obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915818 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39759 příspěvků, 5830 autorů a 393154 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Kuchařka - část třetí ::

 autor Lenka publikováno: 28.12.2008, 7:24  
 

Kapitola čtvrtá
Zůstala doma skoro tři týdny. První týden věnovala sepisování receptů a sestavování svého dovolenkového alba. Nebo spíš alb. Pro každou zemi jedno. A byla neskonale vděčná, že to všechno šlo udělat v počítači. Alespoň si v těch fotografiích neudělala takový chaos. Nakonec se rozhodla, že recepty zařadí do zvláštního alba.
Další dva týdny se v hotelu zdržovala málo. Když už prozkoumala pamětihodnosti ve světě, proč by si neprošla i ty, co jsou doma. Každý den jezdila na jiné místo, do jiného města. A užívala si to stejně, jako když jezdila po Evropě. Jen s tím rozdílem, že teď alespoň viděla každý den své přátele.
Několikrát ji také Dagmar vytáhla na další nákupy. Pořád totiž nebyla spokojená se stavem Natáliina šatníku. A ona ani moc neprotestovala. Už jí nakupování nepřipadalo tak otravné jako dřív. Ale nenakupovaly jen oblečení, Natálie neodolala a pořídila si i své vlastní auto. Už ho přestala považovat za zbytečnost. Dříve jezdila jen s hotelovými auty.
Občas zavítala i do kuchyně, ale buď Ester nebo Antonie ji vždycky poslaly honem pryč. Má dovolenou. Přesto neodolala a vracela se. Vždy jen na pár hodin. Chybělo jí vaření, a tak se nad ní ženy slitovaly a občas jí vařit dovolily. Také si vymohla, že bude každé ráno chodit na trh vybírat zeleninu a ovoce. Tento rituál jí během dovolené chyběl nejvíc.
Dvakrát se zajela podívat na to, jak pokračuje výstavba jejich zahrady. O tom se však nikdo nedozvěděl, stavbyvedoucí slíbil, že se nezmíní. A slib dodržel. To se ovšem nedalo říct o muži, který dohlížel na stavbu druhé hotelové restaurace. Ten volal Ester hned, jak Natálie odešla.
Po uplynutí těch tří týdnech si zase všechny tři udělaly malé rodinné posezení ve svém hlavním pokoji. „Natálie, já chtěla jsem se tě na to zeptat, už když jsi přijela,“ začala Ester. „Než jsi odjela, byla jsi zmatená. Pomohla ti ta dovolená…“ nevěděla, jak se zeptat na to, co ji trápilo.
„Pomohlo. Pochopila jsem, že nemám vůbec žádný důvod na vás dvě žárlit. Vy jste moje rodina. A pokud jde o ten typ lásky, o kterém jsem si myslela, že mi chybí… Nechybí mi. Ráda bych ho sice poznala, ale prozatím mi stačí to, co mám. Také jsem pochopila, že práce v kuchyni není všechno.
Když nám tehdy Alb dovolil chodit se bavit, nikam mě to nelákalo. Víš, že jsem raději zůstávala s ním. Nelituji toho, ale teď už to tak dělat nemůžu. Potřebuji i něco jiného než práci. Až se vrátím do práce, budu využívat své volno k něčemu jinému než k pomáhání v kuchyni a v hotelu. Budu chodit ven.“
Ester i Dagmar byly rády, že se tak rozhodla. Že konečně pochopila, co jí v životě scházelo. „Jsem ráda, že už to jsi zase ty,“ řekla Ester. „V posledních měsících ses mi zdála uzavřenější, než předtím. Nevěděla jsem, jak ti pomoct,“ v jejím hlasu zazněl smutek. Dagmar ji chytila za ruku. Bylo to podvědomé gesto, aniž by si ho uvědomila.
Natálie se usmála. Jak nad slovy Ester, tak nad chováním její partnerky. Ty dvě tvořily dokonalý pár. Tedy alespoň pro Natálii dokonalý byl. Přitom si vzpomněla na staré manžele ze Španělska, kteří jí dovolil obsadit kuchyň jejich hospůdky. Chovali se k sobě naprosto stejně a to už byli spolu přes třicet let.
„Už je to za mnou. Ale má dovolená ještě ne. Zbývá mi ještě měsíc. Zamluvila jsem si hotel na horách. Na čtrnáct dní. Odjíždím už zítra,“ informovala je. Zvedla se a chtěla odejít. Bylo patrné, že obě ženy ji skoro nevnímají. Zabývaly se jedna druhou. Bohužel však nedávala pozor a shodila ze stolku misku s ovocem.
Obě ženy se při nenadálém hluku otočily. „Promiňte, nechtěla jsem vás rušit,“ omluvila se upřímně Natálie. „Ne, mi bychom se měli omluvit. Nějak jsem zapomněli, že tu jsi,“ namítla Dagmar. „Co to říkala o těch horách?“ zeptala se Ester.
Natálie se zasmála a zakroutila hlavou. „Odjíždím zítra a vracím se za čtrnáct dní. Zamluvila jsem si hotel. No, a když mě už posloucháte, chtěla jsem ještě něco. Ráno jsem byla za spolumajitelem hotelu. Probrali jsme prosperitu hotelu. Mimochodem je výborná.
A to mě přivedlo na nápad, že bychom zaměstnali ještě jednoho šéfkuchaře. Tedy až se otevře druhá restaurace. Finančně by nás to nijak neomezilo. Ale je to na tobě Ester. Promysli si to, než se vrátím z hor.“
Večer si zabalila kufr. Nutno podotknout, že jenom jeden. Víc opravdu nepotřebovala. Už dopředu si zjistila, jaké vybavení má hotel a kam je možné v okolí chodit. Také se v obchodě se sportovními potřebami, kde si před několika dny kupovala boty pro horskou túru, dozvěděla, jaké oblečení se do místa kam jede v tuto dobu hodí.
Prodavačka, která z těch hor pocházela, ji varovala, že se tam hrozně rychle mění počasí, tak ať počítá s tím, že třeba celou dovolenou stráví zavřená v hotelu. Byla připravena na všechno. Nebo si to alespoň myslela.
Druhý den se opět rozloučila s personálem hotelu, nasedla do svého nového auta a vydala se na cestu. K hotelu dojela za několik hodin. Mnohem později, než původně plánovala. Cestou nedokázala odolat a zastavila se na několika zajímavých místech. Přesněji v několika restauracích. „Nemoc z povolání,“ zasmála se sama sobě, když vcházela do třetí.
Horský hotel nebyl na takové úrovni, na jakou byla zvyklá, ale to věděla už předem. Měla relativně malý pokoj. I s koupelnou a malou chodbičkou byl menší než její ložnice. Zato byl útulný. A výhled z okna byl k nezaplacení. Přímo na štíty okolních kopců. Doma z okna viděla jen město.
Venku svítilo slunce. Vítr nefoukal, a tak se rozhodla, že se vydá na svou první horskou procházku. Převlékla se do sportovního oblečení, obula si pohodlné boty, do malého batůžku zabalila „výletnickou výbavu“ (sušenky, pití, mobilní telefon, fotoaparát, mapa) a šla ven.
Jakmile se dostala na hlavní cestu a vydala se po vyznačené trase. Už předem si zjistila, že je zde zakázané chodit mimo vyznačené cesty. Držela se tedy značek. Vytáhla si fotoaparát. Krajina byla tak krásná, že nemohla odolat a začala fotit.
A fotila skoro všechno. Stonožku na cestě, pavučinu mezi dvěma stromy, barevný palouček, horské štíty, květiny, osamělé stromky. Vůbec nevnímala čas. A když se konečně podívala na hodinky, zděsila se. Uběhly už tři hodiny. Rychle se tedy vydala zpět do hotelu. Ale i tak dorazila, až když padla tma.
Na recepci si vyzvedla klíč a v pokoji si dala dlouhou teplou sprchu. Trochu podcenila své oblečení, při zpáteční cestě jí byla dost zima, teplá voda to však napravila. A v hotel bylo příjemné teplo.
Oblékla se a zamířila do baru. Restaurace už byla zavřená, neboť bylo hodně pozdě. Ona však měla hlad. Jakmile vešla, zaštípaly ji oči. V místnosti byl kouř. Bylo tu mnoho hostů z hotelu, kteří seděli u stolů i u baru, a většina z nich kouřila.
Nesnáším kuřáky, pomyslela si, když procházela místností. Jediné volné místo bylo totiž úplně v rohu. A jí to vlastně i vyhovovalo. Neměla náladu na seznamování se s cizími lidmi. Posadila se a začala si prohlížet nabídky, které ležely na stole.
Alkoholický lístek rovnou vrátila zpět, nikdy nepila sama. Zato ji zaujal lístek teplých nápojů. Vybrala si zrovna ve chvíli, kdy k jejímu stolu došla obsluha. „Přejete si?“ zeptala se servírka. Objednala si z lístku teplých nápojů a zeptala se, zda tu nemají i něco k jídlu. „Jen to, co vidíte nad barem,“ odpověděla servírka.
Natálie zaostřila na poličku za barovým pultem. Z kouře ji pálily oči, a tak to chvíli trvalo. Nakonec si nechal přinést sušenky bez čokolády a brambůrky. Jakmile servírka odešla, rozhlédla se po místnosti. Zařízená byla příjemně. Byla tu i velká širokoúhlá televize, křesla byla pohodlná, odhadovala, že je tu asi deset stolů z toho dva velké…
Musela se zasmát sama sobě. Už zase. Není tu proto, aby hodnotila, co tu je a co ne. Jsem tu na dovolené, připomněla sama sobě. Mám si užívat klid. Relaxovat. Potom se rozhlédla po ostatních lidech. Alespoň po těch, na které viděla. V zakouřené místnosti to moc snadné nebylo.
Podívala se na strop. Odsávač kouře tu měli, dokonce i v provozu, ale bylo tu tolik kuřáků, že jednoduše nestačil. Vrátila se servírka a nesla jí její objednávku. Natálie jí poděkovala, řekla, aby jí to připsali na pokojový účet a pustila se do své večeře.
Přitom zcela přehlédla, jakou vzbudila u jednoho ze stolů pozornost. „Vidíte ji?“ zeptal se Daniel svých přátel. „Aby ne. Není přece neviditelná,“ odpověděl jeden. „Neviditelná? Spíš bych řekl, že je přímo pravý opak. Kdo by si jí nevšimnul?“ zasmál se druhý.
„Myslíš, že je tu sama?“ „Vím, že je tu sama. Viděl jsem ji dnes přijet. A ubytovala se v jednolůžkovém pokoji… Jaká škoda, že musíme zítra odjet.“ „My ano, ale Daniel ne. Viď Danieli.“ Daniel své přátele však nevnímal. Byl zcela okouzlen kráskou u rohového stolu.
Někoho mu připomínala. Nemohl však přijít na to koho. Určitě ji neznal osobně. Tím si byl jistý. Ani obchodně. Jako bývalý novinář měl paměť na tváře. A tu její určitě někde viděl. Kde to jen bylo? V televizi? Ne, to ne. V novinách? Také ne. V časopisu? Ano, to je ono. V kuchařském časopisu. Vždyť to byla schovanka šéfkuchaře Alba. Jedna z těch dvou dívek, které si vzal z dětského domova.
Probrala ho rána do ruky. „Co je?“ zamračil se na své společníky. „Nějak ses nám ztratil. Nacopak jsi myslel?“ zeptal se se smíchem jeden z mužů. „Nechte toho. Jen jsem vzpomínal, odkud ji znám.“ To vzbudilo u zbývajících dvou zájem. „Ty ji znáš?“ zeptali se skoro současně.
Daniel dopil svou skleničku, aniž by spustil z krásky oči. Teprve potom odpověděl. „Však ty ji znáš taky. Nebo jsi to nebyl ty, kdo tak rád psal články o šéfkuchaři Albovi a jeho svěřenkyních?“ Jeden z mužů vyvalil překvapením oči. „Ty myslíš, že je to jedna z nich?“ „Ano, a vsadím se, že když si půjdeš promluvit s tou příjemnou dívkou v recepci, tak ti to potvrdí,“ řekl Daniel.
