» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Svolného osud vede, vzpurného vleče."

Seneca

počet přístupů: 2141176

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 7 ::

:: Stalo se na konečné ::

Racek	publikováno: 27.12.2008, 15:00

Vánoční povídka


	Na Bohouše Brože byl Štědrý den opravdu štědrý. V Naději měli otevřeno a kromě polívky si mohl vybrat z dalších dvou chodů. Nechtělo se mu mačkat se v zatuchlé jídelně, a tak využil nepozornosti personálu a jídlo si prostě odnesl. Teď seděl v tramvaji, talíř se svíčkovou na kolenou, a mířil na konečnou, kde v opuštěném kiosku bydlel. Monotónní drkotání tramvaje ho uspávalo a talíř mu už několikrát málem spadl na zem. Provoz byl slabý, vánoční, ale i tak se od Bohouše a jeho svíčkové každý držel dál. Až na pána v dlouhém bílém rozepnutém kabátě, který nastoupil pár stanic před konečnou. Posadil se těsně za podřimujícího Bohouše, který si tou dobou máčel ve svíčkově i rukáv. Jemně mu ho z omáčky vyndal a zahrnul tak, aby se namočit nemohl. Nezúčastněnému pozorovateli by to mohlo přijít divné a možná by i pojal obavy o bezdomovcův osud, ale to si jen anděl Damián plnil roční dávku dobrých skutků. Když tramvaj zastavila na konečné, zapnul si kabát a stal se tak neviditelným. Právě včas. – Tak jdeme, jdeme, začal Bohouše vyhánět řidič. – Tohle si vezl v mojí tramvaji?, kývl štítivě hlavou k talíři se svíčkovou: - Už ať tě tady nevidím! Ještě zadupal, vrátil se do kabiny, obličej si přikryl novinami a usnul. Bohouš neprotestoval, byl zvyklý. Šoural se ke kiosku a talíř opatrně svíral oběma rukama. Metr před vchodem se ale zničehonic zamotal a upadl. Myslel, že má po večeři, ale když se s nadáváním postavil, uviděl talíř viset ve vzduchu. Chvíli zíral s otevřenou pusou, ale hlad byl silnější. Nakonec, v životě už viděl takových divných věcí, o jednu víc nebo míň. Počkal a když se nic nedělo, i se svíčkovou zmizel ve svém kiosku. Damián si rozepnul kabát a kývl na postavu, která vyšla zpoza přístřešku proti dešti. – Čekal jsem tě tady, řekl. - Přece by sis nedal ujít šanci překazit mi poslední dobrý skutek, který jsem letos musel udělat. - Hlavně žes to stihnul, odpověděl ďábel, neboť on to byl, kdo nastavil nebohému Bohoušovi nohu. – Takže – teď už můžeme spojit síly?, ujistil se naposledy. Podali si ruce a oba najednou se zadívali na dosud stojící tramvaj. – Ten řidič…byl zbytečně drsnej, řekl ďábel. /16.prosince 2008, 15:11 hodin/


celkové hodnocení autora: 94.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	27.12.2008, 18:34:08

Povídka byla hezky "vánoční". Líbilo se mi zasahování anděla i čerta do života lidí, zejména Tvého hrdiny. Nakonec vše dobře dopadlo, jen netuším, jak by mohl čert s andělem tahat za jeden provaz... Jednička!

čuk	27.12.2008, 15:43:24

Pasáž o andělovi se mi líbí stejně jakpo dobré skutky, byť jsou zázračné. OVšem spojení sil mi nejde příliš pod nos. Čekal bych spíše střídání stráží, přeměně obou ve své opaky Co dobra nadělal zlem vyváží a naopak. Jaká bude příští bezdomovcova jízda: čekám na druhý díl: silvestrovský nebo novoroční

Ekyelka	27.12.2008, 14:59:16

Zdravím. Milé a příjemné čtení, které zdánlivě nevybočuje ze škatulky "vánoční zázraky a povídání", ovšem závěr je trochu... civilnější. Drsnější, řekla bych - ve spojitosti s datem pod textem, které je zřejmě datací samotného textu, jsem ihned začala prohledávat internetové noviny, zda se v daném čase nestala nějaká nehoda tramvaje. Aneb jak také upoutat pozornost čtenářovu. :)