» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je povídka v citoslovcích."

C. Baudelaire

počet přístupů: 2141221

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Zavraždění Leslieho Wintera ::

dimitrij	publikováno: 18.01.2009, 5:50


	„Žádné vytáčky ani právnické fígle. Chci, abyste u soudu prostě řekl, jak to bylo. Nic víc, nic míň.“ „Dobře, teď si sedněte a napište mi svoji verzi celé události. Klidně se rozepište. Uvidíme, co se s tím bude dát dělat.“ Právník odešel z místnosti a malá rozcuchaná postavička zůstala ve své skromné cele. Od malička jsem Leslieho nenáviděl. Seděl přede mnou v lavici už na základní škole a já musel celé dny pozorovat jeho stupidní krátký sestřih. I v těch nejpitomějších předmětech dával pozor a pečlivě si zapisoval každé slovo, které učitel vypustil z pusy. Já většinou jen tak seděl, něco si čmáral na lavici a občas si představoval, že jde kantorovi šedivá pěna z pusy, ale on že si toho však nevšímá a žvaní dál. Nikdy jsem nechápal význam drtivé většiny předmětů a nechápu je doteď. Určitý vztah jsem si dokázal vybudovat jenom k matematice, ta měla smysl. Všichni učitelé v mé osobě viděli ignoranta a lajdáka, jelikož ve mně nedokázali vzbudit zájem prakticky k žádnému předmětu nebo učivu. Učitelé patří k lidem, kteří si na nikoho nedělají názor dvakrát. Kam si vás zařadí, tam zůstanete a už nemá smysl chovat se nějak jinak. Leslieho učitelé milovali. Byl pozorný a o učivo jevil zájem. A co je nejhorší – zdálo se dokonce, že jeho zájem o probíranou látku je upřímný a nepředstíraný. Připadal mi jako z jiného světa. Po základní škole jsem absolvoval střední a vysokou. Na vysoké jsem se konečně setkal s několika málo kantory, kteří měli podobný náhled na svět. Vesměs se jednalo o staré prošedivělé a notně propité pány ve středních letech. Po vysoké jsem si našel celkem solidní zaměstnání v malém městě. A… A žil. Plynuly měsíce a roky. Postupem času jsem si začal všímat toho, že mě něco vysává. Něco, co mi postupně bralo veškerou energii a chuť do života. Každé ráno jsem do nového dne stával unavenější a otupělejší. Rozhodl jsem se k docela drastickému kroku. Rozhodl jsem se ořezat svůj život až na kost. Mám rád věci odřené a zjednodušené až na kost – vzpomněl jsem si na minimalistický film The Rope, natočený v jednom dlouhém záběru a s pouhými třemi herci, na kapelu White Stripes, jejichž skladby připomínaly dema natočená v otlučené garáži, na primitivní hudbu zpěváka Iggyho Popa a syrovost spisovatele Bukowského. Prodal jsem televizi, hifi-věž, rotoped, počítač, skleněný stolek, sadu porcelánových myšek, sbírku několika vrtulí ze starých letadel a spoustu dalších zbytečností které mi postupně vytlačovaly rozum a místo v mém bytě. Dělal jsem to tak dlouho, až mi nakonec zbyla jenom postel, židle, malé křeslo, polička s deseti nejoblíbenějšími knihami, pracovní stůl a jedna lampa. Ve stejné době, kdy jsem si takto zjednodušoval život, přišlo do naší firmy několik nových zaměstnanců. Mezi nimi i Leslie. Nic horšího mě nemohlo potkat. Dokonce měl na hlavě ten stejně pitomej účes jako před lety. Já se o svoje vlasy příliš nestaral. Občas jsem si je nechal zkrátit, když mi lezly do očí. Toť vše. Leslie se mnou bohužel začal komunikovat po tom, co ve mě rozpoznal dávného spolužáka. Očividně byl rád, že potkal v nové práci někoho známého. Jeho radost se mi s ním bohužel sdílet nepodařilo. Vždy mě bůhvíproč považoval za kamaráda, ne-li za přítele. Měl jsem mu někdy říct, že jím opovrhuju, že je mi nesympatická jeho dětská zvědavost, chuť do života a chuť čelit překážkám, ale nikdy jsem k tomu neměl pádný důvod. Na jeho povaze je něco nezdravého a chorobně nakažlivého, ale já jsem naštěstí na takové věci odjakživa spolehlivě imunní. A on byl navíc poslední člověk, který by mě dokázal k něčemu strhnout. Seděl jsem doma, listoval v knize a přemýšlel, jak si ještě víc zjednodušit život. Nakonec jsem se začal vážně zaobírat myšlenkou, která se proháněla v mém podvědomí už delší dobu. S nápadem zabít Leslieho Wintera jsem si pohrával celé týdny. Pouhé přemýšlení o tomto činu mě naplňovalo vnitřním teplem a uspokojením. Nakonec jsem se rozhodl zabití provést tím nejjednodušším způsobem, který mě napadl. Záměrně jsem použil slovo zabití, ačkoliv mým zločinem je jistě chladnokrevná vražda. Vražda mi připadá příliš honosné, bezbolestné a politické. Vražda je čin, který sleduje vyšší cíle a dá se pochopit. Vražda může být morální a správná. Zabití je vždy pouhý akt zloby, zvířecích pudů a instinktů. A v mém případě šlo přesně o tento případ. Já jsem neměl žádný skutečný důvod k tomu, abych Leslieho nenáviděl, abych si přál jeho smrt. Nebyla v tom závist ani nic jiného. Jednou po práci jsem šel k Lesliemu domů. Zazvonil jsem. Slyšel jsem v domě kroky. Sehnul jsem se a zvednul kámen. Leslie otevřel dveře, jeho očka se radostně zajiskřila a na tváři se zázračně objevil jeden z jeho milých úsměvů. Napřáhl jsem se a praštil ho kamenem do čela. Sjel na zem a nejspíš ho rána omráčila. Vešel jsem dovnitř a znovu jsem Leslieho praštil kamenem. Ze druhé rány se mi udělalo trochu špatně. Rozházel jsem jeho věci a sebral několik cenností. Všechno jsem pak naházel do řeky při své cestě domů. Než jsem se vrátil do svého bytu, musel jsem se asi dvakrát vyzvracet. Surově jsem Leslieho utloukl kamenem. Zabil jsem Leslieho Wintera. „Tak tohle vypadá nadějně. Já nevím kolik z toho je skutečně pravda, ale to není až tak důležité,“ spokojeně konstatoval obhájce po přečtení textu. „Mohl jste se se mnou nejdřív poradit, dalo by se to ještě vypilovat, ale je to dobré.“


celkové hodnocení autora: 96.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

DaNdÝ	18.01.2009, 21:44:11

ponkponk, já nevím ty začáteční a konečné kecy advokáta mi přišli jaksi nadbytečné a žádné, bu´d tam tebas nemuseli bejt, i dyž by to dávalo menčí smysl, a nebo měli bejt nějak šťavňatější. Nu a zbytek... skvělej odstavec s tím bukowskim a white stripes, to toho hrdinu popíše líp než rozebrání charakteru a vzhledu a vůbec, dobrá metoda. A mně tam jedna věc chyběla, mně chyběl nějakej hlubčí vztahk tomu Lesliemu, jen ten odpor k úplně opačnýmu člověku, i zbavenej nenávisti či čehokoliv, jen na bázi zvířecího zabití mi přijde slabý, respektive nevyvolá to dost pocitů a to by každá smrt tak trochu měla. Mně by se tam víc líbily nějako ambivaletní pocity, jakoby rozpor, ne závist k tomu lesliemu, ale i spíš obdiv, ale možná je to jen má vize, kterás třebas se záměra tohoto textu nemá co děělat. Ale stejnak jen tak kecám a se mi to líbilo tak jedna

Šíma	18.01.2009, 11:23:04

Hm... Zajímavé vylíčení dokonalé antipatie hlavního hrdiny k jednomu z mnoha spolužáků, který je navzdory od samotné vyprávěče, jež je dokonalou vizitkou lenivého studenta s nezájmem k učení dokonalým šprtem a co ještě více, vyvěrá z něj upřímná radost z učení, což náš hrdina dokonale odmítá a je mu to proti srsti. Netuším, zda by to stačilo jako důvod k zabití, ale pokud s ním musel chodit celou dobu studia do školy a nakonec mu byl v zaměstnání kolegou a jeho přístup k životu i zaměstnání mu šel krkem, kdo ví? Sám si to nedovedu dost představit, ale nenávist (jako jeden z lidských citů) zřejmě také dokáže růst a prohlubovat se... No, zdá se mi, že to jeho obhájce nejspíše bude chtít uhrát "na hlavu", čili určité pomatení mysli a náš hrdina nejspíše skončí v nějakém tom diagnostickém ústavu s nejvyšší ostrahou... Prostě v blázinci a možná z něj vyleze jako starý dědek, ne-li vůbec! Ale to je jen můj osobní názor... Hezký den! Jedna až Dvě! ;-)

amazonit	18.01.2009, 5:50:25

Příběh, tedy vlastně zpověď je takovou ,,monotónní" záležitostí, protékající před očima čtenáře. Přijde mi to poněkud mdlé, banální, i když chápu, že je těžké něčím to oživit. Jeden by mohl polemizovat o tom, že zabití je akt většinou neplánovaný, často i neúmyslný, vražda je potom věc plánovaná, což tady rozhodně byla... Zajímalo by mě, jak toto přiznání může pomoci advokátovi, jak mu může pomoci zmírnit trest či dokonce zprostit viny, ale to není na mně... -vzbudit zájem prakticky k žádnému předmětu nebo učivu - asi bych použila spíš zájem ,,o" než ..k" -Vesměs se jednalo o staré prošedivělé a notně propité pány ve středních - tak byli ti páni staří nebo ve středních letech?:o) -co ve mě rozpoznal dávného spolužáka - mně