Muž ihned vstal a vydal se do recepce. Druhý se tomu zasmál. Poté se obrátil k Danielovi a zeptal se už vážným hlasem: „Vážně si myslíš, že je to ona?“ Přikývl. „Co myslíš, vymyslel si to, nebo opravdu něco mezi tím kuchařem a těmi dívkami bylo?“ „Doufám, že si to jen vymyslel. Víš, že by to nebylo ani poprvé ani naposledy, co něco takového udělal. Ale na druhé straně… kdo ví,“ odpověděl rozladěně Daniel.
Poté oba muži už mlčeli. A nespouštěli oči z krásky v rohu místnosti. Po pár minutách se vrátil třetí muž. „No to mě podrž, opravdu to je ona. Ta mladší, Natálie. Ty máš tedy paměť na obličeje. Mě to ani nenapadlo,“ vyhrkl hned jak dosedl. „Nedivím se starému pánovi, že si ji vzal k sobě. Pokud už tehdy vypadala tahle…“
„Nech toho,“ okřiknul ho Daniel. „Ale copak. Snad jsem tě neurazil. Jen…“ „Jsi si jistý, že s těmi dívkami něco měl?“ zeptal se ho druhý muž. „Bydlel s nimi… Promiňte, vy nejste můj šéfredaktor. Abych byl upřímný, nevím, zda s nimi něco měl. Ale v té době mi to krásně hrálo do karet, aby to byla pravda. A on se proti tomu nikdy neohradil. Kdo ví, třeba to byl opravdu jen jejich hodný strýček.“
„Aha,“ zakroutil hlavou druhý muž, „potřeboval jsi sólo kapra, a tak sis ho vytvořil. No, nemělo by mě to překvapovat. Od školy ses vůbec nezměnil… Viděli jste ji, když vešla?“ Zbývající dva muži se na něj zamračeně podívali. „No, jo. To nešlo přehlédnout. Už jste někdy viděli kuchařku s tělem jaké má ona? Vážně by mě zajímalo, jak to dělá.“ „Mě by spíš zajímalo, jak dělá jiné věci.“
„Ale no tak, nech toho,“ ohradil se znovu Daniel. Měl už takových poznámek dost. „Ta druhá, jak se to jen jmenuje… Nějak od E… no to je jedno. Tak ta žije se ženou.“ „S ženou?“ užasl Daniel. „Ano. S novinářkou z časopisu o vaření. Všechny tří bydlí v jednom bytě, myslíš, že… No, jo. Vidím, že s tebou už dneska nebude žádná zábava, Danieli. Jdu spát,“ zvedl se ještě dřív než větu dokončil. A druhý muž ho následoval.
Zato Daniel se ani nepohnul. Jen zamumlal něco na rozloučenou přátelům a opět se začal věnovat krásce. Tak ona žije v domácnosti se svou nevlastní sestrou a její přítelkyní. Ale nechtělo se mu věřit, že by tam žily tak, jak se jeho přítel domníval.
Po pár minutách se rozhodl, že zítra se pokusí zjistit, jak to vlastně všechno je. Natálie ho zaujala tak, jak se to nepodařilo žádné jiné ženě za posední roky. A on odmítal uvěřit, že je pro něj ztracená. Zbývá mu ještě pět dní dovolené. Původně je sice zamýšlel strávit doma, ale někdo jako ona mu za změnu plánů stojí.
Natálie dojedla a dopila. Zvedla se z pohodlného křesla a vydala se do svého pokoje. Přitom zcela přehlédla muže, který z ní nespustil po celou dobu oči. Byla už tak unavená, že by si nevšimla ani slona. Přesto, když dorazila do pokoje, znovu zalezla do sprchy a pořádně se umyla. Musela dostat z kůže i z vlasů pach kouře.

Kapitola pátá
Daniel se zvedl od stolu několik vteřin poté, co Natálie odešla. Zamířil k výtahu, nechtělo se mu do posledního patra pěšky. Kupodivu výtah stál v jeho patře. Vešel tedy dovnitř, zmáčkl tlačítko svého poschodí a zamyslel se nad tím, jak se zítra s Natálií seznámí.
Nic ho ovšem nenapadalo. Výtah zastavil, otevřely se dveře a on vystoupil. A na místě strnul. Natálie zrovna odemykala své dveře. Měla pokoj hned vedle něho. To je tedy náhoda. Vrátila se mu dobrá nálada. Nic lepšího si opravdu nemohl přát. Takhle uslyší, až bude odcházet. Už z předešlých dní moc dobře věděl, jak dobře je slyšet otevírání těchto dveří v jeho pokoji. A tentokrát mu to ani trochu nevadilo.
Vůbec se u jejích dveří nechtěl zastavit, ale když si uvědomil, že je nezavřela, už podruhé během několika minut strnul. Proč je tak neopatrná, nebo ho snad viděla a to je pozvánka dál? Ne, to se mu nezdálo, i když by se mu líbilo, aby to byla pravda. Ne, nelíbilo, uvědomil si. Nikdy si nevážil žen, které se chovaly tak frivolně.
Uslyšel téct vodu. Jak se mohla jít koupat a nezavřít si dveře? Opravdu si koleduje o potíže. A pak si všiml, že jsou zamčené. Zamkla se, ale neuvědomila si, že dveře nezapadly. Pootevřel je tedy ještě víc, aby si všimla, že jsou otevřené a pokračoval do své ložnice. Za pár minut přestala téct voda. A on uslyšel, jak je zamyká. Pousmál se a šel spát.
Natálie vystoupila ze sprchy, vzala si ručník a začala si sušit vlasy. Vyšla z koupelny do chodbičky a strnula. Nechala otevřené dveře. Jak se to mohlo stát? Moc dobře věděla, že i v nejlepších hotelích se nedoporučuje nezamykat. A ona navíc nechala i otevřeno. Znovu tedy zamkla a tentokrát se ujistila, že správně.
Poté zamířila do postele. Ani sprcha z ní totiž nedokázala smýt únavu. Pár minut se sice převracela, než našla vhodnou polohu. S mokrými vlasy chodívala spát nerada, ale tady neměla navýběr. Konečně ji našla, a pak klidně usnula.
Ráno se probudila později než byla zvyklá. Bylo už osm hodin. Ještě že snídaně je až do devíti. Tak tady je vidět, jak se liší pohled hosta a kuchaře. Jako kuchařce jí vždy vadilo, že hosté chodí na snídani tak pozdě, ale jako host takový luxus ocenila. Tak už si na to nebude nikdy stěžovat ani jako kuchař, přecevzdala si.
Rychle se oblékla, rozčesala si už, ale zato zacuchané vlasy a šla na snídani. Jídelna byla poloprázdná. Podle množství jídla i nádobí to však vypadalo, že je tu jako jedna z prvních. Podívala se ven, stěny jídelny byly totiž okna, a pochopila proč. Venku bylo bílo. Neviděla ani na parapet. Mlha a to tak hustá, jakou nikdy neviděla.
Nenechala si tím však zkazit náladu a pustila se do výběru snídaně. Ze švédských stolů si složila jednoduché jídlo a zamířila k malému stolu u okna. Poté si došla ještě pro čaj a pustila se do jídla. Přitom pozorovala mlhu venku. Občas se totiž stalo, že ji vítr rozehnal a ona uviděla něco z okolí. Ještě že si včera udělala tolik fotek.
Najednou si uvědomila, že k jejímu stolu někdo přistoupil. Zvedla hlavu a ruka, ve které držela chléb, se jí zastavila v půli pohybu. Nad ní stál snad ten nejnebezpečnější muž, se kterým se kdy poznala. V jedné ruce držel talíř se smaženými vajíčky a v druhé hrníček. Podle vůně poznala kávu.
Nebyla si jistá, proč jí připadá nebezpečný, vypadal normálně. Žádný vyslovený krasavec, ale ošklivý také ne. Oblečený byl elegantně a mile se na ni usmíval. Tak proč jí připadá tak nebezpečný? Nemohla na to přijít.
„Mohu si sednout k vám?“ zeptal se. Natálie se zmateně rozhlédla po poloprázdné jídelně. Viděla minimálně pět prázdných stolů, a to jen kolem sebe. „Promiňte, ale zdá se mi, že místa tu máte dost.“ Muž se na ni znovu usmál. „To sice ano, ale u žádného z nich není tak krásná žena, jako tady,“ říkal, když si pokládal svoji snídani na stůl. Poté si sedl.
Natálii to překvapilo. Za celou tu dobu své dovolené se jí nic takového nestalo. Zmateně se na něj podívala. Pracně vymýšlela, co má říct, když znovu promluvit. „Chtěl jsem vás jen pozdravit. A upozornit nato, abyste byla opatrnější. Když jsem se včera vracel do svého pokoje, všiml jsem si, že jste si nechala otevřeno.“
Natálie zbledla. Jak ví, že si nechala otevřené dveře? A jak ví, kde má pokoj? Vždyť přijela teprve včera. A byla si stoprocentně jistá, že jeho ještě nepotkala. „Ne, nelekejte se. Vysvětlím vám to. Mám pokoj hned vedle vás. A že je to váš pokoj vím proto, že když jsem vyšel z výtahu, zrovna jste do něj vcházela.“
To ji trochu uklidnilo. Přesto nepřestávala být ve střehu. I když se na ni usmíval a choval se mile, nemohla přehlédnout, jak si ji jeho oči prohlížejí. V posledních týdnech si sice zvykla na obdivné a nemravné pohledy, přesto ji tento znepokojoval.
„Příště, být vámi, bych se ujistil, že dveře jsou opravdu zamčené. Nemá smysl pokoušet osud. Copak nevíte, že si samotná žena v hotelu má dávat pozor? Ani ten nejlepší hotel vám nezajistí, že v něj jsou jen dobří lidé,“ pokračoval.
Zasmála se. „Chtěl jste říct muži, ne lidé. Vážně nevím, jak se to mohlo stát. Vždy si na to dávám pozor. Za poslední dva měsíce jsem spala ve více hotelových pokojích, než…“ zarazila se, uvědomila si, co to vlastně říká. Proč se mu svěřuje, že cestovala?
„Takže jste cestovala, slečno Natálie? Nebo vám mám říkat šéfkuchařko Natálie?“ teprve, když to dořekl, uvědomil si, že se prozradil. Možná to bude tak nejlepší. Nerad by jí lhal. „Převzala jste zvyk svého opatrovníka a používáte křestní jméno. To je chvályhodné. Zřejmě jste měla starého Alba ráda,“ pokračoval.
Natálii bylo, jako by na ni někdo vylil vědro ledové vody. Nebyla přece tak známá, aby ji poznávali lidé na ulicích. Nebo v hotelu na druhém konci země. „Vy mě znáte? Kdo jste? Tady jsem přece nikomu neřekla, kdo jsem. Pod mým jménem mě nikdo nezná,“ odvážila se nakonec zeptat.
Daniel si nemohl nevšimnout, jak dívka zbledla. Nebyl si jistý proč. „Jmenuji se Daniel… No, myslím, že zůstaneme u křestního jména. Já jsem také ve své branži znám jen pod ním. Vlastním nakladatelství a kdysi jsme pracoval jako novinář. A ještě pořád mám styky se starými přáteli.“
Zvedla se od stolu. A to tak rychle, že drkla do stolu a vylila na bílí brus několik kapek černé kávy. Už tu s ním nehodlala sedět. Novinář, to jí mohlo napadnout. Nehodlala s ním už ztratit ani minutu. Nenáviděla novináře, tedy Dagmar byla výjimka. V jednu dobu jí udělali ze života noční můru. Dodnes nemohla zapomenout na ty články, co se psaly o ní, o Ester a o Albovi.
„Sbohem. Moc mě těšilo,“ zavrčela na něj nenávistně a odešla. Byla si jistá, že určitě patří nebo patřil, pokud mu má věřit, že vlastní nakladatelství, k tomu typu novinářů, kteří píší do bulvárních plátků. Vůbec nebudil dojem uhlazeného seriózního reportéra.
Daniel její útěk vůbec nechápal. Co udělal? Když jí řekl, že objevil její otevřené dveře, jen se lekla. Co jí ale donutilo k útěku? To, že byl novinář? Ale proč, s jednou přece žila. Bylo přeci nemožné, aby věděla, že kdysi pracoval v tom bulvárním plátku, který o ní psal skoro v každém čísle.
Přešla ho chuť. Zvedl se a odešel také. Tak tohle se mu ani trochu nepovedlo. Musí na ni trochu jinak. Ale jak? Vždyť mu připadala jako plachá holčička. A holčička ona přece vůbec nebyla. Byla to třiadvacetiletá žena. Jedna z nejlepších šéfkuchařek v zemi. Je plná rozdílů. Musí si o ní něco zjistit.
Zamířil rovnou do svého pokoje, sedl si k počítači, připojil se k internetu a našel si archív kuchařského časopisu. I internetové stránky jejího hotelu. A podivil se. Opravdu to byl její hotel. Vůbec nezpozoroval, že starý Alb přenechal svůj podíl svým svěřenkyním. Byly většinovými majiteli hotelu.
Trvalo mu několik minut, než narazil na nějakou její fotku. Nebo spíš, než si uvědomil, že ta nenápadná postava je ona. Co se to s ní stalo, že se tak změnila? Na to mu dal odpověď jeden z mužů, který tu ještě včera byl. Zavolal zrovna ve chvíli, kdy už chtěl využít některý svůj zdroj.
„Tak jsem si o šéfkuchařce Natálii něco zjistil. Od smrti starého Alba se skoro nezastavila. Můj zdroj v hotelu mi však řekl, že asi před dvěma měsíci najednou ze dne na den odjela. Projezdila polovinu Evropy během jednoho měsíce. Poté si dopřála týden na Kanárských ostrovech.
Další tři týdny strávila doma. Prý si úplně vyměnila šatník. Můj zdroj tvrdil, že když se poprvé prošla po hotelu se svou novu vizáží, vzbudila takový poprask, jako by do hotelu zavítal president. Dál mi bylo řečeno, že je to ta nejmilejší a nejhodnější šéfová, která vůbec může být. Všichni ji mají rádi. I když v kuchyni jako šéfkuchařka je prý neuvěřitelně přísná.
Taky se ti zdá, že si můj zdroj trochu protiřečí? No, prostě je to tak, to cituji jeho slova. A co se týče jejího vztahu s Ester, to je ta druhá svěřenkyně starého Alba, a Dagmar, to je ta novinářka, tak tvrdí, že jsou pro ni jako sestry. Tedy můj zdroj tvrdí, že jsou jako sestry. Jo, a asi bych tě měl varovat, že nenávidí novináře, díky mně,“ dodal nakonec.
Daniel si povzdechl. „No, to varování přichází trochu pozdě. Když jsem se u snídaně zmínil, že jsem byl novinář, doslova ode mě utekla.“ „U snídaně? To už si až tak pokročil?“ zasmál se muž na druhém konci linky. „Ne. Ty máš tedy nápady. Tak rychlí opravdu nejsem,“ Daniela přítel opravdu vytočil. Až tak, že mu položil telefon.
V tu chvíli uslyšel bouchnout dveře od sousedního pokoje. Rychle došel ke svým dveřím a nakoukl do chodby. Natálie byla v županu a čekala na výtah. Vlasy měla sepnuté sponou na temeni hlavy. Jde do bazénu, usoudil.
Ve chvíli, kdy doslova utekla od snídaně, se na sebe Natálie zlobila. Takhle ztratit hlavu. To se přece nedělá. Jak to říkával Alb? Nikdy jim nedej najevo slabost. A pokud píší něco takového, jako píší o nás, nevšímej si toho. My přece víme, že je to lež, a nikdo z rozumných lidí tomu neuvěří.
V tom se ovšem tehdy Alb mýlil. Během posledních let potkala mnoho těch, kteří lžím bulvárních plátku věřili. Nikdo jí to sice neřekl do očí, ale nebyla hloupá. Moc dobře si uvědomovala, co si šeptají jí za zády.
Vlastně jednu dobu se jí zdálo, že těm lžím uvěřili i zaměstnanci hotelu. A to jí bolelo nejvíc. Jak někdo, kdo Alba znal, ho mohl podezřívat z něčeho tak odporného. Vlastně ani ona sama nechápala, jaký vztah k nim Alb přesně měl. Na sto procent ovšem věděla, že ne takový, o jakém psaly noviny. A nedokázala pochopit, že jeho přátelé i podřízení mohli uvěřit takové nehoráznosti.
Ale to byla minulost. Teď má problém s Danielem. Až ho příště potká, byla si jistá, že ho potká, nevypadal na někoho, kdo by se jen tak vzdal, zachová chladnou hlavu. Vyslechne ho. Třeba se v něm spletla. Třeba je jiný. A co když ne? Měla pocit, jakoby si hrála s ohněm.
Nechtěla být zavřená v pokoji. Ven sice nemohla, ale hotel poskytoval spoustu jiné zábavy. Půjde do bazénu. Ano, plavání jí vyžene z hlavy ten chaos, který tam teď měla. Podívala se na hodinky. Musí ještě chvilku počkat. Bazén měli otevřít až v devět.
Mezitím si tedy přeprala šaty, které měla na sobě včera večer v baru a pověsila je v koupelně na úchytku určenou na ručníky. Poté se převlékla do plavek, vyčesala si vlasy, aby si je nenamočila, vzala si župan, do ruky ručník a zamířila do bazénu.
Přišla právě ve chvíli, kdy ho dívka z recepce odemykala. Pozdravila ji a zamířila do sprch. Svlékala si župan, osprchovala se a vydala se do bazénu. Byl obrovský. Věci si složila na jednu z židlí, která stála před okny a sedla si na okraj bazénu. Nohy si ponořila po kolena.
Voda byla příjemně teplá. Rozhlédla se okolo. Na informační tabulce u dveří pro plavčíka, který tam ovšem nebyl, stálo, že voda je teplá 27°C a hloubka celé délce bazénu je 150-160 cm. Dále si také všimla, že při okraji jsou připravené dětské hračky, míče a plováky.
Zamířila k žebříku a pomalu se celá namočila. Naposledy plavala v moři. Vzpomínala, jaké to bylo. S bazénem se to nedalo srovnávat. To musela uznat. Udělala několik temp, když zaslechla, jak teče voda v pánských sprchách. Byly totiž na jiné straně než ženské. Nevěnovala tomu ovšem velkou pozornost. Tu věnovala až muži, který za pár minut vešel.


 celkové hodnocení autora: 73.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 34 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 28.12.2008, 7:24:26 Odpovědět 
   Další dva díly a musím říci, že mi opět připadají poměrně zdlouhavé, dějová linie je jasná, je však celá obalená dalšími poznatky, detaily, i takovými, které jsou pro příběh zcela zbytečné a ty pak mohou trochu nudit.
Ono je s podivem, proč opět vysílat hlavní hrdinku na dovolenou pryč, jen aby se setkala s mužem, to se klidně mohlo stát i ,,doma".
Celé se to tak rozmělňuje, je tu a hned tamhle, nikde není nic podchyceno, rozpracováno, ale, jak jsem již psala, nabaluješ na příběh další a další místa...

-„Ne, mi bychom se měli omluvit. Nějak jsem zapomněli, že tu jsi,“ namítla Dagmar - mělY, mY, zapomnělY

-A to jí bolelo nejvíc. - ji
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Proste jsem
(27.2.2021, 20:22)
Týnuš
(8.2.2021, 18:37)
Sivanah
(7.2.2021, 21:40)
black dragon
(2.2.2021, 14:52)
obr
obr obr obr
obr
Královský pokla...
Ziell
PSANEC KOLT ali...
Danny J
Pohlédl jsem jí...
Lulu
obr
obr obr obr
obr

Dobrý Den
Phaare Euzic
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr