|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 7 ::
|
 |
|
:: V horách ::
 OH |
publikováno: 27.12.2008, 22:38
|
Psáno bůhvíkde, jen ne doma a v klidu. Čárečky moje...
Děkuji za upozornění na chybný pravopis. |
| |
|
|
Stříbrný náramek s křížkem, náramek z drobných úlomků tyrkysu, namalované řasy, blyštivé sklenice ve vitríně, láhve s barevnými vinětami, bílé zuby rozesmátých žen, chuť alkoholu, mírná závrať a vzrušení z toho všeho.
Za okení tabulí, na které zbyly ještě od silvestra nalepené papírové hvězdy, pomalu se stmívající hornatá krajina se stromy, které se v sílícím větru ohébají jeden ke druhému. Jejich olistěné koruny připomínající stará košťata ve zběsilém reji.
V barové místnosti stoly přiražené k sobě, za nimi skupina mužů a žen v družné a halasné zábavě. Po dlouhé a vysilující túře toho dne je v jejich očích znát únava. Ženy jsou schoulené u ramen svých mužů, kteří po sobě se sklenicemi v rukou pokřikují.
Z reproduktorů nad okny radio se svými popovými písničkami, které nevázanost a veselí hostů ještě umocňují.
Dívka za barem se snaží všechny včas obsloužit, běhá se sklenicemi a půllitry od jednoho konce baru ke druhému. Rychlými pohyby připomíná tanečnici, její plná a z výstřihu vystupující ňadra přitahují pohledy většiny mužů.
S množstvím vypitého alkoholu se zvyšuje halas u stolů, ženy zaklánějí hlavy v hlasitém smíchu, muži tlučou do stolů pěstmi, ze kterých jen malý okamžik předtím upustili vypité sklenky alkoholu.
Občas se někdo uprostřed řeči a pohybu zastaví a nehybně se snaží ujistit, jestli kvílivý řev a hukot je opravdu ze za okna, ale černá skla oken se mění v zrcadla. Dívka za barem se občas, ruku na porcelánové páce pípy, přes rameno s tajenou nervozitou ohlíží na nástěnné hodiny. Ve třiadvacet hodin má bar zavřít a už nyní je jí jasné, že se večírek protáhne do ranních hodin a ona bude mít druhý den na všechno zase málo času. Nereaguje na nejapné narážky čím dál více opilých hostů, nevšímá si lačných očí mužů, ani pátravých pohledů jejich žen, jen mlčky a rychle obstarává celý bar.
Černé tabule oken občas osvětluje blesk, který končí kdesi mezi horskými štíty.
Některé z žen si v tom okamžiku dávají ruku před ústa, s rozšířenýma očima se dívají na ostatní, aby se za okamžik se smíchem opět zapojily do zábavy.
V reproduktorech se stále častěji střídají rytmy popmusic s chrčením a pískavými zvuky bouří rušeného signálu a dívka za barempřemýšlí, jestli by raději neměla pustit nějakou hudbu z cd.
Z uvažování ji vysvobozuje hrom, který na okamžik osvětluje celou horskou krajinu za oknem, že je vidět i na vzdálené vrcholky hor jako ve dne. Rachot hromu vhání do očí žen děs a celá chata se v zápětí noří do tmy.
V okamžiku, kdy celá společnost na zlomek vteřiny ztichne, dívka za barem pronáší nadávku, kterou následuje smích a hlasité výkřiky hostů.
Dívka překotně hledá na baru svůj zapalovač a ženy s ječivými výkřiky odhánějí nenechavé ruce okolo sedících mužů.
Barmanka se pokouší včas uzamknout kasu a ze svého mobilu zavolat údržbáře chaty, ale současně telefon pokládá, protože si vybavuje láhev, kterou viděla na stole mezerou ve dveřích jeho pokoje. Ve světle zapalovačem zapálené svíce se jí na vteřinu mihne vzpomínka na jeho brunátný obličej poznamenaný pitím a mírným, ale úpěnlivým hlasem se pokouší situaci hostům vysvětlit. Ti se smíchem a nadávkami odstrkují židle a za pár minut se potácivě vydávají do svých pokojů v patře. Muži objímají své ženy, ty se k nim znaveně tisknou, zatímco rukama opatrně tápají po stěnách dřevěného schodiště. Chatou se rozléhá práskání četných dveří a za nedlouho už jen chrápání, které přehlušuje pouze skřípění střešních trámů, kvílivý hvizd větru a rachot hromů.
Chraptivý povzdech, spíše uchechtnutí, trochu zamračené a věčnou kocovinou usoužené oči. Údržbář kouká ze své postele na židli se svým pracovním, úhledně složeným overalem, nato obrací oči k oknu, za kterým je jasná modrá obloha a do ní jako zuby zaťaté šedivé vrcholky hor.
Ticho rušené jen hvizdem větru a skřípěním pružinové matrace.
Staré kožené boty zavazované pomalu a soustředěně, krabička cigaret se světle zeleným zapalovačem do náprsní kapsy a tělo nedočkavě křičící po první cigaretě toho dne.
Údržbář otevírá dveře chaty, před svižným a studeným větrem, který vymetl oblohu do blankytné modři, si přitahuje svůj vlněný kabát ke krku a s nezapálenou cigaretou v ústech si přejíždí dlaněmi po těle ve snaze najít zapalovač.
Místo pruhovaným plátnem pokryté pergoly jen ušlapaná tráva a v rohu živého plotu, který obklopuje zahradu chaty, nakupená hromada dubových lavic. Lidské koleno připomínající ohnutá duralová trubka se zbytkem satelitu na konci a stále ještě nezapálená cigareta, přilepená na údivem rozšířených rtech údržbáře.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 13 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 28 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
