obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915449 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39666 příspěvků, 5755 autorů a 391119 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Tradice ::

Příspěvek je součásti workshopu: Vánoce poslepu
 autor nooble publikováno: 16.12.2008, 20:28  
Horkou jehlou spíchnutá, rychlokvašná skoropovídka. Šťastmé a veselé ...
 

Probudil mne chlad prostupující z podlahy. Dychtivě se sápal a plazil po mém obnaženém těle a nevynechal ani jeden záhyb, ani skulinu. Zábly mne konečky prstů, z nichž se krev bojácně stáhla blíž k srdci, pro trochu konejšivého poohřátí. Choulil jsem se na zemi, zkroucený v nepřirozené poloze a celý se třásl zimou. Chloupky na kůži vzrušeně postávaly, ježily se a trčely, jako bodliny vystrašeného dikobraza. Zuby vyjektávaly drmolivou kakofonii. Snažil jsem se tisknout je k sobě silou, ale ztuhlé čelisti odmítly poslušnost.

Co se to, k čertu, děje? V hlavě mi hučí, jak kdyby jí právě prosupěla mohutná parní lokomotiva. Tupá bolest rozlévající se z temene do svého okolí. Nemohu zkoncentrovat myšlenky. Je mi mdlo, žaludek protestuje. Vibruje a houpe se. Na zvracení. Srdce zběsile buší, tepe vehementně v bubíncích, opírá se do spánků. Mráz se jemně otřel v nervových vláknech a vyslal míchou k mozku úpěnlivý signál k vyplavení trochy adrenalinu. V ústech mi vyschnulo. Jediné, co se lepí na patro, je strašný puch všude okolo.

Odporný, dotěrný, nesnesitelných zápach. Mrtvolný smrad čpějící zatuchlinou, hnilobou a plísní. Sladkokyselý odér žumpy, s pachutí výkalů a zkvašené moči. A vzduch, stojatý a vlhký, který je tím smradem bezmezně prosycen, se dere do nosu a dráždí chřípí k nepříčetnosti, a pálí i v nepřivyklých očích pod přivřenými víčky.

Odhodlal jsem se je otevřít. Pomaličku, s obavami a přemáháním, v děsivých představách co asi spatřím, jaká hrůzyplná scenérie se mi vyjeví. Ale vše halila temnota. Nepropustná, hutná, skličující.

Obrátil jsem se, vzepjal a s vynaložením všech sil se na prokřehlých pažích hrabal na kolena. Bože, v čem to, sakra, ležím? Prsty zabředly do kluzkého mazlavého sajratu. Měl jsem co dělat, abych udržel balanc a neporoučel se nazpět, obličejem vstříc hlubinám, přímo do oné slizké břečky pode mnou. Na okamžik jsem strnul. Maz stékal šimravě po mém boku a při dopadu na podlahu pokaždé pleskavě začvachtal.

Začal jsem prsty šátravě rozrážet prázdnotu kolem sebe.

Nacházím se patrně v nějaké malé, uzavřené kobce, s na omak hladce opracovanými kovovými stěnami. Na délku měří asi šest loktů, na šířku pak na rozpětí paží. Určitě se tu nenarovnám více jak do podřepu. Na stěnách, zdá se, není jediný výčnělek. Jen na jedné straně jsem nahmatal škvíru. Pravidelný obdélníkový obrys. Snad dveře, přesně zapadající do sebe. A …

Ano! Zvenku sem pronikala nějaká tichá hudba. Přitisknul jsem ucho ke stěně a pozorně se zaposlouchal. Znělo to jako …

„Stille Nacht, heilige Nacht,“ … jako zatracená německá koleda. Koleda s plechovým, chroptícím a prskajícím přednesem, který může vydávat jedině trouba starého gramofonu nebo mizerně odfiltrovaný amplion městského rozhlasu. Jistě, občas dokonce přeskočí přenoska. A ještě něco. Slabé naříkání, ale z opačné strany. Alespoň mi to tak připadá.

„Halóóó! Je tu někdo? Pomozte mi!“ řval jsem a zběsile bušil pěstmi do domnělých dveří přede mnou, až mě dlaně rozbrněly pichlavým mravenčením.

„Ticho!“ pronesl přidušený bojácný hlas, přicházející odněkud zezadu. Škubnul jsem polekaně hlavou tím směrem a zatajil dech.

„Kdo je to?“ zeptal jsem a nastražil uši, abych vypátral, odkud zvuk přichází.

„Ne tak nahlas!“ prosil neznámý úpěnlivě.

„Kde jste? Kdo je to?“ otázal jsem se znovu, raději pološeptem, a dál hledal zdroj, kudy ke mně hlas proniká.

„Tady. Na druhé straně. Za zdí. V rohu nahoře je díra. Nějaká větrací šachta,“ vyhrkal ze sebe neznámý sykavě. Přelezl jsem tedy opatrně po čtyřech na druhou stranu a bříšky prstů hledal na studené stěně stopy po otvoru. Konečně. Opřel jsem se dlaněmi o stěnu a přitáhnul hlavu co nejblíže ke skulině. Vzduch zde byl opravdu o něco snesitelnější, než ve zbytku cely.

„Jak se jmenujete? Jak jsme se sem dostali? Proč? A kolik je, sakra, vůbec hodin?“ vychrlil jsem vše, co mi zrovna přišlo na jazyk.

„Petr,“ zajíkal se muž zpoza zdi, „Petr Vlásek. Je 19:32, aspoň podle mých hodinek, Štědrý den. Tebe dovlekl zhruba před dvěma hodinama. Odkud, to nevím. Zkoušel jsem na tebe mluvit i křičet, ale neodpovídal jsi. Tak jsem přestal. Vykašlal jsem se na to. Ze strachu.“

„Já jsem Honza,“ prohodil jsem, „poslední na co si vzpomínám je, že jsem si šel do skříně pro kousek …“

Petr mě ovšem nervózně přerušil: „To je fuk, stejně jsme naprosto nenapravitelně v řiti. Protože tenhle se s tím nepáře,“ a sarkasticky se uchechtnul.

„O kom to pořád meleš,“ zvýšil jsem poněkud hlas, protože mne tížilo nutkání, chtě nechtě se zeptat.

„Kdes byl v poslední době, že se tak blbě ptáš?“ spustil Petr překotně, aniž by tušil, že jsem se před dvěma dny vrátil na svátky z Londýna, kde přes rok pracuji, „vždyť je to jasné jak facka. Všechny ty sračky, co se staly. Copak nečteš noviny, nehledíš na zprávy? Nejprv přece našli toho chlapa naloženého v kádi. Kapři si tam na něm pochutnávali, tlamičkama z něho oďobávali kousky strouhanky, ve které byl usmažený. A pak. Ten divný vánoční stromeček. Někdo ověsil strom na náměstí mršinama pošlých koček a psů a celé to zapálil, jak svíčičky. Smrad tam stál ještě týden. A lidi se báli po večerech vycházet a hlídali si děcka i přes den. Zkažené Vánoce. A teď tohle …“ a hlas mu náhle selhal.

Rozhostilo se ticho. Jen uvnitř v trubkách cosi zašramotilo.

„Počkat!“ řekl zničehonic výstražně a polekaně, „něco slyším.“

Zaznamenal jsem slabé cvaknutí, vrznutí a …

…zoufalý vyděšený výkřik.

Ticho.

Šouravé vzdalující se kroky.

Ticho.

Bum!

Bum! Bum! Z dálky zaduněly do prostoru duté, nepravidelné rány a rezonovaly na stěnách kovové krypty. Bum! Jako když řezník porcuje maso. Bum! Křus! Praštění odsekávaných kostí. V panice jsem se zhroutil do kouta, přikryl si dlaněmi boltce a dal se do hysterického pláče. Podvolil jsem se. Kolik uplynulo času, než jsem opět nabyl vědomí, netuším.

***

Klap. Cvaknutí zámku a dvířka se najednou se skučivým zakvílením pootevřela. Mezerou proniknul dovnitř proud svěžího vzduchu a ovanul mi tváře. Zamžikal jsem očima. Proti rudě žhnoucímu světlu skomírající žárovky se tyčila mohutná postava. Obtloustlý, mastný, bachratý hromotluk s nakynulým prasečím ksichtem. Od hlavy až k patě pokrytý zlatou barvou. V pravičce se mu volně pohupovala velká řeznická sekera. Posměšně si pochrochtával. Když mě čapnul za vlasy a táhnul ven, chtěl jsem zakřičet, ale řev mi zděšením uváznul v hrdle. Poslední, co jsem v tu chvíli vnímal, byla chuť maminčina cukroví nahoře na patře.


 celkové hodnocení autora: 86.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.7 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 32 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Leontius 22.12.2008, 21:17:56 Odpovědět 
   Opět: škoda posledního odstavce. Dílko, jako součást worshopu, je tím definitivně pohřbeno. Takže hodnocení z jiných hledisek: trošku mi to připomnlo horory typu SAW. Dialogová část je zvládnutá skvěle, dialogy v úvodu jsou rovněž výborně obrazné, jen mi trošku vadí nakupení nepřeberného množství krátkých vět. Zápletka mi přišla spíše běžná. Asi bych hodnotil za dva.
 Alan Dark 19.12.2008, 19:16:27 Odpovědět 
   Až na ten trochu nešťastný poslední odstavec celice podařený dílko, alespoň podle mého skromného názoru. Zadání ses až do toho odstavce držel velmi přesně, ale to nešťastné odšlápnutí pryč z WS, nevím nevím...
Ale jako samostatná povídka, jak už ksem ostatně napsal, velmi povedené.
 Irena Mayer 19.12.2008, 0:28:24 Odpovědět 
   Ahoj, taky tě vítám a gratuluji, že jsi tak rychle naskočil do nejlepšího místa na saspi, čímž samozřejmě myslím wsko.
K povídce: zadání dodrženo nebylo, ten nešťastný poslední odstavec, ale neber to tragicky, ještě budeš mít spoustu příležitostí ukázat, co umíš, v příštích ws. Taky už tě tak nebude honit čas. Na to, jaks rychle to napsal, mi to přijde docela dobré. Takže se těším, co dalšího od tebe uvidíme.
K tomu střídání časů: na mě to nepůsobilo nepatřičně (což vyvozuju z toho, že jsem si to při čtení neuvědomovala - až jsem přečetla Chemikův rozbor, musela jsem to hledat). Takže já to za mínus nepovažuju (možná i proto, že píšu podobně :)
 VanillaSky 17.12.2008, 18:56:06 Odpovědět 
   Po prečítaní tvojej poviedky som zistila, že je síce napísaná dobre, ale že som vlastne pár vecí nezistila. Najprv názov. O akú tradíciu tu vlastne ide? Tvoj hlavný hrdina, kde bol uväznený? To, že zistí, že nie je sám, ale je s ním ešte niekto mi trocha pripomenulo Grofa Monte Christa. V tomto prípade v hororovejšom vydaní. A kto je záhadná postava na konci príbehu?

Ale ked som si prečítala odpoved na predošlý komentár, nastalo snád trocha pochopenia :)
 m2m 17.12.2008, 1:33:04 Odpovědět 
   Ahoj. Předem se nelekej za délku komentáře, protože Chemik je má sáhodlouhé. Většinu z těch, které dá k WSkům, už měl zplozeno ještě před uveřejněním - ohromná výhoda redaktora.

Ale jdeme k věci.

(Jinak taky vítám.)

| Chválím název. Vyhnout se naprosto-do-nebe-volajícímu-názvu-který-obsahuje-Vánoce-a-slepotu je přeci jen něco, co si zaslouží menší bodíky k dobru.
Problém ovšem nastává v tom, že jsem si název nedokázal přiřadit k textu, nevidím žádnou souvislost. Proto Tě rovnou i prosím, jestli bys mi to nevysvětlil. Hih.

| "... se krev bojácně stáhla blíž k srdci, pro trochu konejšivého poohřátí."
- čárka zde je přebytečné. Totéž se opakuje i v dalších fázích textu.

| pozor na střídání časů uprostřed odstavců. Není to příliš stylisticky zvládnuté, nicméně dá se to obhájit. Tak máš volnej prostor na obhajobu.

| ... „poslední na co si vzpomínám je, že..."
= poslední, na co si vzpomínám, je, že...

| no a závěr. Viz Tuaxův komentář. Posledním odstavcem jsi pro mě zásadně porušil zadání WSka, čili jej ani jako samotné WS hodnotit kladně nemohu. (Stačilo opsat.)

Samozřejmě máš plné právo se obhájit, nicméně teď se vrátím k samotnému příběhu.

začátek: uzavřen v jakési kobce
střed: vševysvětlující pasáž
konec: vizuální popis vlastního konce

ad začátek - je to dobré. Je to vlastně přesně takové, jak to mělo vypadat na konci. Ale bohužel. Vyvrcholení formy textu na začátku a jeho postupné klesání je přesný opak, než jak by to mělo vlastně vypadat

střed - slábne a na můj vkus je až příliš objasňující. Nejistota a tušení se tady rozpliznou v té hromadě čehosi, v čem Tvoje postava klečí. Chtělo by to vysvětlit až na konci, například novinovým článkem.

závěr jsme už probrali. Je to škoda, protože ten začátek vypadal slibně, i když možná až příliš hutně - a navíc trochu rušivě v přeskakování časů.

Pro mě, závěrem, bohužel nesplněno zadání workshopu, tudíž snad přijmeš, že nominovat nebudu. Jako samostatná povídka to ovšem špatné není, i když na můj vkus je až příliš rychle sepsaná. Jak sám přiznáváš.
 ze dne 17.12.2008, 13:03:53  
   m2m: Obhájil! (= můžeš čekat, že po skončení WSka dám jedničku, klidně si o ní i potom řekni, abych nezapomněl)
 ze dne 17.12.2008, 11:32:13  
   nooble: Díky za názor. Snad jsem měl začít od konce. Třeba by pak povídka měla větší spád. K názvu - pointa příběhu se váže k dodržování jedné vánoční tradice, jednoho zvyku. Vypadá to, že se mi podařilo jaksi čtenáři zasklít skutečný stav věcí :) (přisuzuji "rychlosti" psaní zmíněného textu, ale náznaky tam jsou). Dle mého názoru by měl tento typ, mnou popisovaného masového vraha, oplývat především zajímavou psychologickou pohnutkou, která jej nutí k vlastnímu jednání. Hrdinu nechávám prozřít naprosto prvoplánovitě, jako kontrastní bod k celkové slepotě, pouze na "poslední pomazání" a aby byla jemu i ostatním zodpovězena otázka "Proč tady jsem?" To už ovšem prozrazuji víc, než je zdrávo.
Co se týče střídání časů, v minulosti mi v makovici utkvěla poznámka, že občasné vsunutí věty (případně více vět), udržuje čtenáře v pozornosti, zlepšuje čtivost, zvyšuje napětí? (v tvém případě zřejmě frustraci :). Možná se mýlím a je tomu zcela opačně. Snad nebyla zvolena vhodná frekvence těchto změn :)
 Šíma 16.12.2008, 23:45:08 Odpovědět 
   Čtu Tvůj textík už potřetí a marně dumám nad tím, co napsat... Zdá se mi, že jsi splnil zadání Workshopu (a to nejen "odvahou" vložit svou "prvotinu" do zdejší "autorské dílny" a tím ji také "předhodit vlkům"), tedy co se týče "Vánoc poslepu", protože Tvůj hrdina (až na samotný závěr povídky) neviděl ani "ň" a i to narudlé světlo bylo patrně jen takovou slabou září, skrze kterou k němu "prosvítala" silueta nějakého šíleného magora, který si hrál na řezníka... Pocit dezorientace, ohrožení a nejistoty jsi zpracoval poměrně dobře! Stejně tak pomalé přednášení (prozrazování) všech faktů, včetně toho, co se s našim hrdinou asi stane (i když ony nelibé zvuky již něčemu dávaly tušit, že to s ním nedopadne dobře)... Vypadá to na "klasický" horor s dobrými popisy, které jsou mnohdy až moc podrobné, ale při čtení textu jeden nemá před očima "jakékoliv speciální filmové efekty", takže se musí spolehnout na svou fantazii a pocity ze čtení. Něco kolem Jedničky (možná Jedna až Dvě).

P.S. Abych se přiznal, při prvním čtení jsem vůbec (stejně jako Tvůj hrdina) netušil, kde "jsem" a vo co tu (sakra) jde! Německy vyřvávající koledy mne zanesly do doby války, ale tuto možnost jsem brzy zavrhl při zmínce o "zkažených Vánocích" a "povedených kouscích" Tvého šíleného maniaka... Konec byl již docela "tuctový" a "předvídatelný"! Ale to jen na okraj... Přeji hezký večer a hodně zdaru! ;-)
 ze dne 17.12.2008, 11:31:53  
   nooble: Děkuji. Předhození vlkům? Jistě! Kde jinde se nechal tak krásně literárně rozsupovat od nenasytných črtožroutů. "Prvotina" to skutečně je, uvážím-li, že se řadím mezi ony večně začínající pisálky, kteří na další krok nemají buď čas nebo "odvahu". Každopádně první věc zveřejněná na netu (co se týče prózy). Jsem ti vděčný hlavně za postřeh ohledně německy znějící koledy. Byl jsem zvědavý, jestli si toho někdo povšimne a zdůrazní ve svém komentáři. Pro mne to byl především archatyp cizosti - jiný jazyk, jako by hrdinovy nestačilo, že vidí úplné kulové, ještě mu k tomu vříská německá vánoční gramodeska. Maniak působí tuctově, ovšem je zde skrytý podtext, který není možná až ta zřejmý, jak bych chtěl. Pro který jsem musel dokonce hrdinu na konci nechat na chviličku prohlédnout. Nejspíš jsem skutečnou pointu příběhu až přespříliš zamaskoval.
 Tuax 16.12.2008, 22:22:03 Odpovědět 
   Vítej na Saspi.

Koukám, že jsi se registroval a ještě jsi stihnul poslat věc do WS :)

Délka je v normě a příběh bych rozdělil na tři části:
~ V té první jsi si vyhrál se slovní zásobou a vyjádřením mnoha vjemů. Bylo to docela hutné, ale je toho možná na tak malém místě až příliš a měl jsem pak potíž se soustředit na čtení a plynulé vnímání textu. Ale nic hrozného. Je to takové záměrně matoucí, čtenář neví na čem je, stejně jako postava příběhu.

~ Ve druhé části se začíná vyjasňovat. Vypořádal ses s tím, že mu to (a čtenáři také) vyjeví spoluvězeň. Tady je to možná příliš informativní a navíc je zvláštní, že když hlavní postava volá o pomoc, tak onen na druhém konci větrací šachty jej nabádá k tichosti a pak bez jakýchkoliv okolků, řekne že na něj předtím dokonce řval. Pokud si byl vědom a on si na rozdíl od hlavního hrdiny byl vědom co se stalo, tak by se k tomu řvaní asi neodhodlal. Tudíž střední část tak trochu klesala v atraktivitě a čtivosti, aspoň u mně.

~ Ve třetí části, inu vlastně konci, jsi udělal to čemu ses předtím vyhýbal. Na konci ses nechal unést a naprosto jasně popsal to co hlavní hrdina vidí a tím, jsi v samotném závěru neudržel tu hranici, aby to celé bylo bez zrakových popisů.

Celkově je to takové se sestupnou tendencí, přijde mi, že to graduje na začátku a pak to už jen slábne. Přičemž lepší by bylo mít tu gradaci na konci. Ono to, že si pro něj onen vrahounek (popsaný dost archetypálně) přijde, bylo už očekáváno. Oživením by mohlo být leda, kdyby se tam objevil jeho zachránce, v toho asi moc čtenářů po průběhu děje doufat nebude.

Přijde mi to jako celek a hlavně kvůli tomu závěru jako příběh, který měl na víc, ale s ohledem na tu registraci a to okolo, se to dá chápat. Je to rychlovka, ale na jedničku to u mě není. Třeba příště ;)
 ze dne 17.12.2008, 11:31:29  
   nooble: Děkuji za odezvu. I já jsem pozoroval, že příběh s postupem času spíše uvadá, než aby rozkvétal, ale nenalezl jsem v sobě dostatek pracovního zápálení, abych jeho živnou půdu poněkud prokypřil. Ne zdaleka vše, co jsem si přál, vyplulo na povrch.
Co se týče druhé části, kde se chlapík z vedlejší cely této ocelové "králíkárny" odhodlá k hlasitějšímu projevu: "To mi nějak ujelo, tohleto ... Takže starý převozník Helmut vozí již padesáte let na své pramici..." :) No, dejme tomu, že jeho situace byla natolik zoufalá, aby jej donutila ke křiku. Nejspíš si vyčíhal chvilku, kdy se cítil alespoň krapet bezpečně na to, aby zařval.
K třetí části. Prohlédnutí bylo plánované od počátku, má být jakýmsi kontrastním prvkem k jeho průběžné slepotě. Nicméně záměrně zamžourá pouze na ten okamžik, kdy už si to nestačí patřičně užít. Uznávám, že je to porušení zadaní.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Pavlačové klepn...
j.p.podlipský
Rytíř a královn...
Wheelies Devotee
Kalištěm domů (...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

Gembler
pilniczek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr