obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2141177 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 7 ::
obr

:: Dítě z pomsty ::

 autor Arilin publikováno: 27.12.2008, 13:12  
Zpověď matky, jejíž dospívající dcera je pravým opakem jejího já v tomto věku...
 

Bude jí už osmnáct! Páni, jak ten čas letí. Ale je tak jiná… úplně jiná, než jsem bývala já.
Myslím, že jsem ji vychovala dobře. Nechtěla jsem, aby byla jako já. Chtěla jsem, aby se takovému životu vyhnula. A povedlo se mi to, jsem spokojená.Je tak klidná, bezproblémová. Tedy, v rámci normálu, samozřejmě. Ale opilá mi domů nechodí, s těhotenským testem jsem ji zatím nenačapala a cigaretám se velkým obloukem vyhýbá. Kdyby chudák holka věděla, že její matka byla jejím pravým opakem…

Do vsi jsem se přistěhovala poměrně malá, bylo mi asi deset. Já a o rok mladší brácha jsme se dokázali rychle přizpůsobit a najít si místo mezi místními dětmi. Přijali nás bez problému. Čas rychle běžel kupředu a já i bratr jsme se stali nezbytnou součástí vesnické bandy. Scházeli jsme se na kopci u jedné jeskyně. Byla jiná doba, uměli jsme se zabavit. Vytvořili jsme si ohniště, kluci sem natahali sedačky z aut, na stromě postavili boudu. Říkali jsme, že chodíme do Rajchu.
Ve čtrnácti jsem začala kouřit, o dva roky později už jsme se s bratrem navzájem podpírali, když jsme se vraceli ráno domů. S pitím jsem na tom nebyla tak zle, jako brácha, horší to pak bylo s kluky. Asi v šestnácti jsem začala chodit s Jirkou. Říkalo se mu Šurda. Byla to velká láska, vydrželi jsme spolu dva roky. Po celou tu dobu o mě hodně usiloval Jirkův brácha Pepa, já ho však měla jen za dobrého kamaráda, kterému jsem se nestyděla dát pusu. Jirkovi se to nelíbilo a podvedl mě v době, kdy jsem maturovala. Tak jsme se po dvou letech rozešli a já si natruc začala s Petrem. O šest let starší kluk z vesnice, patřil mezi mazáky a vzory mladších kluků, mezi které patřil i můj bráška, začínající notorik.
V září roku 1990, tři měsíce po mé maturitě na gymnáziu, jsem nastoupila do jedné základky jako učitelka, prosili mě, abych tam vydržela alespoň rok. Ovšem závěrečné vysvědčení jsem již nerozdala. Koncem listopadu jsem s Petrem otěhotněla. Nadšená jsem z toho nebyla, ale zároveň mě těšilo, že se tak Jirkovi můžu pomstít. Dítě natruc, potomek z pomsty. V únoru 1991 jsem se za Petra vdala, na sklonku července pak porodila zdravou holčičku, bylo mi devatenáct. Nechtěla jsem ji, dokonce jsem brečela, že jsem chtěla chlapečka. Ale samozřejmě to bylo jen přechodné, hned ráno jsem se od ní nechtěla hnout.
Vyčítala jsem si, jaká jsem husa, zničila jsem si život. Ale nebyla jsem sama, v té době bylo zcela přirozené vdávat se a rodit v osmnácti. Jen v naší vesnici se ten rok narodilo šest dětí, moje holčička byla druhá. (A někdy v té době Jirkův bratr Pepa přísahal, že když nemohl dostat mě, jednou dostane mou dceru. Že si počká, až jí bude osmnáct.)
S Petrem jsme si našli byt v sousedním městě, on chodil do práce a vydělával, já se starala doma o malou. Občas k nám zavítali totálně sťatý kluci z vesnice v čele s mým bráchou, Petr je vždycky rázně vyhodil. Ale naše idylka netrvala dlouho. Začali jsme se hádat, on začal chodit s klukama do hospody, já dávala malou dcerku stále častěji na hlídání k mámě a sama jsem s holkama vymetala večírky. Malé nebyl ani rok, když jsme se s Petrem rozvedli. On začal chodit se Zuzanou, já začala randit s o rok mladším Ondrou. Zuzana mě pomlouvala, kde se dalo, že jsem Péťovi zničila život. Jak já tu holku nenáviděla.
Malé byl rok, když jsme se přestěhovali k Ondrovi do bytu. Ale i s ním jsme zažili horší doby. Devatenáctiletý kluk, který je v uranových dolech od sedmi do sedmi jen proto, aby se jeho přítelkyně a její malé děcko měli dobře, se cítil dost ukřivděně, když ho ona přítelkyně osočila, že se s ním vůbec nevidí. Ano, byla jsem sobecká. Většinou, když přišel z práce domů, už jsem spala. Komunikovali jsme spolu přes papírky na kuchyňské lince. Vyčítala jsem mu, že ho vůbec nevidím, že se milujeme sotva jednou za měsíc. Bránil se, že to dělá pro nás dvě, a bránil se právem. Ale já potřebovala blízkost a tak jsem se vyspala s Petrem. Ano, přijel si pro malou, aby ji vzal na víkend ke své mámě, a já se s ním vyspala. Přiznala jsem se Ondrovi, řekla jsem, že to bylo selhání, takové rozloučení, tlustá čára za minulostí. Ondra mi odpustil, miloval mě.

Vydrželi jsme spolu v tom bytě devět let, mezitím jsem přivedla na svět ještě chlapečka. Pak jsme se přestěhovali zpátky do naší vesnice, kde Ondra zdědil dům po svém tátovi. Petr si Zuzanu vzal, aby se s ní o tři roky později mohl zase rozvést, protože nechtěla děti. Přesně dva roky a dva dny po narození mého syna se i jemu konečně narodil syn, jeho matku Andreu si vzal ještě ten rok. Rozvedl se s ní letos.
Já si Ondru nikdy nevzala, ale jsme spolu už skoro sedmnáct let. Máme doma téměř osmnáctiletou dceru, pro kterou je Ondra větší táta než ten vlastní, jedenáctiletého syna a caparta, který se nám narodil před rokem a půl.

Vím, že moje dcera je jiná než já. Dává si na čas. Ví, že nemá kam spěchat. Nechci, aby si zničila život, jako já. Chci, aby to někam dotáhla a budu ji v tom podporovat. Jsem ráda, že ji mám, ale stále lituju, že jsem byla tak blbá.
Doufám, že ona se nikdy nedoví, že je dítě z pomsty...

A ještě stále je tu onen Pepův slib...


 celkové hodnocení autora: 88.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 .MaJdiNa. 13.01.2009, 18:30:44 Odpovědět 
   Dílko se mi velice líbilo, řekla bych, že se četlo samo. Velice by mne zajímalo, zdali Pepa svůj slib splní, či ne.
 ze dne 13.01.2009, 19:19:53  
   Arilin: Fakt doufám, že ne xDDD
 Apolenka 02.01.2009, 19:10:46 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Apolenka ze dne 02.01.2009, 18:53:48

   Jsou věci, které slušný člověk nedělá - a já se mezi slušné lidi počítám. Apolenka
 Apolenka 02.01.2009, 18:53:48 Odpovědět 
   Příběh, který napsal život ... zajímavé čtení.
Znám tu jeskyni, znám některá jména, teď jsem poznala i tebe, Arilin. Těší mě - dávám jedna.
 ze dne 02.01.2009, 18:56:45  
   Arilin: Jen doufám, že si to necháš pro sebe, zvlášť když některé osoby znáš... ;-)
 First Girl 29.12.2008, 22:22:38 Odpovědět 
   Pekne dilko, pokud realita, tak zajimave. Zivot je rozmanity.
 ze dne 30.12.2008, 13:34:17  
   Arilin: ahoj, děkuji
 Ekyelka 27.12.2008, 13:12:18 Odpovědět 
   Zdravím.

Banální příběh, jakých je plný svět. Přesto - a nejen díky odvaze ho zpracovat - má text i punc osobitosti.
Co mi trochu vadilo, resp. kde bych ještě viděla drobné mezery, bylo rychlé střídání jmen ke konci hlavní části vyprávění. Vím, v podobných okamžicích se to píše zatraceně špatně a psaní se podobá spíš kličkování mezi slovy, ovšem výsledek pak většinou bývá mnohem lepší. Chce to jen větší míru trpělivosti a nebát se zoušet hledat tu skoro neviditelnou stezku, na které odpadne nutnost neustále opakovat těch x jmen.
Plus závěrečný temný příslib dodává chmury obvyklému happyendu (které osobně nemám ráda). Zkrátka jako život sám.
Slovy klasika: tož dobré to bylo.
 ze dne 27.12.2008, 18:58:44  
   Arilin: možná banální, každopádně skutečný ;-)
Jinak děkuju za, domnívám se, že kladný, komentář
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Dva životy - Ka...
Trenz
Dopis Austrálii...
xanti
Nalezení nikdy ...
Bucifal
obr
obr obr obr
obr

Neocortext14
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr