obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915449 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39666 příspěvků, 5755 autorů a 391123 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Tiché Vánoce ::

Příspěvek je součásti workshopu: Vánoce poslepu
 autor Arilin publikováno: 16.12.2008, 20:28  
Miluju ticho. A o Vánocích zvlášť. Hlavně, když se o ticho můžu postarat sám...
 

Máte rádi Vánoce? Vážně? A nelžete? Ne? Tak to asi neznáte ty pravé Vánoce, takové, jaké dokážu připravit jen já.
Slyšíte veselý cinkot rolniček? Cítíte vůni jehličí a prskavek? Máte na jazyku chuť perníčků? V tom případě jste šťastní lidičkové. Asi jsem u Vás ještě nebyl…
Víte, jsou lidé, pro které se Vánoce stali noční můrou. Jediné, co slyší je jen křik a ticho. Cítí jen kouř a zatuchlinu. V puse cítí jen pachuť krve. Oni vědí, jaké jsou ty pravé Vánoce.
Bojíte se rádi? Ano? Přestanete, na to se můžete spolehnout.
Budu Vám vyprávět jeden příběh. Jestli mu budete věřit nebo ne je jen na Vás. Ale věřte mi, měli byste…

Rok není důležitý. Místo také ne. Důležité je, že byly Vánoce jako z pohádky. V ulicích hrály vánoční koledy, na tvář dopadaly chladné sněhové vločky. Pohoda sálala z každého a ze všeho.
Ale v tom městečku žil jeden chlapec, snad jediné dítě, které se na Vánoce netěšilo. Nesnášel ty veselé vzrušené hlasy, které se z ulic ozývaly. Nesnášel vůni skořice, linoucí se z maminčiny kuchyně. Nenáviděl starý gramofon, jenž přehrával vánoční písně stále dokola. Nenáviděl ty přiblblé pořady, které vysílaly v televizi. Ale miloval to ticho, které nastalo na Štědrý večer, když ulehl do své chladné postele. To ticho na něj křičelo ze všech stran a to byl jediný okamžik, který na Vánocích miloval.
A právě to ticho ho inspirovalo. Chtěl, aby ho každý slyšel. Aby každý zažil ty pravé Vánoce, takové, jaké dokáže připravit pouze on. Ne Ježíšek, ale on teď bude symbolem Vánoc.
Napsal si seznam. Seznam domů, které navštíví. Seznam lidí, kteří budou mít tiché Vánoce.
Na Štědrý den z domu odešel hned po setmění ještě před večeří. Pod nohama mu křupal čerstvě napadaný sníh. Poprvé po dlouhé době si cestou vesele pískal. Nevěděl, co přesně bude dělat. Věděl jen, že nakonec bude ticho.
Stiskl ledovou kliku prvního domu. Jak snadné, jak jsou ti lidé důvěřiví, pomyslel si, když lehce otevřel nezamčené dveře. Tichoučké, sotva slyšitelné, bzučení mu dalo na vědomí, že hned za dveřmi jsou pojistky. Tiše se uchichtl a sundal si boty, přeci jim tu nenašlape. Z místnosti, kde hádal kuchyň nebo jídelnu se ozývalo rychlé nedočkavé cinkání příborů a nedočkavé dětské hlásky, kdy už přijde Ježíšek.
Chlapec se odhodlal, otevřel skříňku rozvaděče a vyhodil pojistky. Po celém domě se rozhostilo ticho. Jenže to samozřejmě netrvalo dlouho. Ozval se ženský hlas, odšupování židle, hlasité cinknutí nože, vzrušené dětské hlásky, mužský smích a nakonec škrtnutí zápalkou. A potom čtvery kroky hrnoucí se do obývacího pokoje.
Chlapci se to nelíbilo, vplížil se za nimi. Jak zvláštní, přes to veselí si nevšimnou nezvaného hosta… Schoval se za pohovku, vedle teplem sálajícího krbu, všechny čtyři hlasy veselé rodinky se ozývaly zpod jedle. Z pohovky vzal měkký teploučký polštářek a čekal. A dočkal se. Nejmenší dítě, holčička, se posadilo na kraj pohovky a nedočkavě rozvazovalo mašličku. Na tu chvíli chlapec čekal. Než pevně přitiskl polštář nic netušící dívence na tvář, škodolibě se jí zachechtal do ucha. Bezbranná holčička se chvilku vzpouzela, než její tělo docela ochablo. A balíček již nikdy nerozbalila.
Chlapec byl spokojený. Ale přestat nehodlal. Aromatickou svíčku, kterou si stále nic netušící rodinka položila na konferenční stoleček, vzal a tiše položil pod dolní okraj závěsu u okna. Schoval se zpátky za sedačku a tiše čekal. Nemusel čekat dlouho, štiplavý kouř zaplnil místnost téměř okamžitě. Veselé hlasy ustaly a přišel ženský hysterický křik. Muž vzal do náručí druhé dítě a ve spěchu popadl i bezvládné tělíčko mladší dívenky aniž by si všiml, že nedýchá. Žena spěchala za nimi, ale v hysterii zakopla o nohu stolku. Chlapec ihned využil nepřítomnosti muže. Přiskočil k ležící ženě a než se stačila zvednout, tvrdě jí bosou patou dupl do obličeje. Žena vykřikla a zděšeně se na něj podívala. Víc udělat nestačila, chlapec byl rychlejší. Dupal jí do tváře znovu a znovu a znovu… Až nastalo ticho.
Na pravém chodidle cítil dosud horkou krev té ženy a to ho donutilo zasmát se. Z patra se ozval zděšený výkřik a dětský pláč. Chlapec vyšplhal po schodech nahoru, odtud byl slyšet mužský a dětský pláč. Muž zcela zjevně zapomněl, že dole hoří…
Chlapec nakoukl dovnitř a potěšením si uvědomil, že svíčka hoří i tady. Z dětské postele se ozýval zoufalý vzlykot. Starší dítě, také dívka, se rozeběhlo z pokoje ven. Chlapec uhnul do stínu, ale nastavil bezděčně nohu. Dívka zakopla a s křikem se skutálela ze studených kamenných schodů, zastavila se o stěnu a zůstala ležet, ale ztěžka oddychovala. Chlapec vešel do dětského pokoje, schválně vyhledával stín, poskytující mu ochranu a ticho. Hleděl na zoufalého otce, který zapomněl na všechno okolo, se šťastným úsměvem na tváři. Se svíčkou prošel kolem stěny s papírovými tapetami a nakonec ji postavil do dětského dřevěného domečku pro panenky, tiše odešel a zamkl dveře. Muž se vzpamatoval příliš pozdě, až po hlasitém cvaknutí zámku…
S hlasitým smíchem hoch seběhl schody, nohy mu maličko podklouzávaly. Asi to bylo zaviněno ženinou krví. Dívka pod schody se na něj zoufale podívala. Chlapec si k ní sedl na bobek, pohladil po tváři a vesele se usmál.
„Věř mi. Ticho je na Vánocích to nejkrásnější…“ zvedl se, v předsíni obul boty a vyšel klidně z hořícího domu ven do chladného sněhu.
Ten večer to byl jediný dům, který navštívil. Ale za rok navštívil další domy. A pak další. A další.
Miloval to ticho. A chtěl, aby ho slyšeli všichni.
Po nějaké době zmizel. Nikdo nevěděl kde je, kam se poděl. Ale Vánoce upravuje lidem stále…

Nebojíte se? Vážně byste měli. Proč? Jste na seznamu. Ano, i Vy. Stavím se, můžete mě očekávat. A nechte dveře odemčené, je to jednodušší…

ŠŤASTNÉ A VESELÉ!!!


 celkové hodnocení autora: 88.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 13 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 40 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Leontius 22.12.2008, 21:55:32 Odpovědět 
   Hmm, dost brutální až groteskní. Skutečně výlev nepochopitelných, nesourodých a násilných akcí v podání malého psychopata (antihrdiny). Ke skutčně hodnotnému dílku by to ale chtělo něco více, ačkoliv... kdo ví? :-)
 Alan Dark 20.12.2008, 15:03:12 Odpovědět 
   Ponuré, relativně zvláštní (slovo divné se mi moc nelíbí) dílko, ale docela zajímavé.
 MrsSelfDestruct 19.12.2008, 19:25:32 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: MrsSelfDestruct ze dne 19.12.2008, 16:52:07

   dobře, přiznávám... ale abych z toho nevyšla jako nějaký šílenec, tak chci naznačit, že snad nejvíc se mi líbila ta myšlenka, ale nad zpracováním bych ještě pouvažovala :D
 MrsSelfDestruct 19.12.2008, 16:52:07 Odpovědět 
   můžu se zdát divná, ale mně se to líbilo :D
 ze dne 19.12.2008, 17:54:57  
   Arilin: díky, ale musím říct... asi jsi fakt divná ;-)
 nooble 19.12.2008, 16:31:11 Odpovědět 
   Jsem na rozpacích, protože poněkud rozpačitý je také průběh tvého vyprávění. Nosná konstrukce tu trošku podlomená, tam zase krapet prohnilá. Ale pevně věřím, že v budoucnu odliješ ze svých imaginačních zásob brilantnější projektily, které zasáhnou přesněji svůj cíl a že takovéto absurdity, jak sama píšeš, přenecháš dějinám k semletí, že už je nikdy "neuvydíme" (jak sama píšeš) :o) Se vší úctou a poklonou, hodně zdaru ...
 ze dne 19.12.2008, 17:54:33  
   Arilin: Ježiši... já fakt napsala "vydět"!!! Bože... to se mi nestává... xDDD
Omlouvám se za toto slovo bijící do očí.
A fakt nic tak absurdního tu ode mě už neuvidíte ;-)
 Irena Mayer 19.12.2008, 0:15:56 Odpovědět 
   Ahoj, no co k tomu říct... první odstavec je skvělý, slibuje však něco, čeho se čtenář nedočká. Jde to všechno jenom k horšímu - myslím tím kvalitu vyprávění. Škoda.
Zadání wska úplně splněno není, máš tam vizuální popisy, které být neměly. Ale i kdyby si tohle zvládla, asi by to nepomohlo... je to neuvěřitelný příběh. A té zbytečné brutality je poněkud hodně...
 ze dne 19.12.2008, 17:56:12  
   Arilin: Teď akorát nevím, jaké vizuální popisy myslíš, ale se vším ostatním s tebou souhlasím
 Arilin 17.12.2008, 18:55:46 Odpovědět 
   Musim říct, že jste mě všichni tak nějak překvapili svou reakcí. xD
Samotné mi tohle "dílo" přijde strašně směšné, nezáživné, nudné, předvídatelné a psané prostě tak, aby se to dopsalo.
Je pravda, že se mi líbil workshop "Vánoce poslepu" a chtěla jsem se zúčastnit. Zpočátku mi to (dle mého) i šlo. Myslím, že první odstavec, tedy než hoch začne vyprávět, se mi povedl. Pak je to vše takové... no, nijaké.
Pořád jsem měla takový nápad, ale už jsem nevěděla jak ho do toho dostat, tak vznikla absurdita, kterou můžete vydět v každém špatném filmu.
Omlouvám se tak za tento svůj zkrat.
Jinak děkuji, dvojky sem fakt nečekala, čtyřka nejlépe ;-)
 Viktor 17.12.2008, 17:57:45 Odpovědět 
   ..... nepřesvědčivé a relativně nechutné...

za 2
 Tuax 16.12.2008, 23:45:49 Odpovědět 
   Ponurá nadílka. Je to takové trošku moc na hraně mezi morbidností a absurditou. Přesto mráz po zádech z toho jde, protože to má dost krutou nosnou myšlenku. A navíc je to pojato tak, že skrze řádky postava komunikuje se čtenářem, což není příliš častý jev. A v tomto směru je to podáno zdařile, to hodnotím kladně.

Horší už je uvěřitelnost textu. Představa ticha, psychopatického maldistvého vraha je na pováženou. Navíc opravdu je zde trochu moc náhod, které mu hrály do noty. Takže proto pasuje označení, účelové psaní na efekt a sižující hodnotu samotného příběhu. Nutno uznat efekt to má, takže škoda toho, že tím trpí samotný děj. Nezapdá to do sebe jako fungující soukolí.

A jehjo sebejistota nepolapitelnosti, neodhalitelnosti, mi přišla opravdu až absurdní. I když o spravedlnosti se říká, že je slepá. Na druhou stranu v cele ve vězení, by mohl mít ticha kolik by se mu zachtělo.

A poslední přání, jako by k textu ani nepatřilo. Tohle by onen zabijácký vypravěč neřekl, to bylo spíše přání autorky.
 Šíma 16.12.2008, 22:52:33 Odpovědět 
   V první chvíli (po přečtení tohoto dílka) mě napadlo, že jde o "Ježíška psychopata", ale pak jsem tuto myšlenku raději zavrhl a přestal přemýšlet o tom, kým náš hrdina (chlapec) vlastně je. Text se čte docela dobře, přestože se tváří jako něco mezi hororem a parodií (nebo spíše jako takový mix). Na jednu stranu jsem se děsil, ale na druhé i malinko usmíval, nebylo těch "náhod" docela dost? Zhaslo světlo a pak se to celé sesypalo, aniž by kdokoliv z domu cokoliv tušil... ale takové mnohdy horory bývají. Zvolila jsi styl vyprávění z první osoby, také jsem jej použil. Dokonce jsme se "shodli" i na tom ohni. No, jaká nehoda se může stát o Vánocích? Něco prostě nedopatřením chytne, že jo? ;-) Dumám nad tím, zda všichni hrdinové zemřeli (myslím ty kladné, čili oběti našeho šíleného hocha, který na konci povídky taktně naznačil, že jeho příští obětí může být kdokoliv, třeba i čtenáři tohoto příběhu)... ;-)))

Malinko mě však zaráží jedno, byli všichni slepí, že jej neviděli, nebo byl neviditelný, ale přeci ta dívka na schodech... Pohladil ji po tváři a pak zmizel. Slepota patrně může být na několik způsobů! Docela líbilo, poradím se sám se sebou a uvidí se!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Mezi deskami mr...
Stanislav Klín
Pár řádků v nov...
jarruska
Vlk
Alegria
obr
obr obr obr
obr

Gembler
pilniczek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr