obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915350 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39475 příspěvků, 5737 autorů a 390249 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Na návštěvě v útulku ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky od domácího krbu
 autor Vlaďka publikováno: 22.08.2006, 16:48  
Další z mých životem inspirovaných přípěhů. Brácho, sorry :o)))
 

Nevíte co pořídit k narozeninám? Nevadí, náš útulek pomůže

„Ségro, on mi utekl!“ ozval se zoufalý hlas, když sem zvedla zvonící telefon. Patřil mému bratrovi. Né, neopustil ho milenec, jak by se mohlo zdát. S přítelkyní se rozešli už před časem. Mluvil o toulavém pejskovi, kterého si před pár dny vzal k sobě.
„Já sem si na něj už zvykl. Byl strašně roztomilý. Večer, když sem se koukal na televizi, lehl si ke mně a zahříval mi záda“.

„To je mi brácho fakt líto“. Tak vida, já tady přemýšlím, co mu pořídím k pětadvacetinám…No jasně, žije v bytě sám, večer ho nikdo nečeká, chce to živého tvora. Němá tvář je ideální . Do ničeho vám nekafrá, nechce peníze na džíny, nevyžaduje pochvalu za připálenou svíčkovou a nevykládá vám celý večer o tom, že šéfová je frigidní kráva, když vy zrovna chcete koukat na fotbal. Radostně vás vítá, oddaně k vám vzhlíží, naslouchá vašim steskům, když Sparta podá mizerný výkon a věrně vás miluje. Proč se chlapi vůbec žení? Asi mají občas chuť na tu….svíčkovou.

Ideální bude navštívit blízký útulek. Zabiju dvě mouchy jednou ranou – pořídím dárek a zároveň jednomu odloženému štěněti najdu láskyplný domov.
„Mami, můžu jít s tebou?“ ptala se má tehdy devítiletá dcera Katka.
„To víš, že jo, koťátko, aspoň mi poradíš. Víc hlav víc ví.“

Útulek byl pro mě silným zážitkem. Lidi, proč si ty psy pořizujete, když se pak o ně nestaráte? Asi 50 smutných čekajících párů očí a my můžeme vysvobodit jen jedny. Malí jezevčíci, vzteklí foxteriéři, tupě se tvářící bígli, spousta oříšků všech barev a otců a mezi nima….ne, to není možné…hyena. Né, nevymýšlím si. Něco malého, hnědobéžovo žíhaného a bezkonkurenčně nejošklivějšího široko daleko. Bylo zjevné, že u početí, kromě hyeny, byl ještě vlčák (čumák) a jezevčík (křivé nožky). Další otce si netroufám odhadnout. Latimérie podivná je proti tomuto zvířeti Miss Universe.

Pejsek vytrvale skákal na klec, smál se, štěkal a dožadoval se naší pozornosti. S tichou předtuchou jsem pozorovala svou dceru, jak se s tím stvořením z panoptika dává do řeči.
Né, to ne. Tenhle ne. Bože, tenhle ne.
Ale ano.
„Mami, tenhle je roztomilý. Pojď, koupíme tohohle.“ A bylo to venku
„Katuško, ale tenhle pejsek je trochu…ošklivý“. Už když jsem to říkala, věděla sem, že mi to neprojde.
„Ale mami, vždycky říkáš, že nezáleží jak kdo vypadá, ale jaký je. A tenhle má dobrou povahu“.
A mám to. Nemůžete nevzít pejska jenom proto, že nevypadá jako psí George Clooney, pokud chcete, aby dítě ještě někdy vzalo vaše názory vážně. Že já husa chtěla, ať má holka charakter. Jak říkají cimrmani. Bylo to vítězství Pyrhy – dříve pyrhovo vítězství.

„Tak jo“ rezignovala jsem. Zaplatila příslušný obnos za provedená očkování a opouštěla útulek se zmítající se chlupatou koulí na vodítku. Ošetřovatelky mě upřeně sledovaly nevěřícími pohledy. Bodejť ne. Museli si myslet, že jsem se pomátla. Když jsem před půl hodinou přišla, tvrdila jsem, že chci roztomilého hezkého bytového pejska a teď jsem odcházela s energií překypujícím tvorem z Hvězdných válek. Co jsem to provedla? Brácha mě zabije.

