» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je povídka v citoslovcích."

C. Baudelaire

počet přístupů: 2141181

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 6 ::

:: A JARO VYPUKNE... ::

Salome	publikováno: 05.01.2009, 6:48

Věnováno mé milované Amálce, narozené 24. ledna 2008.

Kdo nemá rád patetickou a sentimentální poezii, ať raději nečte dál. Stejně tak ten, koho dráždí svévolné používání volného i vázaného verše. Báseň jistě nedokonalá po obsahové i formální stránce, přesto pro mě velmi osobní záležitost...


	Vzpomínáš, Amálko, na houpavý koráb daleko od běsů, daleko od váhání? Vinul tě jako plachtu, nevinnou milenku, která neví ani kdy vydechnout a kdy plakat. Vzpomínáš, Amálko, vzpomínáš si ještě na tíhu lehčí bezvědomí, ukrytou v břiše matky, ve slabinách světa? Na zvláštní skelné domy se slanou vůní deště, jež s prsty jako most stavěly překlenutí přes něhu, přes moudrost, přes ledví naděje, utonulé v rtuti? Když hledím na tvou tvář, verše mi docházejí a rýmy boří se před vlastní nicotností, před tvým bezejmenným klidem. Teď teplo je, drahá, teplo u maminky, hřejivo v jejích pažích a venku ostrý chlad a mně je těžko, Amálko, v očekávání dne. Ty jsi tolik, tolik živá a já nevím, kdo jsem a zda jsem ještě tady, když v chřípí cítím cizí dech a cizí tympán pod hrudníkem. Oroduj, malá, za sebe a za mě u bůžků zrozených z popelečných nocí, u žínek tančících před totemy lesů. Oroduj za nás. Se mnou už nehovoří. Před tebou hvozdy hluboké, má milá. Před tebou hvozdy hluboké a křižují je vlci po tajných pěšinách, kde vlhko je a tma, meškají s liškami u prázdných krmelců, zdivočelí žalem. S prvním soustem radost obtěžkaná hladem ulehne v zlatý prach, v ozvuky žesťů samotu ukotví a lásce vtiskne nenávratně pachuť hlíny. Vzpomínáš, Amálko, na nejtišší pláně, kde bludné kořeny plápolaly z trávy? Za jiter okrových je spásávaly laně v okovech proměny, v poutavém loučení, které nás pevně svírá, opouštíme-li rodný dům, s nímž, navždy sloučeni, mluvíme bez řeči v krajinách všehomíra, za dveřmi jistoty, za prahem bezpečí. Vzpomínáš, Amálko, na svoji dálnou zem, obtíženou plody? Utekla jsi jí, když obhlížela leden a předouc vlákna sněti táhla zmrzlé vody po drobných řečištích. Ona vzpomíná svých dětí. Prosí tě, láká tě zpět za hořkých podvečerů, bude tě čekat po všechny tvé dny, bude tě volat mezi všemi, jako Démétér volává svou smutnou dceru. A jaro vypuká, když zem ji vrací světu. A jaro vypukne, až svět tě vrátí zemi.


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 16		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 67		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Viviana-Mori	06.01.2011, 21:39:55

Asi tě zklamu tím, že neřkenu žádnou kritiku ani tak. Snad jen - pro mne to je dokonalá báseň. Díky za zážitek.


ze dne 10.01.2011, 19:44:54
Salome: Díky, Viv. :-)

Tuik	08.03.2010, 9:41:55

uf, teda, na první přečtení balanc na hranici kýče!:) na druhé a jakékoli další to kýč není a nemůže být, ačkoli báseň útočí velmi jednoduchým, prostým pocitem (který je hrozně těžké nekýčovitě vyjádřit), je ohromně obrazná, dost originálně...čím podrobněji to čtu, tím je to lepší. krása.


ze dne 08.03.2010, 13:54:34
Salome: Děkuju za důkladné pročtení se mými básněmi. Hra s kýčem je moje oblíbená - kde je jeho hranice? Kde je vůbec hranice vkusu? Čím vším má autor právo útočit na pocity čtenáře? A dá se vůbec k těm nezákladnějším, nejsilnějším pocitům sáhnout pomocí nevžitých, neklišovitých obrazů? Věčné hledání...

Kitty	10.01.2009, 21:15:39

Krásná básnička. U něčeho takového mi patos a sentiment vůbec nevadí.


ze dne 07.01.2010, 19:48:10
Salome: Děkuju. Zrovna teď mám chuť všechny svoje básně spálit (respektive vymazat z počítače), takže trocha povzbuzení přijde vhod. :-)

Karmina	06.01.2009, 9:08:10

Nádherné, krásné, dokonalé :-)


ze dne 07.01.2009, 7:32:43
Salome: Moc děkuju. :-)

mistrovamarketka	05.01.2009, 16:07:53

Dávám jedna, čistě z dojetí a sentimentu. Proč bych si taky jednou nemohla zabrouzdat v patosu, že? Jen trošku, po kotníky ;-). A nebudu hledat chyby, protože tvoje báseň má pro mně velkou vypovídací hodnotu.


ze dne 07.01.2009, 7:31:24
Salome: Někdy je trocha patosu nejspíš potřeba... Děkuju za známku a za komentář.

dascha	05.01.2009, 13:27:15

Pohnutá slova již v samotném věnování. Tak dokáže psát snad jen člověk, obdařen silnou intuicí, anebo těžce životem zkoušený. 1


ze dne 07.01.2009, 7:32:08
Salome: Těší mě, že to někoho dokáže oslovit. Děkuju.

maja52	05.01.2009, 12:34:53

Mě se to líbí moc!!!Jemná, něžná báseň s překrásnými obraty. 1


ze dne 07.01.2009, 7:21:30
Salome: Děkuju, jsem ráda, že potěšila. :-)

amazonit	05.01.2009, 6:46:20

Básnička plná něžnosti, křehkosti, poetiky, mnoho krásných úseků, i když mnohdy se může zdát, že by stačilo méně slov, ale přijde mi, že tady to zase tolik nevadí. 6e ač je to mnohoslovné, tak jakoby tam ta slova měla své místo, že dát pryč jedno by znamenalo celé to změnit a přepsat.... Je pravdou, že je tu jistý patos a že to není pro všechny čtenáře, ale myslím, že mnohým se bude líbit...


ze dne 07.01.2009, 7:21:00
Salome: Děkuji za publikaci a za komentář, kterého si vážím o to víc, že znám tvá jiná hodnocení, která jsou vždycky upřímná a bez servítek.