|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: V kontejneru ::
| Není to originální název. Já totiž nejsem originální přispěvatel. |
| |
|
|
Hezká doktorka ve středních letech seděla ve své ordinaci. Vytáhla z malé přenosné klece jednu z mnoha bílých laboratorních myšek a pomocí injekce jí vpíchla přesně vypočítanou dávku sloučeniny. Znovu otevřela dvířka, aby vytáhla další pokusnou myšku, když v tom náhle zazvonil telefon na pracovním stole.
„Haló?“
Dvířka klece zůstala pootevřená.
„Tak brzo? Nejsem úplně připravená.“
Jedna z myšek v sobě nalezla odvahu a protáhla se ven. Oddělila se do skupiny.
„Za pár minut jsem u tebe,“ řekla doktorka a zavěsila telefon. Sebrala několik ampulek a vyběhla pryč z ordinace.
Myška mezitím udělala několik opatrných kroků. Uvědomila si, že je volná. Srdíčko se ji rozkmitalo obrovskou rychlostí. Začala utíkat a panikařit. Zmateně pobíhala po stole. Byla poprvé svobodná. Do čumáčku nasála chladný závan čerstvého vzduchu. Běžela tím směrem a nemohla se té svěžesti nabažit. Utíkala, drápky vesele klapaly o dřevěný stůl a myška měla pocit, že samou radostí omdlí. Ke své smůle běžela přímo k otevřenému oknu. Když si uvědomila kam míří, bylo pozdě. Spadla přímo do kontejneru, který byl pár metrů pod oknem.
Když myška pomalu otevřela svá červená očka, hleděl na ni obrovský potkan. A byl to jeden z těch odpornějších exemplářů. Potkanova srst byla jakoby z několika chomáčků a někde už chyběla úplně. Obrovské drápy, oko zalepené hnisem, jedno ucho natržené a potkanův ocas nápadně připomínal dlouhou mrkev.
„Kdo jsi?“ zeptala se myška bojácně, zatímco se začínala rozkoukávat.
„Jsem potkan.“
„To vidím, co tu děláš?“
„Žiju tady. Jak ses sem dostala, myško?“
„Vypadla jsem z okna,“ řekla a udělala několik váhavých kroků. Potkan působil docela mírumilovně. „Jak se odsud dostanu, chci pryč.“
„Těžko. Musíš počkat dokud nebudou vysypávat kontejnery. Ale máš štěstí. Myslím, že obvykle jezdí právě tento den.“
„A jak chodíš ven?“
„Jsem tu skoro pořád. Ale při vysypávání mě to vyhodí. Někam zalezu a až je klid, tak se zase dostanu dovnitř. Dovnitř se dá dostat snadno, ale ven jenom při vysypávání.“
„Není tu jídlo.“
„Je tu všechno, co potřebuju k životu.“
Myška začala šmejdit po okolí. Prošla podél celého kontejneru, ale žádnou škvíru rozumné velikosti nenašla.
„Asi budu muset počkat. Jak tady můžeš přežívat? Co jíš?“
„Každý den sem vyhazují spoustu prošlých prášků. Už jsem se naučil, které a v jakém množství, můžu jíst.“
„Střílíš si ze mě?“
„Ani v nejmenším.“
„To tady žiješ celý život?“
„Celý život. No vlastně před nějakým časem jsem zkoušel žít normálně. Ale nešlo to. Začala mi vypadávat srst a cítil jsem se mizerně, tak jsem se po pár týdnech vrátil.“
„Heh, nezdá se ti to jako promarněný život?“
„Co ty víš o životě pokusná myško? Většina z vás se ani nedostane ven na světlo.“
„Rozhodně vím to, že bych ho nechtěla strávit v další kleci.“
„Víc k životu nepotřebuju. Nic mě tu nebolí.“
„Je to tvoje věc.“
Myška se pohodlně usadila na sáček s použitými špachtlemi do krku a snažila se nevnímat nechutného potkana, který se docela spokojeně vrtal v hromádce plné lesklých ampulek.
„Jak to tady můžeš vydržet,“ nevydržela už ticho bílá myška. „V kleci jsem měla aspoň společnost.“
„Není to tak strašné. Nechceš zkusit nějakou tabletku?“
„Dej mi s tím pokoj.“
„Je to vlastně fajn život. Mám tady svůj klid a pohodu.“
„Tohle není svoboda. Žádná volnost, rozumíš.“
„Nestojím o svobodu. Chci prostý klid a mír v duši. Nic víc, nic míň.“
„Dosavadní život jsem prožila v kleci. Až se odsud dostanu, tak si budu užívat svobody, jak to jen půjde, to mi věř.“
„Svoboda je věčný boj a utrpení. Všichni budou proti tobě, pokud budeš nedejbůh svobodně myslet a jednat podle toho. Venku nepřežiješ ani týden. Nejsi stavěná na život venku,“ řekl potkan a několika skoky se přiblížil k myšce. „Klidně tu zůstaň se mnou. Tenhle kontejner nás uživí oba.“
„Ty mě asi vůbec neposloucháš! Právě jsem se z jedné klece dostala. Nestojím o další.“
„A co myslíš, že tě venku čeká? Chcípneš tam hlady nebo zmrzneš v kanále.“
„Aspoň to zkusím. Zkusím žít, ne přežívat a nechat sebou jenom vláčet.“
Hádku přerušily kroky. Ke kontejneru přišly dvě lidské postavy.
„Dám to až na dno,“ ozvalo se seshora.
Myška s potkanem byli schoulení v jednom rohu a ani nedutali.
„Počkej mami! Já to nechci udělat,“ ozval se jiný měkčí hlas.
„Zbláznila ses? Chceš si zkazit život? Mělas zůstat doma v posteli, zvládla bych to sama.“
„Jsi nechutná. Jak to můžeš tak klidně udělat.“
„Souhlasilas, pamatuješ? Teď už se nedá couvnout. Píchla jsem tomu celou dávku. Na myších to zabralo za deset minut. Je to absolutně bezbolestné.“
„Byl to kluk nebo holčička?“
„Nic. Nic to nebylo. Nikdy se nic nestalo.“
Jedna z postav se naklonila, položila na dno kontejneru uzlíček a nahrnula na něj trochu nepořádku. Myška poznala doktorčinu tvář. Postavy se vzdálily.
„Bylo by po mě, kdyby si z klece vytáhla mě,“ zašeptala myška.
„Máš kliku.“
„Jak to mohla udělat. Zabít vlastní dítě.“
„Jak vidíš, tak docela snadno.“
V kontejneru zavládlo na dlouhé desítky minut hrobové ticho.
„Blíží se auto. Budou vyhazovat kontejner,“ konstatoval potkan. „Pojď za mnou.“
Potkan se postavil blízko jedné stěny a čekal. Myška ho následovala. Auto přijelo až ke kontejneru. Následovalo ohlušující burácení, celý kontejner se začal naklánět. Když byl ve správném úhlu, potkan vyběhl a seskočil ven. Myška ho bedlivě následovala. Oba pak utíkali do temného kouta mezi dvě popelnice. Tam pak v tichosti vyčkali, dokud se situace neuklidní.
„Půjdu,“ řekla myška.
„Až nebudeš vědět kam, tak klidně přijď. Budu tu pořád.“
Myška se rozeběhla. Opět pocítila tu vlnu svobody a volnosti. Každým skokem z ní spadlo trochu toho, co právě prožila.
„Hodně štěstí,“ potichu zamumlal potkan, ale myška už ho nemohla slyšet.
Utíkala a srdíčko ji pumpovalo k prasknutí. Během několika vteřin zmizela v blízkém trávníku.
Potkan ji pozoroval. Když byla pryč, tak vylezl po okapu a seskočil z něj zpět do svého kontejneru.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.6 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 36 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
