obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Děvčátko ::

 autor Panano Nymni publikováno: 27.01.2009, 22:49  
Tahle miniaturka neměla nikdy vzniknout. Kdysi jsem si to slíbil, ale bylo to silnější než já. Nemyslím si, že je moc dobrá, ale mně toho řekla spoustu. Asi jsem nevyjádřil do myšlenek dostatečně pocit a nepůjde poznat, co jsem měl na mysli, pokud se někdo o tohle vážně nezajímal. Takže jsem vám úplně na konec napsal minivysvětlení. Hodnocení nechám na vás, ale s ničím skvělým nepočítám. Hezký večer.
 

Malé děvčátko se choulí v rohu místnosti, u stropu problikává maličká žárovička, která jen mrzce zalévá prostor nažloutlým světlem. Dítě je vyhublé, černé vlásky se vlní kolem obličeje s obrovskýma očima zarudlýma od slz. Pěstičky zaťaté a jen tiše vzlyká. Nebude jí víc než osm let. A už je tady, zabalená do tenoučké přikrývky, krčící se před světem, který ji udeřil těžkou okovanou botou. Už je více vyděšeným zvířátkem než člověkem, veverkou obklíčenou psy, kteří ji mohou kdykoli roztrhat.
Zeď i podlaha studí, ale nezvedne se. Strach je silnější. Najednou se dveře otevřou, místnost zalije ostré světlo. Děvčátko do něj mžourá, není schopné postavu rozeznat. Vyděšeně se ještě víc přikrčí, jako by mohla zmizet, schovat se a už nikdy víc nevylézt na světlo světa.
Příchozí je mladý muž v bílém plášti, skloní k děvčátku a pohladí ho po vlasech. Snaží se ucuknout před jeho rukou, ale nemá kam. Dlouhé prsty projíždějí tmavými vlásky a jemně je laskají. Ústa šeptají konejšivá slova.
Nabídne jí ruku. Chvíli váhá…nakonec do ní vloží svou maličkou dlaň. Muž ji pevně sevře. Pokrývka sjede na zem. Spolu odejdou z místnosti kolem strážného v helmě, co vypadá jako uhlák, a muže s kostěnými brýlemi. Muž stále něco šeptá řečí, kterou dítě nezná. Zní to jemně a povzbudivě, jako by mluvil k panence a bál se, že ji rozbije. Dítě cupitá vedle něj. Stejně jako se tonoucí stébla trávy chytá, věří tomuto muži.
Jdou chodbou kolem spousty dveří. Za každými je cela, stejná jako ta, kterou právě opustili. A v ní dítě, stejné jako děvčátko, které právě jde chodbou, ruku v ruce s mladým doktorem.
Na konci jsou dveře. Jiné než všechny ostatní. U nich se zastaví. Muž vytáhne z kapsy klíče a lízátko. Dá ho děvčátku a odemkne. Vejdou dovnitř.
Ona už se nikdy nevrátí.
(Osvětim 1944)


 celkové hodnocení autora: 93.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 39 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Eliota 28.01.2009, 16:17:56 Odpovědět 
   Mě se to líbilo. ;) Jen nevím, jestli by dětem dávali před smrtí lízátka...
 ze dne 28.01.2009, 16:22:41  
   Panano Nymni: Ahoj, ta osoba je reální, Josef Mengele. A proč se tak choval odůvodním:

Bestiální charakter Mengeleho potvrzují i někteří ostatní vězni. Jiný pamětník Osvětimi, historik Toman Brod, vzpomíná: "Když přišel do lágru, hladil děti po hlavičkách a starostlivě se jich ptal, jestli je o ně dobře postaráno," říká o vrahovi, který pak tytéž děti mučil a zabíjel při pseudovědeckých pokusech v laboratoři.

Tisíce dalších Mengele posílal jedním mávnutím ruky do plynu. A Radvanský dodává: "Někteří spoluvězni ho dokonce viděli, jak nosí dětem lízátka."

zdroj: http://zpravy.idnes.cz/mengele-mi-vykal-a-rikal-prosim-dmd-/domaci.asp?c=A070928_155659_domaci_mhk
 agelast 28.01.2009, 3:52:30 Odpovědět 
   Tak, četl jsem už včera, ale komentovat jsem si raději netroufl. Ovšem z neredaktorské pozice si člověk může dovolit trochu polemičtější přístup, takže…
V zásadních bodech se asi shodnu s Chemikem, jen s tím rozdílem, že na mě prvoplánově nepůsobí jen první odstavec, ale povídka jako celek. Ona vlastně staví na dost jednoduché manipulaci se čtenářem a díky tomu pointa musí zafungovat, i kdyby nechtěla, protože jsme přece lidi… A to je to, proč mi Děvčátko připadá jako něco vcelku laciného…
Čistě můj názor, pochopitelně.
 ze dne 28.01.2009, 23:38:20  
   agelast: Panamo: Řekněme, že něco, co se každou svou částí snaží dosáhnout určitého efektu, co se střemhlavě zaměří na svůj cíl a ne na cestu, kterou k němu dospět, a co je tedy vcelku snadno prokouknutelné a těžko tak může vytvářet skutečnou hodnotu. Jako když pěstuješ králíky na maso, no…

m2m: To je ti asi jasné, že s tím prvním odstavcem nebudu moct souhlasit, viď? No, ale u tohodle textu se hádám shodneme, takže…
 ze dne 28.01.2009, 19:35:25  
   m2m: Samozřejmě, že se jednalo o prvoplánové psaní. Vlastně můj osobní názor, že literatura je ve své podstatě prvoplánová, má jisté úkoly, které chce splnit, a jde za nimi, což je vlastně prvoplán.

Otázkou je, jestli v této povídce prvoplán není příliš na oko.
To už je pak samozřejmě na každém čtenáři.
 ze dne 28.01.2009, 16:23:53  
   Panano Nymni: Nevím přesně, co si představit pod slovem "prvoplánově", ale tohle byl sled myšlenek, který jsem jen zoufale formuloval do vět. Ale souhlasím, vyznívá to divně.
 Šíma 27.01.2009, 23:49:03 Odpovědět 
   Smysluplný komentík napíšu snad později, až budu vědět, co mám napsat... Známka je tam!
 ze dne 28.01.2009, 16:24:15  
   Panano Nymni: Děkuji. Potěšila jako vždy od tebe.
 m2m 27.01.2009, 22:47:59 Odpovědět 
   Ahoj.

Myslím, že je to naše první setkání ve vztahu redaktor-autor, takže se pokusím být... no stručný.

Nejdříve začnu samotným námětem.
Nemůžu se zbavit dojmu, že prostředí vyhlazovacích táborů je pro současné autory strašně přitažlivé, ovšem nejsem si tak docela jist, že Osvětim v konceptu dětských vězňů fungovala takhle. Nejsem přílišným znalcem a máme tu na serveru skutečně znalejší osobu, nicméně takto načrtnutá skica se mi nezdá funkční.

Samotný kontrast s pointou působí sice nadmíru přímě, což znamená v tomto případě dobře, přesto si nejsem jist, jestli korektně.


Druhou věc, kterou jsem chtěl zmínit, je první odstavec. Je přecpaný zdrobnělinami, které působí prvoplánově, jako by měly vzbudit ve čtenáři jisté emoce, spřízněnost s děvčetem.

Abych se přiznal, nejsem si jistý, jak hodnotit, ale protože kromě těchto dvou výtek nemám jiné, rozhodnu se někde mezi. Protože text mne oslovil a zapůsobil na mne.

Takže tak.
 ze dne 28.01.2009, 16:21:03  
   Panano Nymni: Ahoj, doufám že si tenhle komentář přečteš. Já také nesnáším tu spoustu o koncentračních táborech, ale tohle vzniklo jako moje osobní reakce na životopis "Anděla smrti" Mengeleho. Hodně jsem si o tom přečetl a vzniklo tohle. S výtkami souhlasím, dokonce jsem hooodně dlouho váhal, než to sem dát.
 ze dne 27.01.2009, 22:49:19  
   m2m: P.S. Jednou mne před podobným perexem varovali, že nesmím podceňovat čtenáře. Mhm... To, že se tím neřídím, asi taky něco znamená.
·.)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Životní krůčky
Verru
Balada
Ezra Horwitz
Balada o pádu P...
guru
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr