|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Pod víkem ::
| V kontejneru člověk najde leccos a nemusí to být nutně mrtvola, může to být něco docela živého... |
| |
|
|
Slunko se líně plazilo nad obzor, jako kdyby se mu dnes na nebe vůbec nechtělo. Světle narůžovělá barva svítání jen pomalu vytlačovala temný noční samet z oblohy. Lehký ranní vánek se proháněl mezi plastovými pytli s odpadky, které se povalovaly na jednom smetišti na okraji neznámého pražského sídliště.
Proužek nesmělého světla pronikl i do jednoho ze zástupu kontejnerů. Prodral se dovnitř a zalechtal kohosi na očním víčku. „Uah...,“ protáhl se dotyčný, ale končetinami brzy narazil na plechovou stěnu. Byla to smůla. Sice si ležel v největším kontejneru široko daleko, ale stejně měl pocit sardinky v konzervě.
V pološeru chvíli pozoroval stále tvrdě spícího spolubydlícího. Byl to takový malý chlapík. Jen strašně dlouhé chlupy, čouhající mu z uší, prozrazovaly, že spáč asi nebude tak úplně člověk. On totiž určitě neměl nic společného s lidskou bytostí, jen vypadal dost podobně. Nebyl to žádný bezdomovec, i když chrápal zamotaný ve vyhozeném koberci, byl to odpadkový elf. Nepřebýval mezi smetím z donucení, smetí mu bylo vlastní. Bez něj by vlastně ani nemohl existovat.
Ten, který už byl vzhůru, se opatrně převalil. Nechtěl dělat hluk. Ale to, co bylo naskládané pod jeho částí prošlapaného koberce, který sloužil jako postel i pohovka najednou, stejně vyloudilo zrádné praskavé zvuky.
Souputník se několikrát převalil a pak otevřel oči. „Brý ráno, Gabrine.“
„Dobroje utro...,“ odpověděl mu první mužík nedbale a posadil se. Hlavou se přitom div nepraštil o zrezivělé víko. Ano, byla to pravda... Kontejner jim opravdu byl trochu malý, třebaže široko daleko většího nebylo. Jejich příbytek neměl ta malá bestiální kolečka a nedal se vysypat do popelářského vozu. Byla to „obří“ nádoba na suť, klestí, nábytek a podobný odpad. Dostatečně důstojné místo pro přebývání dvou odpadkových elfů. Dostatečně nepojízdné a bezpečné před náhlým vysypáním do auta technických služeb.
Ten, kterému spolubydlící říkal Gabrin, zalovil kdesi pod kobercem, který mu byl prostěradlem i dekou. Vytáhl igelitovou tašku, ve které měl schované úlovky ze včerejšího dne. „Daš si, he?, “ obrátil se ke spolubydlícímu.
Chlupatoušatec nahlédl dovnitř. „Teda povim ti, Gabrieli Severinoviči, nebo jak se to vlastně menuješ, že vy Rusáci máte divný chutě. Ale... no..., no...,“ nechával se pomalu zviklávat, „přece jenom bych si tady něco vybral,“ zašátral uvnitř. A střelhbitě vytáhl mírně nazelenalý salám. „Ten pomeranč v kožichu si nech.“
Gabriel mírně nadzvedl huňaté obočí, ale neřekl nic. Byl zvyklý na narážky na svůj východní původ. Stejně tak jako na svou nevybíravost v jídle. Odhrnul si dlouhé hnědé vlasy z čela a vystavil tak na odiv své parádní chlupy v uších. Skoro to vypadalo, jako kdyby mu rohy vyrostly na nesprávných místech.
Sáhl konečně do tašky a vytáhl ten pomeranč. Měl světle šedivý kabátek s občasným zeleným tečkováním. Specialitka šéfkuchaře..., moc se na něj těšil. Labužnicky si prohlédl tu pochutinu. Pak olízl štětinky plísně. Pod nimi už byla lehce našedlá kůra. Zakousl se. Poválel tu chuť na jazyku a blaženě zamlaskal.
Druhý odpadkový elf ho pobaveně sledoval. Bylo zcela jasné, že Gabriel je čistokrevný jedinec svého druhu, vychutnával si věci, ze kterých by jiní měli smrt. Ti ostatní nepořádek vyráběli, Gabriel ho měnil zpátky na přírodní chaos, měl schopnost rozkládat harampádí na znovu použitelné součásti. Všude kolem míst, kde se vyskytoval, odpad mizel a objevoval se přírodní materiál. Dokonce i koberec v kontejneru řídl a místo něj se všude povalovaly chuchvalce bavlny.
Gabriel dál s gustem olizoval jednu vrstvu pomeranče za druhou, jako kdyby to byla smetanová zmrzlina prvotřídní kvality.
Když se dostal na konec ranní hostiny, vytáhl láhev vodky a řádně si z ní přihnul. „Nu, na zdorovje!“
Gabrielův kumpán mu pokynul a pak si láhev také půjčil. Tohle byla zřejmě jediná „potravina“, kterou si museli opravdu koupit. S tím, že by někdo vyhodil láhev vodky do popelnice, se Gabriel ještě nesetkal.
Když pili další kolo na zdraví, znovu to pod nimi zapraskalo. Stejně, jako když se Gabriel převaloval nebo hledal jídlo.
Nevšímali si toho a blaženě nasávali dál. Před další poutí za živobytím v popelnicích se museli trochu posilnit. A tak jim ušlo, že praskání se pomalu mění v praštění.
Najednou se ocitli o tři metry níž. Ani nevěděli, jak se to stalo. Jasné bylo jen to, že víko jejich kontejneru bylo nyní proklatě vysoko. A také to, že seděli v nějaké šachtě nacpané trubkami a kabely nejrůznějšího druhu. Někde nahoře byl jejich příbytek, momentálně s dírou ve dně. A otvor, kterým se propadli dolů, jevil jasné známky ohnívání a rozkladu typického pro působení odpadkových elfů. Kus kontejneru, navážka a stěna kolektoru uloženého v zemi, to všechno prostě zmizelo.
„Gabrine,“ řekl druhý elf odevzdaně, „už sme zase bezďáci. Takovej krásnej kutloch a vydržel jenom půl roku... Nemůžeš říct těm svejm čistokrevnejm schopnostem, aby nám už neničily střechu nad hlavou?“
Gabriel pomalu vstal a zvedl svůj černý metalistický kabát z hromady trosek. „Skoreje bych řek, že bysme imeli vypadnout. Asi sem vinoval avariju...“ Pouzdra kabelů kolem se začala rozkládat a vyletovaly z nich jiskřičky...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 15 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 38 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
