» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."

Francis Bacon

počet přístupů: 2141222

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Výprava ve jménu boha - prolog ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Výprava ve jménu boha

Altro	publikováno: 25.01.2009, 19:41

Tato sága se bude zaobírat obdobím kolem roku 1216. Podsouvám pravdivá fakta, jen některé záležitosti a zápletka budou smyšlené:), doufám, že Vás tento dějepisný přednes nebude nudit...


	Psalo se 23.února léta páně 1216, v Paříži bylo sychravé počasí, příznačné pro tuto dobu, nejen kalendářním aspektem. V hlavním městě francouzské říše se nyní čekaly smutné zprávy, jenž nakonec dorazily. Rytířský řád templářů sídlel ve svém honosném sídle, na hradě Templu. Ten byl postaven na krásných pozemcích, pokrytých zelení, jenž řádu věnoval sám Ludvík VII.a tím před více jak čtyřmi lety započaly první práce na této tvrzi, která se nyní blýskala novotou. Škoda jen, že tento čas narušila zpráva od posla, který se nyní vracel z Říma. Rytíři čekali tuto zprávu, již delší dobu. Inocenc III. byl starý, to ostatně papežové bývají, ve své funkci stál celých osmnáct let, zařídil IV.křížovou výpravu a zdokonalil o velký krok kupředu celé křesťanství. „Velmistře?“ zvolalo páže, do dlouhé kamenné chodby. Ještě několikrát zvolání opakovalo, než se otevřeli hrubé dubové dveře, které měli své místo jako poslední v řadě. „Ano, Vojtěchu?“ zvolal velmistr. „Posel dorazil z Vatikánu, můj pane.“ „Dobře, svolej všechny rytíře do přijímacího sálu, já dorazím za chvíli.“ Odvětil Guillame de Charlttes. Onen sál byl zabudován do přední části hradu. Zdobili jej fresky od významných evropských umělců. Klenutý strop vyobrazoval dobytí Svaté země křižáckými vojsky. Do sálu vedly obrovské cedrové dveře, na nich bylo vyřezáno, kromě ozdobných ornamentů i „Pauperes commitiones christi templique Salomonici“ což v překladu znamenalo jméno řádu „Chudí rytíři krista a šalamounova chrámu“. Jakmile jste vešli do dveří, dostali jste se na červený koberec, který vedl na samý konec sálu. Tuto cestičku lemovaly stolice, kde sedávaly rytíři řádu a na samém konci bylo křeslo pro velmistra. Za tímto křeslem byla bílá vlajka s osmicípým křížem, zbarveným do ruda – znak Templářů. Za vlajkou dveře, pro velmistra a pážata. Sál byl téměř plný, to nebývalo zvykem, přeci jen rytíři měli své povinnosti po celé Evropě i Svaté zemi. Ale kvůli téhle události se všichni rytíři, jenž mohli dorazit objevili. U křesla velmistra se vynořil sluha, který zaklepal na znamení klidu. Všichni se utišili a upřeli své pohledy dopředu. „Vchází Guillame de Charles, náš kníže z vůle boží.“ Zpoza erbu se vynořila statná postava, na které se však podepsal čas. Usedla do křesla a pronesla: „Rytíři, buďte pozdraveni vy, jenž nesete hrdě na svých hrudích znak templářů a jste oddaní jen své víře, dobru a papeži.“ „Buď pochválen i ty, otče naší rodiny, mocný velmistře.“ Ozvalo se jednohlasně z davu. „Bratři, sešli jsem se tu v době, kdy náš vůdce Inocenc III. čeká na přijetí do božského sálu a na právo býti po boku Krista na věky věků, v přenádherném ráji. Dostal jsem zprávu, že dorazil posel ze samotného sídla papeže, vyslechněme jej tedy společně.“ Velmistr pokynul rukou a vzápětí se otevřely mohutné dveře. Do sálu vešel mladý muž, oděn do tmavé kápi a v ruce držel svitek. Došel k velmistrovi a pokleknul. „ Velmistře, zde nesu dopis od kardinála, zástupce papeže.“ řekl posel a podal jej Charlttesovi. „Děkuji ti jménem řádu, za tvé služby, musíš být unaven, tady sluha ti dá najíst, napít či všeho co si zamaneš“ pokynul velmistr na sluhu, jenž stál za ním. „Děkuji mnohokrát, milosti“ odpověděl posel a odebral se směrem za pážetem. Velmistr nožem oddělil pečeť a nahlas četl. Sire Guillame de Charlttesi, Náš papež bojoval statečně se svým věkem ale nakonec podlehl. Stalo se tomu tak 22. února léta páně 1216. Je mi líto Vám sdělit, tuto zprávu a doufám, že Inocenc III. se již nyní ubírá v samotném ráji s pánem Bohem. Váš řád slouží výhradně papeži a Ježíšovi Kristovy už přes mnoho let a do zajisté tu bude ještě mnoho generací. Kardinálové… Najednou se rozrazili cedrové dveře. Všichni se plni zájmu otočili ke vstupu do sálu. „Promiňte velmistře, nedal se zastavit.“ Kajícně uvedl hosta páže. Ten byl oděn v tradiční templářský šat. Bílý plášť, jenž označoval čistotu a rudý kříž na hrudi i zádech. Náš narušitel měl krvavě ušpiněnou tvář, a onen plášť potrhán, nejspíše od meče, nasvědčovaly tomu i kapky krve, které z cárů pryštily. „Velmistře?“ poklekl rytíř a ukázal svou pokoru. „Sire Duncane? Doufám, že máte pro tento vpád dostatečný důvod.“ „Potřeboval bych s vámi mluvit, o samotě, jde o podstatu nás všech“ odpověděl hbitě seveřan. „Inu, počkejte v mích komnatách, nechte se ošetřit já co nejdříve dorazím“ „Dobře, milosti“ odvětil rytíř, s ryšavými vlasy. Sir Duncane byl v řádu templářů od svého narození. I on, stejně jako jeho otec, jenž mu předal svá území, sídlil hlavně ve Svaté zemi. Situace tam byla velice ošemetná, Angličani chtěli zemi hlavně pro sebe a tím ohrožovali křehký mír mezi řádem Templářů a Saracény. Sám Sir, sídlil v pevnosti Pointe de Desert, jenž dal postavit jeho otec. Tato pevnost byla velice dobře strategicky umístěny a k obranně skvěle připravena. Duncane zní udělal takové hlavní město svých pozemků a všechny spádové oblasti, jenž pod tuto pevnost patřili, měli snad tu nejmodernější tvrz přímo nad svými příbytky. V poušti se moc vhodných skalisek pro pevnosti nenachází, takže tohle bylo bez debat schváleno. Na chodbě byly slyšet kroky, zvuk se víc a víc zesiloval.Otevřeli se dveře.V nich stál velmistr Guillame de Charlttesi. „Duncane znepokojil si mne.“ Začal ihned velmistr. „To je mi líto, milosti. Ale moje situace mi nedala na vybranou. Svět je ohrožen, otřásá se v samých základech a my, stím musíme něco udělat.“ „Počkej, vem to prosím tě od začátku“ poprosil v návalu informací Charlttesi. „Objevili jsme onen artefakt, který jste nám zadal hledat. Na lodi ze Svaté země nás přepadli Saracéni. Nechápu proč ale na tom nezáleží. Zmocnili se onoho předmětu a otevřeli jej. Dle varování máme 28 dní, než všichni zhyneme.“ Vypověděl se slzami v očích Duncane. „Takže mi chceš říct, že… „Ano, Pandořina skříňka je otevřena.“ zašeptal Sir. „Bůh nám pomáhej.“ řekl velmistr a svalil se do ebenového křesla. „To je ten druhý problém, bůh je mrtvý…


celkové hodnocení autora: 95.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 3.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 9		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 33		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

m2m	05.07.2009, 15:12:31

Ahoj. Tak v rychlosti sešup: - jenž a jež, doufám, že dneska už to zvládáš, jestli ne, kašli na to a používej který/která/které - "... zdokonalil o velký krok kupředu celé křesťanství." Na jazyk se mi málem vecpalo krásné internetové WTF??!! Zdokonalil o krok kupředu? To snad ani ne... Těch chyb je v textu strašně velké množství a já osobně bych se za ně pekelně styděl. Jak jsem psal u druhého dílu včera, prostě dokud nemáš text CELÝ hotový, nemá smysl jej publikovat. On ostatně není hotový ani tenhle prolog. Tolik chyb v textu, tolik opravdových lapsů. Bezbarvost tu už zmíněna byla, ale zdá se, žes nepochopil, že papírová kniha je něco jinýho než zdejší server: Nezaujmeš úvodem, další části nikdo nebude číst. Knihu budu mít stále i přes nezajímavý úvod u sebe a dokopu se ji dočíst, tady mi nic nebrání se na Tvůj text nadále vykašlat a nečíst. Potřebuješ dost dohnat v popisech, které sice máš, ale nezvládáš jejich stylistiku; přímé řeči (nemluvě o chybá) potřebuješ nahnat charaktery, všechny postavy působí hned od začátku nemastně neslaně... A to nemluvím o tom, že tak působí i atmosféra středověkých templářů. Skoro si připadám, jako kdybych se postavil doprostřed místnosti domova důchodců a sledoval jejich činnost. Hodně herců na plátně vyžaduje dobré vedení a v tomhle prologu jsi nebyl dobrým režisérem. Moje drobná rada teda zní: Piš dílo jako celek a nezapomínej na detaily, jakými jsou charaktery, popisy, atmosféra, logické argumenty postav (k jejich jednání)... atd. A hlavně oprav ty chyb. V patnácti už bys měl mít základy spisovné češtiny dávno za sebou, nás to učili od první třídy do páté, takže pět let bys již měl být schopen psát bez chyb.


ze dne 05.07.2009, 16:16:13
Altro: Zdravím, děkuji za obsáhlý koment. Jenž a jež jsem snad už pochopil. Jinak děkuji za rady, hodí se. Altro

MC_Kejml	04.07.2009, 23:57:42

Takže próza na pokračování z doby Konstantinopole a Jeruzaléma. Dobře, proč ne? Co se týče historických reálií tak nevím, do jaké míry tě můžu opravovat, takže to zase necháme jen na té gramatice. Celkově k nápadu nemám výtek, konec patřičně navnadil a nakonec z toho jistě půjde vykřesat i dobrý příběh sám o sobě. Jinak to se mi zdálo, nebo tam vidím Nietzscheho? .a <--- Tohle bych vynechal a pokračoval rovnou Tím. mích <-- mých milosti“ <--- čárka," uvozovací věta . Tato pevnost byla velice dobře strategicky umístěny <-- ta pevnost, umístěna obranně <-- obraně zní <-- z ní oblasti, jenž pod tuto pevnost patřili, měli < --- oblasti měly Otevřeli se dveře <--- otevřely stím <-- s tím Také myslím, že bůh se píše Bůh. 3. Ta forma, a hlavně - zase - čárky, jsou dost rušivé.

skraloup	30.06.2009, 17:18:00

no, tohle můžu...ale.....:-) pokud to je začátek knihy, tak bych to trochu zpřeházel a začal bych malinko upraveným posledním odstavcem...přijde mi docela akční a čtenáře navnadí....je mu okamžitě po pár řádcích jasné, že se budou řešit zásadní věci a ne nějaké prkotiny....pandořina skříňka není nějakej zaprášenej botník, že....o tom druhém problému ani nemluvě.... jde o to, že ten, kdo by tu knihu otevřel, musí být okamžitě ujištěn, že to tedy bude něco....pak je šance, že by to moh dočíst...:-) a skladba vět, Altro!....vytiskni si to, přečti nahlas a přesuň slova tam, kam patří..... jinak až to dorazíš a učešeš, tak si to rád přečtu, protože takovýhle věci mne baví...:-)))


ze dne 30.06.2009, 18:09:57
Altro: Zdravím, děkuji za koment. Tiskárna rozbita ale zkusím to :)

DaNdÝ	26.01.2009, 17:26:31

nuu vo gramatiku zas tak nejde žejo, ale taky nějaký překlepy a pravda že docela dost neobratně postavenejch vět, který ani na mě přímo nějak stylizovaně středověce nepůsobily esli měly. Jáá si ináč takovejch věcí moc nevšímám, ale problém byl v tom že jsem se při čtení drobet nudil a pak si všimnu. Jako je to takový dost prologový a ze začátku to moc nezaujme no, třebas by možná bylo lepčí dyby to začalo tím bojem ze saracénama na lodi a pak až by to bylo celý vysvtlený, jako trochu víc do toho děje vtáhnout. Takhle m tp vážně spíš nebavilo až na ty poslední věty v závěru, který naopak dost dobře zaujmou i na tolik že se asi kouknu i na další díl. To už odkazuje na určitou dobrou fantazii, trochu i humoru bylo v tom, že bůh je mrtev no teda a míšení takhle historickejch faktů a fantasie to je štědrý. jen toho vyuít a třebas začít drobet zaujmavějc


ze dne 26.01.2009, 19:22:44
Altro: Mno děkuju... Víš hodně knih začíná bezbarvě a tohle je prolog... Má uvést do doby, do situace... Chtěl jsem čtenáře obeznámit s Templáři, byla to zajímává skupna... Příběh se bude postupně rozvíjet a věř mi, že o šarvátky nebude nouze :D Doufám, že se tedy podíváš na další díl, neboj začne to energeticky a snad to zvládnu zkrotit :) Altro

sirraell	25.01.2009, 19:40:40

Ze vseho nejdriv se omlouvam, ze pisi bez hacku a carek, ale nemam k dispozici CZ klavesnici. se otevřeli hrubé dubové dveře, které měli své místo - se otevřely hrubé dubové dveře, které měly své místo Zdobili jej fresky - Zdobily jej fresky krista a šalamounova chrámu - pozor na mala/velka pismena Je mi líto Vám sdělit, tuto zprávu - Je mi líto Vám sdělit tuto zprávu Ježíšovi Kristovy už přes mnoho let - Ježíši Kristovi už (po) mnoho let v mích komnatách - v mých komnatách Tato pevnost byla velice dobře strategicky umístěny - Tato pevnost byla velice dobře strategicky umístěna oblasti, jenž pod tuto pevnost patřili, měli - oblasti, jenž pod tuto pevnost patřily, měly Otevřeli se dveře.- Otevřely se dveře. a my, stím musíme - a my s tím musíme Nechápu proč ale na - Nechápu proč, ale na Ty chyby, ktere jsem zde vypsala, zdaleka nejsou vsechny. V textu je spousta pravopisnych a gramatickych chyb. Pribeh - tedy namet - je dost dobry a zajimavy, bohuzel krome chyb jej kazi i velmi krkolomny styl. Zni to jako by jsi si se prilis snazil znit jako velky spisovatel. V jednoduchosti je sila.Jak jsem rekla, pribeh se mi libi, ale zpracovani ne. Hodne stesti do budoucna. Na stylu se da pracovat. Fantazii mas a to je zaklad, tak jen tak dal.


ze dne 25.01.2009, 21:21:09
Altro: Děkuji moc za publikaci Tento krkolomný styl je základem do budoucna, pokoušel jsem se o nějaké vsuvky a asi to opravdu nedopadlo dobře... ale další kapitoly se již ubírají v jednoduším stylu. Za hrubky se omlouvám, gramatika mi nejde, snad se to věkem zlepší..:( Krásný zbytek večera Altro