» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."

Luigi Pirandello

počet přístupů: 2141186

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Společenstvo Elementálů: Poslední tažení(4-5) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Společenstvo Elementálů 4

MC_Kejml	publikováno: 08.01.2009, 1:11

V poslední díle jsme byli svědky záhadné SMS, odeslané od prvního protivníka Společenstva, Davida Rotera - Terora. Jestli měla nějaký hlubší význam se dozvíme právě dnes, když se připojíme k Kamilovi s Michalem v jejich obchůzce...

http://i56.photobucket.com/albums/g200/MC_Kejml/Jirka_for_MCKejml_by_bladesfire.jpg
^ Jirka


	IV Vzkaz mě vystřízlivěl rychleji než mrkev a jak šel čas dál, pořád jsem na zprávu musel myslet. Moje optimistické já mi říkalo, že se někdo dostal k Terorově simce, dal si jí do mobilu a buď mě chtěl vystrašit, nebo si ze mě udělat legraci. Pak se nabízelo, že jí někomu ještě před příchodem elementů prodal a dotyčný mi na narozky poslal “symbolickou” zprávu. Už horší byl ale fakt, že jsem netušil, jak by z Terora jako elementalisty někdo mobil dostal, nebo se o něj v těch bojích vůbec zajímal. A korunu tomu nasadil samotný obsah zprávy. Ze “Jsem to já?”, “Nevidím”, nebo “Zabijte mě někdo, KAMILE” vyloženě křičela podivnost a záhadnost celé situace. Odepisovat na tu zprávu mi přišlo jako ještě větší pitomost, obzvlášť když se volání pokaždé vrátila s hláškou, že “nemáte oprávnění pro volbu tohoto směru”. To se mi taky nezdálo, hlavně taky proto, že to nebylo žádné zvláštní číslo, ale tradiční předvolba. Teď to ale nemělo smysl řešit. Žádné další smsky z toho čísla mi nepřišly a byli jsme tedy na mrtvém bodě. Další krok byl tedy zase na odesílateli. Ráno po oslavě jsem se nejdřív odreagoval rozbalováním dárků a potom jsem měl s Michalem domluvený sraz: měli jsme se podívat k zavřenému Exilu, projít se Hůrkou a probrat, jak to bude s “Bistrem u dvou přátel”. Takové procházky byly obvykle nabité pohodou a věčným optimismem a já měl další příležitost přijít na lepší myšlenky. Sešli jsme se u nás okolo druhé hodiny a vzali metro na Hůrku. Linka dorazila a vyhodila nás na první stanici od Lužin. „Včera to byla fajn kalba,” začal vesele Michal, „ta je tak jednou za život.” „Hehe. Tys byl pořád obklopenej ňákejma buchtama, tak se nedivim,” dodal jsem a umlkl. „Hajzle,” zasmál jsem se a přátelsky postrčil Michala. Michal nahodil tragikomický výraz. „Tys sis to ale taky docela užil, ne?” „Jo, to jo,” přišla příjemná vzpomínka, „víc takovejch oslav.” „Přesně...,” zamyslel se Michal. „Co ostatní? Přišlo tam celý Společenstvo, ne?” „Hm,” přikývl jsem, „byli tam všichni a všichni byli taky pěkně zlití. Možná až tak na Masnu a Pepu, ale... No... Pochybuju,” zasmál jsem se. „To jo, Pepa a já jsme byli asi jediní, co moc nepili,” řekl Michal. „Hlavně se divím, že si vzpomněl Kuba...,” dodal jsem tónem někde mezi smutným a pochybovačným. „Páč ten je ztracenej. Představ si, že sem kecal s Jirkou a ten mi řek, že Kuba bydlí sám s kámošem tady někde na Hůrce. Nepohod se s rodičema, nebo co...” „Nepohod se s rodičema, proč asi,” zopakoval parťák a ušklíbl se. „Jak si vydělává na nájem a tak?” „Platí polovic, což je vlastně kapesný od rodičů a jinak prodává hulení a další drogy,” povzdychl jsem si. V Michal sice neodpověděl, ale viděl jsem jeho reakci a výraz a bylo mi jasné, že už takhle pošramocená Jakubova reputace u Michala skórovala prohru na celé čáře. Právě jsme dorazili k Exilu a žádná další diskuze na téma Jakub a hulení už nebyla potřeba. Před námi stála zavřená herna, vevnitř které stále ještě visely plakáty s provařenými charaktery z nejrůznějších her. V zamřížovaném klubíku byl stále nábytek, válely se v něm prázdné krabice po produktech a papírek “Closed” s přitažlivou upírkou jasně značil, že Exil už jen tak někdo neoživí. Aspoň ne pod taktovkou dosavadního provozního. Při pohledu na vyhaslou neonovou tabuli “Exile” jsem se zasněně usmál, jak kdybych vzpomínal na něco, co už se nikdy nevrátí. Proč jak. Sedli jsme si na blízké schody, na kterých jsme vždycky trávili chvíli, než jsme šli, a zamyšleně prohlíželi hernu před sebou. „Já nevim, no,” řekl jsem. „Oba máme osmnáct, je tu i ten cash... Neměl by bejt problém to otevřít.” Michal se nadšeně usmál. „Musíme nejdřív naplánovat, co to bude... Jestli magicovej bar, Diskometalovej klub,” dodal s jistou dávkou nadsázky, „nebo fakt jen bistro.” Varovně jsem zvedl prst. „Magicový bistro!” „To jo,” přikývl Michal, „magicy tam bejt musej.” Po chvíli ticha a přemýšlení jsem zjistil, že nemáme žádou sváču. „Pojď, zajdem pro nějaký pití,” nabídl jsem mu, „sme zapomněli.” Michal souhlasil a tak jsme se vydali do blízkého supermarketu, kde nám s Kubou kdysi prodávali při každé návštěvě Exilu čokoládu Toblerone. Kdyby se Kuba místo drogám věnoval pořád jen čokoládě, svět by byl hned o něco lepší... Když jsme vešli do obchodu, naše první kroky směřovaly k oddělení slaných produktů. Dali jsme se do další řeči o budoucnosti bistra. „On ten diskometalovej klub není tak špatnej nápad,” dodal už o něco seriózněji Michal, až jsem myslel, že by ho tam chtěl opravdu postavit. „Víš co – Společenstvo ho proslaví a svým žánrem se bude líbit všem.” „Není tam místo,” zakroutil jsem hlavou. „Muselo by se to vybourat a to by zase byly další potíže s tim...” „To jo, no,” pokrčil rameny Michal. „Ale představ si to. “Potkejte členy Společenstva v jejich domácím klubu!” Nebo: „Kam jdeš?” „Já do F2F!” „A ty?” „Já do BU2P!”“ Výborný vtip na adresu zkratek klubů se setkal z mojí strany se vřelým přijetím a mohl jsem si jen představovat, jak by takový rozhovor asi skutečně proběhl. V regálu s brambůrky jsme se rozhodl pro “Francouzský sýr”, kdežto Michal dal přednost “Tradičním českým”. „A nebo to pojmenujeme bar Hyperion, na poctu nepřítele, kterýho Společenstvo sejmulo jednou provždy,” usmál jsem se pyšně. Michal přikývl a mě se náhle v kapse rozvibroval mobil. „Ježiši, kdo to zase je,” přehazoval jsem si obtížně věci z jedné ruky do druhé, abych si mohl sáhnout do kapsy. Trochu mě zamrazilo, “co kdyby”, ale to jsem hned pustil z hlavy. Michal podržel nějaké moje věci a tak jsem měl ruce volné. Odsouhlasil jsem “Přijaté zprávy: 1” a přede mnou stál tento text. „Opet citim tvoji pritomnost, Kamile. Tentokrat se i mohu hybat. Nejsem si jisty, co se ze me presne stalo, ale vim jedno: Ty jsi zdroj me bolesti. Prijd za mnou do Exilu. Jeden z nas musi zemrit, aby mohl ten druhy jit dal. Sam netusim, co to znamena. Musis prijit ted hned... Ja chci byt zase mnou. Neco se ma stat. Citim to. Co se to... Ze me stalo?!”


celkové hodnocení autora: 93.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	08.01.2009, 16:30:22

První věc, kterou jsem chtěl původně napsat, bylo že je tento díl opravdu malinko slabší... Jenže, když si jej jeden pořádně přečte zjistí, že má Společenstvo svým způsobem dovolenou a dohromady se nic neděje. Z hrdinů jsou obyčejní lidé s obyčejnými starostmi, na které dorážejí všechny nekalosti tohoto světa (alkohol, cigarety a další drogy). Možná po čas bojů také ztratili něco ze svého já, prostě tak nějak vyhořeli, nebo vyšuměli. Nesmíme zapomenout, že také přišli o své přátele a když se to všechno sečte a podtrhne, není se opravdu čemu divit... Život plyne dál. Pokud se "druhá strana" ještě k něčemu chystá, není to zřejmé (ani na druhý pohled). Snad jen ony SMS-ky mohou trochu napovědět a zamrazit. Pokud není odesílatel Terorem, kým tedy je? Lépe řečeno: Kým je odesílatel těchto zpráv? Je opravdu tím, za koho se vydává, nebo jde o nějakou záludnou past? Jde o někoho z Kamilových bývalých přátel, který přešel na "druhou stranu"? Třeba ani Kamil není tím Kamilem, kterým se zdá být! ;-) Zatím mi toto pokračování příběhu (začátek této čtvrté série) vyznívá spíše jako takový klid před bouří. Každý kdo si přečetl příběhy Tvých hrdinů od samého počátku a s nimi již mnoho prožil, musí také uznat, že nejen příběh došel určitému vývinu. Zdá se, že se zde již nemůže stát nic převratného, ale pokud budeš chtít udržet onu (již zmíněnou) pomyslnou laťku, pak se musí stát něco hodně "převratného", co všem vyrazí dech, nebo posune příběh docela nečekaným směrem. V žádném případě Ti však nemíním do ničeho "kecat". Jsem napjatý, jak se situace vyvrbí a kdo stojí za těmito textovými zprávami a co tím vlastně sleduje! Držím palce v dalším psaní. Možná že Zlo ještě neukázalo všechny trumfy a někdy se i to největší vítězství nemusí jevit jako posledním, za kterým již bude klid a běh věcí se navrátí ke svým starým kolejím, ale někde tam "za rohem" čekají další bitvy a ono "konečné vítězství" může být v nedohlednu, třeba tento boj nikdy neskončí... (ale mezi námi, to by pak tento příběh také nemohl skončit, nebo by musel mít konec otevřený) Omlouvám se za zamyšlení nad Společenstvem elementálů (jako celkem), vždyť zatím startuje nová série a já už dumám nad tím, jak to celé dopadne. Jen to "plánování" mi nějak nejde do hlavy, protože se pak vždycky něco semele a stane (k horšímu) a šmitec... Dosti spekulací, uvidí se v další části! Jedna až Dvě! Původně jsem chtěl dát Dvojku, ale rozmyslel jsem si to, protože nic není tak jednoduché, jak se to na první pohled zdá. Po třetím přečtení zůstanu u té Jedničky... ;-) P.S. Co se dá dělat? :-DDD


ze dne 10.01.2009, 11:28:16
MC_Kejml: Tak dík moc za zastávku jako vždy, ono jde spíš o to, že jak už jsem napsal k chemikovi, uvolňuju díly v malém, aby se případně ještě daly opravit v snesitelném tempu. Chápu, že tenhle začátek je "nuda", ale to, co čeká už v další části a celé velké tajemství s tím spojené bude něco, co doufám, že se vám bude líbit. Přemýšlel jsem nad tím dost dlouho a výsledek bude nakonec velmi zajímavý. A jsem rád, že píšeš dlouhé komenty, protože autor si pak z toho může víc vzít ;) PS: No, dá se dělat to, že bys mi dal dvojku ( možná zaslouženou, možná ne ;) ) ale to je na tobě!

m2m	08.01.2009, 1:11:32

Ahoja, dneska to bude celkem hopem, nejen vzhledem k délce dílu: ¤ Tys sis = Ty sis (asi překlep) ¤ "skórovat prohru" - vezmeme to jednoduše: - když někdo skóruje, dává góly. Kdo dává góly, vyhrává. Zvýšením skóre se asi nevyhraje, nebo myslíš, že jo? ¤ "Michal přikývl a mě se náhle..." - komu se rozvibroval mobil? Musím přiznat, že tento díl na mě zapůsobil o něco méně než jeho předchůdci. Co se musí nechat, vybrousil sis svůj styl a rozhodně si myslím, že budoucnost Tvého psaní je otevřená. Velice se mi líbí Tvoje práce s vyprávěním. Od detailů přecházíš k obecným věcem, přesně jak v ich formě je třeba. Člověk si bude více pamatovat, že si dal tradiční české brambůrky, než že na ulicích bylo smetí. Třeba. Co je trošku dvojsečné, je opakování hrozby z minula - totiž nová SMSka, znovu totéž zamrazení. Ne, že by bylo špatné, ba naopak, skutečně zamrazilo, ovšem dalo se to přeci jenom čekat. To, jak si Kamil ovšem s touhle hrozbou poradí, už je jiná věc. Já si dokážu představit mírně hororový nádech dalších dílů, možná spíše než Společenstva, spíš Kamilova posledního tažení. To už je jen a jen na Tobě. Dobré ale je, že z klasického teenage v prvních dvou i tří knihách ses dokázal postupně propracovat k mrazivému fantasy thrilleru, pokud ovšem nastolenou laťku udržíš. Věřím a doufám, že ano.


ze dne 08.01.2009, 9:46:58
MC_Kejml: Zdar, dík moc, žes ses na to vrhl, moc to oceňuju i přes onu krizi, kterou jsi mi vylíčil. Není tajemství, že na každou publikaci čekám jako na výplatu. Jinak chápu, že na tebe díl zapůsobil míň: Byl to jen krátký úsek, který jsem se proteď rozhodl publikovat. Zatím. Zajímalo by mě ale, jestli ti nepřišlo hloupé to, že Teror chce dát sraz u Exilu, kde před chvíli parťáci byli. Dneska vložím další díl, jestli mi to Saspi dovolí a hádanku odhalím o něco dál.