» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."

W. Shakespeare

počet přístupů: 2141179

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Viděl jsem... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Noir

m2m	publikováno: 29.12.2008, 23:30

Poslední. Pro moje věrné lásky a přátele.
Poslední...


	Posadil se na svém chladnoucím lůžku a upírsky červenýma očima zkontroloval, že stále panuje tma. Nebylo třeba, aby vůbec oči otvíral. Aby se ujistil, že slunce na obloze nevykvetlo. Červenýma očima ze skleněných korálků se zase díval do tváře nikdy nekončící tmě. Osamocenou postavu v černém světě zamrazil pot na jejích zádech. Velryby nad jeho hlavou opět vyrazily na lov. Došoural se k velkému oknu a jistotnýma červenýma očima hledal v temné obloze světélka lovících velryb. Nikdy je tam neviděl, ačkoliv si byl jist, že stvoření s velkými ústy mají na svých čumácích obrovské lucerny. Slýchával velrybí bručení a šeptání. „Už jde, už jde…“ šeptaly celé věky. „Už jdeme s ním.“ Z hory nedaleko od jeho domu povstalo kamenné šeptání a společně s velrybím echem ze včerejška vytvářelo sycenou kakofonii tiché hrozby, která se nikdy nenaplnila. Občas slýchával frkání, ale nikdy nepřišel na to, co je jeho původcem. O velrybách věděl, protože mu to řekl otec kdysi dávno před drahnými milénii, než vyšel ze světnice, aby tam někde v té tmě zemřel. Byl příliš zbabělý, aby se vydal s ním. Byl příliš zbabělý, aby se vydal za ním. A tak raději trávil nehynoucí čas ve své světnici a doufal, že jednou velryby odletí a slunce, skryto za jejich těly, zase vysvitne. Někdy mu frkání připomínalo draka, jindy koně. Někdy se bál, že mu drak zapálí střechu nad hlavou a velryby na něj svými velkými zuby dosáhnou. Žaludek se mu vždycky strachem scvrkl ještě víc a žalostně bučel. Když usínal, poslouchal tiché šeptání velryb a přemýšlel, kdo to jde. Koho velryby ohlašují a s kým to přicházejí. V celé krajině byl pouze jeden srub. Nevěděl o tom, že by měl sousedy. Jako malé dítě toužil si hrát venku, ale otec mu to vždy zakázal. Žili své nekončící životy ve světnici a polykali malé prášky, které táta zachránil ještě z doby přes Exodem. Sedím u jezera. Sedím u moře. Jsem tu a nejsem. U moře světla. Často si představoval, jaké by to bylo, kdyby vyšel ven na ten hynoucí povrch a nechal se sežrat velrybami nebo něčím mnohem horším. Bál se. Kdyby jen tušil, že svět tam za okny je ještě horší, nejspíš by děkoval i za těch několik klidných chvil, které za svůj život prožil. Kdyby jen věděl… Jsem živý nebo ne? Prý je město světla. A já jsem u jezera. Sedávám u moře. Ve sklepě, kam lezl přes padací dvířka, měl svůj stůl a jedinou svíci, kterou nikdy nepoužil. Naučil se malovat ve tmě, stejně jako jeho oči se naučily vidět tmou. Seděl ve svém světě a přemýšlel, jestli ta monstra nahoře jsou tu odjakživa nebo ne. Kdyby jen tušil… Jako kdyby časostroj někdo obrátil. Věky začaly plynout zpátky, ale on tušil, že je to pouze sen. Sen, ze kterého se nechce probudit. Viděl velké modré nekonečné nebe, které křižovaly velké vzducholodě; stál obklopen velkými obry z masy oceli, obry, kteří svítili. Byl ve svém městě světla. Všude byli lidé jemu podobní a všichni se usmívali. Když se ze snu probudil, začal psát. Málo papíru a málo tuhy, přesto svá slova musel vypsat. Bude trvat tisíce let, než se jeho mrtvé tělo vsype do písku pustého světa. Ale jeho slova tu zůstanou navždy. Létající velryby zašeptaly na dobrou noc a nechaly jej znovu propadnout temnému spánku. Okrasná pera barevných ptáků jej pošimrala pod bradou a on se s blaženým úsměvem probudil. Nevzpomínal si, že by se mu zdálo tolik dobrých snů tak často za sebou. Začal o svých snech přemýšlet a začal zapomínat na prášky. Trvalo dlouhé roky téměř kulatých snů, než jeho kůže zestárla a jeho umrlé tělo začalo volat po náruči létajících velryb. A ohnivému polibku draka, který mu frkal za okny. Tíha barevných snů a tíha jeho vlastních slov mu vpalovala do duše poslední myšlenky, které musel po sobě zanechat. Sedím u jezera. Není to na Zemi. Obklopen světly. Bez tváře světa. Už jen poslední přípravy. Zastlal svou postel a uklidil svůj skromný nábytek. Setřel prach a poupravil vlastní oděv. Ruku položil na kliku dveří. Z krku sňal řetízek s rezavým klíčem, vložil jej opatrně do zámku a pomalu a nejistě klíčem otočil. Žaludek se mu smrskl a strach se rozlil po celém těle. Oči skryté v červených kamíncích přivřel a jediným rychlým pohybem dveře otevřel. Velryby nad jeho hlavou radostně zakvičely a drak kdesi v horách jen odfrkl. Velryby se vydaly na lov. Před dlouhými věky tu byla Země. A živá moře. Já nejsem živý. Viděl jsem… …moře světla. Když jsem seděl u jezera. Jeho tělo zůstalo ležet na konci příjezdové cesty. Jeho otec došel dál. © Chemist, 2008


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 14		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 34		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 76		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Miss Rebeka	22.06.2009, 10:43:46

Hodně to na mě zapůsobilo, ale nedokážu přesně říct čím. Nebudu opakovat, co již bylo řečeno níže. Prostě dávám 1


ze dne 22.06.2009, 11:44:13
m2m: Určitě zapůsobil neopakovatelný styl, povedená metaforizace, symbiotická souhra lyriky a epiky... a to všechno zahaleno v post moderním hávu. ·.) Samozřejmě sranduju a samozřejmě moc děkuju. ·.)

Cinka	23.02.2009, 12:53:03

Po přečtení všech komentářů pode mnou... jsem ještě víc zmatená... a... no, jak jen to... nevnímala jsem to jenom jako scifi...jakékoliv scifi... prostě jenom scifi... to je moje chyba... ale nešlo mi nevidět v tom víc. jediný dojem, který mi zbyl, je, že je mi z toho smutno... tenhle komentář ti těžko něco přinese, ale chtěla jsem tu něco nechat a přitom... no... sakra práce herdek filek!


ze dne 23.02.2009, 13:03:17
m2m: Je to alegorie, je to sci-fi, je to smutný příběh o nesmrtelnosti chrousta... Je v tom vykřičník a je v tom otazník. A je tu vidět, že moje smutno je úplně jiné. Je to plné optimismu, který nejspíš vidím jen já. Je to optimistické ve své pesimitě... Ale to je fuk. Díky.

Hanulka222	21.02.2009, 10:38:55

Nevím, jestli má cenu se omlouvat prakticky za dva měsíce zpoždění. Ale na některý věci člověk potřebuje ,,den", aby si je vůbec mohl náležitě vychutnat. A prožít. A tak. Díky za podivné velrybí ráno. A odnesení zase trochu do jiných sfér...


ze dne 21.02.2009, 10:53:46
m2m: Já děkuji, žes byla ochotná ten vejlet podniknout. Díky.

estel	11.01.2009, 0:13:52

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 10.01.2009, 17:59:23* Ne, ne, to určitě ne. Já několik lidí vydírala, to ano, ale vyhrožovat, to nikdy. I estel má rovinu, pod kterou neklesne. (Rozhodně by nikdy nepoužila toho ohavného smajlíka mávajícího jazykem jako sovětskou vlajkou.)


ze dne 11.01.2009, 0:39:50
m2m: Naštěstí Chemik nevyhrožuje. Kdyby vyhrožoval, napsal by, že je to první z mnoha následujících, v nichž všechny pošle do ritě. Hehehe.

estel	10.01.2009, 17:59:23

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 10.01.2009, 17:30:49* Takových strategií, takových plánů, to zní skoro jako výhružka.


ze dne 10.01.2009, 23:45:20
m2m: Zajímavé, že to tak vnímáš. Že by... vlastní deformace? (plazivej smajl je tu zase na místě)

estel	10.01.2009, 17:30:49

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 10.01.2009, 17:13:27* Nemůžu se ale zbavit dojmu, že v rámci saspi bývá mnohdy lepší vůbec ničemu nerozumět.


ze dne 10.01.2009, 17:46:32
m2m: I to je možné a právě obdobnou strategii hodlám razit následující rok...

estel	10.01.2009, 17:13:27

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 10.01.2009, 17:01:19* Ještě bys mohl zkusit futurismus. Čtenář by nevěděl nic a ty by ses mu jen chechtal. Ovšem, ukončení autorské tvorby znamená konec publikování, nikoliv konec psaní, že?


ze dne 10.01.2009, 17:19:07
m2m: Konec mé autorské tvorby znamená, že má tvorba zamzrzla a jediné, co musím dopsat, je tak MTP. Ostatní jde na špagát a jsem si jist, že díky tomu už nebudu považován za snoba s arogantním vystupováním. Teď už budu jen čtenář a čtenáři přece všemu rozumí lépe, ne? (dosaď si smajla s vyplazeným jazykem, takovej, kterej nemáš ráda)

estel	10.01.2009, 17:01:19

Já se Ti bojím poslední dobou pod díla cokoliv psát. Takže nebudu. Jen ti tu zapomenu známku a důvod, proč ji dávám, si nechám pro sebe.


ze dne 10.01.2009, 17:04:09
m2m: Já se bojím cokoliv sem dávat a tímto dílem jsem také svou autorskou tvorbu ukončil. Protože vidím, že čtenář je vždy chytřejší než autor a vidí do nitra díla mnohem víc než autor a ví všechno lépe než autor a když se autor brání, je nařčen. Čili tak. Já tu vytrousím své ubohé děkuji a popřeju spoustu lepších čtenářů. A díky za to zapomenutí.

čuk	10.01.2009, 11:16:02

Nečetl jsem předchozí komenty .Já v tom vidím pod rouškou apokalyptické sci-fi velký smutek, jakési loučení. Samota a tma téměř ve formě trochu kavkovského pohledu Dodatečně hořce zabarvená minulost se přesto stává jediným snem.Ale bezvýchodnost je překonána, bohužel tragicky. Velmi emotivně, účinně a zajímavě napsáno. Dobrá próza bez přehánění exprese i imprese. Pod někdy zdánlivě nevýrazným povrchem je mnoho skryto.Osobního, snad i moudrého, končícího..


ze dne 10.01.2009, 16:32:47
m2m: Děkuju. Taková slova a taková chvála přeci jen každého potěší a jsem rád, že jsem nepsal nadarmo. Že se takováto slova ale objeví, jsem nečekal. Děkuju a jsem trochu zarděn.

Viktor	02.01.2009, 18:41:57

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 02.01.2009, 12:23:10* ... podobně jako v amerických právnických fimech se "odvolávám na(svůj) 4.odstavec" (tam se ovšem odvolává na 5. dodatek)... ..jak jsem předeslal jsem "induktér"... ....budu tedy indukovat... je zde 7 komentářů a 6 známek... já jsem nehodnotil, protože jsem byl z textu víceméně zmaten a mé obavy jsi sám potvrdil... jsou tedy tyto možnosti: 1. pitomec jsem jen já, anóbrž jsem jako jediný nepochopil "vo co tady gou" a ostatní tě poprávu ohodnotili poctivou jedničkou.... 2. platí tvoje teorie a pochopila pouze Ekyelka - v tom případě všichni ostatní, kdo ti dali jedničku, ti chtěli buď udělat radost nebo se ti chtěli tímto způsobem vlichotit, anebo(a to je nejhorší) považovali nesrzumitelnost tvého textu za umění- styděli se , že mu nerozumí a alibisticky ti dali za jedna čímž se ve svých očích stali členy elitního klubu intelektuálů... :O) já zůstávám i v tömto případě pitomcem a "pánbůh zaplať za to" 3. text nepochopila ani Ekyelka... upřimně z jejího komentu nevyplývá nic, co by se dalo chápat jako"pochopení"(pokud jste nevedli nějakou soukromou korespondenci, která dokazovala opak).. v tomt přpaděby se text dal označit za nesmírněsofistikovaně a vytříbeně sepsanou ...........(doplňte sami) Inu tak...jsem rád, že jsme si to takto krásně objasnili... ty máš šest jedniček, Eky si početla, spousta lidí si zaznámkovala... a já starý vůl si sednu na svůj čistý štít zapřáhnu vorvaně s lampou nebo draka nebo koně a poletím za tím svým Oidipem nebo Freudem snovat osidla zášti a sexuálních teorií... :o)


ze dne 02.01.2009, 18:56:38
m2m: 1. Je to možné, že ostatní pochopili, protože ti ostatní mne čtou mnohem déle než Ty. 2. Pochopila-li jen Eky (ona to byla, která jako první stvořila komentář a doprovodila jej zprávou na icq) a ostatní známkovali jen z principu, není to nic neobvyklého na tomto serveru, kde se vlastně kamarádi podporují jedničkami, že? Myslím si, že je to jako u mnoho jiných mých děl. Smysl pochopí jen pár, ostatním se to jen líbí. Pitomcem je každej, tak se za to nestyďme. 3. viz 2. P.S. O známky mi nejde, ale už mě nebaví psát, abyste vůbec nehodnotili. Takovejhle komentář, kterej jsi mi dal, mi toho dá víc, než šest, dvacet nebo třicet jedniček. P.P.S. S tím sexem to v pokročilém věku nepřeháněj, proto Tě chválím jen za ty teorie (··)

Viktor	02.01.2009, 12:23:10

...předešlu, že nejsem příliš veliký fanda podobných textů a povětšinou je přecházím bez povšimnutí... ...u tohoto textu jsem z jistých důvodů udělal vyjímku a udělal jsem si takouvý soukromý rozkladeček, o kterým se s Váma(autorem a čtenáři) podělím... Tedy úvodem - proč nemám podobné texty rád! Je to proto, že v literatuře upřednostňuji "indukci" před "dedukcí". Čtenářská "indukce" totiž ponechává konzumentovi velký prostor pro vlastní fantazii - on sám si k příběhu domýšlí a vykresluje prostředí, on sám si zobecňuje a srovnává, vykonává soudy o činech hrdinových i ostatních postav… Čtenáři „deduktérovi“ je předložen tu jednodušší tu složitější kompilát obrazů a pocitů, ze kterých si zpětně musí skládat mozaiku , ze které autor vyšel… Pokud navíc autor mlží – někdy více, někdy méně povedenými metaforami – ať už z uměleckých nebo z „uměleckých“ důvodů – stává se orientace v problematice složitější, a pokud není autor skutečný mistr slova – tak zhusta i nudnější… Tedy - jest věcí vkusu, co se nám líbí – kvalitu tento pohled zpravidla nezahrnuje – to spíše „míra komerční úspěšnosti“ může být z tohoto pohledu predikována. Jinak řečeno – zatímco „induktivní texty“ často upadají k podbízivosti, „deduktivní texty“ nenacházejí dostatečné množství čtenářů – je to zjednodušené , ale je to tak. … ale teď k textíku a jeho rozboru, který je proveden z“ mého úhlu pohledu“: „Cosi-kdosi“ se probudí v temnotě domu pod „hladinou“ – temnota a pobyt „dole“ evokuje depresi , tíhu a beznaděj – hladinou(nebem) plují gigantická tělesa monstrózních kytovců , které ohrožují svou masou i dravostí… ..postava má malé červené oči, které vlastně ani nepotřebuje – odkaz na únavu nebo na omezenost rozsahu vnímání spektra?? Kdoví?? …dům je osamocen a vedle něj se tyčí hora – z hlediska psychologa opět objekt, který nás přesahuje rozměrem i „trvanlivostí“ – může ponižovat i děsit, zejména pokud v hoře žijí draci(popřípadě koně, ale to už tak děsivé není) - běhá to okolo chalpy, dělá to metafy metafy … otec, který nám zakazoval vycházet z domu, zemřel… prášky… frustrace… vyobcování … exodus … zde vyvěrá na povrch poměrně zřetelný „Oidipus a souviseící problematika“ v nevulgární formě, řešil to každý, a ti co to dosud neřešili - řešiti budou … (a nikdo nevyřeší) …co je zde dál – nepoužitá svíčka – tedy postava nikdy neměla odvahu pohlédnout na (realitu?) … čas jde zpátky - město, světla, lidé – dětství, šťastné chvíle naivity(?) – jsou to jen sny – kulaté(oblost jest harmonická a příjemná) – je jich mnoho (poslední dobou) protože postava ví , že něco končí… … no a finále … obávaný výstup z domu, o němž víme že je již dávno zbytečnou krustou, ale jenž opticky skýtá relativní bezpečí… postava tuší(ví) co bude následovat… a dle své předtuchy hyne prakticky bezprostředně po opuštění „schránky“… otevřený a nelítostný svět ji zavalí „Dalího“ obludnými předměty, stává se obětí velryb s „návnadnými“ lucerničkami, které nesymbolizují nic jiného, než aspekty„krutého života“ s jeho opticky krásnými, ale zcela falešnýmu lákadly…. … to že postava nedošla dál než otec je jen další důkaz Freudovského dilematu (cituji) – „…nemožnosti předstihnout otce – tedy oidipovská a kastrační problematika (řečeno slovy rodinných terapeutů: otázka hranice mezi pohlavími a generacemi)…“ Tolik tedy k věci z pohledu „komentátota – vysvětlovače“ jak to kdysi krásně nazvala „endless“ Tyto výroky předkládám jako subjektivní – objektivní pravda v tomto případě podle mě ani neexistuje! Neznámkuji z výše uvedených důvodů… …ještě tři věcné poznámky: -jistotné oči(????) -čumáky velryb(spíš rypce nebo tlamy) -přes padací dvířka( spíš skrz – pokud tedy nelezl „přes ně“ ve směru horizontálním)


ze dne 02.01.2009, 12:33:29
m2m: Ahoj Viktore. Já odpovím jedinou větou a třeba Ti to dojde. Protože v tuhle chvíli jediný, o kom vím, že to pochopil přesně, je Ekyelka. Protože pochopila, že je to postapokalyptické sci-fi. Proto prášky, proto exodus, proto velryby s čumáky, proto tisíce let v chalupě, která je samozřejmě protiatomovým úkrytem, tisíce let, kdy ti táta povídá, že nesmíš ven, že jsou tam velryby, co tě sní, draci, co tě usmaží. A přitom tam pouze vybuchla atomovka. Před nekonečnou věčností. (Tma je zvířený prach a zničení tak atmosféry.) / jistotné oči jsou můj tvar a jsi první, komu vadí. Jisté oči totiž nevyjadřují totéž. / čumáky velryb - stovky let žil bez toho, že by je viděl, jenom, co mu někdo pověděl. Proto čumáky. / padací dvířka, přes. Protože jsou spadlé a jsou původně ve vertikální pozici. Nechci se tu vymlouvat, ale bohužel prozatím pouze Eky (a možná jiní, ale neřekli to) pochopila, že je to postapo sci-fi. Chemické sci-fi. Nic víc.

agelast	30.12.2008, 1:47:30

...I just knew it And know I know The vision came alive... Moc rád bych ti vynadal, ale myslím, že časem pochopíš sám. Doufám. Takže jenom: díky. Je toho dost a dost.


ze dne 30.12.2008, 2:07:08
m2m: ... So I took my courage in both hands and I pushed off the ground with all my might...

MC_Kejml	30.12.2008, 0:59:38

Všichni vědí, vědí, jen já nemám páru a přitom kdybych informace zneužil, mohl bys mi strhat to jediné, na čem mi záleží, a s tím i mě... ... Hej. Nechal jsem se unést povídkou a to se nestává. Já osobně jsem to vnímal jako určité procitnutí do světa "reálu", kde se postava ztrácí a cítí se jako obyvatelé Platonovy jeskyně. Do toho se žádný umělec dostat nesmí, a musí si žít ve vlastní jeskyňce, aby byl schopen psát. Jinak, pokud nepíše nějaké "žertovné" povídky, tak pohoří- Ksakru, už zas. Ne, fakt. Nevím, co to mělo znamenat, ale byla tam hromada metafor, od poloviny dál jsem to poznával a byl schopen popsat, ... Literárně nevím, na jaké je to úrovni, ale působí to na mě dost obecně, aby to mohla být samostatná povídka. Takže proč ne, za formu dávám 1.


ze dne 30.12.2008, 2:04:46
m2m: Mno, tož, Kamile. Předem ahoj. A protože nastal čas, sdělím Ti tajemství: "Hledej, šmudlo, hledej. Najdeš tajemství. Poradím Ti, že klíček je v tom, co si bereš, když Tě bolí hlava, šmudlo." Hyh. Díky moc. Tuším, že na literární úrovni je to naprd. Muhyh. Ještě jednou díky.

Kaunaz Isa	30.12.2008, 0:12:46

Nejsem si jistý, jestli jsem si náhodou z textu nevytáhnul něco jiného, než jsem měl. Každopádně ten pocit po dočtení... Nejspíš se bude těžce popisovat slovy, tím hůř známkou. A tu já dát prostě musím.


ze dne 30.12.2008, 2:02:44
m2m: Ani já si nejsem jist... Ale zeptej se Ekyelek, poradí. Hyh. A děkuju za obojí.

Adrastea	29.12.2008, 23:54:46

Myslím, že myslíme, že víme. . . .


ze dne 29.12.2008, 23:58:04
m2m: Díky. Nejen za ty tečky... Ty víš.

Šíma	29.12.2008, 23:44:26

Bylo to hezké i smutné zároveň... Ačkoliv žil hrdina stále v temnotě, byl text plný snů a obrazů! Četlo se to dobře, jen na dvou místech bych (snad) přehodil slovosled a přidal jedno slůvko... Ale je to krásné! Největším nepřítelem je, jak se zdá, strach z neznáma a neznalost (čehokoliv)! Jednička. P.S. Abys věděl, o čem jsem psal: Jako malé dítě toužil si hrát venku, ale otec mu to vždy zakázal. --> nejprve mi ono: "toužil si hrát" moc "neznělo", ale když jsem si toto souvětí přečetl po několikáté... Ono: "Jako malé dítě si toužil hrát venku...", by možná také vyznělo "divně"... Velryby nad jeho hlavou radostně zakvičely a drak kdesi v horách jen odfrkl. --> ten drak si zřejmě jen tak udělal (něco pro sebe)... --> "a drak kdesi v horách si jen odfrkl." Ale to jsou jen takové prkotiny, které mě napadly! Hezké je to... Nakonec můžeš jen mávnout rukou a říci: "Jenže, šímo, mi se to líbí takové, jaké to je!" Jo... :-D


ze dne 29.12.2008, 23:50:38
m2m: Můžu, Šímo, můžu, protože obojí, co jsi "vytkl" je správně. Tedy přesně tak, jak to je, to být má. Ale to je fuk, Šímo, to mě ani Tebe moc nezajímá. P.S. Hledej, šmudlo, hledej, a najdeš tajemství! Hyh.

Ekyelka	29.12.2008, 23:28:23

Mám tu čest být první - první z posledních. Nuže... zřejmě paralelně procházíme tímtéž, abychom však byli odsouzeni žít diametrálně odlišné variace stejného tématu. Nevím, zda-li je výhodou, že na mé straně zrcadla tma téměř neexistuje. Jsem si jistá jediným: děkuji. Ty víš, za co všechno.


ze dne 29.12.2008, 23:31:15
m2m: Já děkuji tobě, moje přítelkyně. Jestli někdo má za něco děkovat, pak já za to, s čím vším jsi mi pomohla. Díky.