» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"

estel

počet přístupů: 2141221

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Vzpomínka. ::

salvator	publikováno: 12.02.2009, 8:18

Nalezená, naplněná, přesto stále spící a nedokončená.


	Kde jen hledat? Teď, po tak dlouhé době. Lze ještě dostat z plodů šťávu, když čas je již pohltil? Do svého stínu? Snad. Možná, že v paměti listů hrajících si s barvami, do nařezaných polínek složených nedbale do trávy, v krouživých pohybech hladového káněte, nebo ve smělosti přání je ukryta ona vzpomínka věčnosti? Tam bych rád začal. Z korun stromů přestaly vyrůstat kořeny. Mraveniště zůstalo opuštěné a pohozené kladivo u nicotného plůtku získalo zpátky svoji podstatu i důstojnost. Vyprahlé oči pokroucených hlav, spoutaných do řádků navždy zarostly plevelem. Vyjeté koleje přístupové cesty, odvrátily svou tvář a odešly. Ulity šneků, kdysi na každém kroku vybízející k zamyšlení, rozšlapané do prostoru, ztratily svůj smysl. Přestalo svítat. Ale špačci dnes nepřilétnou. Marnotratně si myslí, že je dnes dobré počkat se svými službami na okamžik, kdo nabídne více. Ani ze staré známosti, nevystrčí stará sova byť jen uši ze svého úkrytu, aby se podívala jak bělostné jsou dnes květy okolních jabloní. Do prvního slunečního políbení zbývá sotva krůček. Jak rád bych jej oplatil. Rozehrává se koncert, do této chvíle jen ladícího orchestru života. Toho skutečného. Bez potlesku. Bez opony. První kroky jsou předzvěstí těch posledních. Kdo by na to myslel. Mnohem lepší je vzít štětec do ruky a namalovat na pozadí rozměrného plátna větrný mlýn, posazený do krajiny žlutozeleného šírání se vzdálenně šumícím mořem, schovaným až za obzorem. Obrovské lopatky se roztáčejí. Všichni netrpělivě čekají opodál. Ne však zase natolik, aby se jim jejich gesta rozmazávala do oblohy. Zase jim nakrátko zmizí vrásky z očí. Zase se budou večer chvíli radovat. Kdy jen se to mohlo stát? Tam, kde kdysi stával třínohý stojan, nebylo nic. Tam, kde se opíralo plátno o nerovnou stěnu, nebylo nic. Místo, kde ležela zcela nesmytá paleta spolu se spousty jemných, dlouhých štětců, zelo prázdnotou. Ani plechová nádoba, překypující nespočtem vážně se tvářících, stejně krásně vonících barev, neležela na svém obvyklém místě. Zůstaly jen obrazy minulosti, opuštěné a některé dokončené jen zpola. Hluboký povzdech nad hlubokou malbou. Prsty hledají oporu. Mazlí se s dřevem. Vůně terpentýnu. Šedavý, hýřící hadřík. Kadmiová šmouha. Smím?


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 34		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ziriant)	12.12.2010, 14:45:13

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ziriant)* ze dne 08.12.2010, 20:35:36* Já jsem svého dědečka nikdy nepoznala, ale tím spíš se mě Tvá slova dotýkají. Možná kvůli těm pocitům a možná také díky tomu, že většinu ze svých večerů v životě jsem strávila usínáním právě pod obrazy svého dědečka...

Ziriant)	08.12.2010, 20:35:36

Čím víc Tě čtu, tím víc Tvým dílům přicházím na chuť. ...To jen abych za dnešním čtením zanechala pár slov. Děkuji.


ze dne 11.12.2010, 23:08:51
salvator: Ahoj, je to vzpomínka na mého dědečka. Moc rád maloval a vůbec to byl skvělý člověk. Jsou tam i vzpomínky na místa, která jsem měl tu čest s ním sdílet, i když, bohužel, jen jako dítě. Já také děkuji, Sylvie.

Verbena	08.07.2010, 21:46:12

Škoda, že tady nemůžu vidět co maluješ, bylo by to určitě stejně úžasné jako Tvoje psaní.


ze dne 26.07.2010, 22:42:29
salvator: Já ti moc děkuji a omlouvám se především za svou opožděnou odpověď. Netuším, jak jsi mi mohla uniknout. Mimochodem, stejně jako Šíma o čtyři měsíce dříve. Nevím, skutečně nevím, jestli by se ti mé malby líbily, jelikož vycházejí často z mých vlastních pocitů. Navíc, musím dodat, že obraz o kterém je v podstatě řeč přímo zde, maloval můj děda a já jsem mu vlastně vděčen za to, a velmi rád, že mi přenechal, aniž to mohl tušit, své štětce a hodný kus sám sebe. Přesto mi někdy, ale opravdu jen někdy nějací diváci chybějí. Ani nevím, jestli bych je opravdu chtěl, ale tvé přání mne překvapilo. Jednoho dne se potkáme. A jeden z nás toho druhého osloví. Počítám, že úsměvem, nic jiného mě nenapadá. Příjemné letní večery Ti přeji. D.

Šíma	16.03.2010, 11:20:24

Pěkné, je v tom mnoho (málem až absurdních) obrazů, ale líbilo! Kdo ví, co všechno bylo v tom obrazu namalováno a co zakleto! Vzpomínky? Ztracený čas? Něco, co se už nevrátí? ;-) Líbilo...

Apolenka	26.02.2009, 16:25:04

Mužně nostalgické hledání ztraceného času ... krásné. Jak jsem tě jen mohla na saspi přehlédnout?


ze dne 26.02.2009, 23:52:20
salvator: Díky, díky, dnes je toho na mě nějak moc. Původně jsem chtěl začít s novou povídečkou, ale jaksi nestačím odpovídat na všechny komentíky. S přehlédnutím si hlavu nedělej, já můžu totiž říci klidně totéž. Hlavně, dám si Tě nyní do oblíbených, abych Tě už rozhodně neztratil. Potěšení jest na mé straně.

čuk	12.02.2009, 8:17:07

Vzpomínky a sen. Zakotvení obého do obrazu a paradoxně opět vzpomínka. text je barvitý a má podtext, i symbolický. Hezké poetické vyjadřování, přiláhavé i odlétající do fantazie. Smysl pro detail, který se stává zrcadlem. Vzpomínka někdy říká víc a někdy méně než bývalá tealita. Někdy zmatňuje, někdy zabarvuje oparem nového citu. Čtivě jsi to napsal, výstižně a ne prvoplánově.


ze dne 16.02.2009, 16:33:33
salvator: Dík za publikaci. Moc si toho vážím. Vzpomínek mám dost, tahle je ale jedna z těch hlubších..a osobních. Je dobré, když se člověk může někde takto vyjádřit a zároveň se to i někomu líbí. Potěšení je na mé straně.