|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Proč už dneska nadání není dar ::
 Arvinej |
publikováno: 27.08.2006, 12:57
|
| Tak tohle dílko už jsem chtěk napsat už dlouho ale odhodlal jsem se k tomu až když se objevil SASPI Workshop. Doufám že bude povídka chutnat, že se budete tlemit, a že jsem zas neodběhl tolik od tématu. |
| |
|
|
Proč už dneska nadání není dar
aneb zpověď přehlížené strařenky
Nadání že je dar? Fakt? Tak takovou pitominu jsem ještě neslyšela. Kdysi snad možná bylo, ale teď už teda rozhodně ne. Hele, něco ti řeknu…
(Jo Vašku ještě jeden rum. Cože? Hele, nekecej a napiš mi to na účet, jo? Díky.)
Za celej svůj život jsem pro svoje nadání nenašla žádnou příležitost. No fakt. Furt jenom žiju v lese, lese a lese. Sem tam kdo přijde, a pak zase pěkně rychle zdrhá.
Starej? Ten je každou chvíli někde na cestách. Včera jel zrovna s amuletama někam do Egypta nebo kam. Proti teroristům, pche! Každej ví, že na nic neúčinkujou; je to jenom vozdoba.
Ale ne dyť řikam, že nejsou kouzelný. Jó, dělala sem je já, ale žádnej kouzelném amulet už dneska nejni. Už jenom ty suroviny! Kde teď seženeš kel z jednorožce? Nebo dračí roh? Jednorožce vymlátili a teď řikaj: „Jó to byla vobrovská chyba, zabíjet ty bizony!“ ale amulety chtěj furt! Vo drakách ani nemluvim. A i kdyby si něco sehnal, tak eště musíš do toho kolečka taky něco zaklejt. Ale nemáš co. Ty prťavý elfové dostali alergii na ty svoje kytičky a ukejchali se k smrti. Rusalky zrovna tak. Pořád vábily milence, milence a najednou se diví, že dostali AIDS. A takle je to se všema magickejma druhama. Všechno vyhynulo a za chvíli budou řikat, že nikdy nic takovýho nebylo a Grimmové, Andersen a všichní ty další si to prostě vymysleli!
Podívej se, nadání už dneska není fakt k ničemu. I kdybych měla todle všechno, tak lidi se na nás stejně vykašlou a za chvíli pomřem tak jako tak. Hele, je to asi měsíc co ke mně zabloudili v lese ňáký puberťáci. Přišli k mojí chalupě a myslíš, že mi začli pomáhat? Zlatý voči! Tek kluk, celej potetovanej, s flaškou v ruce vyleze po mým drahým měděným vokapě, co ho nedávno znova dělali, páč ten minulej mi ukradli… no dyť víš kdo. Tak hned jak vyleze na střechu a skope ho dólu. Potom mi začne vytrhávat můj starej dobrej Bramac a hází ho za tim vokapem. Ta jeho holka, pýrsing všude, vypadala jak zkouřená, vytáhne sprej a začne mi něco stříkat po zdi. Než vůbec vylezu z domu, mam na svojí krásnej novej bílej fasádě za bůhvíkolik peněz nějakej hophip – nevíš, co to je? Tak teda vylezu z domu a zakřičim na ně, co se to tu děje. Chtěla sem vidět vobčanky – teda jestli už je měli – mám totiž kámoše na policajtech, třeba už je hledaj. Ta nána s červenejma vlasama na mě zakřičí něco vo větříčku, babi – z toho sem fakt pěnila -, asi si fakt něco šlehla. Ta mě, ti, tak dožrala, že sem jí takovou vrazila, až jí vyletěl cvok z jazyka. Fakt nekecam. Vemu jí za ruku, vona se přitom řehtá na celý kolo, hmátnu po tom frackovi na střechu a praštim s nima do chlívka po praseti, co sem nedávno zbaštila, aby trochu vystřízlivěli. Du spát a řikám si, že z nich možná udělam nový prasata. He he he. Za chvíli mi dojde, že je tam ňák ticho. Preventivně houknu, ať si vemou aspoň kondom, a zalehnu se snama a nových růžovoučkých selátkách….
(Jó eště jednu, Vašku. A jestli začneš zas vo prachách tak z tebe udělam taky prase. Vona by to zas taková změna nebyla, co?)
Ráno sem se teda probudila a už sem byla klidnější. Fracci už trochu vystřízlivěli tak sem je zatím odsoudila k veřejně prospěšnym pracím. Chápeš, měla sem už trochu začouzenou pec. Víš tu mojí velkou, kam strčíš na mírnej voheň celou krávu na pár dní a vona je pak pěkně propečená. No tak tam teda byli zticha pět minut, pak se začali zase řehtat. Nevíš, kde se to v tej mládeži dneska bere? Když sem se šla podívat, co se díjě, praštili mě po hlavě, zavřeli vchod a utekli.
No, probudila sem se, jak ta kráva. Málem sem tam byla taky zkejsla na mírnym vohni pěkně křupavoučká. Zajímalo by mě, jak tam vykřesali voheň, dyž neměli čim. No máš reht, asi zapalovačem, ne sem jim nesebrala. Tak sem tam chvíli civěla na začouzenou zeď (kterou jen tak mimochodem nezapomněli eště víc zmazat) a myslela sem, že asi taky začnu bučet. Až by přijel dědek, měl by hezký jídlo. No nakonec sem musela vylézt komínem. Když sem se konečně vydrápala nahoru, vyuzená jak nevim co, spadla sem na zem a zlomila si vobě nohy. Na mý strarý, artiritidou postižený, kolena! Hrůza! Tejden sem se léčila ve špitálu. A dyž sem tam byla, tak mi doktor řek, že mam něco se žlučníkem a že sem chytila ňákou rákovinu. Ptala sem se ,co to je a von mi řek, že budu žít už jenom pár měsíců. Takže za chvíli už zmizí poslední čarodějnice na světě.
Tady aspoň vidíš, jak je to zlý a proč už dneska nadání – pche!, taková kravina – už je vážně k ničemu.
Věnováno všem bytostem, pro které už tu dneska opravdu není místo. Věnováno jim, protože i na konci svých sil se – snad – taky rádi zasmějí.
Věnováno i těm kteří vymysleli perníkovou chaloupku a její obyvatelku.
Věnováno všem, kteří stále věří na Ježíška.
Věnováno pro smích v hořkých koncích.
A taky pro dědka, co je teďka někde v Ýdžiptě.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.7 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 52 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
