» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."

Buddha

počet přístupů: 2141226

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Fialový lilek ::

Ziriant)	publikováno: 01.02.2009, 17:43

Vzpomínka na dávno odeznělou atmosféru Vánoc


	Zplihlé vlasy, krůpějemi potu zimy lepící se k noční košili, rozpínavá noc si zpívá: „Neschází mi hvězdy, pod kterými hřešili poeta s perem u palce, jeho srdce frázemi obnažené dál uspávalo ospalce.“ Radši hvězdy pryč ze zenitu žene. Sníh. Ponožky jej nenasytně sají, zvuk prokřehlé zimy do vláken proniká bavlněným povlakem, prosají se až k ledovému ráji žmolkovitých a varhánkovitých moldánků na prstech, na šlapce a na patě, vločky líbají tě přes ofinu do spánků, neukojitelný třes láká tě, chvění v rytmu volných veršů, v intervalech nízkých vzdušných dun, noc je plná citrónových lun, sytících tmu jako omámené sklenky, zahušťujících tropické čaje, vylité v mléčně bílé podprsenky nánosů sněhu, jež vlhne, taje, pod každou stopou bosou, brzce oproštěnou od ponožky, rampouchy krátíš kosou jako trávu a špinavé nožky dětí válejících se mezi stohy, zakopnuvše o provázek natažené pavučiny, dětí zkoumajících zakázané bohy, zakopnuvše o podvazek dospělácké divočiny. Procházíš se světem v noční košili, s kosou, kterou kosíš zvednuté nosy, procházíš se po chladném světě bosý a kosíš každého, kdo tě rozčílí, kosíš pudrované, nafrněné nosy a je to jako kosit ostré rampouchy, ulomíš ho a do zítřka z ranní rosy naroste špičatější, zbraň pro padouchy. Noční košile ti cinká táním, zvukem zimy, zvukem Vánoc, o tajících citech zmínka do němoty ponořená na noc a ráno vytažená, vykulená. Kde má mámu? Tátu? Kam se přisát? Dítě, zvonek cinkající beze jména, k zimou rudým uším se ti lísá. A ten zvuk je jako kleště, čelisti o roztažnosti na dva spánky a na nich dvě sotva viditelné ranky od rampouchů, které ještě nevyrostly ani do špičky, od dětských rampouchů, které už zkosil jsi ostřím své básničky v mlčení rtů namočených v růž. Cupitáš po světě, tiše, se rty barvy fialového lilku, skrz něž těžko se ti dýše, však padající rampouch ti co chvilku další otvor k plicím prosviští, není rozdíl mezi cupitáním a řvavou smrti na bojišti, nevyhneš se Ježíškovým saním, přikloužou se po tělech, voskem voníce, ale nenastoupíš. Kde máš prsty u nohou? Dýcháš a sněhové vločky do plíce ti padají otvorem ve spánku, ruce, i když vysílením často nemohou, vždyť znáš tu velkoslovnou říkanku, poezie se nerodí v dlani ani v tuze a snad ani ve snu pod víčky, jen na zvuku Vánoc, na vločkách a na tvé Múze, kropících před oltářem svíčky i touhy v nevěstincích, poezie se rodí v nuzné chudobě, i na všech různých mincích, poezie se rodí sama na sobě. Unikáš světu tím, že se jím necháš celý smáčet, jít vzadu jako stín, nechat se otupěle vláčet? To není pro tebe, němá postavo s kosou, a kdyby přeci jen vzali ti ji bachaři či kněží, kdyby ti strhli košili i kůži bosou a viděl bys, že stále sněží, a cítil bys, že sněží... a cinkání hluchlo pro potopu, necháš se vláčet za dech, plíce, spánky. Šlapky odřezávají ti každé sáňky, ale zanecháš krvavou stopu. A andělé na zem z nadhlavníku padají a v pádu chytají se vyhaslých hvězd, toužící být jako broučci, jež se na kraji pírek ptáků dolů nechávají snést, avšak připomínají spíš beznaděj tonoucího, který je hlubinami lapen, a chtíc neumřít se v posledním mžiku chápe kamene klesajícího vedle něj. A básník o zmrzlý sníh tupí si svou kosu, v nocích tvrdě bezesných vláčen je na patosu, propadnut do ledových ker, zapadáván posměšným cinkotem, zvukem Vánoc, zvšednělým bonmotem, ale naleznuv správný směr, němota, svět velkých slov, šept, němota, v ní najdeš konkrétní cíl: stát se vidoucím, snílku. Na ostří tvé kosy každý ztroskotá, sklouzne na stopě barvy fialového lilku.


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 20		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 70		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Lara	25.05.2010, 16:21:01

Úžasná, nemám slov :)


ze dne 25.05.2010, 18:34:29
Ziriant): Díky moc :-)

Hordek	01.09.2009, 10:05:53

Chtěl jsem se v komentáři rozepsat o tom, jak mne překvapila rozsáhlost této básně, jak i přesto neunaví a plyne jako čistá voda, plná křišťálových bublinek nesoucích lehkost volených slov a výrazů, jak nabírám její obsah, abych se napil svěží poezie a jak s díky smekám, za to, že směl jsem číst. Ahoj R.


ze dne 01.09.2009, 10:31:04
Ziriant): A já jsem Ti chtěl poděkovat, že ses k této vánoční básni vůbec dostal a navíc s takovým ohlasem. Vážím si toho a doufám, že Ti něco přinesla, stejně jako mě obohatil Tvůj komentář. Měj se krásně, Sylvie.

Anna	15.07.2009, 22:18:51

A i když to čtu poněkolikáté, nacházím stále... pachuť stesku a jakýsi vědoucí úsměv předtím, než v člověku exploduje... pláč. Svůdně neodolatelný i hrozivý zároveň.


ze dne 18.07.2009, 9:44:03
Ziriant): Děkuji za tak krásný návrat k mému dílu, i pro mě znamená jakousi nostalgii vzpomenout si na ty časy, které nejsou zas tak daleko. Hlavně proto, že jsem opět dál - a to jak životně, tak básnicky. Myslím, že mé tehdejší pocity jsi vystihla v několika málo slovech naprosto přesně.

Danuše	19.04.2009, 16:59:34

Opravdu rozsáhlé dílo, které svou délkou ale na kvalitě neztrácí, spíš naopak. Verše přímo vtáhnou a oblečou čtenáře do studivé košile :)) Trošku mi tam vadí často opakující se slova, ale báseň je jinak skvělá.


ze dne 19.04.2009, 18:38:00
Ziriant): Snad jsem tě takhle na jaře nazastudila příliš... Díky!

Wojciech	03.03.2009, 20:39:54

Jedním slovem - úžasné. Rozsah neuvěřitelný, však přec, každé jedno slovo vhodně voleno a délka tudíž nikterak neruší. Líbí se mi prokládání ordinérních slov básnickými výrazy, spjetí oné šedé reality s barevným světem poesie. Pokud jde o opakování slov, vzhledem k rozsahu se tomu stěží vyhneš, tudíž nepovažuji za podstatné do toho rýpat. Opravdu výborné.


ze dne 04.03.2009, 14:40:08
Ziriant): Opravdu děkuji;). Ani nevíš, jak taková slova potěší!

marenka	11.02.2009, 18:29:15

ahoj, já právě nedávno přemýšlela, zda jsem schopna napsat něco delšího... u volného verše zatvrdnu tak po dvaceti řádcích maximálně, u rýmů tak 4-5 slok po čtyřech řádcích... tak jsem si říkala, jak to udělal V. Nezval s tou Manon? a ti další a další... a teď si říkám, jak jsi to udělala Ty? já mám pocit, že s přibývajícími verši, nemám co říct a ty držíš nit od začátku do konce... - i když ji místy navazuješ... ale přesto je to pro mě něčím "nové" v těchto vodách... jako když se vrátí starý známý :-)


ze dne 12.02.2009, 14:34:04
Ziriant): Páni! Moc děkuju za známku a komentář. Mám pocit, že mě v těchto vodách mé sáhodlouhé výpovědi táhnou čím dál víc ke dnu, takže tvůj názor mě velmi potěšil. Já mám zcela opačný problém než ty. U mnoha básní si říkám, jak to jen autor dělá, že dokáže vmáčknout tak silný pocit do pár veršů? Když začnu psát, nedokážu skončit, a řekla bych, že někdy je vážně přínosnější přestat v nejlepším a neprotahovat už tak dlouhý tón. Ale jindy se mi to tak líbí víc. Tak zase někdy u nějakého dílka, měj se, tvůj "starý známý":)

Hydra	02.02.2009, 16:40:04

Ahoj. První, co mě po přečtení napadlo, bylo:"Slečna autorka musí být opravdu velmi citivý člověk." Náramně se Ti podařilo - a to mě zaujalo nejvíc - vykreslit tu atmosféru, ten pocit, to něco, co objímá básníka, když se noří do hloubi pro inspiraci. Alespoň mně to tedy "sedlo". Dokonce jsem některé téměř totožné obrazy použil dříve v části své nepublikované poezie - tím ale nechci nějak snižovat originalitu. Jen myslím, že některé věci cítíme stejně. Zima, sníh, bělo, noc, hvězdy, ostří - to jsou slova, jež se k sobě, vzhledem k výstavbě básně výborně hodí. Broučci, ptáci a lilek mi trošku kazí atmosféru oné němé, chladné, asi i bolestné zimy, přestože jsou tato slova užita jako součást kvalitních obrazů. Občas necháváš čtenáře sklouznout do slepé uličky, neboť proud myšlenek v básni je místy "nespojitý". Tedy předchozí myšlenka není nějak výrazněji ukončena a už ji "přebíjí" následující. Ještě k obrazům, některé mě vskutku zaujaly svou osobitostí a neotřelostí. I když s opakováním a související sílou obrazů má "paní redaktorka" pravdu:o) Moje rozbory občas bývají delší než básně samotné, což, jak vidno, v tomto případě asi nebude nejvhodnější. Dílo je příliš dlouhé na to, abych vypisoval jednotlivé konkrétní připomínky k obrazům/veršům/slokám. Pokud tedy stojíš o plnohodnotný komentář, přijeď si po něj v ústní podobě na letošní ročník LL:o) Měj se hezky.


ze dne 02.02.2009, 17:24:05
Ziriant): Ahoj. Tak to jsem ráda, že jsme na stejné vlně! Největší básníkova slast je přeci být pochopen, být vnímán, jen tak může existovat - to mi trochu zavání filozofií:). Chyb jsem si byla zřejmě vědoma i při psaní, ale (určitě to znáš) někdy to člověk cítí právě takhle, asociativně, a náhlými opravami by jen plašil Múzy. Už se těším na plnohodnotný komentář! Naviděnou.

somnium	01.02.2009, 19:06:14

Připomnělo mi to Zaklínače, jak Cirri(už ani nevím jak se to píše!Prostě ta co --cenzura-- s Mistle-narážka na LL) a přejela bruslí někomu ruku a oddělila mu prsty od dlaně.Tak nějak taková je ta báseň--taková ostrá na zároveň pomalá a ladná jako krasobruslaři, přičemž to vypadá jednoduše, ale je to jeden z těch nebezpečnějších sportů.Prostě takové skryté nebezpečí. Precizní a přesto bolestivé pro ruce toho nebohého hajzla, který ji honil.


ze dne 02.02.2009, 16:11:24
Ziriant): Jsem zkažená díky Tobě (viz poslední slovo tvého komentáře trochu jinak)! Je to Ciri, ta co ---Verlaine+Rimbaud--- s Mistle. Jinak díky za precizní metaforické postřehy:D. Jsem ráda nebezpečná - alespoň na papíře, když to jinde neumím:)

Petr Kraus	01.02.2009, 18:40:16

Moc hezké! I když dlouhé básně nejsou mým šálkem kávy, stálo to za to vzepřít se lenosti a dočíst do konce. Pššt, neříkej to nikomu, četl jsem to několikrát (až do konce) :o)).


ze dne 02.02.2009, 16:05:11
Ziriant): Díky za povzbudivá slova a za známku! Moc často se mi nedaří vytrhnout někoho z lenivé ochablosti - takže i kdyby nic jiného, jsem ráda:).

endless	01.02.2009, 17:42:17

Vítej na SASPI! Zimavá báseň kroužící kolem tématu odcházení, samoty a snad i smrti. Místy se zdá ulpívavá, některé obraty se opakují nadbytečně - např. rampouchy, stopy či kosení - přičemž každé další zopakování poněkud zeslabí sílu sdělení. Jako by se stále víc a víc rozvírala spirála. Lze tu ovšem najít i řadu velmi nadějných pasáží - "není rozdíl mezi cupitáním/a řvavou smrti na bojišti/nevyhneš se Ježíškovým saním/přikloužou se po tělech, voskem voníce..." Pozor na - smrtí. Co do hodnocení - pro mne osobně je to jednička s malým puntíkem - viz poznámky výše. Uvidíme, jak Tvůj text přijmou hlavní "rozhodčí" - čtenáři.


ze dne 02.02.2009, 15:58:05
Ziriant): Děkuji moc za publikaci a především za připomínky, jichž se mi k mé tvorbě prozatím příliš nedostávalo. Popravdě řečeno jsem v kladnější ohodnocení spíše doufala, než bych ho očekávala - a tím víc potom potěší. Snad tohle nebyl jen začátek dlouhého pádu z prvního z mnoha odpočívadel :)