obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kuchařka - část pátá ::

 autor Lenka publikováno: 08.01.2009, 6:59  
 

Kapitola osmá
Druhý den ráno se probudila sama. Odešel. Copak mohla také očekávat něco jiného. Svoji noc už měl. A ona taky. Když ji ve sprše opláchl, odnesl ji do postele a ukázal jí, jak krásné může být, když je s někým komu na ní záleží. Nebo alespoň předstíraně záleží.
V tom se otevřely dveře. A do pokoje vešel Daniel. To ji překvapilo. On se vrátil? „Dobré rána, krásko,“ pozdravil ji. Posadil se na okraj postele a oparně ji políbil na rty. „Tys neodešel?“ zeptala se zmateně. „Proč bych odcházel? Po včerejší noci ti dlužím alespoň to, že…“ Přerušila ho: „Nic mi nedlužíš.“
Daniel se už vůbec nesnažil o to, aby ji pochopil. Dospěl k názoru, že to by se mu nepodařilo ani za sto let. Ženská logika je pro muže nepochopitelná a u Natálie to platilo dvojnásob. „To víš, že dlužím. Prožila sis se mnou peklo.“ „Zase tak strašné to nebylo,“ snažila se ho přesvědčit.
Zakroutil hlavou. „Že nebylo? To říkej někomu, kdo neviděl tvé oči, když jsem rozsvítil lampičku. Ty mi jasně řekly, jak moc to bylo ošklivé. Jak je ti?“ zeptal se starostlivě. Nebyla si jistá, jak mu odpovědět. Nakonec uznala, že pravdou nic nezkazí. „Moc dobře ještě ne.“
Zazvonil mu telefon, který měl zastrčený v kapse. Omluvil se a zvedl ho. Pár minut mluvil, a nakonec slíbil, že se do pár hodin vrátí. „Je mi to líto, Natálie. Ale musím zpět. V nakladatelství máme nějaký…“ „Nemusíš mi nic vysvětlovat, jeď.“ A on do hodiny odjel.
Natálie si teprve tehdy všimla, že peřina, kterou byla přikrytá, je z vrchu zašpiněná její krví. Rychle zahnala strašnou vzpomínky. Snažila se myslet na to, jak bylo příjemné, když se jí Daniel dotýkal a nebolelo to. Tamto musí zapomenout. Nechtěla si to pamatovat.
Ležela tak několik hodin. Neměla hlad. Neměla náladu někam jít. Popravdě si ani nebyla jistá, zda by to dokázala. Její tělo se jen pomalu vzpamatovávalo z bolesti, kterou včera večer prožilo.
Po dalších několika hodinách už byla rozhodnutá, že okamžitě odjede, už tu nemohla zůstat. Opatrně vstala a zabalila si věci. Poté se zadívala na peřinu. Nemůže odjet a nechat pokoj v tomto stavu. Alespoň ne bez vysvětlení. Nakonec to vyřešila, když odevzdávala klíč a omlouvala se, že se musela svůj pobyt zkrátit kvůli pracovním problémům.
Na recepci byla mladá dívka, ještě že tak. Oddychla si. „Ještě bych vás asi měla upozornit, že… až budete uklízet v mém pokoji, ať není pokojská překvapená. Na posteli je krev. Trochu se mi rozházel cyklus… jistě chápete,“ vysoukala se sebe vymyšlenou lež. Mladá dívka jí naštěstí uvěřila.
Cesta domů nebyla nijak příjemná. Sezení a poskakování auta bylo na její tělo trochu moc. Každou chvíli musela zastavovat a trochu si odpočinout. Když přijela před svůj hotel, stmívalo se. Vystoupila z auta a v tu chvíli k ní přiběhla Ester. „Co tu děláš, vždyť jsi odjela před dvěma dny?“ ptala se zvědavě.
Natálie nevěděla, jak odpovědět. Nechtěla Ester lhát, ale pravdu jí přece říct také nemohla. „Nebylo mi nějak dobře, tak jsem raději odjela domů. Vážně se mi nechtělo zůstávat tam a marodit.“ To nebyla ani pravda, ale ani ne tak úplná lež.
Ester to uklidnilo. „Ta utíkej k do postele. Přece nechceš zbytek dovolené promarodit,“ pobídla jí, a poté zavolala na poslíčka, aby jí pomohl s kufrem a dalšího, aby zavezl auto do garáže. „Co tu dělá Natáliino auto?“ ozvalo se za ní.
„Dagmar… Natálie se vrátila, prý jí není nějak dobře,“ informovala přítelkyni. „Tak pojď za ní.“ Vešly do hotelu a všimly si, že Natálie čeká na výtah. „Odkdy jezdí výtahem?“ podivila se Dagmar. Ester nic neříkala, jen si pozorně sestru měřila. Proto jí neušlo, že když k ní ze strany přišel poslíček s jejím kufrem a zvedl k ní ruku, doslova od něj odskočila.
Natálie se snažila chovat co nejnormálněji, ale nějak se to nedařilo. Cítila se nesvá. A ve chvíli, kdy k ní poslíček zvedl ruku, aby na sebe upozornil, nedokázala zabránit tomu, aby od něj neuskočila. „Tedy, tys mě vyděsil,“ snažila se to zamaskovat. A mladík jí na to díkybohu skočil. „Nech mi tu ten kufr. Odnesu si ho sama,“ řekla, co nejpříjemněji uměla. Nedokázala si totiž představit, jak by vydržela jízdu s ním v uzavřeném výtahu.
Naháněl jí hrůzu. Všichni muži jí tu naháněli hrůzu. Nemohla tomu nijak zabránit. Výtah konečně dorazil a naštěstí byl prázdný. Nastoupila a čekala, než se zavřou dveře, když do nich někdo strčil ruku. Zbledla, než si stačila uvědomit, že je to jen Ester a Dagmar.
Jely mlčky. Natálie se pokoušela uklidnit svůj strach. Ester se snažila přijít na to, co se to její sestře stalo. A Dagmar přemýšlela o tom, co mohlo Ester tak rozrušit. Jakmile všechny tři vešly do bytu, Ester se zeptala: „Natálie, co se ti stalo? A nelži mi. Ty nejsi nemocná. Něco se ti stalo. Poznám to na tobě, nikdy jsi nebyla dobrá lhářka.“
Natálie se jí snažila nevnímat, odcházela do svého pokoje. Obě ženy ji však následovaly. Teď už si byly jisté, že se jí něco stalo. Natálie se v pláči zhroutila na postel. Už to nemohla vydržet. Už nemohla sama sebe dál obelhávat. To, co se jí včera stalo, se jí ani trochu nelíbilo. A nedokázala to přemazat ani ta krása potom.
A ráno ji opustil. Jen tak odjel. Nechal ji tam. Možná by bylo lepší, kdyby odejel hned. Proč pro ní sehrál ještě to divadlo, že ho nutně potřebují? Měl rovnou říct, že ji nechce. Že chtěl jen tu noc.
Ester s Dagmar přistoupily k plačící dívce. Každá si k ní sedla z jedné strany a mlčky ji pozorovaly. „Natálie, proč ses tak nakvap vrátila. Stalo se něco?“ zeptala se opatrně Ester. Natálie ji viditelně nevnímala. Utišila se až za pár minut. „Nic a všechno. Udělala jsem hroznou hloupost. Včera večer… trochu jsem to přehnala s pitím a skončila jsem…“ rozesmála se. A dvěma ženám sedícím na posteli zamrazilo.
„Potom… potom, co jsem si k sobě odmítala pustit… skončila jsem nakonec v posteli s chlapem, který…“ povídala mezi smíchem. „Opil tě?“ zeptala se opatrně Dagmar. Ester byla viditelně naprosto ochromená.
Natálie se na ně nedokázala podívat. Pořád se smála do polštáře. „Ne, to já. Opila jsem jeho i sebe. Vůbec jsem si to neuvědomila. Vystřízlivěla jsem až ve chvíli, kdy už bylo pozdě couvnout. A víte, co je na tom nejlepší, on vůbec neměl v úmyslu mi jakkoliv ublížit. Bohužel alkohol a chtíč je mocná kombinace. Vystřízlivěl, až když skončil a uviděl, co mi udělal.
Myslím, že to ho zděsilo víc než mě… Tedy nevím, jestli jste to někdy zkoušely s mužem, ale já osobně musím říct, že to není nic příjemného. Rozhodně ne, když se proberete z opilosti a zjistíte, že jste v polovině.“
Ester mlčela. Jednou se ocitla ve stejné situaci, jakou prožila včera i Natálie. Jen se jí podařilo utéct dřív, než k něčemu vážnějšímu došlo. Ale doteď si pamatovala, jak to bylo hrozné. A její sestřička to musela snést až do konce.
Najednou se Natálie zvedla. „Potřebuji se vrátit do práce,“ oznámila naprosto klidně. Dagmar ji vzala za ruku. „Kde je teď?“ „Asi ve svém nakladatelství,“ teď mluvila prozněnu chladně. Dagmar otevřela v úžasu ústa. „Proboha, neříkej, žes… že to byl Daniel?“ Na svou otázku dostala odpověď ihned. Její kamarádce naprosto zbledl obličej.
„Ty ho znáš?“ zeptala se Ester. I ona pochopila, že to byl on. „Znám? Je to můj nový šéf. Dnes koupil náš časopis.“ „Tak proto odjel. On opravdu musel do práce. No, to je překvapení, ale nic to nemění na tom, že už ho nechci nikdy vidět,“ vyhrkla bez přemýšlení naprosto zmatená Natálie.
Daniel zavolal do hotelu v horách hned po jednání o koupi nového časopisu. A tam se dozvěděl, že Natálie odjela několik hodin po něm. Už několikrát sám sobě vynadal, že ji tam tak nechal. Koupi časopisu měl nechat na svých právnících. Na tom už nešlo nic zkazit, zato na jeho vztahu s Natálií šlo zkazit všechno.
Nemohl pochopit, jak se mu to mohlo včera v noci natolik vymknou z rukou. V životě žádné ženě neublížil. A Natálii udělá tohle. A to ještě k tomu, když to pro ni bylo poprvé. Alkoholu se už nedotkne. Jak ho mohl tak ovlivnit? Opravdu si z toho nepamatoval na nic jiného, než na své pocity. Nic podobného nikdy nezažil. A také ještě nikdy žádnou ženu neznásilnil.

Kapitola devátá
Natálie stála uprostřed své kuchyně a dávala pokynu k přípravě oběda. Už byla opět ve svém živlu. Zase byla jako před tím, než si vzala dovolenou. Uzavřená a nepřístupná. Žila jen pro práci. Ale tentokrát z jiného důvodu. Musela pracovat, aby nemyslela na to, že se nezavolal. Ani jednou. Měl na to dva měsíce a neozval se.
V duchu se okřikla. Nesmí na to myslet. Ochutnala omáčku. Měla zvláštní chuť, jako všechno v posledních týdnech. Pořád si na něco stěžovala. A personál kuchyně už nevěděl, co s tím má dělat. Všichni si byli jistí, že jídlo je naprosto v pořádku. Dokonce to potvrdila i Ester.
Natálie tušila, že jí něco je. Změna chuti nebyla jediná věc, co ji trápila. Chvílemi zcela ztrácela chuť k jídlu. A občas cítila malátnost. „Natálie?“ zavolala na ni Ester ze dveří. Natálie se k ní rychle otočila, a pak si už jen uvědomila, že padá. Omdlela.
Probudila se až ve svém pokoji. A vedle ní stál lékař, který ordinoval v budově sousedící s hotelem. „Co je jí, doktore?“ uslyšela Esteřin vyděšený hlas. Než doktor odpověděl, ozvala se sama. „Jsem těhotná,“ už to nemohla déle zapírat ani sama sobě.
Ester strnula. Doktor se obrátil ke své pacientce. „Jste si tím jistá?“ „Ne, jen to tuším. Mám spoustu příznaků,“ odpověděla. „Odeberu vám krev a pošlu je ještě dnes na rozbor. To, jak jste omdlela se mi nelíbí. Hlavně v kombinaci s vaším tlakem. Samotné těhotenství by se takhle projevovat nemělo,“ oznámil jí lékař.
Následují dva dny strávila v posteli. Doktor jí zakázal chodit. Třetího dne jí zavolal. „Měla jste pravdu, jste těhotná. Musíte se šetřit. Vaše sestra mi řekla, že v poslední době pracujete doslova od rána do rána. S tím musíte přestat. Jinak byste o miminko mohla přijít. A to předpokládám, nechcete.“ „To nechci, děkuji,“ odpověděla.
Daniel seděl ve své kanceláři a snažil se soustředit na svou práci. Vůbec se mu to však nedařilo. Pořád musel myslet na Natálii. Proč tak narychlo odjela? Opravdu ho nechce vidět? Jednou zavolal do jejího hotelu, ale vzala to její sestra a jasně mu řekla, že ho Natálie už nechce nikdy vidět.
On bez ní však nedokázal žít. Bylo to směšné. Vždyť spolu strávili jen necelý den. A přesto pro něj znamenala víc, než kterákoliv jiná před ní. Musí ji vidět. Musí za ní. Už nedokázal sám sebe déle přesvědčovat, aby za ní nechodil. Zvedl se.
A v tu chvíli se rozletěly dveře. A v nich se objevila velmi rozčilená žena. Okamžitě poznal, kdo je to. Ester. Natáliina sestra. Nedala mu ani čas, aby se stačil nadechnout. „Tak, konečně se s vámi setkávám osobně,“ zabouchla dveře, i když zbytečně, sekretářku poslal na oběd před pár minutami.
„Jste spokojený? Skoro jste Natálii zničil. Když se vrátila z hor, proplakala několik dní. A potom se zase zcela uzavřela do sebe. Zase začala žít jen pro práci. A nasadila si tempo, které už zkrátka nemůže vydržet. Každý večer padne do postele a než usne, slyším ji plakat…
Omlouvám se. Ale mám ji ráda. Je to moje sestra a nemůžu snést, když ji vidím takhle. Asi jsem udělala chybu, když jsem vám s ní zakázala mluvit. Vůbec nechápu, co k vám cítí. Asi byste měl za ni jít,“ řekla a odešla.
Daniel vůbec nechápal, co to mělo znamenat. Proč sem za ním přišla. A proč se chovala tak prapodivně. A to si myslel, že nejtajemnější žena je Natálie. Ale jak je vidět, její sestra je stejná. Nehodlal o tom teď uvažovat, jede za Natálií.
Když zastavil před hotelem, zalitoval, že sem nepřijel už dávno. Měl si s ní promluvit už tehdy, před dvěma měsíci. Ne se nechat přesvědčit, že ho už nechce vidět. Měl si to poslechnout od ní.
Na recepci se zeptal, kde by Natálii našel. Chvíli musel mladíka přesvědčovat, že s ní potřebuje mluvit opravdu nutně, že mu konečně řekl, že je ve svém bytě. A kde ten byt vlastně má. Šel po schodech, potřeboval si ještě trochu utřídit myšlenky, než se s ní setká.
Ale když se ocitl u jejích dveří nebyl na tom lépe, než když vstoupil na první schod. Chystal se zrovna zaklepat, když se dveře otevřely. A na jejich prahu stála jedna z novinářek Kuchařského časopisu. „Pojďte dál. Je ve svém pokoji, to je ten s otevřenými dveřmi,“ informovala ho a odešla z bytu.
Daniel nezaváhal ani na okamžik a vydal se bytem až s otevřeným dveřím. A zahlédl, jak Natálie vyběhla z postele a zmizela v dalších dveřích. Zarazilo ho to. Opravdu ho nechce vidět. Potom však zaslechl dávivé zvuky. Pospíšil si k ní. Klečela u záchodu a zvracela.
I přesto, jak moc jí bylo špatně, poznala, kdo vešel do její ložnice. Daniel, je tady. Přišel. A ve chvíli, kdy ucítila, jak jí stahuje z obličeje vlasy, jako by do ní vjel nový život. „Natálie, co je ti? Jsi nemocná?“ jeho hlas zněl tak starostlivě.
Zavrtěla hlavou, čímž si znovu rozházela žaludek. Potom se naprosto vyčerpaně opřela o pevné tělo za sebou. Daniel ji hladil po vlasech. Tolik jí scházely jeho něžnosti. „Danieli, tys na mě nezapomněl,“ rozplakala se. „To víš, že ne, krásko, jak bych mohl… Co je ti? Pokud nejsi nemocná, tak proč ti je takhle?“ „Prosím tě, odnes mě do postele,“ poprosila tichým hlasem.
Poslechl. A právě ve chvíli, kdy ji ukládal, se ve dveřích objevila Ester. „Jak je jí?“ „Proč je jí tak špatně?“ vrátil jí otázku. Ester si ho však nevšímala. Došla k posteli a sedla si na její okraj. „Natálie, je mi to líto. To já mu řekla, aby sem nechodil, aby ti nevolal. On na tebe nezapomněl. Volal sem hned druhý den, co ses vrátila. Je mi to tak líto. Myslela jsem, že ho opravdu nechceš vidět, ale teď už vím, že to tak nebylo,“ řekla a opět odešla.
Daniel nevycházel z údivu. Proč jí to Ester říká? Proč teď? „Danieli, prosím už mě neopouštěj, já tě potřebuji,“ uslyšel tichý Natáliin hlas. „Neboj, nikam nejdu. Zůstanu u tebe,“ ujišťoval ji a přitom ji políbil na mokré čelo. „Nesmíš nás už opustit, prosím.“
Strnul. Proč mluví v množném čísle? Nás? Nechce tím snad říct, že… to přece nemůže být pravda. „Nat… Natálie, ty jsi… ty čekáš…“ přestal ho poslouchat hlas. „Ano,“ zašeptala vyčerpaně. Nevěděl, co na to má říct. Ona s ním čeká dítě. Vůbec ho něco takového nenapadlo. Chtěl jí položit tolik otázek, pak si však uvědomil, jak vypadá. „Spi. Odpočiň si. Zůstanu u tebe, a promluvíme si, až ti bude líp.“
Natálie konečně po dlouhé době klidně usnula. A probudila se tak odpočatá jako už dlouho ne. Otevřela oči a uviděla, že na druhé půlce postele spí Daniel. Její Daniel. Nezdálo se jí to, opravdu je tady. Otevřel oči a usmál se na ni. „Dobré ráno, krásko, už je ti líp?“
Také se usmála. Opravdu jí už bylo lépe. „Danieli, já… myslela jsem si, že už mě nechceš, nevěděla jsem, žes volal a že mi to Ester zatajila. Myslela si určitě, že to tak pro mě bude lepší, řekla jsem jí totiž, že už tě nechci nikdy ani vidět. Ale lhala jsem. Já tě potřebuji.“
Pohladil ji po pořád ještě bledé tváři. „Krásko, myslím, že se teď trochu pleteš, než si usnula, říkala jsi, že mě potřebuje dva,“ opravil ji. Natálie si už nelámala hlavu s tím, jak na tuto zprávu zareaguje. Už to věděla, viděla mu to v očích.
„Tak, co budeme dělat… Já bych navrhovala třetí šanci… Jmenuji se Na…“ zarazil ji jeho smích. „Ale no tak, takhle už to teď asi nepůjde. Čekáš mé dítě. Takže to budeme muset udělat nějak jinak. Dovolíš mi, abych se vrátil do tvého života jako tvůj přítel, jako tvůj hodně blízký přítel?
Musíme se poznat. Bereme to sice trochu na přeskáčku, ale teď už s tím asi nic nenaděláme.“ Doufal, že jí taková nabídka stačí. Že ji neurazí. Vůbec se neznali. Musejí nejdřív zjistit, zda se k sobě hodí. A to jim ukáže až čas.
„Vynikající nápad. No a teď bych se asi měla jít vykoupat. Musím vypadat hrozně. Poslední dva dny mi nebylo nejlíp. Ale jsem si jistá, že to se od dneška zlepší.“ A měla pravdu. Zbývající měsíce jejího těhotenství proběhly v naprostém klidu.
Daniel se od ní přesto skoro nehnul. Lékař je totiž varoval, že pořád přetrvává rizikové těhotenství. A během těch měsíců oba poznali, že bez sebe už nedokáží být. Uvědomili si, co je k sobě táhlo už od samého počátku. On v ní viděl ženu, které mohl konečně věřit a která si zasloužila jeho lásku. A ona v něm našla osobu, kterou by mohla milovat. Tedy, kterou milovala.


 celkové hodnocení autora: 73.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 28 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 08.01.2009, 6:58:59 Odpovědět 
   Zdá se, že se nám z toho stále více stává románek, jaký známe z produkce pro ženy píšících autorek nebo telenovel.
Plné romantiky, zvratů, lásky, až takové té ,,nepřirozené", vysněné, trochu neskutečné, tak vzdálené reálu.
Tedy ruku na srdce, kolik žen asi něco takového mohlo prožít, ale je jasné, že přesně tohle chtějí číst, být ve světě, který je jiný, tak nějak hezčí, i když třeba více bolestný, ale plný vášně a jinakosti...
Opět sepsáno poměrně dobře, zdá se, že se s dalšími díly zlepšuješ:o)
 ze dne 09.01.2009, 16:25:15  
   Lenka: No, tak asi zůstanu u své "produkce pro ženy". Obávám se, že ta se mi píše opravdu lépe.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Jak mě Oscar za...
Gimlibee
Zub a Spár
J.K
Temnota
Destttiny
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr