obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2915487 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39725 příspěvků, 5763 autorů a 391383 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Lavanna melmë - 17 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Yár fenumë
 autor Annún publikováno: 14.12.2008, 15:33  
A máme zde další díl našeho příběhu. Tentokrát trochu odlehčený a romantickým nádechem.
Tak jak pak se asi vztah naší dvojice vyvine?
Nebu du dnes nic víc dodávat. Čtěte a uvidíte sami.
 

Nevhodné pro mladší 18 let.

XVII. - Čas nového sblížení.


Nia nic neříkala, jen hleděla na své ruce, vlhké krůpěje jí stékaly po tvářích, hlavu měla svěšenou, jako by čekala na verdikt kata, který ji měl odsoudit k trestu smrti.
Rínon si ji mlčky prohlížel, a pak se zeptal tichým zastřeným hlasem.
„Myslela sis, že jsem mrtvý?"
„Ai. Nějakou dobu ano. Gylfiron mě nechával při tom, že tě zabil, možná si dokonce myslel, že tomu tak je doopravdy. Ani nevíš, jak moc mi srdce krvácelo při pomyšlení, že již nežiješ, ale přesto mi něco uvnitř našeptávalo, že se mýlím. Dlouho jsem se zotavovala a neměla jsem možnost jak zjistit, co je na mé předtuše pravdivé. Pak Gylfiron na několik dní zmizel a mně to nedalo. Vzala jsem berle a vešla jsem do jeho pracovny. Chtěla jsem po zrcadlu, aby mi ukázalo, kde máš hrob. Místo toho mi ukázalo tebe živého a plného síly, jak šermuješ s někým z královské družiny. Obrovský kámen mi spadnul ze srdce, moc se mi ulevilo, když jsem viděla, žes zdráv. Obviňovala jsem se z tvé smrti, cítila se vina, že jsem mu dovolila, aby ti ublížil. Byla jsem šťastná a zapřísahala jsem se, že už nikdy neodejdu z lesa, abych tě svým činem opět neohrozila."
„Proto stále vězíš zde, i když už ten zpropadený čaroděj nežije? Mám takový pocit, že se ustavičně trestáš za to, co se onehdy přihodilo."
Zvedla hlavu a upřela na elfa smutný pohled svých modrých očí. Viděl, že se jí lesknou novými zadržovanými slzami.
„Měl bys mi lát, obviňovat mě ze spoluviny na tvém zranění a ne mě obhajovat."
„Proč? Řekni mi, proč bych se měl na tebe utrhovat?" otázal se, natáhl ruku a pohladil ji po tváři.
„Ty se ještě ptáš? Vždyť tuhle jizvu máš kvůli mně. To já ti jí způsobila svou sobeckostí. Myslela jsem sama na sebe a neuvědomila si, že mou unáhlenost můžeš zaplatit životem." Povzdechla si vzlykavě a něžně se dotknula jeho jizvy kus od místa, kde bilo jeho srdce.
„Nikdy jsem tě z toho neobviňoval a neudělám to ani teď. Pro mě to byla nešťastná nehoda na lovu."
„Rínone…“ chtěla něco namítnout, ale on jí přiložil prst na ústa.
„Ššš. Nic neříkej a neomlouvej se. Ty za to nemůžeš. Udělal to Gylfiron a ne ty."
„Ale…“
„Nio, nemám nejmenší důvod se na tebe zlobit. Rozumíš? Ne po tom všem, co jsi mi řekla." Rychle se naklonil k ní a umlčel ji polibkem dřív, než začala něco namítat. Objal ji a přitáhl k sobě. Nebránila se a podvolila se jeho něžnému dobývání. Během chvilky ukončil polibek a oba z toho byli téměř bez dechu.
„A teď mi pověs, jak to, žes měla uvnitř tušení, že žiji, když si mě měla za mrtvého?“ položil jí otázku.
„Tehdy jsem to netušila, přišla jsem na to, až o několik let později, když jsem studovala starý zákoník Linorských mágů,“ odvětila Nia.
„Co má zákoník společné s tvým tušením?“
„Zákoník je spíš taková moudrá kronika, v níž se píše o mnoha věcech, o spřízněných duších, o zaslíbení, o magii, o smrti, o životě a také o lásce. Zkrátka je tam zaznamenáno hodně zajímavých faktů. Píše se tam, že jakmile se mág či čarodějka opravdově zamiluje čistou a bezmeznou láskou do nějaké bytosti, zůstane s ní svázána, až do konce svého života. Toto pouto nedokáže zrušit ani smrt druha či družky, jedině smrt čarodějné bytosti. Gylfiron o tomhle nikdy neměl ponětí, proto nikdy nemohl získat mou lásku a obdiv, protože jsem spjata s tebou. Ačkoliv jsme nebyli spolu, a já ti přála, aby ses ode mě dokázal odpoutat, a začal nový život, tak pro mě to neplatilo. Jsem s tebou stále svázaná, mohu mít ráda, ale nedokážu se už nikdy znovu zamilovat, protože jsem své srdce dala tobě. V zákoníku též stojí to, že když je toto spojení silné, je možné vycítit, zda je ten druhý v pořádku, živ, nemocen či mrtev. Srdce vycítí, že přišlo o svého životního partnera. A já tvou smrt necítila. I když jsem si tím jistá nebyla, a žal mě bodal do duše, tak jsem cítila světlo a podivné teplo, které do mě proudilo zvenčí a energie živlů to nebyla.“ Vysvětlila mu Nia.
„Je možné, že by to pouto mohlo působit i na mě?“
„Já nevím, Rínone, možná že ano. Ale nejsem si tím jistá,“ připustila Nia. „Proč tě to zajímá?“
„No, kdyby to působilo oboustranně, tak pak by to vysvětlovalo to, že po tvém odchodu jsem nedokázal žádnou ženu vpustit do svého srdce. Nebyl jsem žádný svatoušek, ale pro žádnou jinou ženu se mé srdce nedokázalo rozbušit tolik jako pro tebe. Víš, Nio, když jsem s tebou mám pocit, že už nejsem jen střípek něčeho, ale jsem součást jednoho celku. Ve tvé přítomnosti opět žiji. Již se necítím jako keř spálený mrazem. A hlavně jsem šťastný tak, jak už jsem hodně dlouho nebyl.“ Přiznal Rínon s veselým úsměvem. „Mám chuť dělat bláznivé věci tak jako za starých časů.“ Zvedl se z trávy a rozpažil ruce. „Copak tebe to neláká?“ Otázal se a podívala se na ni vyzývavým pohledem.
Nia zavrtěla hlavou a zasmála se, když princ udělal prvotřídní hvězdu, za ní následoval přemet vzad a pak stoj na rukou.
„Šašku, jeden bláznivý,“ zavolala na něj.
Princ se jen zařehonil a vyrazil k jezírku rychlostí splašeného koně. Pak se odrazil od břehu a s hlasitým „Uáá“ hodil pořádného placáka o hladinu přírodní vodní nádrže, až voda vystříkla vysoko do všech stran. V mžiku se postavil na nohy zmáčený od hlavy až k patě a voda z něho crčela jako z vodopádu.
„Ty jsi prostě blázen.“ Zahlaholila se smíchem Nia.
Rínon potřásl mokrou hlavou, až to vypadalo, jako by se otřepával pes a odvětil.
„Ano, jsem šílenec a blázen do tebe.“
Vyšel z vody na břeh a línou chůzí se blížil k čarodějce. Nia začala mít neblahé tušení, když viděla, jak na ni upírá svůj zlatý pohled plný čertovským plamínků.
„Ne, nepřibližuj se ke mně,“ zavrtěla zamítavě hlavou a ukázala rukou před sebe. „Zůstaň tam, kde jsi.“
Rínon se potměšile uculil. Zastavil se, klesl na všechny čtyři a ladně jako kočka se k ní sunul po trávě.
„A když ne, tak co mi uděláš?“ otázal se provokativně a plížil se dál.
„Proměním tě v ropuchu,“ odvětila elfka.
„To bys neudělala.“
„Udělala.“
„Tak fajn, proměň mě, a pak mne budeš muset políbit, aby se ze mě opět stal princ jako v té pohádce. Hmm? To si nechám líbit,“ prohodil elf, když už byl na dosah ruky od deky.
Poté se vymrštil, a než se Nia nadala, chytil ji do náruče a svalil se s ní do trávy. On ležel na zádech, ona spočívala na něm celým tělem a princ ji k sobě pevně tisknul.
„Rínone,“ vypískla a v hrdle jí bublal smích.
Nia cítila, jak jí skrz šaty prostupuje vlhko z vody, která předtím ulpěla na princovi. Však zdálo se, že jemu to vůbec nevadí. Držel ji v objetí, přitahoval si ji víc k sobě, jako by ji chtěl políbit. Zapřela se mu rukama o hruď a chtěla se odtáhnout od zmáčeného muže.
„Pusť mě, Rínone. Budu celá mokrá," zaprotestovala tiše.
Elf uvolnil stisk a upřeně elfce hleděl do očí.
„Tak to tě budu muset svlíknout, aby se ti příliš nenamočilo oblečení."
