|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Nejlepší přítel ::
 Alyssa |
publikováno: 09.01.2009, 9:19
|
| Hrdinka této malé povídečky má kamaráda. Nejlepšího kamaráda. Přichází vždycky, když ho potřebuje, vyslechne si její problémy a poradí jí. Má pro ni vždy pochopení. Je to prostě ideální přítel. Má jenom jednu drobnou vadu... |
| |
|
|
Seděli schoulení na rozbitém obrubníku, na okraji opuštěného dětského hřiště.
„Můžeš mě říct, proč tvrdneme zrovna tady?“ dívka zachumlaná v dlouhém kabátě se nespokojeně ošila.
„Je tu hezky, ne?“
„Jo, jasně. Šedivej beton a třikrát tři metry vybledlý trávy. Brzo tady přimrznu.“
„Však máš kabát, ne? Podívej se na mě,“ tmavovlasý mladík se provokativním gestem zatahal za límec tenké košile.
„Tvorové, jako seš ty, to mají jednoduchý. A šoupni se, ať se můžu opřít.“ Uvelebila se na vykotlaném betonovém zubu pohodlněji a opřela se chlapci o rameno.
„Sakra, to je svinská zima.“
„Mám něco, co tě spolehlivě zahřeje,“ ušklíbl se, sáhl za sebe a podal poloprázdnou láhev čiré tekutiny. Dívka ochutnala a zkřivila tvář.
„Co to je, kondicionér?“
Mladík natočil láhev proti slunci. „Vodka. Skoro čtyřicetiprocentní,“ prohlásil znalecky.
„Čtyřicetiprocentní?“ vytřeštila oči. „To znamená, že tak tři čtyři pořádný loky a budu na hadry!“
„Hm…“
„Dej to sem.“
„Jak se poslední dobou vlastně máš?“ zeptal se chlapec o chvíli později, když se dívce vrátila barva do tváří a ruce přestaly připomínat kusy ledu.
„Nic moc," pokrčila rameny. "Všechno je tak nějak v hajzlu poslední dobou, víš? To s Danem a škola a psaní mi taky moc nejde...najednou nemám žádné nápady. Prostě je to v prdeli.“
„Nemluv ošklivě, nesluší ti to,“ zamračil se.
"Trhni si nohou."
Ticho.
"Svůj život si děláš sama, víš?"
"Tak to slyším pořád. Už se mi z těchhle dobrejch rad zvedá kufr."
"Přestaň být protivná. Taky tady nemusím vůbec být."
Ticho. Hodně dlouhé, trapné a ulepené po okrajích.
"Promiň."
"Vidíš, že to jde. Tak poslouchej, něco bych pro měl, ty spisovatelko bez nápadů.“ spiklenecky zamrkal.
Přemýšlelas někdy o tom, jestli Ofélie uměla plavat?"
"A uměla?"
Usmál se.
Dívka chvíli hleděla na spáru mezi betonovými dlaždicemi, jako by to byla nejdůležitější věc na světě. Pak vstala, ve tváři nepřítomný výraz a oči upřené kamsi, kam mohla vidět teď už jen ona.
Vybledlé listopadové slunce v tu chvíli sklouzlo o kousek níž a sentimentálně se jí opřelo do zad a do vlasů...na chvíli zářila.
"Víš ty co?" pronesla stále otočená zády k chlapci, "myslím, že zase vytáhnu blok."
Nikdo neodpovídal.
Otočila se a ucítila pod srdcem známé ostré bodnutí. Na schodech nikdo nebyl.
Nikdy tam nikdo nebyl.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
