obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915586 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39866 příspěvků, 5778 autorů a 391999 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: V mlze bílé šedý stín - část pátá ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Eskir a Anfira
 redaktor Ekyelka publikováno: 30.12.2008, 22:41  
Aneb zbývá dořešit posledních několik drobností a detailů - třeba vysvětlit, jak se Anfira dostala do Goridimionu. Děkuji všem čtenářům, kteří se dostali až sem, za přízeň i trpělivost (za tu především).
 

Tak a bylo to. Najednou jsem prostě už nebyla Paní, jejíž slovo platilo víc než královský zákon, ale Kaliořina chůva, navíc přinucená spolehnout se na čarodějovu dobrou vůli. Prskala jsem celou cestu domů a vzápětí i na Girona, který se mi okamžitě začal pošklebovat.
„Budeš potřebovat mnohem víc, než těch pár kousků oblečení, cos je ještě nestačila roztrhat, když sis myslela, že jsem na ně zapomněl,“ bafal pobaveně z dlouhé dýmky, usazený na spadlém kmeni před jeskyní. „Goridimion je obrovské, nádherné město, plné lidí. Oblečených lidí,“ zdůraznil. „Navíc jako host vzdělaného a váženého čaroděje se jen těžko budeš moci producírovat po ulici takhle. Nahotu by měšťané možná ještě snesli, ale krev a bláto? Drápy? Ocas? Hranice by hořela rychleji, než by ses stačila ohlédnout.“
„A kdo říká, že zůstanu takhle?“ vyprskla jsem podrážděně. Jako by nestačily všechny ty únavné hodiny anatomie, kdy se mi můj učitel snažil vysvětlit principy fungování lidského těla, abych mohla svou proměnu pořádně dokončit – teď mi ještě dával kázání!
„Vystrč ven čumák jako horská kočka a skončíš ve zvěřinci.“
Pravda, Goridimion byl civilizovaný. Natolik civilizovaný, že se velké šelmy už dávno neprocházely volně po jeho ulicích. Jenže šaty jsou tak nepohodlné! To radši budu riskovat i tu hranici, než bych si na sebe vzala některý z těch kousajících a stahujících nesmyslů!
„Navíc Kaliora bude denně docházet do Citadely. Někdo ji musí doprovázet. Škola Léčitelů leží v chrámovém okrsku v horní části města. I kdyby na ni nikdy nezaútočil žádný pobuda nebo zloděj, mezi jednotlivými chrámy se občas potulují podivná stvoření. A jak ji chceš chránit a nebudit při tom neustálý rozruch?“ Giron si vyloženě užíval tu výsadu, že má nade mnou navrch.
Ovšem ne na dlouho.
„Goridimion má stoky, že? Kanály.“
„Samozřejmě. Vystavěli ho dračí vládcové dlouho předtím, než lidé vůbec svlékli zvířecí kůže. Má jeden z nejdokonalejších odvodňovacích systémů na světě. Proč?“
„Kde jsou stoky, tam jsou krysy. A kde jsou krysy, tam lidé chovají kočky,“ ušklíbla jsem se. Jak jednoduché – a přitom dokonalé. Přímo geniální; podle Gironova skelného pohledu, kterého jsem si během bleskové proměny stačila všimnout, ho tahle možnost vůbec nenapadla.
Jenže Giron nebyl hlupák. Poznal, když prohrál, a dokázal svou porážku přijmout.
„Hlavně se nezaplétej do ničeho nebezpečného. Ten tvůj čaroděj je dostatečně silný, aby měl spousty nepřátel – radši se od něj drž dál.“
„V jeho domě?“
„Prostě nezapomínej, kdo jsi.“
Úplně obyčejná černá domácí kočka. Kdo by mne podezíral a který démon nebo čaroděj by byl tak hloupý, aby na mne útočil? Sama pro sebe jsem se spokojeně usmála: ano, tohle bylo skutečně dokonalé tělo.
No, mělo i své nevýhody. Jednou z nich byl fakt, že mne čaroděj mohl kdykoliv zvednou ze země jako nějakou obyčejnou číču. Však to také hned další den ráno udělal, když jsem se smečkou dorazila ke Galdinovu domu.
„Jestli si myslíš, že mě takhle budeš tahat i v Goridimionu, šeredně se pleteš,“ zavrčela jsem, tlapky bezmocně visící ve vzduchu.
„Paní?“
Na seznam hodně neoblíbených věcí jsem si ihned připsala i způsob, jakým si lidé prohlížejí malá zvířátka: v natažených rukou a vysoko nad zemí.
„Znáš jinou kočku, která mluví, čaroději?“ ovládla jsem nutkání vytáhnout drápy a pořádně mu tu jemnou kůži na rukou poškrábat. „Postav mě na zem!“
„Ugh... jistě.“
Kaliořino loučení se pochopitelně neobešlo bez slz. Jak malá Léčitelka, tak její rodiče však už minimálně rok věděli, že tenhle den nastane. Arlina měla pro dceru nachystanou truhlici se vším, co bude malá dáma v sídelním městě potřebovat, Galdin dokonce přinesl z kovárny krátký cuniferský mečík, na čepeli zdobený nádhernou rytinou – dcera válečníka přeci musí mít svou zbraň.
„Trochu jsme už cvičili, ale budu jí muset ve městě najít mistra. Léčitelka nebo ne, nemůže se jenom slepě spoléhat, že ji ostatní ochrání,“ vysvětlil Galdin trochu rozpačitě svůj zvláštní dar.
„Stačil by královský břitmistr?“ zeptal se Eskir zcela vážně, bez sebemenší stopy ironie. Očividně chápal, jak je pro rodiče těžké, vzdát se tak rychle Kaliory a poslat ji kamsi do neznáma, navíc s téměř cizím mužem. Čarodějem. Prostě s ním.
„Nevím, jestli si jeho služby budeme moci dovolit...“
„Galdine, naopak já nevím, jestli vám všem kdy budu schopen splatit svůj dluh života. Slíbil jsem, že se o Kalioru postarám. Dovolte mi to.“
Ten dračí ztřeštěnec se mi začínal zamlouvat stále víc. Byl čestný a upřímný. Nic afektovaného, povýšeneckého nebo hloupého, jak mi lidské čaroděje líčil Giron. Zřejmě nebudou moje budoucí roky zase tak zoufale nudné, jak jsem se prve obávala.
Konečně bylo všechno řečeno, slzy osušeny, sliby vysloveny. Uvelebila jsem se čarodějovi v náruči – naopak tenhle způsob držení se mi zamlouval velmi – a nechala jeho magii, aby mi zapraskala v kožichu. Transportní zaklínadla se sice skládala o něco pomaleji, jak čarodějovi ještě stále kolovaly v krvi zbytky tišícího lektvaru, ale stačilo do nich jemně šťouchnout, aby zámky konečně zapadly na svá místa. Magický vír nás všechny tři jemně uchopil a rázem přenesl přes dobrou polovinu země, přímo do čarodějovy soukromé pracovny.
„Vítejte v Goridimionu,“ postavil mne čaroděj opatrně na kraj širokého stolu.
Zvědavě jsem se rozhlédla. Žádné křivule, zvířecí kostry a šílená změť nejrůznějších věcí, jakou oplývala Gironova laboratoř, ani desítky svazků sušených bylin pod stropem a police přecpané kelímky a džbánky, které používala Kaliora. Vzdušná, světlá místnost s obyčejným nábytkem a velkou knihovnou, v zasklených oknech jemné závěsy, na zemi huňatý koberec, do něhož se tak nádherně bořily tlapky, jak jsem ihned zjistila.
„Jak ti vlastně mám říkat?“ ohlédla jsem se ve dveřích.
„Jsem Eskir, Paní,“ objevil se mu v úsměvu náznak pobavení.
„Tu Paní si odpusť. Jmenuji se Anfira,“ švihla jsem ocasem na srozuměnou, než jsem mezerou v pootevřených dveřích vystrčila hlavu na chodbu. Byl právě tak čas porozhlédnout se po svém novém domově.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Annún 29.01.2009, 19:17:50 Odpovědět 
   Bezvadné, skvěle napsané jako vždy a je mi líto, že to nemá pokračování. Těším se na další tvé dílko. :-) Za jedna.
 Apolenka 02.01.2009, 23:20:44 Odpovědět 
   Přiznám se, že fantasy příliš nevyhledávám. A proč jsem tě tedy začala číst? Nahlédla jsem a zaujala mě tvoje práce s jazykem - jsi vyspělý písmák, tvoje dílka stojí za přečtení. Díky.
 OH 31.12.2008, 9:54:13 Odpovědět 
   Ahojky, Eky, kdyby šlo napsat kom někam na okraj... Ale nejsem schopen srovnat si v hlavě obrázek té reda dámy s klávesnicí ostrou jako břitva a (já tento text beru jako fantasy) příběh plný krkolomnejch jmen a osudů čert ví odkud.
Jsem si představoval nějaký existenci. drama s hlubokými nikoliv výstřihy ale vhledy do temných a pokroucených duší hl postav, ale radši už budu ticho a přeji pěknýho silvestra bez hasičů. howg.
 Kaunaz Isa 30.12.2008, 23:21:42 Odpovědět 
   Ano, krátké. Spíš než povídka takový epilog. Nebo prostě něco na doplnění.
Proto hodnotím v rámci celku.
 Tracy Harper 30.12.2008, 23:02:53 Odpovědět 
   No, sice kratší, ale supeeeeeeeer :D
 Šíma 30.12.2008, 22:48:33 Odpovědět 
   Neříkej, že už je konec... :-DDD Ta kočka se mi líbí, tedy nejen to, že mluví, určitě by mohla ještě zažít nějaké to dobrodružství, že ano? Jednička je tam... Hezké to bylo, ale jdu, kočky jsou sice mnohdy hodně mazlivé, ale jsou to přeci jenom šelmy, byť občas i kočky neobyčejné s čarodějkami ve svém nitru, ale která "kočka" není čarodějkou? ;-)
 ze dne 30.12.2008, 22:52:03  
   Ekyelka: Aloha, šímo!
Právě na chatu s holkama žasneme, jak jsi neskutečně rychlý! Takže ekyelkajim děkovat, ekyelkajim se klanět a poroučet se. Povídky o Anfiře a Eskirovi ještě určitě budou, těch pět na knihu nestačí.
Minimálně jedna o královských zásnubách, jedna o manželství a jedna o ukradené identitě je ještě v plánu. A možná i prozradím, jak to bylo s tím zasnoubením, o kterém se Anfira zmiňuje v Dárku k narozeninám. To vše příští rok! :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Iriska
(1.7.2020, 12:30)
Tala
(25.6.2020, 10:23)
crook
(24.6.2020, 21:22)
Dany
(21.6.2020, 15:45)
obr
obr obr obr
obr
Nekropotence3
kilgoretraut
Nepřežijem
Euridika
Tarois quer - V...
Nix Raven
obr
obr obr obr
obr

Válka Krve
Isdanil
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr