|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Společenstvo Elementálů:Poslední tažení 10-11 ::
V posledním díle jsme byli svědky dobrodružství Jirky a Pepy a jak se jen o fous dostali z Brdičkovy školy, kde byli na návštěvě bývalých kantorů.
Dnes se budeme věnovat cestě dvou zbývajících členů Společenstva, Aleše a Marka.
http://s34.photobucket.com/albums/d140/mommysoul/commissions/janmazdainks.jpg
^ Jan Mazda, nepřítel Společenstva a vůdce Hyperionovy armády elementalistů z druhého dílu SE. Opět na základě reálného místa. |
| |
|
|
X
„EasyRider?”
„Malý, nic tam nemaj.”
„Popcorn?”
„To je někde v prdeli, hele.”
„Co na Andělu?”
„Tam maj dva shopy, ne?”
„Jo, maj.”
„Oka, tak tam jdem.”
Aleš ukončil hovor a podíval se z okna. Takže dneska si kupuje nový botky, otázka je jestli to budou jeho oblíbený Vansky, Dc, nebo Adio... No... To se uvidí. Oblékl se a dal se směrem na metro.
Jako jedni z mála původních obyvatel Lužin se Alešova rodina vrátila zpátky na sídliště, odkud byli před několika lety odbaveni. Nikdo přesně moc nevěděl, co je k tomu vedlo, ale za návratem na sídliště, kde to znám a kde jsem to měl rád, se žádná kvantová fyzika nehledá. Prostě mám rád Lužiny a je to.
Mladík v hnědé mikině Vehicle a stejně označených kalhotách se vydal po cestě na tržiště. Předtím, hned jak se přistěhoval zpět, mu určitá místa na sídlišti, když kolem nich procházel, pokaždé napovídala cosi z jeho minulosti, z cest se Společenstvem, kdy s netušeným štěstím s partou vyvázli ze všech nebezpečí. Vždyť tehdy chodili do devítky, proboha...
Teď už se ale těmito věcmi nezaobíral, stejně jako spoustou dalších méně i více přijemných vzpomínek na Společenstvo. Bylo to jednou provždy za nimi a teď se zase mohli všichni vrátit ke svému poklidnému životu.
Aleš usedl na dřevěnou lavici u metra, zabořil ruce do kapes mikiny a čekal na svého parťáka, až přijde. Nebylo o něm žádné tajemství, že si klidně dal na čas, tak po pěti minutách nešťastného čekání Aleš vyndal mobila a přemýšlel, co si zahraje za hru. Už bylo asi čtvrt hodiny po domluvený době a to doufal, že na nikoho čekat nebude. Ksakru.
Když si po chvíli váhání mezi Quakem a Worms Armageddon vybral druhou jmenovanou hru, místo úvodní obrazovky mu před očima proběhl rychlý text “Baterie vybitá” a blikající obrázek červené tužkovky.
„Kurva,” řekl si Aleš pro sebe a vložil přístroj do džín. Dneska si nezahraje.
Otráveně si protřel obličej a říkal si, že by tomu chybělo už jen to, aby si doma nechal peněženku.
„Ale copak, masínko, ulítly ti včely?” ozval se známý hlas. Aleš se za ním otočil a spatřil svého parťáka.
Marek se zašklebil a s Alešem si podali ruce ve stylovém pozdravu. Netrvalo dlouho a oba kamarádi se dali metrem do centra Prahy.
„Budeš taky kupovat?” zeptal se Aleš, který bez mobilu neměl co na práci.
„Eště nevim, uvidim co tam bude,” odvětil klidně Marek a dal se do tichého pozorování vagonu metra. Podle toho, kam se Marek díval, by se dalo odvodit, že ho zaujal plakát o naprosto dokonalém studiu jazyků na Masarykově univerzitě, ale ve skutečnosti jen někam zasekl pohled a přemýšlel nad spoustou jiných věcí.
To podobně naladěnému Alešovi nevadilo a šel vykonávat podobnou aktivitu.
Jen je teda škoda, že nejde ten mobil.
„Anděl,” ozvalo se z reproduktoru. Oba kamarádi se mechanicky zvedli a vyšli ven z vagonu. Až když vystoupili, tak bylo jasné, že to skutečně nejsou roboti. Dali se šedavými chodbami metra ven a mezitím se bavili o tom, co a jak.
„Kudy teda nejlíp do toho shopu?” zamumlal po chvíli Aleš. „Eště sem tam nebyl.”
„No, přesně tudy,” prohlásil Marek cynicky a ukázal na otočné dveře, nadepsané “Skateshop anděl”, vedoucí do obchodního centra.
„Aha,” na to Aleš a spolu se svým parťákem vraty prošel. Majestátnosti obchodního centra nevěnovali žádnou váhu a naopak se jali prozkoumávat, kde se nachází cíl jejich snahy.
„Hej, myslíš že budem s Rohkem zase pokračovat v tom nohci...?” řekl Aleš. „Fotr s nim prej kecal, a že až začne sezóna, tak nás veme...”
„Jo?” zareagoval melodicky Marek, „tak to sem zvědavej, toho sem už dlouho neviděl,” dodal s úsměvem na tváři.
„Hrm,” zabručel Aleš. „Já taky ne no, asi tak tři roky...”
„To jo no... Tady to je, ne?” na to Marek.
Před dvojicí se otevírala prodejna, na jejíž vývěsce stála mužská figura s andělskými křidly, logicky postávájící na skateboardu. Podle značek oblečení, nadepsaných na stěnách obchodu bylo jasné, že dvojice směřovala právě sem. Když vešli, obsluha se je jen marně pokoušela zdravit a odchytit – verva, se kterou sem tihle dva “znalci” značek přišli, by odradila kdejakého poradce podobného rázu. Krám byl dost velký pro kohokoli, kdo by si chtěl vybrat, a bylo jasné, že Marek s Alešem se vyznají.
Po dobré půlhodině zkoušní oblečení vyšla dvojka z obchodu, ověnčená novými značkovými doplňky. Je pravda, že Marek nebo Aleš podle jejich chování ve Společenstvu možná působili lhostejně a nedbale, ale přesto, kupodivu, byli co se oblečení týče horší než ženy. Pečlivě sladěný vrch a spodek u obou chlapců sice okolí moc neřekl, ale pro ně samotné byl otázkou dlouhých minut porovnávání a zkoušení.
Marek zachovával své oblíbené barvy které nosil už léta, čili žluté triko a mikinu s kapucou od značky Funstorm, plus hnědé plátěné kalhoty od prodejce, jehož značkou byla sedmikráska. Aleš se spokojil s klasickými džínami od Volcomu, převelikým bílým trikem a vzorkovanou mikinou Vehicle, kterou už měl z domova. Na hlavě měl právě pořízenou červenou čepici DC.
Jelikož Markovi s Alešem po vybírání vyhládlo, rozhodli se zaparkovat v blízkém fastfoodu. Po chvíli usedli s pořízeným jídlem ke stolu a dali se do řeči.
„Ty vole, tak po tomhle nákupu zase dlouho nic,” protřel si Marek obličej a uchechtl se, „jako ne že bysme neměli prachy, že jo, Masna, ale takovýhle nákupy nejsou pro mě. Naposledy sem si kupoval rok zpátky nový rifle.”
„Hm,” pokrčil rameny Aleš, konzumující hranolky, „tak jako co, viď, zas ňáký nový hadry...”
„Mh, ále mě sere spíš že od Funstormu poslední rok vidím jen samý takový... Divný věci. Neni to už moc takový pro normální nošení, spíš fakt na ten snowboard...”
Aleš se na Marka skepticky podíval, skoro jako by byl úplně vedle. „Proto si ho taky nekupuju,” uchechtl se.
„No, jenže ty se v tom vůbec nevyznáš, Masínko,” dodává Marek a postrčí parťáka, jako by chtěl svojí narážkou na Alešovo příjmení pobavit neexistující audienci.
Aleš neodpovídá nic, jen obrátí oči v sloup a dá se do zbytku jídla. „Hej ale... Co si myslíš o tý esemesce jak přišla tomu... Kamilovi?”
„Jaký?”
„To, jak mu psali z čísla co měl Roter... David, víš kdo, ne...”
„Jo tohle,” Marek se uchechtne a vysaje hranolku předními zuby, „nevim, si z něj asi někdo dělal prdel.”
„Jo no... Ale co kdyby,” zamyslí se Aleš.
„Kdyby co asi?” nakloní se Marek nad stůl a podepře si hlavu před Alešem. „Už je po všem.”
Aleš pokrčí rameny.
„Ale kdyby něco tak jako... Nevim,” dodá Marek nejistě.
Po obědě se Marek s Alešem vydávájí na záchod, oba si musí odskočit a toalety jsou díky bohu na tomto patře dobře rozmístěné. Zrovna stojí u pisoárů, když k nim začínají zvenku doléhat podivné zvuky, podobné sání vysavače.
Marek zvedne obočí, Aleš dění venku ignoruje.
Muže, který vykonává malou potřebu u zdi náhle sebrala křeč. Neznámá síla s ním zatřásla, tělo zchromlo a svaly si dělaly, co chtěly. Z jeho těla jako by někdo vysál bíle svítící kostru a rychlostí vlaku ji odeslal skrz blízkou zeď, kterou posléze prošla jako pára!
Aleš přeřušil urinaci a s vytřeštěnýma očima zíral na místnost záchoda. Co to má znamenat? Marek se polekal a v otočce skočil do středu místnosti, jen aby viděl, že z kabinek byly odsáty další dvě kostry.
Markův kamarád vtrhnul do kabinek, kde nenalezl nic jiného, než prázdno. Ani oblečení, ani hromadu bílkovin, ti lidé jako by zmizeli! Aleš okamžitě vyběhl ze záchodů ven a byl svědkem hrozné scenérie.
Všude po obchodním centru se bělostné kostry slétaly na hromady šedé hmoty, ze kterých se později zhmotnily černá monstra s tělem z jakéhosi kovu! Aleš se skrčil za rohem průchodu do centra hypermarketu a ustupoval zpět k záchodkům...
„... Instruktor Marek, na všech frekvencích,” zaslechl náhle Aleš svého parťáka na konci haly, „rudej poplach, síla cíle neznámá, v Novým Smíchově. Opakuju, Rudej poplach, připravte se-“
Vrátil se do kabinek a viděl Marka, jak něco diktuje do moderní vysílačky.
XI
„Připravte se na zásah na Andělu, nepřítel neznámý síly-“
„Tady Martin Benda z Radlic, je to i tady. Co navrhujete?” ozvalo se z vysílačky, spolu s „Tady Pittsburg z Veleslavína, máme jich tu taky pár, čekám rozkazy?!”
„Kurva,” zaklel Marek a podíval se na Aleše. Jakmile parťák zaregistroval jeho pohled, Marek na něj vrhl výraz někde mezi “Co čumíš?” a “Cos sis myslel?” a začal dál rozkazovat do vysílačky.
Tohle byla krizová situace. Hyperionovi elementalisté se tu zas objevili a jak to vypadá, jsou rozptýleni po celém centru, nedej bože po celé Praze.
Aleš se transformoval a za malou chvíli už tam stál v rudém brnění. V pravé ruce se mu zhmotnila kosa a připravený čelit nebezpečí vyběhl ze záchodků hlídat průchod.
Rozhlédl se a uviděl, jak černí démoni prchají pryč z obchodního domu jako zběsilí - v areálu jich tu zůstává jen pár. Co se to ksakru děje?!
Ale aby se Aleš zamýšlel nad situací, na to už bylo pozdě. Odněkud zprava se na něj snesla sprcha černých jehel!
Ohnivý elementalista před sebe vztyčil levou ruku, aby zabránil nejhoršímu. Ostří se od jeho brnění sice odrazila, ale na místech, která zasáhla, cítil Aleš podivně mrtvolnou zimu a křeč. I třeba na břiše, což bylo jednoznačně podivné a strašidelné.
Ustoupil do haly k záchodům a rozzuřeně hledal svého přítele. Když proti němu nastoupil černý démon, stáli tam v úzkém koridoru jako dva duelisti ve westernu.
Je čas si vyzkoušet, co umí.
Aleš ustoupil ještě o něco dál, dokud nebyl na samém konci místnosti, kde byly toalety. Na nich skrz otevřené dveře zahlédl Marka, jak stále rozkazuje neznámým lidem přes vysílačku. Když ten spatřil Aleše s kosou v ruce, odfrkl si a za opaskem se mu v ten moment objevila dvojice katan.
Co jeho přítel dělal dál, tomu se Aleš nevěnoval. Rozeběhl se naproti černému nepříteli s takovou razancí, že elementalistova silueta přímo žhnula a na zemi nechával ohořelé šlápoty.
Černý démon vysunul obě mečovité paže a ze země naproti Alešovi vyjely černé ostny, dosahující výšky jeho samotného. Ty první z nich sice Aleš převálcoval bez problému, ale když bytost znovu hnula pažemi a ony ocelové krápníky vyrazily i ze stěn, démonův protivník měl v tu ránu namále.
Aleše nárazy do výstupků všude po místnosti vyvedly z rovnováhy. Několik metrů před démonem to nezvládl a přepadl na zem. S mohutným úderem spadlo brnění na dlaždice a ty těsně pod ním rovnou popraskaly.
Když se Aleš podíval na černého nepřítele, který stál nad ním, bylo jasné, že ho podcenil. A to hodně. Takové schopnosti neviděl u nikoho, snad kromě Terora nebo Firaerose.
Teď už se z toho asi nedostane. Kovový démon se k němu dokonale nevrzajícími pohyby přibližoval a Aleš se v těžké výzbroji zvedal jen těžko.
Na druhém konci haly ze záchodků vyšel Marek. Všechno, co potřeboval, vyřídil, tak je čas, aby pomohl parťákovi. U konce haly ležel rozpláclý Aleš a všude po místnosti byly ostré bodce, které Marka mohly smrtelně poranit.
Tušil, jak by to mohl udělat, ale...
Musí to zkusit, kamaráda v tom nenechá!
Marek vycenil zuby a znovu je skryl za rty. Rozeběhl se a přitom vytahoval katany. Před ním mu překážely v cestě dál vystrčené bodce, tak se rozhodl zkusit ten trik, který by mu s pohyblivostí elementalisty ještě zocelené mnohaletým tréninkem mohl vyjít...
Vyběhl na stěnu, naprosto ignorující pravidla gravitace. Teď kdyby spadl na zem, tak se nabodne na jedno z ocelových ostří.
Už nepřemýšlel nad tím, že běží. Kdyby se na to soustředil, okamžitě by se skácel. Naopak se rozhodl pro akci a připravil své dvě katany k útoku na démona. Ten si ho právě všiml a natáhl k němu své paže.
Vtom začal Marka ostřelovat sprchou černých jehlic. Tohle teprv Marka překvapilo – co teď? Jediná volba, jak se z toho dostat, byla přeskočit jinam...
Mrak částic minul elementalistu, skákajícího z jedné stěny průchodu na druhou a poté rovnou na nepřítele.
Démon něco takového nečekal a rychle rozpohyboval paže, na Marka to ovšem nemělo ani náhodou. Chytil násady katan pevně do rukou a vrazil je démonovi přímo do kovových prsou. K podivu obou dvou magický kov prošel protivníkem a on sám vydal nepříjemný jek. Z posledních sil mrsknul pažemi před sebe, ale Marek v pudu sebezáchovy uskočil vzad.
Vedle černé bytosti, trhající sebou v podivných zásecích, ze země vstal Aleš. Rozmáchl se kosou a sekl nepřítele přímo doprostřed helmy, která nárazem sletěla na probodnutý prsní plát a rozsekl ji společně s ním. Kosa prošla protivníkem jako nůž máslem, monstrum se složilo k zemi a Marek s Alešem měli o protivníka méně.
Ty bytosti mohou být poraženy.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 9 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
