|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Ženetré ::
 OH |
publikováno: 30.01.2009, 21:17
|
Jelikož se mi už z témat s mým žitím souvisejících zvedá čemudan, zplodil jsem tento bulvární, postpubertální, bez snahy o humor lacině vyhlížející, zpomínkově vymyšlený a nijaký text.
Děkuji za upozor. na pravopis. chyby a.s(c)hovívavost
Howg |
| |
|
|
Mrazivé a současně skomírajícím sluncem prohřáté zimní odpoledne, město prosycené hlukem aut a ozářené pablesky na tajícím ledu. Jirka se drží s otcem za ruku a musí chvilkami popobíhat, aby otcovým dlouhým krokům stačil.
"Volal Áda, že přijdou s Táňou do sauny..." prohodí otec s pohledem na projíždějící auta spíše pro sebe. V druhé ruce svírá za veliké ucho kameninový džbán a Jirka si musí stále opakovat, že dnes pospíchají a je na všecko málo času a to je jediný důvod, proč džbán na pivo s černými klykyháky nemůže nést jako každý pátek on. Přivírá oči před paprsky slunce a kdykoliv mu to otcovo tempo dovolí, snaží se dupnutím probořit, nebo alespoň popraskat led na kalužích.
Jako vhození kamene do prosluněné hladiny rybníku působí na Jirku otevření okopaných dveří pivnice U šaška. Jirka s doširoka otevřenýma očima ani nedutá, protože je to poprvé, co ho do pivnice otec bere sebou.
"NO TAK, no tak..." říká Jirkův táta cizím hlasem, který od něho Jirka ještě neslyšel, když do nich ještě ve dveřích zády vráží jakýsi muž v džínové bundě. Cosi stále pokřikuje a barmanka, statná čtyřicátnice, ho s neúprosným výrazem tlačí ze dveří ven. Jirka vylekaně stojí a vše pozoruje, ale otec ho rukou, jejíž stisk po příchodu do hospody zesílil až k bolesti, postrkuje k nerezovému, půllitry zaplněnému baru. Před Jirkovýma očima se míhají postavy a obličeje, které mu připadají znetvořené a brunátné, vše je zahaluje cigaretový kouř, pach piva a rámus.
"ŽENETRÉ?" huláká opilý muž stále ještě ve dveřích a osazenstvo u stolů ho začíná častovat posměšnými výkřiky.
Jirka se zděšením zjišťuje, že ho otec opustil a odešel do místnosti sousedící s barovou. Upírá křečovitě oči na kameninový džbán, který otec zanechal výčepní na baru, jako by byl jedinou věcí, která ho může zachránit.
"Ženetré?" je opět slyšet opilý muž u dveří, ale hlas jakési ženy ho přehlušuje.
"To byl nejlepší milenec mýho života, hotovej postelovej Mózart... Co ten se mnou všechno nedělal!"
Jirka se vylekaně otáčí na ženu v modravé obnošené košily, která má po bledém obličeji rudé skvrny. Má nohu přes nohu a pyšně kmihá prsty na noze sešlapanou lodičkou. Vedle ni sedí muž v zednických modrákách a bezvýrazným pohledem kouká do svého zpola vypitého půllitru. Něco si pro sebe říká a slabě pokyvuje hlavou.
Barmanka za sebou zavírá dveře a trochu vztekle a trochu pobaveně říká směrem do místnosti: "...zas zlitej jak Dán a ještě dneska kdáká francouzcky, nebo co...
"NÉ jako tenhle chcípák," pokračuje žena s lodičkou na palci u nohy a strčí do zedníka vedle sebe rukou s cigaretou, kterou ho popálí na zápěstí. Muž na to nijak nereaguje, jen sebou trochu trhne leknutím a po zápěstí si přejede rukou. Žena opovržlivě sykne a i když ji nikdo neposlouchá, pokračuje v hlasitém pokřikování.
"Von měl na noze, NO TO BYL SMRAD! TO jsem nezažila, ten jak si zul boty... Von na nich měl nějakou jako houbu a to bylo..."
Jirka se otáčí zpět s představou Hřibu dubového, o kterém jim povídala paní učitelka, k záchrannému džbánu, ale pohled mu sklouzává na muže s pleší, který se usilovně dožaduje na muži sedícím proti němu odpovědi.
"ŘEKNI MI, Joskovole, řekni mi, prosim tě, co nejni na hovno... No schválně jednu jedinou věc... Já někdy jen tak sedim a přemejšlim, co nejde do prdele a na nic nemůžu přijít a to mě, Joskovole, fakt sere ze všeho na světě nejvíc, to ti teda povidám..."
Ale muž sedící proti němu se jen ušklíbá, pokyvuje hlavou a nic neodpovídá.
"Ženetré?"
Ozývá se opět volání opilého muže, ale nyní už jen tlumeně zeza okna.
Jirkovu pozornost upoutává mladá dívka v rohu místnosti, která má na černém tričku veliký bílý kosočtverec a v něm tři pruhy. Sedí na klíně staršímu chlapci, který ji hladí po stehnech a poslouchá dalšího mladíka, který na ni přes stůl pokřikuje cosi o pravé fašistické uniformě a cosi o příštím víkendu.
Dívka po chvilce přemlouvání kývá hlavou a Jirku v tom okamžiku napadá, že ta dívka má podobně červenohnědé vlasy jako paní učitelka a pokouší se na jejím místě paní učitelku představit. Moc mu to ale nejde, když ho zaplaví úlevný pocit bezpečí, protože konečně vidí svého otce, který ho s úsměvem plácá po rameni a podává mu džbán plný piva.
"Tak pojď, ty flamendře, musíme za maminou, nebo nás přetrhne jak hada!"
Svěží vzduch, kterého se Jirka venku nadechuje, mu připadá jako ta nejlahodnější věc na světě, hrdě vypíná prsa a opatrně nese, vedle zase už mílovými kroky uhánějícího otce, džbán s pivem. Když přecházejí silnici, slyší nějakou postavu opřenou v houstnoucím šeru o zeď domu drmolit: "Žentré... Ženetrefim domu?"
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 17 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 44 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