Cestou k domovu jsem měla Šakala ( jak jsem ho pracovně pojmenovala) na vodítku. Jelikož na něm šel poprvé v životě, nechápal zákonitosti dvoumetrové šňůry. Pořád mě obíhal, skákal samou radostí na mé úpletové kalhoty, které po příchodu domů byly tak obsypány vytahanými nitěmi, že vypadaly jako angorský svetr. Několikrát jsem spadla, omotána šňůrou. Šakal mě radostně olizovat, vyskakoval mi do náruče a smál se štěstím, že je s tak báječnýma lidma. Dcerka si pochvalovala, jak dobře vybrala a já se děsila odpoledne, kdy budu muset ono „báječné překvapení „ z encyklopedie bájných příšer předat bráchovi.

Nedalo se to odsunout. Nezapomenu nikdy na zděšený výraz v očích mého sourozence.
„Tak všechno nejlepší a tady jsme ti pořídili….aby ti nebylo smutno…víš, jak ti bylo líto, že si přišel o toho pejska?“
Mlčel a zíral. To bylo horší, než jsem čekala. V životě už se mnou nepromluví. Teď se dá na pití nebo drogy a bude to moje vina. Statečně si však vzal Šakala domů.

Nevolal. První den, druhý ani třetí. Nevolal. Pátý den telefon. O půlnoci !. Proboha kdo umřel?! (když zvoní telefon mezi půlnocí a šestou ráno, můžete si být jistí, že si váš technicky nadšený, ale extrémně senilní děda hraje s mobilem nebo někdo z rodiny to má za sebou. Nikdy však váš příšerný tchán).

Do ucha mi zazněl vyčerpaný a zlomený hlas. Pamatujete, když vašemu dítku rostly zoubky a vy jste pět nocí v kuse nespali? Ploužíte se po bytě s miminem na rukou a pytli pod očima , jediná vaše touha je dvě hodiny v kuse spát a nenávidíte všechny, kteří ponocujou, protože prostě chtějí „jen tak zapařit“. Tak tenhle hlas mi zazněl do ucha.

„Ségro, ten pes tu nemůže zůstat. Právě se mi popáté vydělal na koberec. Vždycky ho jdu vyvenčit, on půl hodiny obíhá krtince já čekám, až se vytento a on nic. Pak jdem domů a on celou nálož vyklopí v obýváku na koberec“.(To jsou ty zvyky z útulku. Tam to taky dělal v kleci).“ Musí pryč“. Znělo to nekompromisně. Nedělal si srandu.
„OK, brácho. Přinejhorším ho vrátím“.

No nazdar. Bylo jasné, že nebudu mít to srdce, cpát toho šťastného bezelstného osvobozeného tvora zpátky do útulku. Šakal nešakal, koberec nekoberec.
Moment. Naši přece mají tak pěknou zahradu. A jistě duševně trpí citovou prázdnotou poté, co jim děti vyletěly z hnízda. S tím bychom měli něco dělat. Však víme, jak tyhle případy končívají, že. Chlap si najde mladici a ženská skončí na práškách. Bože, tomu musíme zabránit!

Stalo se. A jak to vypadá dnes? Šakal chodí denně na pivo do místní hospůdky. Otec ho doprovází. Má své křesílko, svou žužlací deku a matku budí každé ráno skokem pod teplou peřinu. Téma „Copak zase udělal náš pejsek“ je námětem hovoru všech návštěv, takže funkci třetího dítěte splnil dokonale a rozhodně prokázal, že má, jak odhadla má dcera, „dobrou povahu“.

Jen na procházkách se rodiče tváří, že neslyší užaslý šepot kolemjdoucích pejskařů
„ Viděls ? Nebyla to hyena ?!“.


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 26 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 32 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kaileen 13.07.2010, 12:13:20 Odpovědět 
   Super. Znovu obdivuju, jak přirozeně plynou dialogy, vlastně celý děj.
 Svetla 01.11.2007, 9:11:11 Odpovědět 
   Hezké, zábavné, ale prožít na vlastní kůži - to není k závidění. Beru si z toho následné poučení: Za žádných okolností nebudu dítě vést k tomu, aby mělo charakter:) a už vůbec ho nebudu brát s sebou do útulku. A aby to byl sicher: nikdy nedaruji svému bratrovi psa:)
 ze dne 01.11.2007, 11:56:33  
   Vlaďka: :o) Rozumná holka...:o))
 Šíma 25.08.2007, 19:31:51 Odpovědět 
   Hm, takže pes nejistého původu, ale miláček všech, který chodí také na pivo? ;-) Povídky o zvířatech mám nejraději! Za Jedna! ;-)
 sirraell 22.08.2007, 16:53:35 Odpovědět 
   Uz se tesim az budu mit deti a uz se nebudu moct dele vymlouvat, ze na pejska nemam cas (kdyz ho clovek ma na decka, na psa se tez najde). Tak ted jeste koupit barak...
 ze dne 22.08.2007, 17:01:35  
   Vlaďka: K dětem patří zvíře, to je jasný. Teď máme kromě koček i fretku Hobinku. Obvykle ale slyší na jméno: "Ještě jednou mě kousni ty mrcho chlupatá a prohodím tě dveřma!" :o)
 Snílek 12.01.2007, 10:05:48 Odpovědět 
   Opět jsem se pobavila. Já v tom že pejska nechci mám jasno. Ale jak děti rostou, nejsem si tak jistá, jestli své jasno uhájím.
 ze dne 12.01.2007, 10:36:11  
   Vlaďka: Bude se to hájit čím dál hůř...já to vyřešila morčaty...a pak kocourem a...a pak kočkou...a pak králíkem...:o)))
 Anquetil 06.11.2006, 20:05:47 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Yfča ze dne 06.11.2006, 19:42:20

   Noc ve zlém, jsem rád, že se shodneme. I já se tu skvěle pobavil, vždyť ty nejvtipnější příběhy, nám přináší sám život. A tohle Vlaďčino dílko, je opravdu zdařilé. :o)
 Yfča 06.11.2006, 19:42:20 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Anquetil ze dne 06.11.2006, 19:33:18

   Motrealer nepatří do mé stáje, je to však největší žijící znalec mého "díla". ;o) Díky tomu, že ty jsi hřebec patřící do stáje Vladčiny, dostala jsem se sem taktéž náhodou. A zabloudila jsem ráda, anébrž je to velmi povedené dílko. :o)
 ze dne 07.11.2006, 8:33:26  
   Vlaďka: Tohle je snad jedna z nejstarších historek, co jsem hodila na papír. Díky za věnovaný čas :o)
 Anquetil 06.11.2006, 19:33:18 Odpovědět 
   Zásluhou plnokrevníka z Yfčiny stáje, se docela náhodou dostávám ke tvému staršímu úsměvnému dílku. Svěžím stylem dokazuješ svůj nevadnoucí smysl pro humor i skutečnost, že my, oškliví, to máme v životě lehčí. :o)))
 ze dne 07.11.2006, 8:34:14  
   Vlaďka: :o))) Díky, Anquetile.
 Montrealer 06.11.2006, 18:45:33 Odpovědět 
   Tohle je velice roztomilá povídka, přetože jsem takzvaný nepejskař a byl jsem v životě 3-krát pokousán psem "od děravého plotu". Při mých návštěvách u takových "psích" rodin drželi ostražití majitelé psa na vodítku i v bytě. Existovaly ovšem čestné psí výjimky - takzvaný ideální pes, který si mě (téměř) ani nevšiml a obcházel mě uctivým obloukem, abych ho snad nedejbože nepokousal...

Ale k závěru: na Vlaďčiny povídky sem budu chodit často, protože jich tu má hodně. Sakra, kde se to tipuje ?
 ze dne 07.11.2006, 8:37:10  
   Vlaďka: Díke Montrealere, já jsem pejskař i kočkař. Zrovna dnes jsem koukala, jak se v kuchyni krmí naše Líza z misky a Mikeš na ni nevraživě kouká a přejdu do obýváku a tam na gauči ležela ...opět Líza. Tak se nevěřícně vrátím zpátky do kuchyně a zjistím, že ta kočka, co tak baští z misky není naše. Tak nevím, až příjdu domů, budu mít asi kočky tři :o)))
 Tara 25.08.2006, 8:16:56 Odpovědět 
   I my jsme se sestrou chtěly psa a přemluvily jsme rodiče. Asi měsíc to bylo super pro nás dvě, pak už se starali jen rodiče, kteří na pejska nakonec nedali dopustit. Veselé čtení pro hezký den...1
 duddits 25.08.2006, 0:29:35 Odpovědět 
   Příběh ze života, jemný, milý, celkem vtipný a pěkně vyprávěný... Jenom nevím, jaké to je celou noc nespat, protože prckovi rostou zoubky - naštěstí, nebo bohužel?
 ze dne 25.08.2006, 7:55:40  
   Vlaďka: I neboj, užiješ si :o) jsi ještě mlád :o)
 Andromeda 23.08.2006, 20:04:35 Odpovědět 
   Tak to je super, Vlaďko! Tohle už mám taky za sebou.

Děti klečely a brečely a slibovaly.... Teď je dcera vdaná a syn nemocný. Já venčím a venčím a venčím a..... ZA JEDNA!

:o)
 ze dne 24.08.2006, 9:01:49  
   Vlaďka: Nevím, jestli jsi četla moje nejstarší povídky, ale v těch by ses mohla taky poznat. Jsou dost ze života a napsány v podobném stylu:o)))
 ze dne 24.08.2006, 8:39:10  
   Vlaďka: :o)))Člověk se v tom pozná, viď? :o))) Ony ty životy nás všech se zase tak neliší....Děkuji za reakci a bod
 Milan Březina 23.08.2006, 14:09:35 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Milan Březina ze dne 23.08.2006, 13:36:08

   Nevadí mi útulky ani ZOO. Já jsem měl na mysli spíš ten fakt, že si tam odtud rozhodně člověk něco přinese domů. V tom neodolá těm smutným očím dítěte.
 Milan Březina 23.08.2006, 13:36:08 Odpovědět 
   Vzít vlastní dítě do útulku? No, uznávám, že jsi přinejmenším statečná žena. Jednomu páru smutných očí (psích) se ještě dá odolat, ale dvěma? (myšleno psích a dětských) To už chce pevnou mysl ;-)

Díky, pěkný příběh ze života, takový obyčejný.
 ze dne 23.08.2006, 14:05:31  
   Vlaďka: Ahojky Milane. Mi to nepříjde nějak drastické, brát dítě do útulku. To už mám horší pocit v ZOO, tam jsou ta zvířata navždy. V útulku mají pořád ještě nějakou naději. A taky - výchova - učila jsem dceru dělat dobré skutky :o))) Díky za názor :o)
 Kev 22.08.2006, 16:47:02 Odpovědět 
   Po celou dobu čtení jsem se potutelně usmíval v předtuše toho, co muselo přijít - ano, takto to dopadá, když se a) na dítě vytasí zásady (téměř okamžitě nastávají situace, kdy jsou použity proti tomu, kdo je vyslovil) b) jde s dítětem do zoo/psího útulku/zverimexu (psáno s vzestupnou naléhavostí) a za c) snažíte se udělat radost bližnímu svému němou tváří (tyto se poté mají tendenci stávat úskočnými šelmami, i když jde třeba i o trpasličího králíčka) - 1.0
 ze dne 23.08.2006, 11:20:29  
   Vlaďka: Díky za hodnocení. Nejlepší příběhy bývají ty, které píše sám život. Člověk si ani nemusí moc vymýšlet :O)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Tvůj úsměv
Akras
2.kapitola
Mon
TAR-15 (Prolog)
Thorpe
obr
obr obr obr
obr

Pinochio II.
6thSun
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr