obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915782 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392930 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Venkov ::

 autor Thaddeus Colman publikováno: 21.01.2009, 3:51  
Záhady jsou prostě záhady.
 

Na verandě sedělo pět lidí, bylo slunečné odpoledno – občas sice nepříjemně studeně zafoukalo, ale jinak bylo i teplo. Končilo léto. Jeden muž si četl noviny, jeho manželka popíjela vedle něj kávu, stejně jako zbylí přísedící.
„Někomu se prý podařilo skřízit husu s kachnou a buchví s čím ještě.“ poznamená muž s novinami.
„O tom jsem již slyšel, to to dávají do novin až teď?“ podiví se muž sedící úplně vlevo, asi čtyřicetiletý, čerstvě rozvedený pán s knírkem. Je vysoké postavy, s protáhlou tváří a s úsečným hlasem. Ještě před pár lety pro zdůraznění své vážnosti nosil brýle, dnes už ale vyšly z módy a tak je zase zandal do pouzdra a schoval v šuplíku.
„Kachna a husa? Jak to může tak vypadat?“ udiveně zakroutí hlavou paní sedící jako druhá zleva, hned vedle pána s knírkem. V mládí asi bývala celkem pohledná, dnes na ní však bylo poznat pár kilogramů navíc. Rýsoval se náznak dvojité brady a štíhlý pas byl dávnou minulostí.
„Píší tu, že díky nějakému novému postupu tihle tvorové odolní vůči chorobám a mají dobré maso. To jsou mi ale novoty. Co si o tom myslíš, drahá?“ zeptal se ženy vedle sebe.
„Co já bych nad tím přemýšlela, Alfrede, nám tu stačí husy, kachny zase na rybníku a hlavně když v tom máme jasno.“
„Co si to kupuješ za noviny, vždyť to už je objev starý pomalu jak Amerika.“ odtuší opět pán s knírkem.
Rozhovor se pomalu odvýjí dál, slunce putuje k západu a stíny venkovského stavení se prodlužují. Dům stojí u nepříliš dobré asfaltové cesty, tu hrbol, tu díra. Za domem je zahrada, kde paní domu roste pro potěšení i pro užitek vše možné od angreštu po zelí. Za zahradou je velké pole, na jeho konci les a u lesa dům.
Kolem domu malá zahrádka a kolem zahrádky plot ze starých prken. Zahrádka nebyla nejvíce upravená, ale přece jen bylo znát, že občas někdo sem tam rýpne a trávu poseče.
„A kdo tam teď vůbec bydlí?“ chce vědět tlustší paní, „nevíš Alfrede?“
„Nikdo,“ broukne Alfred, „nebo o tom nevím. Po cestě tam nikdo nejezdí ani nechodí.“
„Někdo tam musí bydlet,“ řekne důrazně pán úplně vlevo. „Kdo by tam jinak sekal trávu?“
Alfred jen pokrčí rameny a začte se do novin. O kousek dál, u lesa, se rozevřou dveře u chalupy. Nejdříve pomalu, potom trochu rychleji, pak úplně. Pak se už nic nestane. Někde něco zavrže, možná jen stromy, jak zafoukal vítr. Zafouká znovu a dveře se pomalu zavřou.
„Nelíbí se mi, když vedle nás bydlí někdo koho neznám,“ praví paní sedící vedle Alfreda.
„Ale Doro, přece nevíme, jestli tam někdo bydlí,“ uklidňuje muž svou manželku.
„A tráva se seká sama.“ ušklíbne se muž s knírkem, „Jednu takovou zahradu, prosím a trávu chci dlouhou přesně dvaatřicet milimetrů.“
„A ještě se mi, muži, nelíbí, že tam chodí krást kluci z vesnice fošny z plotu, podezřele jich tam ubývá.“
„Opravdu?“ zeptá se muž a znovu se začte do novin. Zrovna když se pátý muž, ten který dosud nepromluvil, nadechoval, aby konečně něco řekl, utkvěl mu zrak na příjezdové cestě. Zapomněl co chtěl předtím říct a oznámil: „Někdo k vám jede.“
Všichni rázem začali koukat.
„Je černé.“ řekl Alfred.
„Ano, samozřejmě, černé! A asi dost drahé,“ pravil štíhlý muž s knírkem.
„Zastavuje!“ vykřikla Dora.
„Vy čekáte návštěvu?“ podivila se tlustší paní.
„Ne, ovšem, že ne.“ řekl Alfred a položil noviny.
Z auta vyskočil malý mužíček, oblečený v tmavém obleku, s jasně svítící pleší na hlavě.
„Vy jste Pavlíkovi?“ zakřičel na společnost sedící na verandě.
„Dobrý den,“ ujal se slova hostitel, trochu vyveden z míry „neznám žádné Pavlíkovi.“
„Opravdu?“ zakřičel zpátky, „A je tu poblíž ještě nějaký barák?“
„Nu, když pojede po cestě dál, tak k jednomu dojedete. Tam ale...“
Nestihl větu dopovědět, protože muž rychle naskočil do vozu a v mžiku byl pryč.
„Kdo to asi byl?“ zavrtěl hlavou Alfred.
„Dal byste si ještě někdo něco,“ zeptala se Dora po chvíli ticha.
„Ne, kdepak, děkuji, už budu muset jet,“ loučila se silnější dáma.
„Jestli bych směl poprosit ještě o sklenku vody,“ požádal mlčenlivý host.
Dora odběhla a za chvíli se vrátila i s vodou.
„Ten pán v černém autě už zase odjel?“ ptala se, sotva si sedla.
„Ne, neprojížděl tu znova, to bychom si ho přece všimli!“ vyrazil ze sebe pán s knírkem.
„To je zvláštní, koukala jsem se z okna a u domu nestojí.“
Mezitím už se paní se všemi rozloučila, prohlásila, že tu je opravdu pěkně a odjela.
„Byl jsem se podívat, jestli tam to auto vskutku nestojí,“ promluvil zmateným hlasem Alfred, „a asi bych si měl pořídit brýle. Já na tu dálku nevidím už ani tu chalupu.“


 celkové hodnocení autora: 91.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 4.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 38 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Stella 22.01.2009, 19:02:16 Odpovědět 
   Mně se to náhodou líbilo. Takové nic nedělání. Typické prázdné kybicování u piva a čtení novin. Prostě slovy vyjádřená pohoda. Připomnělo mi to "Rozmarné léto."
 DaNdÝ 21.01.2009, 23:32:11 Odpovědět 
   venkov... esli bylo i účelem vzbudit takovou tu venkovskou nudu a žádnost, kdy i banální záhada, ano pravda dyby snad aspoň banální, tahle byla trochu nesmyslná žejo, bez vysvětlení to by zas nebyla záhada i prostě beze smyslu... kde sem to .. jo! Kdyby tohle všechno byl účel, tak je trochu riskantní, že i ta povídka bude taková jakože nudná až žádná, tak mi přijde, žel bohu
 Kaileen 21.01.2009, 15:43:42 Odpovědět 
   Mně ten chaos zase držel ve střehu, no. Nevím, jak jinak to říct. Na tak tvrdou známku bych to neviděla. Mně se líbilo, jak se celou dobu nic nedělo, takové klasické klidné důchodcovské odpoledne a pak záhada.
 Ekyelka 21.01.2009, 3:50:25 Odpovědět 
   Zdravím.
Tak si říkám - napsal jsi to vůbec ty? Text je neucelený, zmatený, postrádající vnitřní strukturu a logiku. Jakési náznaky příběhu a pointy tam jsou, ale tak hluboko zakopané, až skoro pociťuji nutkání zmuchlat papír a začít na nové stránce, jinak.
Postav je tam až přespříliš, záhada je nijaká, plytká, do toho se mísí neuspořádané a chaotické vedení textu, chyby v interpunkci.
Možná jsem příliš přísná, ale tohle je podle mne jeden z tvých nejslabších textů.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Až Tvé srdce po...
Farao
Variace na malé...
Čorny
Vysvobození
Ashlley
obr
obr obr obr
obr

3.kapitola
Mon
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr