» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."

Gustav Flaubert

počet přístupů: 2141169

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 6 ::

:: To za nás ... ::

OH	publikováno: 20.12.2008, 7:28

Je to trochu slaboduchý...
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby.


	Přehodila si látkovou nákupní tašku do druhé ruky a s povzdychnutím opatrně vykročila na chodník posypaný pískem. Vánoce byly za dveřmi a i když první sníh téměř všude roztál, paní Vydrová, které táhlo na petasedmdesát, si na svých ochozených botách nebyla nikdy jistá. Nové chodníky z barevné zámkové dlažby jí připomněly dětství a nedělní cesty s rodiči do okresního města. No jo, jenomže tam to byly pravý kamený dlažby, né nějaký takovýhle... Chodník lemovaly mladé lípy, které v tomto období působily smutně a paní Vydrové to připomnělo její hlavní starost. Ona si Anežka řekne... To je za dva dny hotový babi, to si u nás schrupneš a my to s Petrem přestěhujem... Já na Modřence žiju už přes čtyřicet let, já si už jinde nezvyknu a to uhlí mi ze sklepa vždycky někdo přinese... Byl čas oběda a po chodníku se proti ní valily davy školáků. Většina z nich měla zapálené cigarety a paní Vydrovou ten pohled pokaždé zabolel. Takoví mladý jsou... A už s cigárem, jak budou ve... A Anežka s Petrem prej: Tam budeš mít aspoň kamarádky a nebudeš furt vysedávat doma a koukat z okna, tam se ti bude líbit... Nějakej novej barák, nějaká králíkárna s touhletou... ... pečovatelskou službou ... Došla k semaforu, zastavila se u mladého páru a protože svítila červená, měla čas si je po očku prohlédnout. Oba dva kouřili, dívka měla dredy. To snad není možný, takhle si ničit vlasy... A s cigárem, no samozřejmě! Já si nepamatuju, že by někdy na ulici některá... Po chvilce to paní Vydrová nevydržela a oslovila dvojici: „Prosím vás, vždyť jste ještě tak mladí a kouříte, to přece...“ Ale studený pohled, který na ni dívka upřela, jí větu v půli zarazil. A ona má naušnice v obočí, no to snad... A to si je prej dávaj i... Jak mi to říkala Anežka... K přechodu zatím došlo více lidí a když se na semaforu rozsvítila zelená, paní Vydrová v davu překlopýtala přes silnici. Dále už to měla po parkové pěšině necelých padesát metrů k činžáku, ve kterém bydlela. Stále se nemohla zbavit pro ní odporného cigaretového kouře, když si s leknutím všimla, že se jí z nákupní tašky kouří. Odhodila ji na mokrou zem u cesty a vyděšeně ji pozorovala. Potom z ní vytáhla koupený bochník chleba a sýr zabalený v papíru, který byl teď ohořelý. Když na dně tašky uviděla cigaretový nedopalek a vzpomněla si na dvojici u semaforu, vše se v ní sevřelo a do očí jí vyhrkly slzy. Proboha, to snad není... Parchanti... Doma vyložila nákup a převlékla se. Uvařila si kakao, přiložila uhlí do kamen a usedla k radiu.Televizní pořady neměla ráda, protože jí připadaly vulgární a nic jí neříkaly. Jako každé odpoledne si v radiu naladila pořad s písničkami na přání a za upíjení horkého kakaa se dívala z okna na městskou krajinu před příchodem zimy. Písničky ji vracely do časů jejího mládí a paní Vydrová byla schopna takto pohroužena do vzpomínek sedět i celé hodiny. Já jsem z vesnice, já než si ve městě zvykla... Ale Bohdan mi hodně pomohl, to se mu nedá upřít! Furt jsem chtěla ven, ale tam byly auta, žádná louka, po který bych se mohla rozběhnout... Písnička o klukovském věku ji připomněla Tondu, její první lásku. Jéžiš, to byl taky poděs... Pořád se přede mnou jen vytahoval, co ten se navyváděl... Dopila kakao a usmála se. Jak přivázal starýmu Vejražkoj boty k vocasu jejich psa a... No to byl tenkrát poprask, když jim běhal pes po návsi a ty boty poskakovaly za ním... Ale já, no já byla tenkrát dáma, ó. Jak jsem tenkrát někde ve škole zaslechla, že březová voda zkudrnatí vlasy. Mimoděk si sáhla na hlavu a tiše se zasmála. Já měla krásný slámově žlutý. Ale hřebíky, se kterejma, no ale chtěla jsem kudrlinky, jako měla Hanka, a tak... Co já tím tatínkovým nebozízkem navrtala bříz a stejně zbytečně... Vstala, aby umyla hrníček a přiložila do kamen.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 28		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 46		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	11.01.2009, 6:32:17

Nečetl jsem předchozí komenty. Studie staré paní je podle mne pravdivá a dobře napsaná. Řekl bych, že i potřebná. Je to tak, i s postoji úzké skupinky mladých. Hůř je chápat staré lidi než staří chápu mladé. A ve starých lidech je vždycky touha se jaksi uplatnit, třeba poučováním, i buzerací vždyť už mnohdy cíl života nemají. Staré kořeny jsou někdy radostné, někdy zdrojem výčitek a lítosti. A už nerady bývají přesazovány a vystavovány novému,.Ale těžko se tohle mění. A také: u starých jsou mnohé funkce fyziologicky blokovány, třeba i ty duševní schopnosti. Vůči mládí se objevuje i závist, někdy automaticky. DD je už do jisté míry odpisárna.


ze dne 11.01.2009, 16:57:36
OH: Děkuju za zastav a kom, máte pravdu, to je docela síla, že já te´d v částečným id se teď jaksi bojim /!/ jít s holkou do pajzlů, kde jsem před lety bejval doma, kolikrát se mi líp vcituje do starejch lidí než do mladejch a to mi ještě není třicet, no jo...

mistrovamarketka	22.12.2008, 19:11:15

Je to pěkné, dobře se to čte i když se tam v podstatě nic zásadního neřeší a nevyřeší. A to je dobře :-). Na chyby upozorňovat nebudu, dělám, že jsem je neviděla - to mi určitě poděkuješ víc... ;-). Ode mne máš jedna.


ze dne 23.12.2008, 16:13:32
OH: Ahojky, Markétko, děkuju za zastavení a kom, prosimich, co Ty považuješ za zásadní? By mě opravdu zajímalo, fakt! Chyby, to je moje, to jsou jediný věrný ženskýho rodu v mým životě... (co za zásadní pova...?)

Hanulka222	22.12.2008, 19:00:36

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 21.12.2008, 13:30:52* Jo, lavičky v HK u nádru jsou no... aspoň ji nebolely klouby. Ale osobně jsem se s ničím takovým ještě nesetkala, aby mi někdo takovej řek něco takovýho... A na Vánoce se vykašli. Já dneska málem zabila ženskou v DM, co se pořád lepila, jakoby se pak měla dřív dostat u pokladen na řadu... Takže taky dvakrát odvázaná nejsem...


ze dne 23.12.2008, 16:09:18
OH: Jo, máš to štěstí, na mě se v mhd žádná nelepí a že bych nic nenamítal...

Apolenka	22.12.2008, 14:36:54

Svět seniorů a svět juniorů, toť ožehavé téma. Stáří není nemoc, člověk (jedinec) se v podstatě nemění; mění se jen svět kolem nás. Mění se i hranice odchodu do důchodu a hranice zakládání rodin. Co to způsobí? Co s námi na stará kolena bude? Božínku, naše vnoučata si nás třeba vůbec neužijí ... Jak já jsem jenom ráda naslochala své moudré a dobré babičce ... Co takhle začít pro změnu s prosazováním kultu stáří? Bude nás přece tolik ...


ze dne 22.12.2008, 16:37:46
OH: Ahojky, díky za zastavení a kom. To mi připomnělo super hlášku kýhosi vnoučka kterej se ptal 80 bábušky sousedky, proč s ním nejde na sáňky a ona že je už stará, že... A to škvrně na to prej A jak se ti to stalo?

Hanulka222	21.12.2008, 13:30:52

Tak, nejdřív pár drobností: Na začátku se dvakrát opakuje sloveso připomnělo, prakticky hned po sobě a na tak krátký text se mi to zdá hodně. Já nevím proč, ale vyhledávat opakování slov je moje... úlet, no. A taky bych spíš použila ve svých botách než na svých- on je to přece jen trošku rozdíl. (Pokud tu něco opakuju, tak omluva, ale zas se mi nechce číst takový odstavce :D ) Jinak bych to možná ještě o něco víc zaobalila, přece jen je to rychlý skok dovnitř, nastínění několika problémů a konec. Musela jsem si to přečíst dvakrát, abych se toho vzpamatovala. Na druhou stranu jsi to řekl přesně- dokonalý rozdíl mezi dvěma generacemi, které si v dnešní době prakticky nemají co říct, protože každá prošla úplně jiným vývojem. Nedávno jsem psala jakousi slohovku do školy a ja jsem tak přemýšlela, dokonalý rozdíl už je v tom, jak kdo mluví- popravdě moc starších lidí na ulici nadávat neuslyším. Je to hnus, kam tahle doba jde, fakt... Abych to tak nějak shrnula- známkovat nebudu, protože je to na hraně. Z problémovýho hlediska dokonalý, ale jako čtenář bych chtěla najít ještě něco víc, co se týká formy textu. Tak se nezlob...


ze dne 22.12.2008, 15:11:16
OH: Ahojky, takhle sedím na lavičce v HK před nádrem a čekám na mhd, když se mně před obličej natočí nějaká babka, tak 75, sykne hajzle blbej a jde dál, já se za ní dívám s mírně nechápavým výrazem, dochází mi, že šlo o místo k sezení- to jen o generaci co nemluví open ošklivě. Snažil jsem se to vysvětlit níže ale tenhle nevalnej text je jen a jen o tom, že mimo okolnosti, je -ále Nechci kulkulovat, ale chtěl jsem říct, že směr doby je jakej je, třeba ho milovat a snažit poch- prostě na mě lezou ty hnusný vánoce a nevymáčknu se, díky za zastavení a kom...

monito	20.12.2008, 23:13:36

Takových lidí, co propadají nostalgii, je mi trochu líto. Obdivuji spíše ty, kteří se snaží jít alespoň trochu s dobou, v rámci techniky apod. Ale že takových lidí, jako je paní v povídce, pár je, je jisté. Pokud jim v realizování změn brání zdraví nebo finance, mám plné porozumění, jinak méně. Ochuzují tím sami sebe. Napsané je to pěkně, ale trochu neukončené, bez pointy.


ze dne 22.12.2008, 16:35:26
OH: Děkuji za zastavení a kom, ale o lítosti nad nostalgickými úlety starých lidí si bude lépe promluvit až v těch pětasedmdesáti...

dascha	20.12.2008, 18:36:02

Odpověď na příspěvek od uživatele: dascha* ze dne 20.12.2008, 17:55:47* Ondro, jsem přesvědčena, že to hlavní tam je: "snaha vžít se do opačného pohlaví úplně jiného věku". Snažíš se hezky a to je právě to príma, víš? A jinak - tahle povídka není detektivka... Určitě ji budu číst ještě i zítra. Jen abych už zjistila, kde psát odpovědi pro Tebe, zatím vidím, že znovu odpovídám na příspěvek sama sobě :-) no sranda je aspoň. Zatím papik, jak říkává má vnučka. :-) Dáša


ze dne 22.12.2008, 16:33:50
OH: tak já teď už jen přemýšlím o pohlaví úúúplně jiného věku...

dascha	20.12.2008, 17:55:47

Odpověď na příspěvek od uživatele: dascha* ze dne 20.12.2008, 17:43:14* Víš co mě tak pořád napadá a netuším, proč tomu tak je? Že paní Vydrová je bábuška "nr.one a nr.duo" v jedné osobě. Dosud jsem tak dlouho, řádně a tolikrát ještě žádnou povídku zde nečetla. Ale taky tady dlouho nepůsobím, což je vlastně pochopitelné. Tak ahojky Ondro; Dáša


ze dne 20.12.2008, 18:07:37
OH: Čau, Dášo, mně ta povídka vyloženě leze na nervy, jak je napsaná a tak, to jsou věci tak složitý a je tak těžký psát o nich nezaujatě a rovně... Nehledě na vžití se do opačného pohlaví uplně jiného věku, jak přijde a přiloží do kamen-ve starém činžáku a uhlí že ji vždycky někdo přinese a vůbec milion věcí tam nehraje, no jo...

dascha	20.12.2008, 17:52:47

Odpověď na příspěvek od uživatele: dascha* ze dne 20.12.2008, 17:43:14* Naopak, skvělé, já to beru Ondro :-) díky a zatím :-)

dascha	20.12.2008, 17:43:14

Ahojky autore OH :-) vždy oceňuji mladé, kteří se snaží najít se, a hledají. Bábušky „nr.one a nr. duo“ zde hrají určitou roli, obě byly zralé osobnosti. I Ty máš na svět svůj náhled. A podle mne dosud hledáš směr, přijatelný pro Tebe. Netroufám si napsat, ke které bábušce jsi měl blíže. Ale co je hlavní, píšeš o starých lidech, otevřeně, bez příkras. Mám odjakživa ráda staré lidi; oslovuje mne, když nejsou mladí zahleděni jen do sebe. A umí podat své postřehy slovem dál. No chválit už více nebudu, ještě by to vyznělo jako podlézavost. :-) Přeju taky krásné a spokojené Vánoce a nejen tvořivě úspěšný rok 2009. Dáša


ze dne 20.12.2008, 17:47:47
OH: Jestli se Ti to nebude příčit na jazyku or svědomí, před autore OH bych upřednostnil Ondro... (*)

dascha	20.12.2008, 14:14:55

Autor jakoby hodlal alespoň nastínit psychologický rozbor čtyř generací. Tedy té nejmladší, produktivně mladé, starší už mimo produktivní věk , a nejstarší. Leč zmiňuje se možná záměrně pouze o třech. U nejstarší generace; výstižně popisuje zatrpklost, osamocení, i pocity paní Vydrové o školácích dnešní doby, o reakci mladých k tomu, co se zdá být nepochopitelné jí. Přitom možná už jen zapomněla, že i „jejich doba“ měla svá pro i proti. Jenže snad až s odstupem času je ochotna nepřímo hodnotit s tichým „píp – tohle hodnoty nejsou.“ Nepřizpůsobí se, svou pravdu a samostatnost si nese stále důstojně dál, má vlastní pohodlí a přepych výběru, uzavírá se a u sebe neodzkoušené odmítá. Autor nutí k zamyšlení: jde o zapšklost či nikoliv… U nejmladší generace; školáci a životní styl, žebříček hodnot si jednotlivci zatím utváří ruku v ruce s nabídkami okolí. Autor nutí k zamyšlení: jde o modernu či nikoliv… U produktivně mladé generace; je schopna zařídit veškeré pohodlí rovněž sobě – Anežka s Petrem – oba by jistě byli schopni na pečovatelskou službu i přispět. Naproti tomu mladí „od semaforu“ umí jednat zpříma a nebojácně, beze slov a s vědomím, že tohle zabere. Autor nutí k zamyšlení: jde o geny či přizpůsobení se… U generace starší už mimo produktivní věk; Anežku s Petrem vychovali rodiče, něco z jejich snah se přenese, chtíc nechtíc, na všechny zmíněné generace shora. Žebříček hodnot již převzali, v něčem doplnili k obrazu svému, a budou předávat. Tato generace jako by měla možnost přepychu řídit se srdcem. To však neznamená zapomenout používat rozum či být nemoderní. Autor nutí k zamyšlení: kdo je oprávněn hodnotit, vždyť co člověk, to osobnost… Závěrem; povídka není napsaná špatně, rozhodně navodí dobrý dojem, když se mladý člověk v dnešní době snaží zachytit obraz, který se jeho bezprostředně zatím netýká. Pak by se v případě autora, tuším už jednalo o dobré sci-fi. Za shovívavost k mým řádkům děkuji. Také za pochopení jejich nálady. Rovněž tak za nabídku k zamyšlení nad touto povídkou, jejíž obsah snad zůstane aktuálním v každé době. Je čas se zamyslet. Nikdy bych neřekla, jak těžké je pokusit se o výstižný komentář. Jdu pro jedničku.


ze dne 20.12.2008, 17:03:43
OH: Ahojky, Dášo, děkuji za zastavení a kom. nechtěj po mně, boha, abych ti odpověděl stejně na úrovni, a tak jen připomenu svou bábušku nr.one: Stříbrným servisem po předcích se rejpala v záhonu, pak si doma zapálila ten den už čtyřicátý cígo, podívala se na hřiště před domem, kde si hrály děti, dala si práska a do dýmu, řekla: kéž by ty haranti všechny pochcípaly... A bábuška nr. duo: celej život makala v hlíně a hnoji, blíž k řírodě a bohu už mít nemohla řikám si a .... já už těch keců nechám, krásné svátky přeji!

Šíma	20.12.2008, 13:12:50

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 20.12.2008, 13:10:12* Možná jsem jednostranně zaujatý, ale také jsem měl babičku, která nerozuměla ani dálkovému ovladači na TV, natož mobilu... Ale dobře vařila a pekla, chodila do kostela, ráda nás hlídala (když jsme byli děti, když naši nemohli) a moderní vymoženosti ji moc nelákaly... Takže jsem si trochu i zavzpomínal... Jo, koho to zajímá? Dík!!! ;-)


ze dne 20.12.2008, 18:00:56
OH: Zdar, El Šímo, častokrát, inu častokrát jsem si na tě vzpomněl, brachu, v týden minulý, áno, áno... Nové to okna, plovoucí podlaha a dlažba v chodbě, barák týden vzhůru nohama a ten sheeeema-kutil si v klidu píše, obávám se, že ti již pražádný ušlechtilý komentář-odpověď nespatlám, anóbrž jsem jaksi skvízy, aneb vycuclý vysvětlivkami ctihodným to dámám níže a výše hebce a na úrovni zůčastněným. Text tento označil bych vcelku za pitomost prachobyčejnou a koloběh světa znevažující a jsem tudíž rád že jsi našel chvilku na zastavení a výstižný komentář, za to ať Štěstí stojí věrně při tobě a tvých blízkých. Krásné svátky přeji Tobě i tvému divému zvířeti...

Šíma	20.12.2008, 13:10:12

Líbí! Opět se zde mísí hrdinčiny myšlenky s realitou běžného dne. Hezky jsi to namíchal, pane! Neříká se tomu "generační rozkol", či jak? Jo, dneska školáci mluví sprostě (jako havíři), kouří a kdo ví co ještě... Nakonec ty různé kroužky mají snad opravdu i na (a kdo ví, kde ještě)! Taková je dneska móda! Hezky jsem si početl. Děj pěkně plynul a byl takovou malou sondou do života jedné postarší ženy, kterou vymoženosti moderního světa nezajímaly, ale toužila po staré době a neustále se ohlížela po čase, který byl již minulostí... Jednička je tam. P.S. Takový dům s pečovatelskou službou pro starší lidi není "k zahození", například u nás na vesnici postavili také jeden, ale vypadá pomalu jako zámek (s věžičkami a kde čím) a je v docela pěkném prostředí. Jenomže lidé v něm se pak nesmějí cítit jako "opuštěná zvířata v útulku" a myslet, že jsou pro mladý na obtíž, protože je tam tento... Poslali (nechcu napsat, že je tam odložili jako nějaké to staré a nepotřebné "harampádí"). A také starší lidé si patrně dost těžko zvykají na nové věci... O co je to smutnější, jednou také budeme staří a kdo ví, kde vlastně skončíme! Chjo... Hezký víkend přeji a omlouvám se za rozepsání. Chybky neřeším, občas jich také nasekám, až to pěkné není... ;-)

Ondra Machů	20.12.2008, 10:46:05

Pěkně napsané, vystihující drtivou většinu starší populace (aneb za nás to bylo jinak, teď jsme staří a nemáme co dělat, tak aspoň znepříjemníme život mladým). Jediné, co bych tak vytkl, je občas násilně přidaný text (alespoň mi tak přišlo) - chceš docílit jemného přechodu z myšlenky na myšlenku, podpořit svou hlavní postavu. Ale na mě působí celkové prolínání příliš drsně.


ze dne 20.12.2008, 17:44:44
OH: Zdar, díky za zastavení a kom, mně vůbec celej tenhle text připadá jaksi vokurkovitej a nelíbí se mi, je to moc šablonovité a nereálné, ačkoliv myslím situaci vcelku popisující a Nekritizuji, nehodnotím, jen popisuju. Chtěl jsem jen popsat člověka ve vývoji, ne nějakej mezige. konflikt. Pěkný svátky přeji!

amazonit	20.12.2008, 7:28:30

Opět momentka, opět z běžného dne, ,,běžného" života. Těžko říct, proč jsi se pustil do obhlídky nitra staré paní, když jsi mladý muž:o), ale myslím, že jsi se v mnohém trefil, i když by se s tím mnohé starší dámy neztotožnily... Moje babička byla v osmdesáti velmi pokrokovou, v kabelce mobil, doma samé nové elektronické udělátko, občas se mě zeptala, zda bych si nechtěla nechat udělat dredy. Jediné, co bylo shodné s touto dámou bylo vzpomínání, víceméně radostné. Tak jsem se dostala od hodnocení zcela jinam, ale snad to nevadí. Tím vším jsem nechtěla říct, že je povídka špatná, naopak, že je uvěřitelná a lidská ( to u tebe píšu často, že?), a že mi připomněla někoho, kdo tu už není... - v začátcích máš dvakrát sloveso připomenout... -kamený dlažby - i když je to jen v hlavě staré dámy, tak bych dala kameNný -Takoví mladý jsou. - takový mladý nebo takoví mladí -Když na dně tašky uviděla cigaretový nedopalek a vzpomněla si na dvojici u semaforu, vše se v ní sevřelo a do očí jí vyhrkly slzy. - před ,,a vzpomněla si", bych dala čárku, podobně jako v případech, kdy tam máš i když, a i když - Vánoce byly za dveřmi a i když - to první by mohlo být samo o sobě větou, ta následující s a i když se neváže přímo k ní, není na ní závislá, přímo ji nerozvíjí, takže bych ji oddělila -Písnička o klukovském věku ji připomněla - jí


ze dne 20.12.2008, 16:51:09
OH: Ahojky, Am, děkuji moc za: publ, koment a pravopis dodatky. Podnět k napsání: Když pozoruji bábušky ctihodné po cuckárnách po čekárnách u doc., po silnicích s franckama a vůbec, tak si řikám: Voni to taky byly za mlada leckterý davajky s pěknejma křivárnama na triku, čímž neodsuzuji, ale potřebuji si občas něco srovnat v kebuli a tak to napíšu. Ta s dredama=ta březová voda bábušky za mlada, ten vajgl v tašce=botky za psím ocasem, snažil jsem se dát tu babku za mlada na roveň té s dredama, ale to ty samože víš, páč jsi ze všech nejchytřejší a všecko hned víš... Další podnět: generace našich rodičů z konce comunismu byla statisticky promiskuitnější než současná i se všema ofišl grupama a free vztahama, já už budu ticho se nedá fakt číst tohle... Krásné svátky přeji!