|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Letní festival ::
| Jedna z mých mini-povídek. Nyní je to něco jako report z rock-metalového festivalu Masters Of Rock. |
| |
|
|
Středa
„Tak makej, už je to jenom kousek!“ popohání mě strejda Ondra. S jazykem na vestě spílám jeho divokému tempu, které nasadil už od vlakového nádraží. Stejně přidám do kroku, vidina rock- metalového festivalu Masters Of Rock, kam jsme se vydali, mne doslova žene vpřed. Dojdeme na plácek, kde se máme utábořit. Strejdovi pomůžu postavit stan.
„Za chvilku přijde můj kolega z práce Pavel se synem Patrikem.“
Kývnu, s člověkem, co má rád tvrdší hudbu se dá domluvit vždycky. Zanedlouho se jmenovaní přiřítí. Já bych je nepoznala, ale strejda mě upozorní. Pavlův syn mě zaujme na první pohled. Je to totiž fakt kus! Je vysoký asi tak metr osmdesát, pyšní se vysportovanou postavou a krásnými dlouhými černými vlasy, které jsou určitě přírodní.
„Čau, já jsem Patrik.“ Prozradím mu své jméno, totiž to, že se jmenuji Alena a dáme se do řeči o festivalu a hudbě. Zejtra to všechno vypukne, už se nemůžu dočkat a nejsem jediná. Strejda s Pavlem taky nemluví o něčem jiném než o tomhle božském festiválku. Ať už je čtvrtek!
Čtvrtek
Ráno se vyhrabu ze stanu, obléknu na sebe černé džíny, tričko s kapelou Nightwish,mandlové oči zvýrazním černou linkou. Do tří hodin, než festival začne, flirtuji s Patrikem, strejda se s tím jeho kolegou vytratil už kolem deváté hodiny ranní. Kam, nevím ani já, ani Patrik. Hlavy si s tím nelámeme. Pak už festival začne. S Patrikem zhlédneme českou kapelu Doga. Pak si skočíme na pivko a vydáme se na autogramiádu kapely Sonata Arctica. Po menší bitce s jednou přiopilou slečnou získám autogramy všech členů kapely, od frotmana dokonce dostanu pusu! Tetelím se blahem.
Patrik se na mě žárlivě jukne. „A já pusu nedostanu??“
Na nic nečekám a přisaji se na jeho rty. Z celkem nevinného polibku se stane vášnivý francouzák. Patrikovi se udělá v kalhotách celkem těsno a já na nic nečekám a odtáhnu ho do stanu, kde se spolu milujeme. Já vím, je to narychlo, ale touha po tom klukovi mě zradila. A také, abych byla upřímná, tyhle spontánní rychlíky mám nejraději, protože se člověk moc neovládá a pořádně si to užije. Tedy alespoň u mě to tak je, Když Patrik uklízí použitý kondom otočí se na mě: „To byl mazec…To musíme někdy zopakovat..“ Přikývnu, to určitě zopakujeme! Vždyť se mi plní vše, co jsem od festivalu očekávala!! Propařím čtyři dny při skvělé hudbě, jsem tu s klukem, který mě hodně přitahuje, mám absolutní volnost a dobrou náladu mi nic nemůže zkazit! Kolem půl jedné ráno nás uspává metalová opera Avantasia, moje oblíbená kapelka. Do tmy nás většina svítí zapalovači a pobrukujeme si texty písniček. Ve tři usínám Patrikovi v náruči.
Pátek
Dnešní dopoledne a část odpoledne je věnováno českým kapelám. Na podiu se tak vystřídají kapely Komunální Odpad, Totální Nasazení, Jaksi Taksi, Dying Passion a Dark Gamballe. Křičím, zpívám a poskakuji do rytmu, metalem a rockem prostě žiji, nějakém takovém festivalu jsem poprvé a tuším, že ne naposled, protože takovou pařbu si nemůžu nechat ujít ani v příštím roce. Krátké přestávky vyplňuji líbáním se s Patrikem, pitím piva a poté, co se seznámíme s párem z Olomouce Janem a Petrou, okusím i slivovici. Je pořádně silná, i když jsem na alkohol docela zvyklá, rozkašlu se. Honza a Petra s námi proplouvají druhým festivalovým dnem. Shlédneme ještě kapely Engel, The Sorrow, Haggard, Sabaton, ANNIHILATOR, OOMPH!. Ukořistím pár autogramů, poznámkový blok se směle plní autogramy mých oblíbených kapelek, což je potěšující. Po dni se setkám se strejdou Ondrou a jeho kolegou z práce, mají celkem dobře upito. Naše milé dospěláky seznámím s Janem a Petrou a paříme do časných ranních hodin. Koukám, jak se strejda rozšoupne! Vodka do něj teče jak voda do umyvadla, kolem čtvrté hodiny ranní ho taháme do stanu čtyři, strejda je totiž dvoumetrový habán, jak ho nazývá mamka a odtáhnout ho není žádná sranda! V duchu mu spílám ne zrovna slušnými slovy. Do stanu s ním mrskneme jak s pytlem mouky, jinak to nejde. Já ulehnu vedle strýce, taky mám špičku, abstinentka rozhodně nejsem, život si užívám plnými doušky a od února, kdy jsem oslavila osmnáctiny ještě více. Během chvíle je stan zamořen alkoholovými výpary, linoucích se strejdovi z úst, proto sbírám karimatku, spacák a stěhuji se před stan. Vykouřím jednu cigaretu a pokouším se usnout, protože v deset začínají hrát. Po pohledu na mobil zjistím, že je za deset minut pět, takže toho mnoho nenaspím. Lepší něco, než nic, usoudím a lehnu.
Sobota
Odpadávám, jsem unavená a celkově vypadám jako zombie, takže se rozhodnu udělat si odpočinek. S hygienou to tady nevymňouknu, ale objevím malinký rybníček. Plavky tu sebou nemám...sakra! No co, nedá se nic dělat, zbavím se tílka, dnes mám potisk Judas Priset, bermud se zbavím také, podprsenku na sobě nemám, příroda mně moc velkým poprsím neobdařila a zahučím do vody. Voda má tu vlastnost, že člověk se v ní cítí jako znovuzrozený. Na mě studená lázeň působí stejně, smočím se celá, párkrát si zaplavu a vylézám z vody. Horké červencové slunce mne usuší, já se obléknu do svých svršků a vracím se ke stanům. Objevím pouze stále spícího strejdu. Na oči si namaluji moje ďábelsky černé linky, na rty použiji výrazně rudou rtěnku, a jelikož mám na sobě oblečení v kombinaci červená- černá, vypadám jako pořádný vamp. Nevím kde hledat Patrika, takže mu zkusmo pokusím napsat SMSku, kdybych mu volala, tak mě určitě neuslyší. Po dvaceti minutách se dočkám odpovědi. JSME U HLAVNIHO PODIA, JAK HRAJE TRISTANIA. POBLIZ TAM JE STANEK S OBCERSTVENIM, TAK TAM NA TEBE BUDEM CEKAT. Kývnu na telefon a vydám se na určené místo. Patrik tam čeká se Honzou, Petrou a nějakými dalšími týpky, se kterými se seznámím. Kapelku Tristania moc nemusím, vlastně ani nevím proč. Pokusím se Patrika nalákat k rybníčku. Povede se mi to, chvilku se spolu cachtáme, oba nazí a po docela odvážném mazlení ve vodě následuje sex. Z keřů opodál uslyšíme, jak si někdo vyměňuje genetické informace jako my. Musím se pousmát. Po sexu se mně Patrik zeptá, jestli se budeme stýkat i po festivalu.
„Ty bys chtěl?“ optám se.
Patrik mně ujistí, že moc rád, že by nám to jako páru spolu klapalo. Vlastně proč ne? Třeba se i zamiluju a je prima vedle sebe někoho mít… U rybníčka strávíme mnoho času, k podiu se vracíme kolem desáté hodiny večerní, takže okoukneme kapely APOCALYPTICA a My Dying Bride. Opět zapaříme, jak se má a noc začneme dalším milováním, které nás s Patrikem vyčerpá tak, že okamžitě usneme.
Neděle
Poslední festivalový den si hodlám jaksepatří užít, už v devět čekám pod podiem na kapelku Power 5. Tuhle kapelku neznám, takže jsem celkem zvědavá, jaký podá výkon. Koupím si pivo, po dlouhé době i něco zdlábnu, gyros mi bodne a zachutná natolik, že si dám další a další…Sním celkem tři, sama se divím kam to dávám, mám jenom padesát tři kilo, ale mám rychlý metabolismus, takže se můžu tláskat jídlem od rána do večera do večera a neztloustnu. Což je taky plus. Patrik za mnou dorazí zanedlouho, líbáme se jako o život. Kapela E! E mi rozproudí krev v žilách, písničku Mravenec znám nazpaměť, takže zpívám spolu s kapelou jako o život. Za ten večer toho ještě mnoho vypiji, získám autogramy od skupin Bloodbound, Communic, Sonata Arctica, Volbeat, Within Temptation a Gotthard. Bloček, speciálně pořízený na autogramy se mi během čtyř dní velice zaplnil, jsem navýsost spokojena. Listuji bločkem, můžu se také třeba pochlubit autogramem Dana Landy, Pepy Vojtka, či všech členů punkové kapelky Rybičky 48. Škoda, že zejtra už jedu domů. Festival byl báječný. Lepší dárek k narozeninám mi naši fakt nemohli nadělit. Až přijdu domů, tak je zulíbám k smrti. Z ažila jsem čtyři nejlepší dny svého života.
Pondělí
Nastupuji do vlaku. Krosna na zádech je těžká. Pevně sevřu Patrikovu ruku, vlak se rozjede a já naposledy mávám Vizovicím. Strejda do mě drcne.
„Tak co? Spokojená? Užila sis to?“ Zatvářím se skepticky. „ Blbější otázku nemáš? To víš, že užila! Jsem šťastnááá!“ Padnu mu kolem krku. Strejda je polichocen.Nápad, aby mi naši nadělili k osmnáctinám lístek a finance na tenhle festival, bys totiž jeho nápad. Vlak ubíhá krajinou a mě se hlavou honí samé pěkné vzpomínky.
„Já jsem taky šťastnej. Mám tebe,“ dýchne mi Patrik do vlasů. Něco mi říká, že tohle bude nejlepší léto všech dob. A já si ho užiji plnými doušky. Vždyť od toho přece je. A nejen léto. Život je krásnej!!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
85.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 3.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 35 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
