|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: 16. kapitola - Martinino tajemství ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Adlerberg
 Miky |
publikováno: 24.01.2009, 6:46
|
| Chtěli jste odpovědi, tady část máte :) |
| |
|
|
Drobné děvčátko běželo tmavou květnovou nocí po hřebeni nevelkého pahorku nad vesnicí kdesi na okraji hor. Zlatavé vlasy se mu třpytily ve svitu měsíce a nohy kmitaly jako dobře sehraný orchestr. Dívka nevnímala ten pohyb, jen se soustředila na cíl, který byl před ní – zámecká brána se zdobenými vraty. Doběhla k ní a několika dobře známými hmaty a výskoky se dostala na druhou stranu. Měsíční světlo se odráželo od vody v obdélníkové nádrži, jejíž střed se třpytil jako tekuté zlato.
Kamenné schody vedoucí k hlavnímu vchodu nechala holčička bez povšimnutí, oběhla křídlo zámku s vysokými okny a nejvyšší kulatou věží a zamířila přímo k zimní zahradě připojené k budově ze strany od temně šustícího lesa.
S námahou otevřela prosklené dveře zdobené tepaným kovem a zmizela uvnitř. Rozhlédla se kolem sebe – po celé místnosti byl naskládán nespočet kusů ratanového nábytku, který v létě sloužil k oslavám a zábavám pořádaným v parku před zámkem.
„Bože,“ zabědovala, když přeskakovala mohutnou pohovku, která zabírala snad polovinu plochy místnosti. Když se konečně dostala k proskleným dveřím vedoucí do budovy, zhluboka se nadechla a zabrala za kovovou kliku. Ocitla se v boční komnatě, ve všech stěnách byly stejné dveře, kolem stěn stály goticky zdobené sloupy na nichž stála naleštěná brnění a na malém stolku při vchodu u kaple stála porcelánová váza s jedinou růží.
Martina se roztřásla. Myslí jí projela vzpomínka na zažehnutou sirku, kterou držela v ruce - spadla jí na dlaň a ošklivě popálila. Zatnula ruku v pěst, aby utlumila bolest z popálení, rozhlídla se kolem sebe a bedlivě poslouchala. Zdmi celého zámku se neslo absolutní ticho, když pak najednou…
„Co tady děláš?“ rozrazily se dveře přímo před Martinou. Leknutím skoro nadskočila, zachovala však kamennou tvář. Uprostřed noci stála v chladné místnosti zámku a koukala do tváře svému staršímu bratrovi – vypadal úplně stejně jako její synovec. Kdyby ji tehdy napadlo, že za několik let se za bránou zámku objeví chlapec, který se bude tolik podobat jejímu bratrovi, připadala by si šílená.
„Proč nejsi v posteli?“ zeptal se bratr. Přes světle modré pyžamo měl oblečený černý župan a na nohách ledabyle obuté tenisky.
„Proč tam nejsi ty?“ opáčila sestra a tázavě zvedla obočí. Sahala bratrovi po hrudník, avšak vypadala větší, než doopravdy byla.
„Viděl jsem tě z okna, byla jsi venku,“ oznámil jí Drahoslav bez jakýchkoliv okolků.
Martina několikrát přešlápla na místě.
„Nemohla jsem spát,“ zalhala a místo na bratra koukala na dveře vpravo, vedoucí do velkého sálu.
„Budeme… Budeme tady stát do rána, nebo si půjdeme oba lehnout?“ navrhla po několika dlouhých vteřinách stání uprostřed místnosti.
„Co to máš s rukou?“ upnul Drahoslav zrak na Martininu zatnutou pěst pravé ruky.
„Co bych s ní měla?“ odbyla ho a strčila pěst do kapsy mikiny.
„Nejsem blbý, Martino, co máš s tou rukou?“ vykročil Drahoslav dopředu.
„Nic s ní nemám,“ udělala Martina naopak dva malé kroky druhým směrem. Zastavily ji kovové dveře zimní zahrady.
„Au, co děláš? Nech mě!“
Drahoslav vytrhl sestře ruku z kapsy a podržel ji pod světlem proudícím skrze prosklené dveře.
„Co jsi dělala?“
Martina mu koukala přímo do tmavých očí.
„Nic,“ odpověděla přímo a neuhnula pohledem. Ztrácela se ve víru prapodivných emocí, které se bratrovi zrcadlily v očích. Věděla dobře, že teď nesmí polevit, že jestli teď selže, bude vše, co udělala, marné.
„Tak co jsi dělala?!“ zakřičel Drahoslav.
Martininu tvář posel nespočet horkých slz tekoucích z jasně modrých očí.
„Zachránila jsem našim život,“ vyhrkla, vysmekla bratrovi ruku z pevného sevření a zmizela ve dveřích, ze kterých přišel. Proběhla napříč tmavou místností, do které vplouvalo mdlé světlo, odrážející se od hladiny jezera, skrze veliké okno v jedné ze stěn, a zastavila se na začátku chodby vedoucí na druhou stranu zámku.
Trhla sebou, když někde nad její hlavou zazvonil telefon. Pronikavý zvuk se nesl celým zámkem a jeden by řekl, že vzbudí i majestátně vyhlížející lidi na obrazech rozvěšených po stěnách. Martina nezaváhala, zavřela dveře do přijímacího pokoje a zůstala na začátku chodby, která byla úplně stejná jako ta o patro výš.
Zvonění zmizelo. Martina nastražila uši, slyšela hluboký hlas svého otce, ale nerozuměla mu. Ruce se jí třásly a měla je ledové, stejně jako vysoké kovové svícny stojící ve výklencích po stranách chodby.
Mužský hlas ustal, ozvalo se bouchnutí dveří kdesi nahoře.
Martina se rozeběhla chodbou; nehleděla na to, jestli někoho vzbudí, jen se musela co nejrychleji dostat do postele. Chodba zatočila napravo, do posledního křídla zámku. Martina se zastavila a odhrnula těžký, tmavě červený závěs hned u rohu chodby. Skrýval za sebou točité kamenné schodiště; Martina se po něm bez váhání vydala nahoru. Nohy ji bolely z tenisek obutých naboso bez ponožek, ale snažila se bolest nevnímat.
„Jedna,“ řekla si sama pro sebe, když minula malé okno ve zdi. „Dvě,“ další okno. „Tři.“
Už jen kousek…
Rozrazila dveře vedoucí na půlkruhový balkon. Svěží vítr jí rozevlál vlasy a dal jí možnost se po několika minutách zhluboka nadechnout. Přešla ke kovovému zábradlí a koukala na nádvoří pod sebou – nikde nebylo ani živáčka. Zatím.
Martina obrátila svůj pohled nalevo, směrem k bráně zámku. Na obzoru, z konce pahorku porostlého smrky, ze kterých trčela kulatá kamenná věž sídla rodiny Vogelových, se zvedal hustý černý dým. Za horami, tam, kde jsou nížiny a velká města, už začínalo svítat.
Drobná dívka stála na balkoně připojeném k jedné z kulatých věží zámku, koukala, jak oblak kouře sílí a je pořád vyšší a vyšší a pevně tiskla chladné kovové zábradlí, které tlumilo bolest ruky.
‚Je to vítězství, nebo výhra?,‘ pomyslela si. Po chvíli si však, ve stínu svého špatného svědomí, uvědomila, že si není jistá ani jedním.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
