» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Manželství je památka na lásku."

H. Rowland

počet přístupů: 2141197

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Společenstvo Elementálů: Poslední tažení(6-7) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Společenstvo Elementálů 4

MC_Kejml	publikováno: 14.01.2009, 0:58

V posledním díle přišla Kamilovi další SMS od Terora. Chce se s ním sejít u Exilu, místa, ke kterému to má deset minut...


	VI Chvíli jsem tam jen tak stál a čučel do blba. Nevím, na co přesně jsem v tu chvíli myslel, ale určitě jsem vypadal hodně zklamaně. Uvnitř mě se bily smíšené pocity, mezi nimi dva dominující - strach a překvapení. Uchopila mě ledová ruka, která mě držela tak dlouho, dokud jsem nepochopil, co to vlastně skutečně znamená. Teror píše. “Jeden z nás musí zemřít, aby mohl ten druhý jít dál.” „Co je?” zamračil se Michal „Kdo napsal?” S rozpačitým výrazem jsem podal telefon kamarádovi. Ten nejdřív nevěděl, o co jde, ale nakonec si ode mě mobil vzal. Četl a přestože svoje pocity nikdy nenechal dojít na povrch, viděl jsem, jak mu škubalo v obličeji. Tohle je špatné. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě přece jen někdo dělal legraci nebo něco podobného, ale fakt, že z Terorova mobilu přišla další zpráva, tomu podrazil nohy. Nejenže opakovaný vtip přestává být vtipem, ale tohle už znamená něco víc. Chce se setkat u Exilu, kde jsme byli před malou chvílí, a kdybysme tam zůstali, stát se mohlo leccos. Myslel jsem si, že je Teror mrtvý, Martin ho přece zabil a Pepa vymýtil jeho element... Nezbývá než se skutečně přesvědčit, na čem jsme. Vyrazili jsme k Exilu a s mobilem v ruce jsem začal vytáčet číslo na Aleše. Michal zavolal, tuším, bratrům. „Volaný účastník je dočasně nedostupný,” ozvalo se z přístroje. Aleš měl zřejmě obsazeno. Michal měl podobné štěstí, ale o trochu jinačí hlášku, podobnou té, kterou jsem slyšel, když jsem volal Terorovi: „Nemáte oprávnění pro volbu tohoto směru.” Jak by taky mohl, když mu došel kredit. „Takhle padaj tři lidi,” řekl jsem, „zbejvá Kuba Marek. Máš na Marka to nový číslo?” „On má novej mobil?” netušil Michal. „Ne, nemám...” Myslel jsem, že jsem se octl v nějakém špatném filmu, protože já ho neměl už vůbec. Nezbývalo tedy než zavolat Jakubovi. Telefon začal vytáčet jeho číslo a já se modlil, ať to vezme. „No halo?” „Čus Kubo,” řekl jsem, „hele, máme průser.” „O co de? Co se stalo?” „No, Teror zase napsal-“ „Fakt, jo? A co?” „Prej že se s náma chce sejít u Exilu, a my sme teďka vyšli z Teska. Napadlo mě že řeknem Společenstvu, ale dovolali sme se akorát tobě.” „Což-... No tak to je ale debilní... Sem jako doma, no, tak kde dáme sraz?” Chystal jsem se obrátit na Michala zeptat se ho, kde se sejdeme, ale nakonec jsem se rozhodl sám. „Rovnou u Exilu. My tam budem za deset minut, ty bydlíš poblíž, ne?” „Jo, v těch barákách, jak... “ „No to je fuk, hlavně že můžeš rychle – sejdem se tam.” „Tak jo no...” „Zatim čus.” „Čau...” „Tak jak to dopadlo?” zeptal se Michal. „De s náma, ne?” „Jo, de,” přikývl jsem a založil mobil do kapsy. „Hele, radši se transformujem.” Rozhlédli jsme se po okolí, kde nebylo ani živáčka. Popošli jsme ke stěně blízkého paneláku a přeměnili se do podob elementalistů. Znovu jsem ucítil onen nezaměnitelný “dotek” ledu a brnění z ohebné hmoty všude po těle. Tohle tu dlouho nebylo, stejně jako věčné šimrání dlouhých vlasů přes oko. Když jsem viděl Michala, první věc, na kterou jsem si vzpomněl bylo ono spatření Hyperiona a to, co mělo přijít. Proč to vyplulo jako první... To snad není možný! Pomalu jsme se přibližovali k Exilu kolem zdi panelového domu. Viděli jsme jenom místo přesně před námi, takže co bylo za rohem před zamřížovanou prodejnou nám bylo tajemstvím. Ani já jsem nevěděl, co přesně mám čekat, jestli tam bude živý Teror, útočná parta zbylých Hyperionových elementalistů nebo nějaké jiné překvapení. Dostali jsme se až k rohu budovy. Před námi byla vyvýšená plošina se schody k prodejně a dál. „Hele tak jo,” řekl jsem, „deme!” Michal přikývl. Vyběhli jsme před kamenné schodiště s vytasenými zbraněmi a těsně před dveřmi do prodejny jsme viděli schoulené klubko černé hmoty, které po bližším prozkoumání tvořilo lidskou postavu. Ta se na nás za okamžik otočila a jakmile jsem zahlédl helmu z lebky, bylo mi jasné, že to je Teror. První Hyperionův elementalista vypadal, jako by se rozpouštěl. Ta černá hmota okolo něho nebyla naschvál, aby si zlořád posílil “auru zla”, naopak se zdálo, že Teror krvácí. Vnitřnosti ve velkém. „Terore!” vykřikl jsem a namířil na něj meč. „Co nám chceš?” Michal mezitím záporáka oběhl po chodníku napravo a spolu se mnou ho obklíčil. Ani trochu jsem netušil, co měl v tomto stavu Teror v plánu. Bylo to něco jako dráždit medvěda bosou nohou. Elementalista mlčel. „Dělej,” řekl jsem důrazně. „Vo co ti de?” Stále ani hlásku. „Nesejmem ho?” napadlo Michala. Pokrčil jsem rameny. „Tak hele, kámo, jestli nám nevysvětlíš, proč tady seš, proč ses chtěl sejít a cos mi to posílal za esemesky, tak tě budem muset voddělat,” prohlásil jsem a blížil se po chodníku k Terorovi. Teror nevydal ani muk, tak jsem kývl na Michala. „Zabijem ho. Tohle se mi nezdá.” Parťák nejdřív vypadal, že se mu do toho moc nechce, ale nakonec pokrčil rameny a připravil nějaké své kouzlo. Já jsem se rozmáchl rukou s mečem a vrhl se na Terora. Temný elementalista zvedl hlavu a celé okolí oslnila pronikavá bílá záře, vyzařující z jeho postavy. Úlekem jsem klopýtl na zem a vztyčil před sebe ruku ve snaze vyvolat modrou bariéru, jenže se mi to nezdařilo, protože jsem si na nic nevzpomněl. Copak mi už vypadlo, jak se kouzlí?! Z druhé strany jsem spatřil, jak se Michalovy fialové výboje neškodně roztříštily o bílý sloup, který na místě Terora vysvitl. Co tohle mělo znamenat, jsem netušil a radši ustupoval pryč. Do sloupu jako by plynuly zbělalé kostry lidí z okolí, z toho většina mířila z panelového domu nad Exilem. Vůbec jsem nechápal, co... Světlo ze sloupu vyhaslo a přede mnou byla jakási bytost. Neměla žádnou kůži, jenom náznaky hranaté, robotické kostry, pospojované řetězy. Vypadala, jako by byla postavená z černého kovu a ostří. VII Světlo z monstra pomalu opadlo a Michal stejně jako já nemohl uvěřit tomu, co viděl. To, co před námi stálo, popsal Mr. Kdosi jako ztělesnění Hyperiona a bezesporu to bylo monstrum, které zahlédli Michal, Tereza a Petr ve svých vizích. Nejenže to znamenalo nebezpečí, ale pořádně jsme ani netušili, co proti nám vlastně stojí. Ustupovali jsme a doufali, že se na nás nepřítel nevrhne... Ostnatá bytost roztočila své mečovité paže a rozeběhla se proti mně. Lekl jsem se, dal se na útěk a doufal, že Michal mezitím něco vymyslí. Jak jsem běžel pryč s protivníkem v zádech, všude okolo, kdekoliv jsem zahlédl člověka, vysvítaly stejné záblesky světla, jako když se přeměňoval Teror. Nevěděl jsem, co to přesně znamená, ale jedno bylo jisté: Hyperionovci se vrací... Otočil jsem se na značně rychlejšího pronásledovatele a zahlédl útok přírodního elementalisty. Fialové výboje se o démona rozbily, jako by kolem sebe měl neviditelnou zeď a ani on sám nevypadal, že by je byť na krátkou chvíli vůbec zaregistroval. Naopak se dál hnal za mnou do kopce nad Exilem, přímo do centra sídliště. Náhle přede mě od oploceného rohu blízkého hřiště vyběhl Jakub. Měl sice stejně apatický výraz jako kdy jindy, ale když viděl černou potvoru, jak se za mnou žene a točením svých ostrých paží připomíná dvě cirkulárky, nepatrně překvapením vykulil oči. Elementalista vzduchu si to rychle srovnal v hlavě a po atakujícím nepříteli vypálil široký proud jakési světlé, jiskřící hmoty. Protivníkovi to sice nezpůsobilo žádná zranění, ale Jakubův silný útok ho vymrštil do vzduchu a prohodil zdí blízkého paneláku. Na Jakubův bravurní trik jsme zůstali koukat jako na zjevení, když mě elementalista vzduchu popadl za rukáv. „Dělejte, ty vole,” zamumlal nevzrušeným tónem, vytáhl klíče a začal odemykat dveře do věžáku opodál. Nebylo nic zvláštního, že v rondelu fungoval stejný klíč pro několik budov za sebou. Zeshora a zespoda se na nás začali hnát další dva černí démoni, ale to už jsme byli uvnitř. Jakub se ani neobtěžoval zamykat, když za mnou parta vyrazila do schodů. Museli jsme se někde schovat a lepší možnost jsme neměli. Stoupali jsme po patrech výš a výš, dokud jsme si nebyli jistí, že nám už nehrozí žádné nebezpečí. Za chvíli ruch na ulici utichl.


celkové hodnocení autora: 93.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 12		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	14.01.2009, 13:07:17

Takže žádný Teror, ale past? Ono vlastně existovaly jen dvě možnosti: buď jde opravdu o Terora, nebo ne. Lépe řečeno: o nějaký ten vtípek, nebo záměr druhé strany, což se také potvrdilo. Když se ona bytost přetransformovala z ubohé trosky Terora v jakési monstrum a ke všemu se začaly objevovat další temné bytosti, řekl jsem si, že nadešel čas nového útoku. Nemůžu říci, že jsem z této části zklamaný. Ono se příběh vyvíjí docela logicky a pokračovaní děje je jen logickým krokem k posunutí příběhu, protože donekonečna se nemůže "nic" dít a musí přijít nové události. Nakonec, Kamilovi se nepodařilo svolat všechny členy společenstva, takže jsou jen dva nebo tři, kteří vědí, co se vlastně děje... Jsem zvědavý, kdo to vlastně na Zemi za Společenstvem přišel! ;-) Jednička. P.S. „Co je?” zamračil se Michal „Kdo napsal?” --> v této části textu vážně chybí nějaké to slůvko (možná jde o podivnou formulaci) a nějaký ten skřet Ti umazal interpunkční znaménko... „Čus Kubo,” řekl jsem, „hele, máme průser.” --> nechybí za "čus" čárka, pokud jde o oslovení? Vnitřnosti ve velkém. --> no, Kamil patrně nemohl vidět skrze onu bytost, ať už byla čímkoliv, takže nemohl tvrdit, že má třeba nějaké to vnitřní krvácení, ale také jsem tuto větu nemusel správně pochopit! ;-) Takže tohle mi jen "bliklo" do očí, takže na to, že jsem se docela začetl, toho není moc! Těším se na pokračování, ono to vypadá dost beznadějně, protože se zdá, že je protivník dost silný a žádná kouzla na něj nepůsobí a souboj na zbraně asi nebude mít smysl... Piš, piš, piš, useknuté to je na správném místě a jeden netuší, co bude v horních patrech paneláku, nebo na střeše. V bezpečí patrně naši hrdinové nebudou... Copak asi bude s ostatními členy Společenstva?


ze dne 14.01.2009, 14:00:22
MC_Kejml: Zdar, dík za zastávku jako vždy, skutečně je to tak. Čtvrtý útok nepřátel Společenstva začal a tentokrát to nejsou žádná ořezávátka, jak už sis určitě přečetl. A jak se povede rozkouskovanému S.E. ještě uvidíme! Dík. PS: Double dík za rady. Vnitřnostmi ve velkém jsem chtěl říci to, že Teror se skutečně rozpadal a rozpouštěl. Další dílek pošlu, ale až trošku za delší dobu. Je fakt, že to zkontrolovat dvakrát nestačí stydí se

m2m	14.01.2009, 0:55:56

Ahoj a pěkné počtení tohohle sáhokomentáře přeju... Hned na úvod řeknu, zcela tvrdě a neomaleně, že text potřebuje víckrát přečíst. Ano, sám dělám tutéž chybu, jenže u Tebe to povoleno není. U Tebe se snažíme předejít maximu drobných chybek, abychom s textem mohli zacházet skoro jako s knižním. Příklad za všechny: ¤ „Co je?” zamračil se Michal „Kdo napsal?” - je to hned druhý odstavec. Je to škoda, že to uniklo korekci. ¤ "Nejenže opakovaný vtip přestává být vtipem, ale tohle už znamená něco víc." - nevím, co se mi na tomhle souvětí nezdá, ale něco mi říká, že problém je v "ale" a "nejenže". Osobně bych koncipoval takto: "Opakovaný vtip už není vtipem, tohle tedy znamená něco víc." Nebo: "Opakový vtip není vtipem, takže tady jde o něco víc." Myslím, že se jedná v jedné větě o příčinu, v druhé o důsledek, což tedy znamená, že by se neměly vylučovat. Ale je možné, že Ty to vidíš jinak a čtenáři také, přesto z tohohle souvětí nemám dobrý pocit. ¤ Kamil povětšinu času vypráví příjemnou spisovnou češtinou, v přímých řečech sice často dává přednost hovorové, ale vyprávění a popisy téměř vždy psal spisovně. Čili nikoliv "kdyby jsme", ale "kdybychom". ¤ Když se !vytáčí! číslo, telefon se drží v ruce. Kdyby šlo o hlasové vytáčení, pochopím, ale bylo by třeba to zmínit. Takto je informace "s mobilem v ruce vytáčet číslo" násobná. Proč ne třeba: "...a začal jsem na mobilu vytáčet..." atd. ¤ "Volaný účastník nedostupný" znamená, že má vypnutý mobil. Ale to jen tak mimochodem. Kdyby bylo obsazeno, ozve se něco ve stylu "Volaný účastní právě hovoří". Slýchávám to denně v práci. (samozřejmě tohle je jen drobek, ale myslel jsem si, že by to Kamil mohl vědět) ¤ „Což-..." - no, tož, jako zajímavý tvar a abych se přiznal, s pomlčkou a následnými třemi tečkami jsem se ještě nesetkal. Je samozřejmě možné, že je to správně. (chychy) ¤ "Když jsem viděl Michala, první věc, na kterou jsem si vzpomněl bylo ono spatření Hyperiona a to, co mělo přijít." - chybějící čárku si najdeš a osobně bych zvolil před "a to" taky čárku. Nicméně setkal jsem se v poslední době s tím, že se psát nemusí. Před deseti lety jsme ji ve škole psát museli. (chycht) ¤ "Viděli jsme jenom místo přesně před námi, takže co bylo za rohem před zamřížovanou prodejnou nám bylo tajemstvím. " - zase čárka(y). Hledej, šmudlo. Dál už je vypisovat asi nebudu, zabírá to zbytečně místo. Tož, nebudu Ti samozřejmě Tvůj příběh nijak zazlívat, tedy to vyústění celkem povedené zápletky. Nicméně čekal jsem od Tebe víc. Čekal jsem další z řady pěkných nápadů, čekal jsem překvapení, ale kupodivu ani jedna ze scén dnešního dílu na mne nijak nezapůsobily. Nechci tu samozřejmě plakat nad rozlitým kakaem. Svůj příběh máš promyšlený a já Ti do něj nemohu kecat, přesto jsem tak trošku doufal, že se to zvrhne kapku jiným směrem. Nu což. Nebudu si tu hrát na nějakýho frajera, co ví všechno (víš?), ale taky s Tebou celou sérií procházím a doufal jsem v další nášup. Snad, opakuji snad, doufám, nezklouzneš k tomu, co Ti sice šlo v předchozích sériích, ale bylo to třikrát a počtvrté už to nemusí tak fungovat. Dneska je to slabší jednička, protože přeci jenom kvalita Tvého vyprávění a Tvého stylu je dost vysoká a text se čte velice dobře, je svižný a nemá žádné výraznější záseky. Takže tak.


ze dne 14.01.2009, 14:26:13
m2m: Takže: Když vytáčíš číslo, co máš v ruce? Telefon. Takže informace "vytáčet číslo s mobilem v ruce" je zbytečná (tedy přesněji řečeno "s mobilem v ruce"). Dál. Problémem je tohle "-..." - tohle je něco, co jsem ještě neviděl a nejsem si jist, že by pomlčka a tři tečky za sebou byly možné. Protože obvykle se to dělá bez tří teček. Takže tak.


ze dne 14.01.2009, 13:57:18
MC_Kejml: Ze všeho nejdřív dík za publikaci. Rozumím tomu, že ten text skutečně chtěl víckrát přečíst... nejspíš skutečně zařadím zpátečku a zamakám na tom, vkládat budu jen někdy, třeba když... Mi přijde nová ilustrace :) Vím, že jsem tohle Xkrát říkal, ale vypadá to, že máte pravdu. Dík za korekce, je pravda, že popisuju spisovnou češtinou, ale třeba to kdybysme mi vdžycky unikne ;) Holt už je to někde na pomezí toho, co beru jako příliš spisovné :) Tomu vytáčení na mobilu mco nerozumím. Vytáčím přece prsty ruky, ne ? Za tip ohledně "chybových" hlášek dík - to bylo to, v čem jsem si nebyl jistý. "Což-" bylo přerušené "Cože?" Chápu i tvé obavy nad "Enter the Hyperion", ale jinak to vymyslet nešlo. Dozvíme se, o co šlo a proč to takhle proběhlo, neboj - nejde o žádnou scénku tzv. vycucanou z prstu. Je fakt, že tu zase nepřitel vstoupil stejně jako v prvním a druhém díle... I v třetím, ale proběhnout to tak muselo a S.E. holt bláhově věřilo, že se s žádným nepřítelem už nesetká. No... Za jedničku a půl děkuju, chvála vždycky potěší!