» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Charakter člověka je jeho osudem."

Hérakleitos

počet přístupů: 2141222

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Balada o těhotné dívce ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Balady našich dnů

Miro Sparkus	publikováno: 18.01.2009, 18:09

Ze sbírky: "Balady našich dnů"


	Balada o těhotné dívce Mladé děvče bledší než čerstvý sníh, z těžkými povzdechy na lůžku leží, vzít dítěti právo žít prý byl by hřích, jak sama skončí – na tom nezáleží. „Dítě milé, zavolám ti lékaře“, radí stará bába nesoucí vodu v lavoru, okolo pasu v bílé zástěře, s šátkem starým v kostkovaném vzoru. „Ne, prosím, doktora ne, jsem moc mladá, dítě by mi vzal, mé dítě, od Boha darované, odnesl by, aniž mi ho ukázal.“ „A co rodiče, kde ti jsou?“ „To oni z domu mne vyhnali, že tu ostudu se mnou neponesou, na výběr mi nedali“ „Za ostudu nový život považují, roků šestnáct je prý příliš málo, snad tak všichni rodiče uvažují, však i roků dvacet málo by se zdálo.“ „Ale co otec díděte, kde je Vás prosím?“ „Ten zklamal mne ze všech nejvíce, utekl, když zvěděl, že život v sobě nosím, jedno srdce má prý v těle tlouci, ne více! *** „Už to začíná, dítě přichází!“ „Buďte nyní silná jako skála, ještě jednou, tlačte, už moc neschází. Hlavička! Ach ne, právem jsem se obávala.“ „Čeho? Co je sním? Tak mluvte! Je zdráv? Proč nepláče!?“ „Prosím vás, teď zvláště silná buďte, vaše dítě, bohužel – je to umrlče“ Slzy z očí po tváři dívce stékají, k prsoum tiskne chlapce mrtvého. „Dítě mé, však se naše duše brzy setkají, nenechám tě dlouho samotného“ Víčka dolů jí spadla, mrtvé dítě pevně k hrudi sevřela, ta naposledy lehce zvadla, a tak tiše zemřela.


celkové hodnocení autora: 84.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.4		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 16		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Calimë	30.01.2009, 9:29:23

Mně se ta myšlenka náhodou líbí :-) Je tam sice pár chybek, ale nad těmi se snad dá přivřít oko. Ale už tak moc ne nad rytmem. A taky mě velmi zaskočil patvar "k prsoum".


ze dne 04.02.2009, 6:12:54
Miro Sparkus: To je skutečně patvar, o tom žádná. Tahle báseň mě po vložení dost zlobí. Pořád si nějak neuvědomuji, že zde je dodatečné editování nemožné... ale děkuji za upozornění...

Karmina	20.01.2009, 12:13:00

Podle mě to není špatné. Je to smutné a hezké :-)

Kaileen	19.01.2009, 13:44:37

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen* ze dne 18.01.2009, 18:42:18* No jo, tak jsme se oba zasmáli :-) Vždyť jsem tam proto dala smajla, že jsem tušila, že něco nevidím. Právě jsi odhalil moje slabiny. No nic, nebudu se vykecávat, co se mi líbilo a co ne už jsem ti řekla, nemá smysl to natahovat. Hodně inspirace pro příští text.

Tracy Harper	19.01.2009, 10:09:34

Odpověď na příspěvek od uživatele: Tracy Harper* ze dne 18.01.2009, 18:52:18* To ne, ale tohle na mě bylo trochu moc přecitlivělý, sorry.


ze dne 19.01.2009, 10:30:24
Miro Sparkus: Jo, když se to řekne takhle, tak dobrý. To je osobní sdělení, jak to na čtenáře působilo. Nikoli strojené sdělení o tom, co v básni "asi" je. =)

Tracy Harper	18.01.2009, 18:52:18

No, ty rýmy jsou někdy dost primitivní a ano, možná až násilně tvořené. A je to až skoro kýč, jak z řecké tragédie.


ze dne 19.01.2009, 10:07:42
Miro Sparkus: To balady bývají o primitivních rýmech. A kýč, no ano, samozřejmě. Ale to protože kýč je apel na city čtenáře. Jsem rád, že si ho bylo aspoň povšimnuto, i když jeho pohrdáním se jen utvrzuji vtom, že čtenáři dnes asi hledají v básních jiné věci než myšlenku a cit... hlavně ten rytmus a nejoriginálnější rýmy... pak se každá blbost stává skvostem...

Kaileen	18.01.2009, 18:42:18

Balady mám ráda, ale tady by to chtělo trochu si pohrát s rytmem, místy i některé rýmy jako bys tam vsunul násilím. Jinak ale se mi líbí forma dialogu. P.S. z (S) těžkými povzdechy? :-)


ze dne 19.01.2009, 10:04:12
Miro Sparkus: Jojo, určitě s. Malá chybka. Ale mě spíš přijde úsměvné, že jsi si všimla chyby v pádu, ale naprosté mluvnické hovadiny v podobě slova "díděte" v šesté strofě ne...

čuk	18.01.2009, 18:07:53

POřád se držíš svého stylu. k tomu už nelze co dodat. Tady je balada dějová, končící tragédií. Ale spíš je to zmapování jedné z běžných tragédií, které se občas dějí. Jsou to vlastně dva odlišné tragedie, řekl bych dosti běžné, jejichž spojení vzniká zdvojená čerň. Ale pořád mi nesedí onen veršovaný styl á la předminulé století. Tím se ztrácí účinnost, vypadá text strojeně, jako veršovánka snad neslučitelná s obsahem. A když připočteme většinou drásající rým Bohužel mi to opět připomíná Erbena, ale ten tam měl pointy lepší.


ze dne 19.01.2009, 14:09:52
Miro Sparkus: No dobrá, ale bylo řečeno, že jsou to běžné tragédie. Nevím jak je to přesně míněno. Jeslti v literatuře, nebo ve skutečném životě. Ale ani jedno bych asi neoznačil jako "běžnou" tragedii... A Wolkera pochopitelně znám, ale zrovna jeho styl mi dvakrát nesedí. Asi nejznámější Těžká hodina je vskutku pěkná báseň, ale zbytek z té sbírky se aspoň mě osobně četlo poněkud těžkopádně. A že forma často zastíní obsah. To je pravda, ale to už není až tak v rukou autora. Buď je forma originální a tím pádem zvláštní a moc přitahující pozornost, nebo je naopak moc obyčejná a příběh tím ztrácí na síle. Anebo je prostě dobře, ale někomu nesedí rýmování typu a,b,a,b... jinému nesedí volný verš... to se nedá ovlivnit. V tomhle ohledu je nemožné napsat dokonalou báseň. Na každé se dá najít to, co zrovna nemá. A to je podle mě tady na sapsi občas škoda. Hodně se tu (teda aspoň u mě) hledá to, co v básní není a co mohlo být jinak, namísto toho, aby se zamýšlelo nad tím, co je psáno a proč je to psáno, tak jak je to psáno. Jednoduše řečeno. Tady celkem vymizelo "Co tím chtěl básník říci" a nahrazuje se to "Co vlastně básník neřekl a jak"... Ale konec debaty, necháme to na další díla. Pak tu vzniká hrozný spam a komentáře naprosto už totálně zastíní samotné dílo... =)...


ze dne 19.01.2009, 11:27:32
čuk: MIro, já jsem ale do komentu nenapsal, že je to hloupý příběh o ubohé tragedii!


ze dne 19.01.2009, 11:22:44
čuk: Miro, zapomněl jsem pochválit tvůj etický přístup a snahu burcovat svědomí. Forma ale oslabuje jeho dosah a bohužel upoutává víc než obsah. Uvidíš co ostatní čtenáři, já podobné případy mám v povědomí a jsem již životem dost zotrlen. Máš pravdu, že na rozdíl od znalců literatury je postmoderní poezie zase až příliš nesrozumitelná a o etice by se mnohdy dalo pochybovat. Mám dojem, že Wolker napsal baladu s podobným námětem, ale ten měl opravdu osobitý styl ( a přece ne vždy působil).


ze dne 19.01.2009, 10:00:33
Miro Sparkus: Teď jen k vám (čuk). Já se nedržím žádného svého stylu. Já se držím stylu, který jsem si určil pro tuto sbírku. Stejně jako "Uvadlá květena" měla svůj styl, tak i tahle má svůj styl. Další sbírka bude mít zase jiný styl. Ale já žádný nemám. Ve dvaceti letech mít styl, od kterého je člověk neschopen se odpoutat je podle mě hloupost a škoda. Zkouším různé věci, až jich budu mít za sebou dost, třeba se mi nějaký styl vytříbí, ale teď ho zatím nemám. A ještě. Zase ten Erben. No co jsem říkal? Proto jsem napsal několik balad lyrických. Chtěl jsem je zkusit, ale zároveň mě rozčilovalo neustále někde číst, že to připomíná Erbena, nebo dokonce že ho kopíruju. Ale to je jenom tím, že lidé si pod baladou nepředstaví nikoho jiného. Třeba zrovna tahle báseň vznikla na popud Jana Nerudy - Balady a romance... inspirativní sbírka, i když je z minulého století...


ze dne 19.01.2009, 9:53:30
Miro Sparkus: Jo tak na to už není slov. Když píšu moderně, je mi vytýkáno, že na baladu je to až moc moderně psáno. Když se udržím u jednoduché, prosté formy (jak se tady pohrdavě říká, jak z minulého století - a propó, že už je století pryč, neznamená, že se má psát jinak. Dle mého názoru je dnešní "moderní" tvorba víc než chabá), tak je mi zase vytýkáno, že je to moc staré a strojené. Když píšu lyrickou baladu, je mi vytýkáno, že balada ma být epická. A když napíšu epickou báseň, tak je to jen hloupý příběh o ubohé tragédii. Šestnáctiletá holka umře při porodu i se svým dítětem jen kvůli přístupu rodičů - no jo, hloupá tragédie. To se holt děje, ale co s tím. Raději psát moderní básně bez obsahu s nic neříkajícími metaforami a nebo s naprosto špatně zvládnutým volným veršem... hlavně, když to má rytmus... (pro kritiky obhájců kritik - nekopu kolem sebe, pouze vyjadřuji svůj názor)