Pustil ji z objetí, překulil se na bok, hbitě se posadil i s Niou, lehce ji nadzvednul a přemístil ze svého klína na pokrývku. Uložil ji jemně na deku, jako by byla vzácný poklad, a začal zručně rozvazovat šněrování na předním díle jejích šatů. Vedl si opravdu obratně, a než se vzpamatovala z překvapení, tkanice byly povolené. Nejdřív jí sejmul šat z ramen, opatrně jí vytáhl štíhlé paže ze širokých rukávů, stáhl živůtek níž a odhalil pěkně tvarovanou hruď s dmoucími se kopulkami ňader, nyní zakryté jenom tenoulinkou látkou spodní košilky. Pomalu shrnul háv ještě níž k pasu. Nia se zapřela na rukou, lehce se nadzvedla a on opatrně šaty přetáhl přes její oblé boky. Pak postupoval dál, až nakonec zpod ní oděv úplně vytáhl, odložil jej stranou, aby ho slunce mohlo usušit. Když byly šaty pryč, jeho ruce spočinuly na Niiných něžných kotnících. Zůstala před ním pololežet jen v tenounké spodní košilce, která jí sahala sotva ke kolenům. Rínon si ji pozorně prohlížel od hlavy až k patě a jeho pohled nakonec spočinul na její pravé noze. Měla na ní několik jizev, které kdysi musely být opravdu hodně ošklivé. Promnul v dlani levý kotník, palci třel citlivou pokožku na nártu a postupoval pomalu nahoru. Pohladil jí nohu a krouživými pohyby jí něžně masíroval napnuté svaly. Dělalo jí to moc dobře. Slastně přivřela oči, ruce povolily a ona si lehla na záda a nechávala se unášet krásným pocitem blaha. Rínon nejdřív šikovnými prsty pečlivě namasíroval levou nohu a pak přesunul svou pozornost na pravou. Nejdřív se věnoval jejímu kotníku a potom dlaní přejel nahoru po zjizvené tkáni. V tu chvíli se Nia vyplašeně, hbitě zvednula do sedu a chtěla si přes pochroumanou nohu přehodit své šaty.
„Ne, nedělej to." Zastavil ji elf a upřel na ni prosebný pohled.
„Já nechci, aby ses na to díval."
„Proč? Vždyť už jsem je jednou viděl. Stydíš se snad za ty jizvy?" otázal se.
„Trochu, ale hlavně jsou velmi ošklivé a nepřitažlivé."
„Ani bych neřekl. Mně se líbí." Laškovně se usmál.
Nia si utrápeně povzdechla.
„Rínone, přestaň. Nemusíš mi lhát. Nikomu se nemůžou líbit.“
Pohladil ji po tváři, a pak položil ruku na její nožku.
„Já ti ale nelžu, myslím to stoprocentně vážně, Nio. Opravdu se mi líbí.“
Opatrně pozvednul její nohu, něžně ji pohladil bříšky prstů, pak slonil hlavu a přiložil své rty k vybledlé jizvě. Zlíbal protáhlou jizvu na jejím lýtku po celé její délce a pak obloukovitou jizvu na koleni. „Nemusíš se za ně vůbec stydět. Jsou sexy." Pronesl a zas ji jemným zatlačením uložil na deku.
„Rínone, prosím nezlehčuj to. Jsem mrzák a to je celá pravda. Už nikdy se úplně neuzdravím. Vždycky budu kulhat."
Naklonil se nad ni a upřeně se jí zahleděl do těch modrých studánek, v nichž zahlédl odlesk smutku a zatoužil ji rozveselit.
„Niomey, ty nejsi žádný mrzák. Jsi ta nejpůvabnější elfka, kterou znám." Řekl naprosto vážně, protože se mu zdálo, že Nia za tu dobu, co zde byla, a obzvlášť po tom zranění, asi ztratila část své ženské sebejistoty. „Věř mi, že to říkám upřímně. Jsi stejně krásná jako dřív a těch několik nepatrných jizviček ti na vzhledu neubralo."
„Nepatrných jizviček, to myslíš vážně?“ zajíkala se. „Och, Rínone," posteskla si. „Nesnaž se mi lichotit, já vím, že to říkáš jen ze soucitu.“ Odstrčila ho, posadila se a začala si k sobě přitahovat své šaty, aby se oblekla.
Rínon jí je lehce odebral z rukou a odložil stranou. Její pozbytí sebevědomí ho překvapilo. Vždycky si věřila a dávala to jasně najevo, ale teď to bylo jiné. Myslela si, že kvůli pár jizvám už nemůže žádného muže přitahovat. Potřeboval ji vyvést z omylu.
„Nio.“ Zašeptal a vzal její tvář do svých dlaní. „Jsi krásná a kouzelná. Tolik mě mrzí, že jsi musela trpět. Kéž bych ti mohl nějak pomoci. Copak není nic, čím by se to dalo alespoň nějak vyléčit, abys netrpěla takovými bolestmi?“ položil jí otázku.
„Možná, že něco existuje. Jde o velkou léčivou moc, která by to mohla dokázat, jenže já neznám nikoho, kdo by takovou silou vládnul,“ připustila smutně.
„Já bych možná o někom věděl. Mohli bychom si někdy udělat výlet do Údolí pramenů. Mám velmi dobrého přítele, který se vyzná v medicíně ze všech nejlíp. Třeba si o něm někdy slyšela. Jmenuje se mistr Ewerion, je to vládce Unquë Ehtelin, a patří mezi největší a nejmoudřejší léčitele.“
Nia přitakala. „Ano, o pánu z Údolí pramenů jsem zaslechla jisté pověsti i o jeho léčitelském umění.“
„Měla bys ho navštívit. Pomohl Anneris, když už to s ní vypadalo velmi bledě, protože při jejím nechtěném pobytu ve vězení v pevnosti Krul, se jí ranami od biče dostala do oběhu skřetí krev. Vyléčil ji a věřím, že by určitě našel nějaký způsob, jak pomoci i tobě. Je možné, že bys stále kulhala, ale zbavil by tě těch hrozných bolestí.“ Pohladil ji po tváři.
„Já…“ už chtěla něco namítnout, avšak odmlčela se a poté dodala. „Budu o tom přemýšlet, Rínone. I když pochybuji, že by mistr Ewerion dokázal vyléčit rány způsobené kouzly. Tak či tak, už nikdy nebudu stejná, navždy poznamenaná a zjizvená. Dobře mi tak. Byla jsem sobecká a toto je trest.“
Rínona její sebelítost nepatrně štvala. Uchopil její tvář do svých dlaní.
„Podívej se na mě, Nio. Přestaň se vinit z toho, co se mi stalo. Přežil jsem a to je to hlavní. Teď jsme zase spolu a pro mě jsi stejně krásná jako před milénii. Těch několik jizviček nemůže změnit city, které k tobě v duši i v srdci cítím. Rozumíš? Jsi krásná, půvabná a velmi přitažlivá.“
Zdálo se však, že jeho upřímným slovům nevěří a tak přešel k činům. Nahnul k ní hlavu a políbil ji na mírně pootevřená ústa. Nejdřív to byl jen letmí polibek, ale pak ho prohloubil. Svými rty okusoval ty její, lehce jí přejel jazykem po zubech a žádal ji tím o povolení, vstoupil dál. Nejdřív se zdráhala, ale posléze rozevřela ústa víc a vpustila jeho dobyvačný jazyk dovnitř. Špičky jejich jazyků se dotkly a za okamžik sváděly vášnivý souboj. Přesunul své ruce z jejího obličeje, pohladil pokožku jejího krku a sjel na ramena. Opatrně na ni zatlačil a mírným tlakem ji donutil zase si lehnout na deku. Musel ji nějak přesvědčit, že jeho slova jsou upřímná a řečená od srdce. Líbal ji náruživě a dlaní něžně hladil nejdřív hrdlo a pak i ramena a štíhlé paže. Zavzdychala mu do úst jeho jméno, což bylo pro něj velmi vzrušující. Musel na chvíli přestat, odtrhnul se od ní a posadil se na paty. Nia tiše nesouhlasně zaprotestovala. Měla přivřená víčka a hruď se jí mocně zdvíhala, protože zhluboka přerývavě oddychovala vzrušením stejně jako on. Ano, byl z ní a z toho líbání velmi rozjitřený. Ležela naprosto uvolněně a Rínona pohled na ni pořádně rozehříval, až z toho cítil jisté nepohodlí ve spodkách. Potřeboval se odreagovat, neb se bál, že by se jinak na Niu brzy vrhl a to nesměl. Chtěl jí dát čas, zvyknout si znovu na svádění a na ty elektrické výboje, které mezi nimi proudily. Říkal si, že bude postupovat pomalu. Sklonil se, jako by ji chtěl opět políbit, ale místo toho jí podsunul jednu paži pod kolena a druhou pod záda a začal ji zvedat. Když si to uvědomila, otevřela oči a upřela na něho vzrušením zastřený pohled. Blankytné oči jí ztmavly do odstínu námořnické modře.
„Chytni se mě kolem krku." Požádal ji něžně zastřeným hlasem.
Hned udělala, co jí řekl a ovinula mu ruce kolem šíje. Rínon se začal zdvíhat, až se postavil a jí držel v náruči.
„Co to děláš?" zeptala se překvapeně a zvědavě zároveň.
„Řekla si, že si nechceš namočit šaty, no a teď, když už je na sobě nemáš, tak ti splním jedno tvé přání. Půjdeme se spolu vykoupat do jezírka."
„To nemyslíš vážně?" zaprotestovala Nia s pousmáním.
„Ale ano. Smrtelně vážně." Odvětil a rozběhl se spolu s ní v náruči do vody.
Jakmile Niu postříkala první sprška vody, vyjekla leknutí a smála se přitom.
Její perlivý smích se mu nesmírně líbil. Když byla veselá, zdálo se, jako by o několik let omládla a ještě zkrásněla. Lehce si ji nadhodil v náruči.
„Rínone, neblázni!" vypískla se smíchem a pevně se ho chytila kolem krku a přitiskla se k jeho široké hrudi, aby nespadla.
Rínon se zastavil, až když mu hladina jezírka sahala do pasu. Nia se ho stále držela kolem krku jako klíště.
„Pusť se." Přikázal jí milým hlasem.
„Ne." Zaprotestovala s úsměvem a zavrtěla vzdorně hlavou.
„Dobře, tak tě tam hodím." Upozornil ji jemně.
„Óo. Neopovažuj se, Rínone dračí elfe. Jestli to uděláš, utopím tě. To přísahám," Zapištěla s chichotáním. „Zakleju tě v něco moc a moc ošklivého,“ vyhrožovala mu.
„Pořád mě jen strašíš, ale zatím si žádné kouzlo na mě nepoužila. Takže tě budu muset shodit.“
„Něco takového si ke mně nedovolíš.“
Tmavovlasý elf se perlivě zasmál. „Tak se mě přestaň tak křečovitě držet a pusť se."
„A nehodíš mě tam?" otázala se podezíravě.
„Ne, slibuji ti, že tě jen něžně spustím dolů."
Povolila stisk svých rukou kolem princova krku a Rínon začal spouštět její nohy do vody.
„Pozor, asi tě to trochu zastudí," řekl a odsunul jednu ruku a její nohy se ponořily do příjemně chladivé vody.
„Božíčku, to je studený. Rínone, tohle mi děláš schválně? Ano, snila jsem o tom, že se spolu koupeme v jezeře, ale v tom snu ta voda byla teplejší.“ Zaprotestovala s úsměvem.
„Ale má drahá, troška vlahé vody ti neublíží a mě aspoň zchladí.“
Během pár vteřin už stála též do pasu ponořena do vody jezírka, podívala se na elfa a pozvedla tázavě obočí.
„Zchladí?“
Udělal na ni šaškovskou grimasu.
„Ai, příliš si mě tím polibkem rozpálila.“
„I ty jeden mizero, pokud vím, tak to ty jsi líbal mě a ne já tebe,“ ohradila se Nia se škádlivým úsměvem.
„Tak či tak, tvá přítomnost je příliš rozrušující, copak jsi zapomněla, jak působíš na mé tělo?“ otázal se s vášnivým pohledem v očích.
Nia polkla a zachvěla se. Ne, nezapomněla, měla v živé paměti jeho reakce, jeho polibky, doteky, hlazení i milování. Však bylo to již tak dávno, kdy něco takového prožívala. Už jen vzpomínka na věci, které s ním kdysi prožívala, ji rozechvěla a začal se jí krátit dech. Vzrušující mrazení jí probíhalo tělem od konečků vlasů až po prsty na nohách.
Rínon ji pustil z náruče a nyní stáli naproti sobě. Pozorovali jeden druhého a nic neříkali. Elf nabral do dlaní vodu a opatrně jí polil přední část košilky, protože ji chtěl trochu osmělit, ale to byla chyba. Velká chyba, která zásadně k jeho vnitřnímu klidu nepřidala, spíš napětí ještě zvýšila. Látka Niiny spodničky v mžiku zvlhla a těsně obepnula elfčinu štíhlou postavu. Chladná tekutina způsobila, že jí ztuhly bradavky a ostře se rýsovaly pod tenkým, téměř průhledným oděvem, který teď už neskrýval nic z jejích půvabů. Rínon jen těžce polknul a všechna jeho předsevzetí se zhroutila. Nia se nedržela stranou, též nabrala do svých dlaní vodu a polila Rínonovi hruď a sledovala, jak drobné kapičky stékají po jeho kůži, až opět splynou s hladinou jezírka. Byli fascinováni pohledem jeden na druhého. Cítili, že vzduch kolem nich ztěžkl a naplnil se vzrušujícím očekáváním. Pak si ji Rínon přitáhnul do náruče a ona mu položila ruce na hřející hruď bez jediného chloupku. Elfové totiž nikdy neměli porost na hrudi ani vousy, tím se, krom špičatých uší samozřejmě, lišili od ostatních lidských bytostí. Nia mu klouzavými pohyby začala přejíždět po mohutné hrudi v pravidelných kruzích, které se pomalu zmenšovaly, až se dostala na jejich středy a těmi byly tmavé terčíky jeho bradavek. Lehce prsty laskala ztuhlé hroty. Rínon ji sugestivně pozoroval a dech se mu krátil. Pod dlaní cítila zběsilý tlukot jeho srdce. Tepalo ve stejně rychlém tempu jako to její. Princ pozvedl ruce a dlaně přiložil na vypouklé polokoule jejích vnad, něžně je mnul a palci třel zduřelá růžová poupátka. Byl to opojný pocit, držet v náruči milovanou ženu a hýčkat její půvabné tělo. Nia zavřela oči, zaklonila hlavu a nabídla mu tak k laskání své bělostné, štíhlé hrdlo. Elf toho rád využil a přisál se svými lačnými rty k sametové pokožce a zlíbal každičký kousek útlé šíje. Svými rty zabloudil i do prohlubně mezi jejími ňadry, a pak postupoval zpět nahoru. Nia se ho pevně držela za paže a vzrušeně oddychovala. Pozvedl hlavu a zadíval se na vzrušením omámenou čarodějku. Pleť měla krásně zardělou a vláčně se tiskla k jeho tělu. Jednu ruku sundal z jejího ňadra, vsunul ji do rozpuštěné černé záplavy jejích vlasů, pozvedl její hlavu a přitáhl si ji blíž. Naklonil k ní obličej a nejdřív něžně spojil své rty s jejími, a pak přešli k velmi vášnivému políbení. Nia se probrala z letargie, vzala Rínonovu tvář do svých dlaní, potom mu zajela prsty do hebkých hnědých vlasů a pohladila špičky jeho uší ve tvaru listu. Elf vzrušeně zasténal a dál drtil Niiny ústa svým náruživým polibkem. Kdysi zkrocená a zapomenutá touha se probrala k životu a rostla v nich s každým polibkem čím dál tím víc. Každičký sebemenší vzájemný dotek jim činil neskutečné blaho. Bylo to, jako by se vrátili domů. Jako by žíznili po lásce celé dlouhé věky, a teprve teď jim bylo dopřáno se zhluboka napít. Rínon Nie masíroval pokožku na temeni a pak sjel dlaněmi dolů a v jemných kruzích přejížděl po zádech a hladil ji přes navlhlou látku. Pak sáhnul mezi jejich rozpálená těla a než se nadála, přetáhl jí vlhkou spodničku přes hlavu a odhodil ji na břeh. Teď před ním stála tak, jak ji všemohoucí stvořil. Nemohl se na ni vynadívat, stále to podle něj byla ta nekrásnější a nejpřitažlivější elfka, která chodila po Adoru. Něžně rukama konejšil její sličné tvary a kochal se jejími oblinami. Však Nia se též činila. Přejížděla mu dlaněmi po těle a těšila se z měkkosti jeho rozpálené kůže. Přitiskl si ji k sobě a ona mu jeho objetí opětovala, pak jí zajel rukama do hedvábně černých vlasů, aby si přitáhl blíž její hlavu k dalšímu vášnivému polibku. Probíral se jejími vlasy a přitom zavadil bříšky prstů o špičky jejích uší a něžně je pohladil. Nia se zachvěla jako stéblo trávy v poryvech větru a slastně zavzdychala. To byl pro Rínona ten nejkrásnější zvuk, co mohl slyšet a zároveň výzva, jíž se dá jen stěží odolat. Jejich těla zpívala stejnou píseň touhy a chvěla se nedočkavostí. Náhle ji opět popadl do náruče a teď vynesl Niu zpět na břeh.
„Co to vyvádíš?" zeptala se zadýchaně se smíchem. „Myslela jsem si, že chceš společnou koupel v jezeře," podotkla laškovně.
Přes vlhké vlasy mu pohladila ucho a Rínon si toužebně povzdychnul.
„Myslím, že to na chvíli odložíme. Hodlám ti splnit jiné snové přání," pronesl a políbil ji hladově na ústa.
Na břehu Niu něžně položil na deku, chvatně ze sebe zchodil mokré nohavice, položil se k ní a začal ji velice jemně, ale zároveň i intenzivně líbat, hladit a zkoumat. Pátravé ruce studovaly a mapovaly každičký kousíček a záhyb jejího těla. Hravé prsty jí přebíhaly po žebrech, pohrávaly si s naběhlými hroty ňader, kreslily svádivé obrazce na nahé kůži a sestupovaly níž, až do míst, kde se nacházel střed její touhy. Škádlivě jedním prstem zajel do tmavého houštíčka v jejím klíně a rozevřel okvětní plátky jejího ženství. Pohladil ji a poškádlil mírným pohybem citlivý bod. Nia se zatajil dech a upírala pohled na Rínona. Modré oči jí zářily a ztmavly touhou. Viděl, že čeká na další jeho dotek, a tak ji nenechal déle čekat. Ukazováčkem polaskal zvlhlou štěrbinku a poté ho zanořil do úzké jeskyňky. Elfka rudce zalapala po dechu, víčka jí ztěžkla a klesla dolů a přitom zašeptala jeho jméno.
„Rínone.“
Dech se jí zkracoval a zněl hodně přerývavě, slastně přivřela oči a zavzdychala.
„Líbí se ti to?“ Zašeptal jí a políbil špičku ouška.
„Ach, ano,“ Vydechla rozechvěle. „Moc.“
„To je dobře,“ pousmál se spokojeně a pokračoval v něžném škádlení.
Hladil ji a sledoval Niinu tvář s toužebně přimhouřenýma očima a mírně pootevřenými rty, jež byly nepatrně naběhlé od jeho polibků. Výraz, který měla ve svém obličeji, ho velice vzrušoval a dráždil. Srdce se mu tetelilo, dech se mu tajil, a každý její vzdech ho napínal k prasknutí. Potřeboval cítit její ruce na svém těle.
„Dotkni se mě taky, Nio.“ Požádal ji zastřeným hlasem.
Čarodějka přejala rukou po jeho hrudi, přes pevné svaly břicha dolů, až k slabinám, kde se dmul nástroj jeho touhy. Obemkla rukou jeho sametový pyj a dlaní přejela po celé jeho délce. Málem už zapomněla, jak je pěkně stavěný. Hladila ho nahoru a dolů a napodobovala rytmus, kterým on pohyboval svým štíhlým prstem v jejím ženství. Za chvilku přidal k prvnímu prstu i druhý a třetí a palcem dráždil skrytý pahrbek. Laskání jeho ruky se zrychlovalo a Nia se pod ním svíjela rozkoší a vzlykala jeho jméno, což pro něho byla rajská hudba. Pohyb její ruky se synchronizoval s jeho a i Rínon sténal jméno své milenky. Pomalu se blížili k vrcholu v tu chvíli princ se svým hlazením, přestal a též odsunul i její ruku ze svého údu. Nia zaprotestovala, načež on umlčel její protest vášnivým polibkem. Poté Nia pohladila jeho špičatá, citlivá ouška a Rínon už to nemohl vydržet. Se zasténáním jejího jména ji přikryl svým tělem a vzal si ji tím nejstarším a nejkrásnější způsobem, jakým může muž mít ženu. Kolenem jí rozevřel do široka nohy a hladká špička jeho pyje se dotknula vchodu do její jeskyňky.
„Prosím, Rínone“ zasténala Nia. „Vezmi si mě.“
„Ach Nio.“ Odvětil zasténáním a opatrně zasouval svého dobyvatele do její horké pochvy. „ Jsi tak úzká. Je to dlouho, moc dlouho, kdy jsme byly spolu.“ Pomaličku vklouzával dál do jejího teplého vlhka.
„Nemuč mě,“ Zanaříkala a pozvedla svá bedra k jeho a naznačila, aby pokračoval.
„Nechci ti ublížit, lásko.“
„Tím, že mě napínáš, mi ubližuješ víc, než svým vpádem.“
Rínon se usmál její nedočkavosti. Naklonil hlavu, políbil ji a rychlým pohybem boků se zasunul, co nejhlouběji do jejího ženství. Zalapala po dechu a zasykla bolestí. Přestal se hýbat, aby si na něho mohla zvyknout.
„Promiň,“ pohladil ji po tváři a políbil ústa. „Přesně toho jsem se bál. Jsi tak sevřená, stejně jako když jsme spolu byli poprvé. Bolí to moc?“
Zavrtěla hlavou. „Ne, už je to dobré, pokračuj, prosím.“
„Dobře, budu opatrný,“ znovu ji políbit a rukou polaskal plná ňadra, pak prosunul dlaň mezi jejich těly a pohladil lepkavou bliznu její touhy.
Záchvěv vzrušení jí proběhl tělem a zavlnila se v bocích proti jeho pánvi. Tak se začal pomalu pohybovat tam a zpět, dovnitř a ven. Nia pohupovala bedry a vycházela mu vstříc. Pozvedla ruce, objala ho kolem krku a prsty laskala špičky jeho uší. Rínon vzrušeně zasténal, zmocnil se jejích úst v náruživém polibku a začal rychle přirážet. Dech se jim krátil, přerývavě lapali po dechu, vyráželi ze sebe vzlyky a nechali se unášet na vlnách blížícího se orgasmu. Nia již cítila, že přichází vyvrcholení. Pevně sevřela svého milence v objetí, šeptala jeho jméno a zalykala se vzrušením, a pak se začala otřásat mohutnou vnitřní explozí. Rínon přirážel a sledoval, jak Nia vystoupala na vrchol a její útroby ho svíraly, což jemu dělalo velmi dobře. Ještě několikrát podniknul rychlý vpád, co nejhlouběji do jejího vláčného těla, jež se i jeho tělo otřásalo v extázi, a pak též vybouchl. Přišlo uvolnění a on ji naplnil svou horkostí. Sesunul se na ni a ona ho ovinula svými štíhlými pažemi, pevně ho k sobě tiskla a Rínon stále cítil záchvěvy jejího doznívajícího orgasmu. Dech měla trhavý, oči zavřené a srdce jí zběsile tlouklo proti jeho hrudi, v níž i jeho srdce cválalo šíleným tempem. Chtěl se skulit bokem, aby ji netížil, ale ona mu to svým křečovitým sevřením nedovolila, jako by se bála, že když ho pustí, tak zmizí. Nia se pomalu zklidňovala, srdce zmírnilo svůj spěch a dech začal být opět pravidelný i chvění ustalo.
„Pusť mě, miláčku, vždyť tě zamáčknu.“ Zašeptal jí něžně do ucha.
Elfka omámeně pozvedla víčka a špitla.
„Neopustíš mě?“
„Ne, zůstanu tu s tebou.“ Odvětil a hlas se mu ještě trochu chvěl rozrušení.
Povolila objetí a on pomalu vyklouznul z jejího těla, položil se vedle ní na deku a přivinul ji do své náruče. Princ s čarodějkou spokojeně a tiše odpočívali a les kolem nich, němý svědek jejich krásného a vášnivého milování, jen mírně šuměl a listí stromů ševelilo.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tracy Harper 30.01.2009, 0:45:09 Odpovědět 
   No jo no. Tak holt zase za 1 :D
 ze dne 30.01.2009, 11:48:46  
   Annún: OPět velké díky. :-))
 Šíma 14.12.2008, 22:10:46 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 14.12.2008, 16:43:08

   Nevím proč, ale hrozně se mi to líbí: "špičatá ouška"! :-DDD
 ze dne 14.12.2008, 22:12:25  
   Annún: Špičatá ouška jsou prostě rozkošná a i mě se velmi líbí, mají něco kouzelného do sebe. :-))
 Šíma 14.12.2008, 16:43:08 Odpovědět 
   Hlavně, že všechno dobře dopadlo, snad už na nebi jejich lásky nebudou žádné temné mraky a když už, tak jen dešťové přeháňky, nebo náhodné bouřky! ;-) Špičatá ouška... Jestli taky křičela: "Na ucho ne!" (a někdo to prostě vystřihnul) Líbilo, Jednička! :-D
 ze dne 14.12.2008, 22:11:26  
   Annún: No hlavní hurikám se přehnal, ale nějaká tam maličká přeháňka se ještě objeví. Přílišný klid a idila by byla řekněme podezřelá, ale spěje to snad ke zdárnému konci.
 ze dne 14.12.2008, 22:09:34  
   Annún: Díky Šímo, právě jsi mě svým komentářem "Na ucho nééé!" velmi rozesmál. :-))))
 amazonit 14.12.2008, 15:32:53 Odpovědět 
   Co napsat k tomuto dílu. Myslím, že tví příznivci věděli, že něco takového musí přijít, protože v každém příběhu se nakonec dostaneme k nějaké té milostné scéně. Tak ji máme tady a myslím, že čtenáře jsi nezklamala:o)
 ze dne 14.12.2008, 22:08:15  
   Annún: Děkuji Amazonit. Ano, ano ta milostná scéna prostě emůže chybět, taková už sem já :-))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
obr
obr obr obr
obr
Období LSR: Les...
William Joe
Cena odvahy - 1...
Anne Leyyd
ODPAD
Tilda
obr
obr obr obr
obr

Zpověď šedého listu
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr