obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915546 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5772 autorů a 391780 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Bylinkářka - část první ::

 autor Lenka publikováno: 24.01.2009, 23:06  
A teď se zatouláme do světa fantazie a pohádek.
 

„Otče, vojáci, blíží se,“ vykřikla znenadání mladší dcera zdejšího lékaře, Magdalena. Ten se zhrozil. Mohli sem přijít kvůli ní, kvůli jeho dceři? Nikdy neměl dovolit, aby se učila u staré Bylinkářky. Ale už se stalo.
Když mu poprvé došlo, jak by to mohlo být nebezpečné, začali utíkat. Stěhovali se z místa na místo, putovali zemí, pomáhali nemocným. To byl také hlavní důvod, proč ji tehdy dal do učení. Chtěl, aby jeho rodina byla tou nejlepší v léčení nemocných, ale jakou cenu za to musí platit si uvědomil příliš pozdě.
„Magdo, utíkej, když tě tu…“ zarazil se. Ale to přece nemůže být kvůli ní. To je příliš mnoho vojáků, a navíc ze všech stran. Mezi stromy se už začali vynořovat muži. „Ó bože, to ne!“ vykřikla starší sestra. „Utíkejte!“ poručil otec, ale bylo skoro pozdě. Tři armády je obklíčily. Jedna patřila jejich hraběti, druhá, která jela s ním po boku byla sousedního vládce, a tu třetí zatím neviděli. Co se to tu děje?
„Chytněte je!“ rozkázal hrabě této země, když mu oznámili, že ve zřícenině žijí lidé. Nijak ho totiž nerozrušila přijíždějící armáda princezny, kterou unesl. Věděl, že je ve výhodě, nikdy by na něj nezaútočila, když Ji má.
„Pane, princezna utekla!“ Donesl zprávu jeden z vojáků. Už ovšem nestačil říci, že se to stalo předešlý den večer. „Okamžitě ji najděte! Nikdo mi nepřekazí mé plány.“ Voják se zamyslel, nemůže říct, že na to přišli až tak pozdě. To by ho stálo hlavu. „A co s těmi lidmi, co…“ „Ty mi přiveďte! To jsem snad už řekl!“
Magdaléna utíkala, ale náhle si uvědomila, že se dostala zpátky k jejich starému domu, tedy spíše k rozpadlému hradu. Vojáci jí byli v patách a ona neměla kam utéci. Rozhodla se, že se schová v tajné místnosti, to byla její poslední naděje.
Vběhla dovnitř a utíkala a utíkala. Nedokázala se rozhlédnout, vnímal jen cestu k tajné místnosti. Už byla u ní. Bude v bezpečí. Otevřela dveře, stačí už jen… Některý z vojáků musel být těsně za ní, neboť vsunul nohu mezi dveře, a poté je úplně otevřel. Magdalena odcouvala na konec místnosti, ale moc dobře věděla, že to nemá smysl, byla v pasti. Nebylo úniku.
Tohle nebyl obyčejný voják, uvědomila si i přes svou stoupající hrůzu. To byl… dál se ve svých myšlenkách nedostala, neboť muž ji chytl za ruce a políbil. Byla tak vyděšená, že se nedokázala zprvu ani bránit. „Néé, nechte… pusťte,“ podařilo se jí vyslovit, ale protesty byly úplně zbytečné, pokračoval. V tu chvíli uslyšela hlasy blížící se sem. Rozplakala se, ale na víc se už nezmohla. Muž kupodivu přestal a jen ji chytl za ruce. Přitom poručil: „Mlč!“
Muži vešli do místnosti. Rozplakala se ještě víc. „Pane, armády se vydaly za princeznou, utekla. Hrabě řekl, že máte přijít za ním, aby vám poděkoval za pomoc…“ Najednou se zarazil, jako by si teprve teď všiml dívky, kterou jeho pán svíral. „Máme ji…“ „Ne. Já si s ní poradím.“ Hned po těchto slovech vykročil směrem ke dveřím a Magdě nezbývalo nic jiného, než ho následovat.
Venku před hloučkem mužů jí zašeptal: „Buď hodná a nic se ti nestane.“ Ona však už skoro nevnímala. Co se s ní stane? A navíc, právě poznala, že jeden z mužů ve skupince je její hrabě. Jestli ji pozná, bude ráda, když z ní udělají jen vězenkyni.
„Hrabě, vidím, že jste chytil naši… je docela hezká, že?“ Muž, co ji držel přikývl. Takže je to také hrabě, asi ze sousední země. Její hrabě se však dále věnoval jinému muži. „Jak jsem řekl, jsem moc vděčný za pomoc. A to vám i vašemu švagrovi.“ Více už neslyšela, takže ji nepoznal. Vlastně proč, vždyť ji viděl jen jednou. Neví, kdo je, vydechla si.
Najednou si uvědomila, že je tu jen s hrabětem, který ji držel, a s hrabětem této země. Ten se zeptal: „Kdo jsi, jedna z těch potulných… ne to asi ne. Tak kdo jsi?“ Podívala se na něj, a poté na muže za ní, co jen má říci. Věděla, že pravdu nesmí, to by ji stálo život a zřejmě i její sestru a otce, pokud je také chytili.
„Odpověz!“ „Já jsem… bydleli jsme tu… s… jen s otcem…“ říkal trhaně. Hrabě se obrátil k jejímu vězniteli. „Tobě se líbí, tak si ji nech. Ber to jako dárek za pomoc, Edgare. Ostatně má vězení jsou už dost plná.“ On na to něco odpověděl, ale to ona nevnímala. ;Tobě se líbí, tak si ji nech. Ber to jako dárek za pomoc, Edgare; Ta věta se jí v mysli pořád opakovala.
Probrala se, až když se v okolí začaly ozývat nebezpečné zvuky. Další armáda. To ne. Všichni ardenští vojáci, vojáci této země, kterých bylo najednou mnohem více, než když se rozhlížela naposledy, začali nasedat na koně a utíkat.
Celá barmská armáda se však ani nehnula. Jen její věznitel zamířil ke vchodu do starého hradu. Ona musela za ním, držel ji moc pevně. „Jestli nechceš, aby s ti něco stalo, zůstaneš hezky tady. Mám tu dost mužů na to, aby tě našli.“ Přitom ji pustil. Ona se chtěla i přesto dát na útěk. Muž ji chytl.
„Tak to by nešlo. Děvče, přemýšlej. Teď tě nemůžu držet a provaz tu nemám. Podívej se na mě a poslouchej! Nechci tě svěřit do rukou některého z mých mužů, to by pro tebe nemuselo dopadnou dobře, nebo by se ti to spíš nemuselo líbit.“ Chvíli se na něj jen dívala, proč se o ni tak stará? „Pane… zůstanu tu,“ slíbila. Odešel, opravdu ji tu nechal bez dozoru. Chtěla zase utíkat, ale nešlo to, dala slovo, že zůstane.
Přešla jen k oknu a snažila se zaslechnou, co se tam děje. Uslyšela ženský hlas. „Hrabě Edgare, nepřišel na to, že jste mi pomohl vy?“ „Princezno, co tu děláte, mohl by se vrátit, vidím, že tu máte armádu, ale…“ „Edgare, tak se přece s ženou nemluví,“ okřikl ho asi jeho švagr, usoudila podle hlasu. „Princezno, ještě jednou se omlouváme, kdybychom věděli, že vás unesl, nikdy bychom vás nepomáhali hledat.“ „To nic. Vím, že vy byste se nikdy vědomě nezapletli do takového…“
Její slova byla přerušena dusotem koní, další vojsko, to snad není možné. „Princezno, říkali jsme vám, že nás sledovala armáda sousedního krále. Zřejmě překročili i hranice, co máme dělat?“ „Nic.“ Dál Magdalena slyšela jen dusot koní, který se zarazil několik metrů od hradu. Co se teď stane. Tři armády minimálně o sto padesáti mužích.
Právě přijíždějící armáda měla modrou vlajku, to znamená, že je ze sousední země, ale co tu dělá? Vlajka, kterou držel muž po princeznině pravici byla bílá se zlatým slunce, ta patřila Bílé zemi. A muž, co ji držel, i jeho švagr mají na plášti znak Barmy.
Neschylovalo se tu však k boji, na to všichni muži byli příliš klidní. Muž v čele armády Modrého království sesedl z koně a pomalu vykročil ke skupince, kde stál hrabě Edgar. „Můžete mi vysvětlit, proč armáda Bílé země projela mou zemí?“ … „Odpusťte, ale byla jsem unesena a nejkratší cesta byla přes vaši zem.“ … Slyšela jen útržky ale to jí stačilo, aby pochopila.
Jejich hrabě se rozhodl zmocnit přes princeznu její země. Proto ji unesl, ale jí se podařilo utéci. Poprosil tedy svého souseda, hraběte barmského, aby mu pomohl najít ji. Samozřejmě pod falešnou záminkou, předstíral, že je to jeho snoubenka. Po několika dnech ji opravdu chytili, ale hraběti Edgarovi se to nezdálo. Zjistil, jak je to doopravdy, a oznámil to svému švagrovi. Ten poslal posla k princeznině armádě. Princezna několik hodin nato zase utekla, s pomocí hraběte Edgara…


 celkové hodnocení autora: 73.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 63 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 agelast 24.01.2009, 23:06:40 Odpovědět 
   Část první, ale hádám, že s Kuchařkou to nějak provázané bude. Vysvětlilo by se tím alespoň, že jsem byl při čtení celkem slušně zmatený… K příběhu tedy jen stručně, charakterizovala jsi ho ostatně sama: pohádkový (pro mě to tu znamená spíš ‚únikový‘, se všemi neduhy, které to s sebou nese) a fantasijní tak napůl (v tom smyslu, že svět to skutečně tak či onak fantasijní bude, ale příběh samotný se až příliš drží typických klišé a nic skutečně originálního zatím nepřináší)… Ale raději tedy k formě.

Důležité je, že nesmíš nechat čtenáře pochybovat, nedávat mu důvod, aby se při čtení zastavil a řekl si: to je nějaká blbost. Bez ohledu na to, jestli to blbost je, nebo není… Jinak řečeno: reálie příběhu mohou v ledasčem odporovat našim zkušenostem, pokud to ale dovedeš podat. Já se při čtení zastavoval poměrně často a většinou šlo právě o chyby ve vyprávění.
Obecně platí, že podrobnosti zvyšují důvěryhodnost. Občasné vysvětlující komentáře zrovna tak. Těch způsobů je spousta a pokud budeš při čtení knih dávat pozor, pochytíš je. Pochopitelně ale i tady platí, že nic se nemá přehánět… Ale abych byl trochu konkrétní:

„Magdaléna utíkala, ale náhle si uvědomila, že se dostala zpátky k jejich starému domu, tedy spíše k rozpadlému hradu.“
- snažím si to představit, ale nejde to – málo informací o prostoru, kde se příběh odehrává, takže mi připadá nepravděpodobné, že by se Magdaléna při útěku otočila v podstatě o 180°…

„Přitom ji pustil. Ona se chtěla i přesto dát na útěk. Muž ji chytl.“
- myšlenka na útěk je v takové situaci dost nesmyslná, chtělo by to alespoň nějaký krátký exkurs do Magdaleniny hlavy, abychom mohli pochopit, co ji k tomu vedlo… a aby nám to pak nepřišlo tak nesmyslné

Výslednému dojmu nepřidá ani zmatečnost vyprávění, zkus nechat text pár týdnů odležet a pak se k němu vrátit. Sama pak zřejmě uvidíš, že za slova by se většinou dala poskládat jinak, plynuleji, srozumitelněji a zároveň efektivněji.
S tím pak souvisí i věty zbytečně víceznačné:
„…to by ji stálo život a zřejmě i její sestru a otce, pokud je také chytili.“ – ona se ta věta dá číst i tak, že by to Magdalénu stálo život, sestru a otce, což pravděpodobně nebylo záměrem. Pomůže interpunkční znaménko nebo změněný slovosled…

Dalo by se mluvit i o logických chybách (armáda o sto padesáti mužích…), ale myslím, že pro tentokrát toho bylo až až. Hlavně hodně číst, všímat si a trénovat. Tak přeji hodně zdaru v dalším snažení…
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
NEBE
Danny Jé
Istrie - Posled...
Trenz
Synchronizace (...
ukex
obr
obr obr obr
obr

Co skýtá
Jiří Ondra JL"
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr