|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Mý vánoce ::
 OH |
publikováno: 19.01.2009, 5:57
|
| Taková raubírna, utopená v jetý interpunkci - díky za upozornění na pravopi. chyby. |
| |
|
|
„Abys taky něco o těch vánocich udělal, když...“ slyšim a musím to uznat, a tak jdu a vytahuju až z tý nejhořejší skříně krabice se vším tím bordelem a zase vzpomínám na tu krásnou a drobounkou s průhlednou rtěnkou a podivně ruským jménem, která říkala, že maj doma stromek fakt ozdobenej křížalama a ořechama a slaměnejma potvůrkama.
Ale já na ten křivej stromek, co stojí v rohu, musim navěšet odporný lesklý ozdoby a bůh ví, jaký jiný fujtajbl vánoční pitomosti. Zapínám si k tomu radio a ten podlejzavej pop mně hází do vzpomínek a já chtě nechtě zase myslím na všecky ty lidi v mým životě, který mi říkali, že jim můžu věřit a na to všecko, co z toho pošlo.
Trochu mi z toho jde mráz po zádech, ale řikám si, že jsem to měl odpískaný už na začátku, a taky možná proto mi upadnou ty barevný žárovky na tu naši novou plovoucí a zhasnou.
Ale nenadávám a jak hledám tu prasklou, myslím při nějaký nablejskaný písničce na tu z práce, která na vánoční stromek neuvidí, která už nevidí vůbec na nic, ale stejně si tenkrát chtěla šáhnout, a taky šáhla, když jsem se vedle ní slůnil o pauze na terase, což je první věc, který se o tom vánočním dnu zasměju. A hnedle si vzpomenu, jak jsem se rval v práci na podlaze s tou, co se narodila pro muj Nikon a co chtěla k vánocum samopal z Army krámu ve městě.
Oba jsme se smáli do tý chvíle, kdy mě kolenem kopla do ksiftu a pak se zahrabala do papírovejch krabic pod stolem a když jsem se jí ptal, co to tam jako vyvádí, řekla, že je tam klid a že jí bylo na jaře dvacet.
Pak se přistihnu, jak koukám z okna a tam ten sníh všude a já ho tam přímo vidim, jak vychází z domova důchodců do města vysomrovat nějaký to cígo a hnedle je mi jasný, že i když jsem šéfový slíbil, že mu už na cigarety nepůjčim, tak bych mu nepůjčil, ale dal, protože si ještě móc dobře pamatuju, jaká je to votročina, jak jeden stejně nevyškemrá tolik, aby je nevykouřil, než dojde domu, kde zas může jen sedět a koukat do zdi.
Pokejvu si hlavou a když vytahuju krabici s těma třpytivejma koulema, slibuju si, že je pověsim tak, jak jsem to viděl v Marketu, protože jinak by zase návštěvy stály před stromkem mlčky a jeden po druhým by se nechápavě otáčeli a mně by zase bylo trapně. To mi připomene tu s kaštanovomahagonovomedovejmaejma vláskama a její oblíbenou větu: „A co je na světě spravedlivý, prosim tě. ...no to mi teda řekni...“
Ty třpytivý barvy mi připomenou psaníčka rovnou do hajzlu a kandelábry, co se tenkrát ohejbaly skoro až k zemi a ten šílenej výlet do toho přístavu na severu a protože já jsem člověk odjakživa hororovej, vzpomínky mi hnedka sklouznou na půlmetrovej nos profesora, na tu povídku Tulák na molu za noci bez domova a na školní lavici, na který jsem měl ruce, ale bál jsem se na ni podívat, protože jsem věřil, že je ze schnilýho masa, ale to už svý myšlenky radši stáčím k jejímu krásnýmu tělu a přistihuju se, jak přejíždím prstama po tom lesku a třpytu ozdob a jsem najednou docela šťastnej, ačkoliv si zase rychle vzpomenu na něj a na ty ostatní a všecko je zase šedivý jako prve...
Ty příšerný třásničkový řetězy schovávám do skříně dolu mezi termosky, rozhodnutej říct, že se ztratily a vytahuju ze dna krabice dvě šišky a jednu malinkatou slaměnou hvězdu, ale to už na všecko rezignuju, jsem doma sám, a tak za chvíli u vánočního stromku zní Nevermind a mně hlavou letěj všecky ty dávný roky poznamenaný rytmem týhle, teď už doslova roztřískaný, kazety.
Když rozmotávám ty potvorný drátky na věšení ozdob, přímo ho vidím, jak mi celej štastnej říká, že ho našli v Seattlu s provrtanou kulkou v hlavě a taky tam vidim sebe a je mi jasný, že i když móc slušně, tak jsem přesto byl spíš ve znamení Psího vojska a to už bylo zle, ale broukám si tu mou tehdejší hymnu i když teď už trochu nahořkle: „Nemám ani na tramvaj a není jaksi na místě, že bych se z toho vyhrabal. Pučil jsem si pětistovku a vod výčepu k báru jsem jí mezi prstama, promněnil v mlžnou pá...“
Pak nad tím vším s představou mejch zvolna, či zprudka bohatnoucích spolužáků s vilama, bazénama a krásnejma manželkama mávám rukou a sebemrskačsky vytahuju ze skříně ty třásničkový řetězy, o kterejch se už jako skorotřicetiletá skorosocka neodvažuju, najednou celej asketickej, ani pomyslet, že jsou hnusný.
Ale to mě už při věšení všech těch potvorností napadá, jak tráví vánoce on a hned si vzpomenu na jeho řeči.
„...ičovole, takhle velký a všecko z nerezu, hele víš, co je to kokila? No vona, pičovole, ségra do něj byla uplně udělaná, von ji vzal na tu jejich vjetnamskou ubytovnu a nechal ji tam, čovole, a šel hrát karty a vona, prej tam po ni lezly švábi, no teď ji vyhodily z práce... Víš, pičovole, já teď živim celou rodinu, takovej sem... Ale ségry dítě, pičovole, Lubošek, víš, ičovole, von má z jedný nohy vod narození pod kolenem takovou jako bouli s takovým jako pahejlem... Ale já mám zase tu epilepsii, čovole, ale na úřadě mi říkali, že ještě půl roku a budu zdravej a to je dobrý, né?“
A zase mi lezou na mysl černý křídla nějakýho trapnýho a otřepanýho anděla z nějakýho klipu, ale hnedle tam vidim sedět sebe, jak koukám do podlahy a odpovídám mu: „No jasně, supr...“
Ale trochu musim zatínat zuby, protože jsem mluvil s mystryněj a už vim, že má padáka.
Ale radši se snažim myslet na ni a na její krásný tělo a na to, jak a s čím ji zase vyfotim, minule s tim rezavým železem to bylo super i když mě napadá, jestli náhodou nemělo představovat mě a když plánuju další nasvícení a vůbec všecko, najednou mě tak nějak cosi dochází.
Že tenhle muj vánoční myšlenkovej bengál a zároveň rekapitulace asi bude to vánoční Myslet na ty, co nejsou s náma a celej překvapenej a jaksi zaskočenej stojim před ustrojeným vánočním stromkem, kterej mi najednou připadá nějak magickej a kterej má uplně nahoře tu malou slaměnou hvězdičku a je mi jasný, že v týhle půlhodině jsem si odbyl sakumprásk celý vánoce a že to bylo fér a se vší parádou a jak nejlíp jsem uměl...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 35 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 52 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
