obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915347 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390242 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Postůj okamžiku, jsi tak krásný! ::

 autor Wojciech publikováno: 01.02.2009, 14:49  
Má poetická, však přesto rozbitá, a znovu (špatně) poskládaná báseň...?
 

Hle, spatřil jsem Ji! Byla ztělesněním krásy, Afrodité, Venuše, jak je ctěná libost. Prostě jsem oněměl. Bylo by patřičné cokoli jiného? Cestoval jsem tehdá od Nikudovic do Nikamčic a obě destinace ležely dál, než si jen dokážete představit. Dál než na Kraji světa, dál než u Brány pekel, dál než za Sedmero horami, dál než…
Těžko pocítíte, jak mi bylo, když jsem Ji spatřil. Jako by se zastavil čas a zdeformoval prostor. Jako by neexistoval ni směr, ni doba cesty. Musel jsem se pousmát – uvědomil jsem si totiž, jak by se asi cítil řidič této soupravy (nebo to snad ani souprava nebyla?), kdyby seznal to, co já – že směr není Směrem, cíl není Cílem, rychlost není Rychlostí, ba že ani nejsou důležité. V Její blízkosti nebylo významné nic, než jen prostá přítomnost. Nádherná, okouzlující, takřka nekonečná přítomnost.
Jen jsem pomyslil na Hamleta a jeho „Být, či…“ – Co vlastně?! Jak zněla ta památná slova? Nevěděl jsem. Jen jsem si byl jist, že v Její společnosti to druhé nelze. Jak by taky mohlo, když ona byla celou svou bytostí. A byla tím, kým – nebo čím – nemůže být nikdo mimo Ni. A tak jsem Ji viděl. Nevím vlastně, snil-li jsem, či bděl. Nebylo to podstatné. Vše se zdálo tak plné života…
Vzpomínám, že jsem chtěl z celého srdce a z plna hrdla zvolat: „Posečkej, okamžiku, vždyť je tak krásná!“ A teď už vím, že počkal. Zůstal tam a my dva v něm; a teprve tehdy jsem pochopil, že nekonečno je opravdu nekonečnem, a že se vážně nedá dělit, což mi říkali i v matematice, avšak já nevěřil. Nyní již ostatně také ne. Nyní jsem věděl! Ale rovněž nám tvrdili, že nekonečno je možná menší, než jiné, což jsem také záhy poznal.
Ani okamžik se nezastaví navždy. I tento, jenž splnil mé přání, se rozplynul jako dým vonné tyčinky zapalované o Vánocích. Avšak podobně jako aroma toho dýmu, zůstane i ten okamžik v mé paměti (alespoň do doby, nežli stanu se starcem sklerotickým). Budu si jej pamatovat, budu vzpomínat těch pocitů, když jsem Ji spatřil, třebaže Její tvář je pro mne již vzpomínkou matnou…
A tak tedy i ona vystoupila, a já pokračoval v cestě do Prahy a následně do Špindlerova Mlýna. A ještě v tom vlaku (a Pendolino to nebylo) jsem sepsal báseň na Její počest. Slyšte:

Přelud?

Nikdá jsem nespatřil
Tak krásnou tvář
Víc ji však nepoznám
– Zmizela zas

Kolem se míhají
Obrazy cest
Já myslím na tu, jež
Múzou mou jest

Jako blesk z čistého
Nebe byla
Jemností rysů mne
Okouzlila

Mihla se za oknem
Anděla snů
S takovou žít bych chtěl
Do konce dnů

Proč není dopřáno
Zlíbat jí skráň?
V pozdravu nevzdaném
Zmrzla mi dlaň

Oka mžik jen to byl…



 celkové hodnocení autora: 92.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 59 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 hýl půl 08.04.2010, 17:08:17 Odpovědět 
   Ty si s těma básničkama nedáš pokoj, co? Cpeš je i do prózy :-D
 Albireo 04.03.2009, 16:31:36 Odpovědět 
   Jenom by nebylo od věci přiznat, že název je vypůjčen z Goethova Fausta (Okamžik chtěl bych osloviti/jsi tolik krásný, prodli jen...) Jinak ovšem chválím až na rýmy, které nejsou ideální (tvář/zas).
 ze dne 04.03.2009, 21:45:51  
   Wojciech: Moc děkuji za koment, chválu i hodnocení... Bohužel o původu názvu jsem neměl potuchy - profesorka Goetha jakožto autora do zadání neuvedla, takže jsem nad tím ani nehloubal... Každopádně ještě jednou děkuji.
 Ziriant) 04.03.2009, 15:54:05 Odpovědět 
   Mně to jako sranda nepřijde a patos někdy nemusí být patetický v tom přemrštěném slova smyslu. Jako „obyčejná“ školní slohovka to rozhodně nevypadá. Ale jak to známe – časová tíseň dokáže ohledně motivace divy.
Zaujala mne slova jako „Afrodité, Venuše“ společně v jednom odstavci s „destinacemi“ a pak opět „Brána pekel“ – to střídání stylů, které se nese celým textem. Člověk je hned od počátku zanesen do honosné antiky a Tvé cestování ho vrací do reality – ale takovým úsměvným způsobem. „v její společnosti...“ nebýt nelze – velká pravda určitých okamžiků. Problematika matematického a životního nekonečna také velice upoutala. Líbí se mi ten archaičtější styl psaní – dělá to z oné chvíle ještě něco velkolepějšího.
Báseň na mě dýchá atmosférou trubadúrských písní. Příjemně plynulá. Dlaň zmrzající v pozdravu je úchvatné spojení.
Poetické, v oblíbených, snad jsem se vyjádřila dost jasně;).
 ze dne 04.03.2009, 21:51:18  
   Wojciech: Uff... Ani nevím, co napsat za taková slova... Pravda je, že sranda to ani být neměla, ale proti čtenářovu gustu - žádný autorův dišputát ;-) Jsem rád, že se líbí... Ono prokládání reality a abstrakce bylo inspirováno některými pracemi zde na SASPI, a trubadůři... Těm bych se chtěl snad někdy, jednou, nežž mou ruku posedne třas, oči slepota, uši nedoslýchavost a v ústech mi budou umělé zuby cvakat, alespoň přiblížit...
 mandril 12.02.2009, 20:43:53 Odpovědět 
   A mně se to líbí. Ani nevim proč. Je to sranda. Jestli je to ale pravda, tak Ti přeju, abys ji potkal zasejc a tentokrát to neto...však víš co...
 ze dne 13.02.2009, 13:23:19  
   Wojciech: Díky... Jsem rád, že se líbilo a bylo hodno komentáře... A vím co ;-)
 Ekyelka 01.02.2009, 14:49:26 Odpovědět 
   Zdravím.
V redakci jsme se shodli na dvou věcech: text sám o sobě je dosti patetický, nicméně patetický na jisté úrovni. Je poznat - z každého výrazu, obratu i tečky - že sis s textem pohrával hodně dlouho a s láskou.
Druhý bod, na kterém se kolegové shodli: báseň. Je hodně podařená, osobitá.
Jenže zároveň i celkové vyznění se u jednotlivých redaktorů různilo, proto je výsledná známka zprůmerována a spíš orientační. Je na samotných čtenářích, jak se k textu postaví.
 ze dne 02.02.2009, 10:52:54  
   Wojciech: Jéjej... A rovnou slavná Ekyelka (tím nemyslím nic zlého - naopak - Isdanil mi o Tobě vyprávěl). Děkuji za publikaci i za komentář. Patos, to je moje ;-)
Tentokrát se o připravenou věc příliš nejednalo - byla to obyčejná školní slohovka (práce cca na 65 minut, zbytek přepisování "načisto"), tak jsem chtěl vědět, co na to širší veřejnost :-D
Ale díky... Předčili jste mé očekávání.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Stopy myšlenek ...
Heartless Girl
Temnota 1 čast.
antivirus
Psanci černých ...
Lester
obr
obr obr obr
obr

Omalovánky
wojczech
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr