» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."

Victor Hugo

počet přístupů: 2141221

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Co dál?-1 ::

Elizabeth	publikováno: 16.01.2009, 12:38

Je to o naší budoucnosti, mohlo by to být sci-fi. Ale taky by to jednou mohla být pravda.


	Choulila se na posteli s koleny pod bradou. Zpod pevně zavřených víček se jí stékaly slzy a dopadaly na krk a už promáčenou noční košili z jemného saténu. Krajky na lemu sukně a ve výstřihu už byly mírně roztřepené. Jen ležela a celé její tělo se otřásalo vzlyky. Nemohla přestat. Ona, která vždy žila pro současný okamžik, teď přemýšlela nad budoucností. Každá její myšlenka o ní zavadila a pak sklouzla úplně. Nechtěla na to myslet. Nechtěla si to ani představit. Cesta, kterou nikdy nechtěla znát, teď před ní ležela neskrytá. Věděla, že na jejím konci ji nic dobrého nečeká. Myslela na ty, které už ztratila. Už jí nic nezbylo, až na…. Ale věděla, že minulost nejde vrátit zpět. Měla jen sedět a čekat? Chtěla přece něco udělat. Nikdy nebyla z těch, co sedí se založenými rukama. Nejhorší, bylo to, že nemohla udělat nic. Ten pocit naprosté bezmocnosti ji ničil. Otevřela oči a zadívala se na místo na zdi, kde chyběl kus omítky. Připomínal jí, že i v jejím životě bylo kdysi něco důležitého , co zmizelo. Na rozdíl od omítky se však jednalo o něco nenahraditelného. Nemohla prostě vzít stejnou barvu a to prázdné místo v sobě zamalovat. Dívala se. Snažila se v sobě najít alespoň kousek nějakého radostného pocitu. Nikdy nebyla pesimistkou. Ale očekávalo se od ní i v tuhle chvíli aby to vydržela a rovnou vše nevzdala? V hlavě jí vířily myšlenky. Těsně před tím než se propadla do osvobozujícího spánku jí hlavou proběhl jeden citát, který si nedávno někde přečetla. V tuto chvíli jí připadal víc než výstižný. Nic není ztraceno, jen naděje… S trhnutím se probudila. Po chvíli se posadila a přetáhla si pokrývku přes hlavu. Z vedlejšího pokoje k ní přesto doléhaly tlumené zvuky televize. Byly dvě hodiny ráno. Vstala. Měkký koberec, jí masíroval chodidla, ale ona nic nevnímala. Přešla pokoj a poslepu zašmátrala po klice. Sešla ze schodů, prošla chmurnou halou, kolem kuchyňských dveří a zastavila se. Sledovala ho. Seděl na zemi a skelným pohledem sledoval televizi s lahví whisky u nohou. Led, který měl připravený, už pomalu roztával a vypovídal o tom, že původní plány o spořádané konzumaci whisky ztroskotaly. Nezaslechl ji. Vzalo do úst další doušek a pomalu polkl. Potichu prošla až k němu a jemně se dotkla jeho ramene. Podíval se na ni a tázavě nadzvedl obočí. Nervózně přešlápla. ,,Nemůžu spát.“ řekla pak tiše. Její roztřesený hlas ho zarazil. Dávno byla pryč ta silná a odvážná žena. Takovou ji neznal. Ta její bezbrannost a jemnost ho hluboce zasáhla. Kývl hlavou směrem k zemi. Posadila se vedle něj. Mezera mezi jejich těly nebyla nepřekonatelná, ale patrná. Byla bosá a podlaha jí studila do chodidel. Otřásla jí zima. On to nepatrné zachvění zaregistroval. Natáhl se přes ni a sundal z pohovky starou deku s vybledlým květinovým vzorem. Na okamžik si pomyslela, že se k ní naklonil , aby zrušil tu zeď, která mezi nimi vyrostla. On jí však jenom přehodil deku přes ramena a odvrátil svůj pohled zpět k televizi. Muž v televizi, jež už dávno nevypadal upraveně, právě říkal: ,,………..Jediné co vám můžeme poradit je: Zůstaňte ve svých domovech a o nic se nepokoušejte. Smrt si pro vás přijde tak jako tak dříve nebo později. Můžete sedět a čekat na ni, nebo jí trochu pomoci….. ,, Tohle by přece neměl říkat.“ zašeptala potichu. Natáhl se pro dálkové ovládání a chtěl vypnout televizi. Uchopila jeho ruku a zavrtěla hlavou. ,, Nebudeme vědět co se děje.“ Vstal a došel k baru pro další sklenici. Naplnil ji a podal do její už napřažené ruky. Sám tu svou naplnil po okraj. Nemělo smysl předstírat, že nechce sebe i ji opít. Sedl si na zem a opatrně ji přitáhl blíže. Bylo to zvláštní objímat ji po tak dlouhé době. Věděl, že je to jen vinou vzniklé situace. A tak tam seděli a pili jednu sklenici za druhou. Byl to jeden z mála způsobů jak zapomenout na skutečnost.


celkové hodnocení autora: 86.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Romana Tamová	11.03.2009, 7:37:36

Obsah je pro mě těžký, smutný, a někdy i nepochopitelný. V sedmnácti musíš mít přeci hezčí myšlenky. Myslím, že ani ta budoucnost nemusí být hororová. Třeba se dočkám. Piš dál.

čuk	16.01.2009, 12:37:15

Ja to sice jen úvod, jehož obsah se těžko hodnotí. Občas se ti podaří dobrý obrat a metafora. Vyskytují se i neobratnosti a určité protiklady ( třeba o jejich myšlenkách, nebo: kde byla televize: ve vedlejším pokoji nebo v místnosti pod schody?). Změna ženy je nevysvětlená(překvapení a proti tomu: dávno byla pryč, a proč dávno po tak dlouhé době). Proč seděli na zemi? Ten úvodní sen se nezdá být snový, příliš se v něm přemýšlí a je rozvláčný. Druhá půlka je lepší, má dobře vylíčený vztah mezi dvěma osobami. Něco neobratností: dvakrát blízko sebe: sledoval, vzalo do úst? Dvakrát natáhl koberec, jí? muž,jež? opatrně ji přitáhl( něco tady chybí) Text má poněkud nejasnou atmosféru, vlastně celý je jakoby snivý a zvláštní (snad že logika je poněkud deformovaná) Snad je to i záměr. Nicméně si myslím, že by text chtěl upravit a vypilovat nebo alespoň si pořádně přečíst.