|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 7 ::
|
 |
|
:: Problémová stařenka ::
| Nemoci, choroby ani operace se lidem nevyhýbají ani na Vánoce. |
| |
|
|
Slézám pomalu z postele a hledám svou slepeckou hůl. Chci se projít po chodbě, už mě nebaví jen ležet. Také chci alespoň na chvíli uniknout tomu věčnému a nesnesitelnému chrápání mojí spolupacientky. Vůbec se to s ní nedá vydržet. V noci jsem se kvůli ní moc nevyspala. Proč musím zrovna na vánoční svátky ležet v nemocnici? To nepochopím. Chci domů.
„Paní Šerlová! Co to děláte?!“ Zakřičí na mě jedna sestra, která mě náhodou zahlédne na chodbě, jak se procházím. Na její povyk se seběhnou všechny sestry. Co zrovna sedí na sesterně a tlachají.
„Proč neležíte?! Jak jste došla až sem?! Jste po náročné operaci! Po takové musíte ležet nejméně týden a vy nám tu po operaci běháte hned druhý den.“ Za pomoci sanitáře se mě snaží dostat zpět do postele.
„Ale já už ležet nechci. Já chci domů. A ta baba tam nehorázně chrápe.“ Bráním se. A aby toho nebylo málo, přiřítí se doktor, který vedl mou operaci, celý rozhněvaný. Jakmile mě uvidí pobíhat po chodbě den po operaci, rozzuří se ještě víc. Sestra a sanitář mě co nejrychleji uloží a běží na sesternu tenhle průser vyžehlit.
„Jestli máte nějaký mindráky nebo máte nějaký přiblblý novinky, co se týče Vánoc, tak sem laskavě nelezte. Ta ženská má po tý blbý operaci ležet ještě alespoň týden.“ Zuří doktor Raunder. Zavelí sestře, která mu padne do drápů, ať si vezme převazový vozík. Vztekle odejde ze sesterny. Sestra si doběhne pro převazový vozík a utíká za doktorem. Ten se hrne ke mně, aby se mi kouknul na operační ránu.
Já se zkroutím do kuličky, protože mě neskutečně rozbolí břicho. Do podbřišku dostávám strašný křeče. Pokouším zmírnit bolest co nejvíce. Pomáhám si rukama a masíruji si podbřišek. Na rukou ucítím, jak mi prosakuje košile krví. Košile se mi lepí na tělo, jak je prosáklá krví a krev dál stéká proudem na prostěradlo. Vzdychnu bolestí a strachem ze smrti. Vetře se mi do hlavy myšlenka na moje děti a vnoučata. Takhle těsně před vánoci je opustit? Do očí se mi derou slzy.
Bolestí si skoro nevšimnu, bouchnutí dveří. Do pokoje vejde doktor Raunder se sestrou. Vnímám, jak mi něco říká, ale nevnímám obsah slov.
„Ukažte mi bříško paní Šerlová.“ Vyzve mě doktor, ale já se ani nedokážu bolestí narovnat a lehnout si na záda. Vyzve mě znovu, ale ani tehdy mu neodhalím svou ránu. Ujme se tedy toho sám a odhrne mi deku. To co uvidí, mu téměř vyrazí dech. S tím dechem co mu zbude, žene sestru, ať okamžitě objedná sál pro akutní případ. Zároveň nechá objednat transfuzi. Jedna je naštěstí již připravená na sesterně, sice pro jiného pacienta, ale tenhle fakt momentálně doktora Raundera netrápí.
Na sále si mě nechají dlouhých sedm hodin. Tahle operace je dost komplikovaná. Všichni doktoři na sále zuří.
Po operace si ještě chvíli pospím na dospávacím pokoji. Pak mě odvezou na chirurgickou JIPku. Po zbytek dne jen ležím a je mi na zvracení. Všechno se se mnou houpe, jako bych byla někde na širém moři plném vln. Nakonec se mi však podaří usnout.
Probudí mě až sestra z ranní služby. Požádám ji o léky na bolest, protože opět cítím silnou bolest v podbřišku. Sestra něco zamumlá, ale podnos si přinese. Teprve zde na pokoji si do stříkačky natáhne morfium. Ale to bych nebyla já, abych neměla na dnešní Vánoce nějaké komplikace. Místo vpichu mi začne krvácet a rozhodně ne málo. Sestra se pokusí místo vpichu přelepit, ale zřejmě to nestačí a rána si v klidu krvácí dál. Dalších několik minut se sestra snaží s krvácejícím místem vpichu poprat, marně. V zoufalství běží pro doktora. Ten celý nakvašený přiběhne, co jsem si to zas vymyslela za problém.
„Vy jste problematická paní Šerlová.“ Procedí mezi zuby doktor Raunder. „Asi si vás tu necháme nejméně do konce ledna.“
„Do konce ledna? To snad nemyslíte vážně.“ Hrozím se. „Vždyť jsou dneska Vánoce. Na vánoční svátky chci domů.“
„Zůstanete tady.“ Rozhodne ostře. Pokyne sestře, aby mu podala nějaký čtverec a náplast. Pak mi zalepí předloktí. Náplastí rozhodně nešetří. Pak slyším, jak bouchnou dveře. Doktor odešel, aniž by cokoli řekl. Sice mi zalepil ránu celkem dobře a zastavil tak krvácení, ale na oplátku mi začne brnět ruka. Pomaloučku přestávám cítit prsty. Nechci zvonit na sestru, opět by mi vyčetla, že si moc vymýšlím. Proto se iniciativy ujmu sama a náplast si zkusím povolit. Dokonce se mi to povede. Ovšem to se mi stane osudným. Z rány mi znovu začne prýštit krev. Cítím, jak mi teče po ruce, i jak mě svým teplem zahřívá loket. S každou kapkou krve mě opouští život.
Až vydechnu naposled.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 18 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 65 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
