obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je povídka v citoslovcích."
C. Baudelaire
obr
obr počet přístupů: 2915449 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39666 příspěvků, 5755 autorů a 391119 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Problémová stařenka ::

Příspěvek je součásti workshopu: Vánoce poslepu
 autor Amemmaita publikováno: 16.12.2008, 20:28  
Nemoci, choroby ani operace se lidem nevyhýbají ani na Vánoce.
 

Slézám pomalu z postele a hledám svou slepeckou hůl. Chci se projít po chodbě, už mě nebaví jen ležet. Také chci alespoň na chvíli uniknout tomu věčnému a nesnesitelnému chrápání mojí spolupacientky. Vůbec se to s ní nedá vydržet. V noci jsem se kvůli ní moc nevyspala. Proč musím zrovna na vánoční svátky ležet v nemocnici? To nepochopím. Chci domů.
„Paní Šerlová! Co to děláte?!“ Zakřičí na mě jedna sestra, která mě náhodou zahlédne na chodbě, jak se procházím. Na její povyk se seběhnou všechny sestry. Co zrovna sedí na sesterně a tlachají.
„Proč neležíte?! Jak jste došla až sem?! Jste po náročné operaci! Po takové musíte ležet nejméně týden a vy nám tu po operaci běháte hned druhý den.“ Za pomoci sanitáře se mě snaží dostat zpět do postele.
„Ale já už ležet nechci. Já chci domů. A ta baba tam nehorázně chrápe.“ Bráním se. A aby toho nebylo málo, přiřítí se doktor, který vedl mou operaci, celý rozhněvaný. Jakmile mě uvidí pobíhat po chodbě den po operaci, rozzuří se ještě víc. Sestra a sanitář mě co nejrychleji uloží a běží na sesternu tenhle průser vyžehlit.
„Jestli máte nějaký mindráky nebo máte nějaký přiblblý novinky, co se týče Vánoc, tak sem laskavě nelezte. Ta ženská má po tý blbý operaci ležet ještě alespoň týden.“ Zuří doktor Raunder. Zavelí sestře, která mu padne do drápů, ať si vezme převazový vozík. Vztekle odejde ze sesterny. Sestra si doběhne pro převazový vozík a utíká za doktorem. Ten se hrne ke mně, aby se mi kouknul na operační ránu.
Já se zkroutím do kuličky, protože mě neskutečně rozbolí břicho. Do podbřišku dostávám strašný křeče. Pokouším zmírnit bolest co nejvíce. Pomáhám si rukama a masíruji si podbřišek. Na rukou ucítím, jak mi prosakuje košile krví. Košile se mi lepí na tělo, jak je prosáklá krví a krev dál stéká proudem na prostěradlo. Vzdychnu bolestí a strachem ze smrti. Vetře se mi do hlavy myšlenka na moje děti a vnoučata. Takhle těsně před vánoci je opustit? Do očí se mi derou slzy.
Bolestí si skoro nevšimnu, bouchnutí dveří. Do pokoje vejde doktor Raunder se sestrou. Vnímám, jak mi něco říká, ale nevnímám obsah slov.
„Ukažte mi bříško paní Šerlová.“ Vyzve mě doktor, ale já se ani nedokážu bolestí narovnat a lehnout si na záda. Vyzve mě znovu, ale ani tehdy mu neodhalím svou ránu. Ujme se tedy toho sám a odhrne mi deku. To co uvidí, mu téměř vyrazí dech. S tím dechem co mu zbude, žene sestru, ať okamžitě objedná sál pro akutní případ. Zároveň nechá objednat transfuzi. Jedna je naštěstí již připravená na sesterně, sice pro jiného pacienta, ale tenhle fakt momentálně doktora Raundera netrápí.
Na sále si mě nechají dlouhých sedm hodin. Tahle operace je dost komplikovaná. Všichni doktoři na sále zuří.
Po operace si ještě chvíli pospím na dospávacím pokoji. Pak mě odvezou na chirurgickou JIPku. Po zbytek dne jen ležím a je mi na zvracení. Všechno se se mnou houpe, jako bych byla někde na širém moři plném vln. Nakonec se mi však podaří usnout.
Probudí mě až sestra z ranní služby. Požádám ji o léky na bolest, protože opět cítím silnou bolest v podbřišku. Sestra něco zamumlá, ale podnos si přinese. Teprve zde na pokoji si do stříkačky natáhne morfium. Ale to bych nebyla já, abych neměla na dnešní Vánoce nějaké komplikace. Místo vpichu mi začne krvácet a rozhodně ne málo. Sestra se pokusí místo vpichu přelepit, ale zřejmě to nestačí a rána si v klidu krvácí dál. Dalších několik minut se sestra snaží s krvácejícím místem vpichu poprat, marně. V zoufalství běží pro doktora. Ten celý nakvašený přiběhne, co jsem si to zas vymyslela za problém.
„Vy jste problematická paní Šerlová.“ Procedí mezi zuby doktor Raunder. „Asi si vás tu necháme nejméně do konce ledna.“
„Do konce ledna? To snad nemyslíte vážně.“ Hrozím se. „Vždyť jsou dneska Vánoce. Na vánoční svátky chci domů.“
„Zůstanete tady.“ Rozhodne ostře. Pokyne sestře, aby mu podala nějaký čtverec a náplast. Pak mi zalepí předloktí. Náplastí rozhodně nešetří. Pak slyším, jak bouchnou dveře. Doktor odešel, aniž by cokoli řekl. Sice mi zalepil ránu celkem dobře a zastavil tak krvácení, ale na oplátku mi začne brnět ruka. Pomaloučku přestávám cítit prsty. Nechci zvonit na sestru, opět by mi vyčetla, že si moc vymýšlím. Proto se iniciativy ujmu sama a náplast si zkusím povolit. Dokonce se mi to povede. Ovšem to se mi stane osudným. Z rány mi znovu začne prýštit krev. Cítím, jak mi teče po ruce, i jak mě svým teplem zahřívá loket. S každou kapkou krve mě opouští život.
Až vydechnu naposled.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 65 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Irena Mayer 30.12.2008, 15:48:24 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Irena Mayer ze dne 30.12.2008, 11:46:34

   Ano, ano... zadání je do 5 normostran (9000 znaků :)
 ze dne 30.12.2008, 16:27:16  
   Amemmaita: aha, tak pro příště. To víš moje první WS, tak jsem se trochu rozkoukávala :-D
 Irena Mayer 30.12.2008, 11:46:34 Odpovědět 
   4439 znaků, říká Word... ještě jednou tolik si toho mohla napsat :)
 ze dne 30.12.2008, 15:05:00  
   Amemmaita: vážně jsem ještě jednou tolik mohla napsat, abych byla v normě a nepřesáhla??
 Amemmaita 22.12.2008, 21:55:05 Odpovědět 
   no jo nutilo mě to víc všchno rozepsat, ale na druhou stranu mě nutil rosah povolené délky všechno zkracovat. Pokud by tohle dílko nebylo určeno do WS, jistě bych si dovolila se víc rozepsat. To jen tak na vysvětlenou co se týče rozsah x uřezané momenty. A moc díky za zastavení a koment
 Leontius 22.12.2008, 21:43:03 Odpovědět 
   Dost naturalistické... možná bych přidal popis na úkor vcelku rychlého spádu jednotlivých komplikací. Dílko by působilo uceleněji, ačkoliv sdělení a zobrazený pocit byl patřičně naléhavý i bez toho.
 Alan Dark 20.12.2008, 15:00:42 Odpovědět 
   Dle mého názoru to zadání docela splňuje, ale přijde mi to takové moc nedodělané, moc nevysvětlené. Nevím...
 nooble 19.12.2008, 15:57:03 Odpovědět 
   Zážitek z četby ve mně umocnila především evokace případu jistého pana Zelenky, když tvá slepá svěřenkyně neustále tolik krvácela. A evokace to byla silná a živá. Jinak doktor mi přijde vcelku odměřený, až nakrklý na pacienty, dokonce jim dává otevřeně najevo, že už jej pěkně štvou - jsou problémoví. Opravdu je to s naším zdravotnictvím tak nakloněné, že lékaři opomíjejí aplikovat poznatky o pozitivní psychologii vůči pacientům, kdy i vlídné slovo je lékem a pohlazením po uondané dušičce?

Obdobně nedůvěřuji představě, že operatéři na sále si mohou u komplikované operace dovolit "zuřit". Pravděpodobně budou prací natolik zatíženi a vyčerpáni, že veškeré své sílí nasměrují k cíli zdárně a bezpečně celou akci dokončit. Vnést mezi sebe zbytečnou nervozitu přímo na "místě činu" působí nevhodně. Příště bych případné rozčílení odsunul na poradu po operaci.

Jinak pěkná práce, ale zadaní jsi, stejně jako já, díky svým vizuálním "vloudilům" patrně nesplinla ;)
 ze dne 19.12.2008, 18:50:36  
   Amemmaita: Jo múzy jsou nevypočitatelné :-), jojo někteří doktoři jdou na doktořinu zjevně kvůli bílému plášti už jsem se tím setka, sice ne tak jak jsem to popsala, ale na některém odd někteří doktoři si nosili nos docela vysoko.
 Irena Mayer 19.12.2008, 0:17:59 Odpovědět 
   Ještě jedna věc k tvojí povídce. Je to příběh slepé ženy. Stát by se ale mohl komukoliv. Není tam nic, co by se mohlo stát pouze slepé ženě. Takže ta její slepota je, aspoň podle mýho, neopodstatněná... Znáš film "Čekej do tmy?" - to je skvělý horor založený právě na sleposti hlavní hrdinky.
 ze dne 19.12.2008, 10:17:02  
   Amemmaita: v tom případě si musím rozšířit obzory, ten film neznám :-)
 Viktor 17.12.2008, 18:27:54 Odpovědět 
   ..bohužel... zcela mimo zadání.. tedy připouštím, že je to o Vánocích a taky docela horror, ale to nestačí.. :o)
 Amemmaita 17.12.2008, 15:25:41 Odpovědět 
   jinak všem moc děkuji za zastavení a hodnocení
 Irena Mayer 17.12.2008, 1:35:42 Odpovědět 
   Ahojky, jen pár připomínek:
U této povídky je velká potíž v tom, že příběh v 1. osobě vypráví stařenka a přitom mluví o věcech, o kterých nemohla vědět. Ne proto, že je slepá, ale proto, že u nich nebyla. A ani s tou slepostí to není úplně stoprocentní. Vypadá to, že některé věci vidí.
Poslední věta je zbytečná. I bez ní je jasné, že stařenka zemře.
Pokud jde o mě, nemyslím si, že je to hororová povídka. Žádné hororové prvky nejsou přítomny. Nemám pocit, že bych se při čtení něčeho bála.
Příběh sám o sobě není špatný, jen je potřeba pohlídat, z jakého úhlu pohledu je vyprávěn.
 ze dne 17.12.2008, 15:25:10  
   Amemmaita: to mi tam trochu ujelo, nějak jsem neovládla touhu tam vsunout i úhel pohledu sester a doktorů
 Tuax 16.12.2008, 23:28:32 Odpovědět 
   Ahoj,
u tohoto bych se ani nedivil, kdyby to bylo založeno na skutečné události. Působí to tak. Je to drsné a je to psané z vnímání oné paní Šerlové. To jméno se mi taky líbí :)

Dokonce i ty reakce a postřehy sester a doktorů mi přijdou takové, jako bych je slyšel.

Možná jediná věc, je taková mírně matoucí a tou je to, že příběhy vyprávěné v první osobě končící popisem vlastní smrti působí dost bizardně. I když zde to vypadá opravdu tak, jako by jsme vstoupili do jejího smýšlení na prvním řádku a odešli na posledním. Tudíž to není tak do očí řvoucí. Obsah, délka, popis, líbilo a nějak nemám žádného našeptávače nespokojensoti, jak semi stává, tudíž u mně jasné hodnocení.
 Šíma 16.12.2008, 23:00:36 Odpovědět 
   Být o Vánocích v nemocnici, není patrně "žádný med"... Myslel jsem na sestry a doktory, kteří namísto toho, aby si užívali svátky klidu a míru (a pohody) musí sloužit a "otravovat se s pacienty". Tak nějak to trochu vyznělo z děje (a dialogů). Příběh je docela uvěřitelný, třeba ta stará paní po utišujících lécích žádnou bolest necítila a byla ještě celá zpitomělá (po operaci) a rozhodla se projít po špitále. Avšak toho hororu je tam málo, přestože být slepý je asi opravdu (samo o sobě) dost strašné... Trochu mi také vadilo opakování slůvka "krev", ale při krvácení a zakrvácení se mu patrně nejde dost dobře vyhnout... I když při troše píle... (nebudu Ti do toho kecat) Text se zdál více "odpočinkový", než "děsící", ale četl se dobře a nic mne v něm "netahalo za vousy", snad jen těch Vánoc tam nebylo mnoho, ale tak to v nemocnici bývá (patrně)...
 ze dne 17.12.2008, 15:22:06  
   Amemmaita: občas klídek je, ale mnohdy máme honičku, obvzláště na chíře a na interně
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Mám psa
Pan Petr
VODNÍK
rudolf z falknova
Orel: Prví sezn...
Sirnis
obr
obr obr obr
obr

Gembler
pilniczek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr