obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Cena hrdinství ::

 autor Leontius publikováno: 22.01.2009, 17:36  
Arriános ve své knize "Tažení Alexandra Velikého" na pár řádcích zmiňuje scénku, která se odehrála na počátku tažení tohoto Makedonského krále při dlouhém obléhání Halikarnássu (řecké město obsazené Peršany, dnešní Bodrum, jihozápadní cíp Malé Asie - doporučiji si zajet na výlet :-D). Je to v podstatě rozepsaná bezvýznamá epizodka, která je svým ironickým způsobem zábavná. Snažil jsme se dodržet všechny historické reálie. Jména dvou hlavních protagonistů (Meandros a Drópidos) jsou vymyšlená, neboť se nedochovaly. Rovněž nevíme, jaký byl jejich konec v této záležitosti.
 

Vzduch se tetelil v dopoledním žáru a kontury stanů se vlnily jako při tichém tanci. Jen tento zdánlivý pohyb dodával vojenskému ležení trochu života. Většina válečníků odpočívala ve stanech a čekala, zda jejich král Alexander vymyslí nějakou lest, kterou by opět rozpohyboval tu ohromnou mašinérii a posunul se o několik stádií k srdci perské říše. Zatím se však zdálo, že nákladné tažení skončilo už na pobřeží Egejského moře, pod mohutnými hradbami Halikarnássu.
Meandros popadnul dva džbánky plné vína a rozespalýma očima pohlédl k městu. Bohaté řecké město na hranicích perské říše, nyní okupováno barbary a proradnými řeckými žoldnéři ve službách Peršanů. Vojákovi se z té nespravedlnosti zvednul žaludek, i když to mohlo být také důsledkem té spousty vína, které dnes již vypil. Nejistým krokem vyrazil zpět ke svému stanu. Ještě že mohli po tom nedávnem debaklu odpočívat, zatímco s obléhacími stroji se lopotí ostatní.
V myšlenkách se vrátil o pět dní zpátky a viděl ty monstrózní obléhací věže potažené kůží, čekající na sklonku dne na to, až vyjde slunce, aby se v jejich útrobách mohla makedonská armáda vrhnout proti bezmocným obráncům. Samotný Alexander si byl jistý vítězstvím. Nepřátelský vojevůdce však pochopil nebezpečí, které mu stálo před branami a početná skupina nepřátel provedla za bezměsíčné noci protiútok, při němž se pokusila věže zapálit. Dvě stovky lehce oděných a vyhladovělých obyvatel se sekyrami a pochodněmi. Zoufalství jim dodalo hrdinské odvahy. Byli však odraženi a spousta jich byla pobita.
Potácející voják málem zakopnul o kus kamene vyčnívající ze země a rozlil trochu vína. Napomenul se za tu nepozornost a chvíli rozpačitě sledoval jak vyprahlá země žíznivě pohlcuje malou červenou louži. Připomnělo mu to krev.
Té noci si země pochutnávala mnohem více. Padlo pouhých šestnáct makedonských vojáku, ale celé tři stovky utrpěly nějaké zranění. Noční šarvátka byla divoká a chaotická. Zahnuté krátké meče se míhaly ze strany na stranu a ostří se zakusovalo do masa bez ohledu na to, zda šlo o protivníka či přítele. Meandrův společník byl ošklivě zasažen od nohy a už několik dní se povaloval ve stanu na lehátku a nechával se obskakovat. Vínem teď oba krátili čas do té doby, než Alexander rozhodne, že je čas k útoku.
Vešel do stanu a podal Drópidovi jeden džbán. Zarostlý veterán ho dychtivě popadl, něco nesrozumitelného zabručel a naráz vypil celou polovinu džbánu. Meandros se nechtěl nechat zahanbit a začal si víno rovněž lít do krku.
„Co ti trvalo, tak dlouho?“ zachraptěl Drópidos.
Meandros přímo vyprskl trochu vína a zakuckal se.
„Trvalo? To ty se tady je vyvaluješ, zatímco máš už nohu zdravou!“ vykřikl při pohledu na čerstvou jizvu. Hned na to však svých slov litoval. Drópidos sloužil v oddíle Perdikkových těžkooděnců už hezkou řádku let a pochytil něco z výbušnosti a netrpělivosti svého velitele. Starý voják se účastnil i obléhání Théb, kdy Perdikkos nedočkavě vydal rozkaz k útoku a dopomohl tak Alexandrovi k dalšímu velkému vítězství. S jeho zkušenostmi se nemohl Meandros měřit, neboť on sám se přidal do vojska teprve s Alexandrovým tažením proti Peršanům.
Drópidos skutečně zareagoval zuřivě:
„Co si to dovoluješ, ty štěně?! Kdo ti u Dia dává právo takhle mluvit se staršími a lepšími válečníky, než jsi ty sám?“
Meandra na chvíli zamrazilo v zádech, ale pak se jeho smysly ocitly v zajetí té spousty vína, kterou už dnes stačil vypít. Rty se mu samovolně roztáhly v úšklebek a poblouzněná mysl se horečnatě snažila najít dostatečně jízlivou odpověď.
„Přísahám při Diovi, že v bitvě u Graníku jsem stanul první na druhém břehu řeky! Peršané prchli před mým kopím!“
Veterán dopil džbán a několik krůpějí mu utkvělo ve vousech. Otřel si je mozolnatou rukou a posadil se.
„Vy mladí si budete navěky myslet, že přebrození řeky u Graníku a ta mnohotisícová bitva, která se tam strhla patří k vrcholným okamžikům historie. Jenže bezvýznamné šarvátky si mnohdy žádají více odvahy.
Před lety jsme se pod Alexandrovým velením střetli pod městem Pellia s Glaukiovým vojskem. Bylo to v hornaté oblasti na severu Makedonie a proti nám stála dvě mocná vojska a my jsme museli překročit řeku. Byla nám strašlivá zima a nepřátelští střelci na pahorcích dotírali jako nikdy. Alexander dokonce musel nařídit palbu z obléhacích strojů na druhý břeh, aby nám vůbec dal šanci přežít. Ale už tehdy jsme pod Perdikkovým velením přešli tu mrazivou řeku, zatímco nám o štíty bubnovala nepřátelská střelba a nad hlavou nám létaly těžké střely z balist. Spousta z nás se utopila, když se snažila pomoci raněným přátelům. A ty si myslíš, že ta vojenská přehlídka u Graníku byla kdovíco…“ zakončil nejistě svůj proslov. Začínala se ho zmocňovat otupělost.
Meandros si při jeho řeči dopřál mohutný doušek z džbánu.
„Ale já jsem odvážný!“ zaječel a opřel se o lehátko. Trochu se mu pletly nohy.
„Pche! Sotva stojíš!“ zavrčel Drópidos a stanul z lehátka. Trochu kulhal na poraněnou nohu. „Svou odvahu si můžeš schovat akorát pro táborové kurtizány…“
„Přemůžu klidně stovku Peršanů!“ pronesl sebejistě Meandros, když nabyl ztracenou rovnováhu.
„Jo?“ zamžoural Drópidos. „Tak proč Halikarnássos ještě stojí?!“
„Dlouho nebude…“ zamumlal Meandros a natáhnul se po bronzovém krunýři. Asi na čtvrtý pokus se mu povedlo zapnout přezky a pak si nakřivo nasadil přilbici. Popadl meč, štít a klátivou chůzí se vydal napříč stanem.
„Zabijou tě, blázne!“ zavolal za ním Drópidos a šáhnul po meči. Jílec krásně chladil v dlani a veterán se usmál. Jako za starých časů. Během několika okamžiků vyrazil v plné zbroji a se dvěma krátkými luky za svým spolubojovníkem.

Strážný postával na hradbách a snažil se udržet vzhůru. Od toho nočního výpadu, který podnikli proti Makedoncům se nepřítel o nic nepokusil a tyhle dlouhé hlídky byly strašlivě nudné. V táboře se snad nic nehýbalo a on tu měl čekat ještě dvě hodiny. Pravačkou pevně sevřel kopí a opřel se o něj. Zívnul a bezděčně si prohlédnul obzor. Náhle ho zaujaly dvě postavičky škrábající se do kopce, který se svažoval směrem k Mylásám. Byli to makedonští těžkooděnci a potáceli se jako opilí. Mířili přímo k místu, kde byla část hradeb zborcená a šlo tudy proniknout do města. Strážný zakřičel na své rozespalé druhy a vyběhl vstříc těm bláznům.

Meandros spatřil jakéhosi nepřátelského Řeka, jak se na něj řítí s napřaženým kopím.
„Tak pojď, zrádče! Však poznáš…“ zakřičel, ale hlas mu selhal ve chvíli, kdy mu podjela noha a upadl.
Protivník už nestačil zabrzdit a padnul přes Meandra k zemi. Dřív než se stačil odkulit, projel jeho zády Drópidův meč a usmrtil ho. Meandrovi se povedlo mezitím dostat do kleku a o bronzový štít zaduněla něčí sekyra. Úder byl silný a v kování štítu zůstal hluboký zásek. Makedonec však neváhal, vyrazil štítem proti nepříteli a udeřil ho obličeje. Žoldák zavrávoral a Meandros ho proklál mečem.
„Už jdu!“ zakřičel vzhůru a běžel dál.
Před ním se objevila pětice nepřátel. Meandros se otočil v bocích a nastavil jim svůj štít. Jeden Peršan ho však obešel zprava a hbitě se vyhnul protiútoku. Makedonec očekával jistou smrt, když v tom zasvištělo zahnuté ostří a barbar se bez hlavy zhroutil k zemi. Po Meandrově boku najednou stál Drópidos a ukázal mu úsměv plný křivých zubů.
„Teď jim ukážeme jak se bojuje! Kupředu!“
Vrhli se jako smršť na nepřátele a několika zuřivými údery prorazili jejich obranu a poslali je k zemi. Poslední stihnul vyběhnout zpátky na hradby a oba Makedonci už vzrušením z boje vystřízlivěli. Meandros zblednul při pohledu na hradby plnící se nepřáteli a Drópidos ho strhnul za nedalekou skalku. Beze slov mu vtisknul do rukou luk a podal mu několik šípů ze svého toulce. Krátce na to se vyklonil a bleskurychle vypálil. Meandros uslyšel výkřik a kolem jejich krytu se skutálel postřelený obránce. Veterán zašeptal:
„Čtyři ku třem. Teď ty.“
Meandros se nejistě naklonil a vykoukl. Obránci vytáhli své luky a začal střílet. Jeden šíp téměř zasáhl Meandra do hlavy a odštípl kus kamene. Makedonec uskočil, ale přesto napnul luk a s roztřesenýma rukama zamířil. Tětiva zadrnčela a kovový hrot prorazil lebku jednoho z nepřátel. S nelidským jekotem se zhroutil z hradeb.
„Čtyři ku čtyřem,“ usmál se a založil do tětivy další šíp.
Oba spolubojovníci, chvíli opětovali palbu, zatímco hradby se plnily nepřáteli. Jejich hrdinský kousek však nezůstal bez povšimnutí a když se Drópidos podíval dolů, spatřil, jak se úpatí kopce plní těžkooděnci. V jejich středů stál Perdikkás a kritickým pohledem si prohlížel tu spoušť u hradeb. Přesto mu hrál na tváři lehký úsměv.
„Útok!“ zavelel hlasem, který byl zvyklý rozkazovat.
Tisíce hrdel zapěly bojovou píseň a vrhly se do kopce se štíty nad hlavou.
„Slyšel jsi rozkaz? Útok!“ otočil se Drópidos ke svému druhovi a okamžitě se vyběhl na hradby. Oháněl se mečem na všechny strany a využíval toho, že kolem sebe měl jen nepřátele a nikoliv spojence, na které by musel dávat pozor. Brzy zmizel v chumlu obránců. Meandros na to nevěřícně zíral a o pár okamžiku sám splynul s první vlnou útočících Makedonců.
Rozpoutala se tuhá řež a obránci Halikarnássu neúspěšně přešli do protiútoku. Makedonci sice postupovali do kopce a bojovali v úzkém prostoru, ale byli lépe vycvičeni a vyzbrojeni. Po hromadách těl se vyšplhali až za zřícenou zeď, jenže bylo již pozdě. Obyvatelé města se ve strachu sjednotili a stihli vybudovat provizorní zeď, která již Makedonce zadržela.
Meandrovi se povedlo přežít a zdárně ustoupit do tábora. Byl celý pokrytý krví a opilecké nadšení vystřídala hrůza. Procházel se mezi raněnými a hledal Drópida. Konečně ho našel kdesi v rohu zabaleného do starého pláště. Žádný felčař poblíž nebyl, bylo to již zbytečné.
„Dobyli jsme Halikarnássos?“ zeptal se věcně, když jedním okem zahlédl Meandra. Druhé oko bylo zalité krví.
Meandros se na něj hořce podíval a tiše pronesl:
„Dobyli jsme vítězství.“
Drópidos přikývl, sklonil hlavu a tiše vydechl.
Kdosi si za Meandrem odkašlal. Unavený voják se smutně otočil a spatřil Perdikka. Nebojácný velitel se na něj díval se špatně skrývaným obdivem.
„Meandros, syn Polemónův?“
„Ano, to jsem já.“
Perdikkos ustoupil a před Meandrem stanul Alexander Makedonský, syn Filippův. Na sobě měl čistě bílou zbroj z několik vrstev pevného lnu, bohatě zdobenou, a na zádech mu vlál plášť v královském purpuru. Klidnýma očima si Meandra přeměřil a pravil:
„Předvedl jsi skutečnou statečnost, příteli. Vyznamenal ses nad každým Makedoncem v mém vojsku. Přeješ si za svou odvahu něco?“
Meandros neodpovídal. Pak se zhluboka nadechl a zašeptal:
„Potřebuji se napít…“


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 40 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 19.03.2009, 21:59:33 Odpovědět 
   Po delší době jsem si zase připomněla trochu tvůj styl psaní, bylo to příjemné oživení, historie mi teď moc nebaví, přesto mě v tvém dílku cosi zaujalo.. Možná ta atmosféra, co umíš nabudit, tiše závidím :-)
 Apolenka 26.02.2009, 12:41:19 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Apolenka ze dne 26.02.2009, 12:16:30

   Zase překlep - Vážím si tě
 Apolenka 26.02.2009, 12:16:30 Odpovědět 
   Historické romány v poslední době příliš nevyhledávám, ale tvojí Cenu hrdinství jsem si ze zvědavosti přečetla. A dobře jsem udělala. Máš můj obrovský obdiv - za znalosti a literární um. Krásně to přede mnou vystihl už salvator, takže jen dodám: Vážím se tě
 salvator 31.01.2009, 22:21:40 Odpovědět 
   Buď pozdraven, Leontiusi,
mám převelice rád tyto příběhy, jenž zajisté se takto udáti mohly. Já sám, je psáti neumím, ač rád bych. Jsou, jakoby se vylouply ze své zapomenuté skořápky kdesi z hlubin mysli. Nezáleží na přesném popisu, jde tu o navození atmosféry té určité doby, a je to dar. Velký dar. A ty jej máš. A máš také mou hlubokou poklonu..a pera mého klobouku zlehka víří prašnou cestu, kteráž klikatí se do daleka..
 Šíma 22.01.2009, 22:42:47 Odpovědět 
   Líííbilo! A potom, že nemají opilci štěstí! Hezký "historický příběh", pane! ;-)
 ze dne 26.01.2009, 13:07:05  
   Leontius: Díky za zastavení a komenent :-)
 Ekyelka 22.01.2009, 17:34:55 Odpovědět 
   Zdravím.

Jako vždy - historické reálie podrobné a přesto čtivé, samotný příběh zajímavý. Rýpnu si trochu do stylistiky, ještě by to chtělo trochu vybrousit, ale znáš mne - málokdy jsem skutečně dokonale spokojená.
A zbytek ponecháme na posouzení čtenářům.
 ze dne 26.01.2009, 13:06:28  
   Leontius: Díky za vydání a zhodnocení :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
***
Betwithell
Bolesti
M. Daněk
Šťastný den...
Droom
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr