» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141176

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 7 ::

:: Vzájemnost ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Makin' my own path

Dickobraz	publikováno: 31.12.2008, 3:48


	plavu deštěm jak zmoklej pes kůže chuchvalce chlupů se mi lepí na tělo když prorážim svou lodí v přístavu plnym mrtvolnýho smradu co se line zpod postelí všech zkrachovalejch básníků přivázanejch na lůžku se zalepenou pusou aby nikdo neslyšel jejich myšlenky když se jich všichni bojej jako démona fantoma co stojí za dveřmi a čeká na okamžik kdy se připlíží s rezavou palicí v noci viktoriánská budova v lesích temný myšlenky ti dopadaj na krk jak nůž když se démoni pokoušej vyrvat z tebe duši aby zjistili že žádnou nemáš jsi jen prázdná schránka studenej jak peklo ztěží přiznáváš že sis ji vyndal sám ale nevíš přesně kdy to bylo že se z tebe stala schránka schováváš si svoje sny na později ale nikdy tu pro tebe nebudou napořád někdy ulítnou jako balonky cos nafukoval abys udělal svýmu děcku hezký narozeniny ale popraskaly stejně jako tvoje kůže co se odlupuje a poletuje si neviditelně ve vzduchu jak sniper co se do ní snaží strefit když pečuješ jen sám o sebe nemůžeš dojít naplnění svýho života musí přece existovat někdo důležitější ale ty to nevidíš protože máš před očima zeď kterou sis vytvořil schválně abys měl snadnější život ale snadnější neni i když se ti tak může jevit ale nevidíš co je za zdí takže nevíš o co přicházíš a odcházíš jako štamgasti v baru politý pivem politý tuzemákem a levnou vodkou a stejně jako vetšina lidí končí s broskvovou když se po ní poprvý opijou já hned vim že si nemáme co říct protože z tebe cejtim chlad stejně jako ty ze mě.


celkové hodnocení autora: 96.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.7		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 31		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	05.03.2009, 15:59:54

Tohle vychrlení pocitů se mi docela líbilo. Dalo by se skandovat a já bych si pod tím uměl představit nějakou muziku a šoumena, co vášnivě vyjadřuje obsah. Je to docela fascinující zpověď s pointou nakonec. Do textu se čtenář musí vžít,

DaNdÝ	04.01.2009, 1:17:46

Mně se ty vobrázky v tom teda líbily, i nějakou tu pravdu bych tam našel, dyž do toho tak zpětně kouknu, ale vpodstatě to ve mně nic nenechalo, jako bych se v tom neměl čeho chytit, co by do mě něco vpálilo. Třebas ale moje chyba no.

mistrovamarketka	01.01.2009, 12:46:10

Tohle dílko se mi líbilo, i když pro mě bylo místy těžko pochopitelné. Chybějící interpunkce mi připomněla mnou kdysi milovaného Jacka Kerouaca. Ode mně máš dvojku, čili chvalitebně, a já skutečně chválím a chválím :-)


ze dne 03.01.2009, 15:46:38
Dickobraz: děkuji )

animovaný medvídekPú	31.12.2008, 12:08:10

"máš před očima zeď,co tě chrání,možná je svět za zdí příjemnější,ale ty rozhodně cítíš jen zeď jako ochranu.." Chvíli trvá se tím prokousat,trochu mi ten myšlenkový pochod připomněl náhodný obrazový momenty,je to vyjádření zvláštní nálady,něco jako když máš člověk deprese,ale zároveň je uklidněn ve zvláštním opojení (kocovina) a "je prázdnej". Dobrý motiv zdi,ihned jsem si vzpomněl na Pink Floyd :-) Celkově těžší tohle vnímat,možná by to šlo zpracovat i do podoby básně,ale takhle je to ponechaný ve svý vlastní syrovosti. Myslím,že takhle to sedí tak,jak to je. A teď si to přeberte.. 1

agelast	31.12.2008, 3:48:00

Budiž subjektivita. Pro tentokrát otevřenější než obvykle… Nejprve ale slova kolegyně amazonit: „přiznám, že se v tom dá snadno utopit a mnohdy je poměrně těžké sledovat obsah, pro mě bylo těžké i dočtení...“ Já se zase přiznám, že čtení a dočtení mi nijak zvlášť těžké nebylo, vlastně mě ten téměř proud vědomí napoprvé mile překvapil a zaujal, ale s jistým odstupem mi připadá, že celý ten půvab pramení právě z plynulého toku textu a z absence interpunkce, která mu dává sílu při čtení strhnout, o něco méně pak z potěšení nad samotnými asociacemi, které se přeci jen vezou na vlně konvenčních motivů, zkrátka se musím přiznat, připadá mi jako by se tu prostě za slovy často nic skutečného neskrývalo a celá Vzájemnost na mě pak působí spíše rétorickým dojmem. Tolik od nás, uvidíme, co na to čtenáři… (známka zprůměrovaná)