obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je sen bdícího."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915353 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39479 příspěvků, 5738 autorů a 390283 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Pohár hořkosti. ::

 redaktor čuk publikováno: 30.01.2009, 14:03  
Inspirováno tématem rychlovky a jedním obrazem.
 

Držím v pravé ruce pohár naplněný až po okraj. Ukazováček levé ruky mám vztýčený. Vpravo tuším jakési postavy. Schoulené, bědující nebo plačící. Zleva na mne hledí z příšeří nespočet lidských očí. Nenávistných i zvídavých. Proč mě nenávidí za má slova? A ti druzí, proč mi nevěří? Všichni však čekají, téměř bez hnutí. I když musejí tušit, že další už nepronesu. Čekají na pohyb mé ruky znamenající čin. Ukazováček nemění svou polohu, jako by vyjadřoval vše překonávající trvalost úvah mé mysli. Pohár v pravici se leskne, zbystřenými čivami cítím nahořklou příchuť jeho obsahu. Jistěže i pelyněk. Přitom stačilo jen málo, abych pohár mohl odložit. Nepronesu věty zbabělce, neudělám gesto muže vzdávajícího se svého přesvědčení. Vteřiny běží a ve vědomí se mi promítají záblesky z minulého života. Kde skončí? Kdy světlo dávající scénám vystoupit z temnoty zhasne? Bude ona temnota věčná? Odháním toho, kdo mi našeptal pochybnosti a nutí zaváhat.

Vždyť po každé noci přichází den. Ten můj se objeví jinde, mimo sny i mimo tento svět. Mám v sobě zakotvenu krásnou naději. Vždyť samotné učení se něčemu není nic jiného než rozpomínání na předchozí minulost, třeba v jiném hávu. Jen tělo je smrtelné, obal jednou provždy mizející. Nesmrtelná duše nepatří mezi mé objevy. Víra v ní je však naplněním života všech mých slov, z nichž bylo řečeno už poslední. A přece je to tělo, která brání pozvednout onen pohár. Mysl je však silnější, zapuzuje pochybnosti i strach. Dotýkám se rty okraje poháru. Neslyším šepot: vyslyš nás. Ani nevidím posměvačné úšklebky: neudělá to. Je jen planým mluvkou z tržišť.
Vnímám pouze šum křídel a proniká mnou poznání, že budu příkladem. Toho, že je možno obětovat život za myšlenku, za své poznání. Poznání, že víra se může stát skutečností. Že lze dát se v plen za pravdivou víru.

Hořkosti na jazyku, má duše tě mění ve sladkost. Piji. Do dna. Cítím opravdu sladkost? Už si nedokážu odpovědět. Snad za chvíli budu opravdu vědět. Až se octnu tam, odkud se znovu zrodím. Nebo mi bude dovoleno setrvat v blaženosti.
Pohár padá k zemi, já však stojím pevně. Že by i bolest byla navštívením? A je to jen vzduch, který mi uniká z hrdla? Nemůže být, nejenom on odchází z mozku a srdce, z těla, které stojí ztrnule. Ti v příšeří vidí jak se zmítá v křečích a padá k zemi. Zvoneček poháru na podlaze z hrubých kamenů doznívá, tlumen rouchem, které jsem měl přehozeno přes rameno. Pak jen ticho a tma. A poslední záblesk myšlenky: jak dlouho budu ještě čekat? Odpověď už není slyšet.

Dosud časově nedefinovaná chvíle uplyne, pak se do mého odkudsi se vracejícího vědomí prodere zvuk hlasu. Je to lidský hlas a toto mi praví:
„Ty, Franto, mrmlal jsi ze spaní jako platónskej filozof i malíř David v jedný osobě. S tím fernetem jsi to přehnal. Též já. A jako básník ti pravím: neměl jsi fernetovej pohár hořkosti vypít až do dna. Jo, má sílu a píše. Pravej básník vidí i v obyčejný láhvi pohár. Pochop, nebyl to bolehlav, co tě uspal, ale pěkně silnej špírák s hořkou příchutí esence, jen a jen pelyňkový.“

Po incidentu, při němž kámoš básník dal výčepnímu přes hubu se slovy: to máš za Sokrata, nás z hospody vyhodili.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 45 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 dascha 03.02.2009, 22:27:54 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: dascha ze dne 30.01.2009, 15:53:03

   Čuk:
divák určitě pochopil. Možná chtěl naplno prožít to, co herec dokázal předat střízliv;
herec diváka inspiroval k činu...

:-)

:-)
 Danuše 31.01.2009, 19:26:48 Odpovědět 
   Je vidět, že muži opravdu mají své dny :-)
Četla jsem jedním dechem, jestli se konečně dozvím co je POTOM... a ono to skončilo tak krásně lidsky...
 ze dne 01.02.2009, 8:14:47  
   čuk: OVšem jehosmrt je asi z vyrávění Platónova.. A my už nejsme takoví, jako některý Řekové tehdy. Co je POTON, toť otázka. Kdybychom to věděli, byli bychom jiní.
 OH 30.01.2009, 18:01:36 Odpovědět 
   Zdravím,
teda fakt nevím, jak s tímhle,e-...
spojit vás... Jaqksi to zdá se mi vybočuje a to výrazně z vaší ééé
linie tj hláška teda, Od Davida si vybavuji jen zkáplýho Marata ve vaně, velmi mě to překvapilo, blahopřeju
howg
 ze dne 01.02.2009, 8:12:27  
   čuk: Obraz existuje díval jsem se na jeho reprodukci v časáku Malíři.. A počkej si na mou další minibásničku o kočce.
 dascha 30.01.2009, 15:53:03 Odpovědět 
   Úžasná slova - zachycují snad více reality nežli snu...
 ze dne 01.02.2009, 8:11:03  
   čuk: Díky. Tak se to asi opravdu stalo. Pointa: A u nás v divadle jeden divák se v bufetu opil a zmlátil vrátného.
 Šíma 30.01.2009, 14:39:57 Odpovědět 
   Četl jsem už na "Rychlovce", ale nic mi nebránilo v tom, abych si toto dílko nepřečetl ještě jednou... ;-) Raději se stít fernetem, než vypít svůj kalich hořkosti až do dna! Líbilo se mi srovnání jakéhosi opileckého deliria s jistým druhem filosofování, podivných snů a vidin a vyústění samotné pointy!

Takže od mně za Jedna! ;-)))
 ze dne 01.02.2009, 8:09:47  
   čuk: Děkuju moc. Snažil jsem se tu situaci vystihnout podle Davidova obrazu. Dne už lidi typu Sokrata nemáme.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
Strouhy života
Arbathar
Bez obětování n...
ivanka.suhinka
Výstřižek z den...
Verity von Leatri
obr
obr obr obr
obr

Trpět za ni
dark_stuff
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr