidem smířeným.
Účin tvé povídky je silný a zbývá jen zazpívat:
... i kdyby supi se slítali na mé tělo, dokud se zpívá, ještě se neumřelo ...
 ze dne 15.12.2008, 7:51:45  
   Pavel D. F.: Díky za komentář i známku.
Ano, ani Ota ani profesor nejsou skutečné postavy. To už moc možností nezbývá, že?
Smíření - těžká věc, která mě postihla teprve potom, kdy můj výčet nemocí přerostl přes mez, kterou jsem byl ochoten akceptovat. No jo, to jsou ty paradoxy...
 First Girl 14.12.2008, 23:47:32 Odpovědět 
   Krasne dilko! ;)
 ze dne 15.12.2008, 7:47:03  
   Pavel D. F.: Díky, za komentář i známku.
 MC_Kejml 14.12.2008, 19:51:28 Odpovědět 
   To je milé :) Pavle, tipuji, že SPOILER ALERT ten profesor matematiky jsi ty ?

1
 ze dne 14.12.2008, 23:17:11  
   Pavel D. F.: Díky za komentář i hodnocení. Nicméně na Tvoji otázku musím odpovědět záporně. Profesor matematiky je rovněž fiktivní postava. Já jsem naopak na matice vyhučel na vysoké škole...
 Jackie Decker 14.12.2008, 19:45:36 Odpovědět 
   Je to hezké. téma už bylo zpracováno v různých zpracováních ale tohle bylo rozhodně pěkné jako taková úvaha :-) skoro bych si jako Otu dokázala představit tebe :D
 ze dne 14.12.2008, 23:14:42  
   Pavel D. F.: Díky za komentář. Ota je mojí osobní situací dost inspirován, ale nejsem to já. Moje nemoc se jaksi nachází v těle na úplně opačné straně než ta Otova. Ale fakt je, že jsem skrze literaturu a literární servery našel i já opět chuť do života, za což vděčím i vám - mým věrným čtenářům.
 Šíma 14.12.2008, 19:27:53 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 14.12.2008, 19:01:55

   P.S. Pak tolik nevadí, zda jsou zdraví, nebo nemocní, ale záleží na tom, jací jsou uvnitř... A internet toho hodně zakryje! Líbilo! ;-)
 ze dne 14.12.2008, 23:10:22  
   Pavel D. F.: Díky za komentáře a hodnocení. Ano, nezáleží na našich tělesných dispozicích, ale na tom, co nosíme v sobě. Koneckonců, co si zrovna my dva budeme dlouze povídat, že?
 Šíma 14.12.2008, 19:01:55 Odpovědět 
   Pěkné! Lidé jsou zřejmě "krásní" na dva způsoby: ten vnější (jak vypadají) a ten vnitřní (kdy ona krása vyvěrá zevnitř jich samotných)...
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ian Stepheson
(15.8.2017, 16:24)
Ian Stephenson
(15.8.2017, 16:19)
Hromdopolice
(3.8.2017, 21:45)
Petronela1991
(26.7.2017, 18:57)
obr
obr obr obr
obr
Protest
Ann
2.Kapitola-rýma
Karolína K.
Svíčky okno a b...
Altro
obr
obr obr obr
obr

PADESÁTNÍCI
Nina Máčová
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr