» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je povídka v citoslovcích."

C. Baudelaire

počet přístupů: 2141227

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Ulicemi města ::

Molia	publikováno: 02.02.2009, 20:48


	Říká se, že smrt vytáhne z lidí to nejlepší i to nejhorší. Těžko říct, jak to bylo u mě. Umřela jsem. Pamatuji si ten den, každou z těch posledních chvil, všechno, co jsem viděla a cítila. Pamatuji si všechno. To šedivé ráno se smog a kouř vznášel ulicemi města. Proběhla jsem okolo pekařství, do nosu mě udeřila vůně čerstvého pečiva. Možná jsem trochu zpomalila nebo se ohlédla, ale nezastavila jsem, abych si koupila croissant, běžela jsem dál, chvátala jsem tím ránem okolo ostatních chodců, kolem studentů, loudajících se do školy, kolem maminek s dětmi, které se unaveně štvaly za ranními nákupy, probíhala jsem kolem důstojně vypadajících mužů v kabátech a s kufříkem. Vběhla jsem do silnice a pak jsem jen cítila ostrou bolest, jak moje tělo narazilo na kapotu. Smyk, bolest, sten, který mi unikl skrz sevřené rty... Ležela jsem tam, nohu zaklíněnou pod auto, chuť krve v ústech, sbíhali se lidé, křičeli, snažili se mě vytáhnout. "Místní atrakce", proběhla mi hlavou nepatřičná myšlenka: "Dneska jsem viděl ženskou, jak vběhla přímo pod auto..." Ale bolest byla moc silná, nedalo se křičet, nedalo se dýchat, nedalo se myslet... Nedalo se žít. A pak jen zvuk blížící se sanitky a sladká tma zapomnění. Naposledy jsem si prohlédla své tělo. Ležela jsem zaklíněná v podivné poloze, tekla mi krev z rány na čele, noha, noha rozdrcená napadrť... Nahlédla jsem přes rameno zdravotníkovi, který se mě snažil oživit. "To je marné, hochu," řekla jsem mu: "Já už přece dávno nejsem s vámi." Ale neslyšel mě, tvrdohlavě se dál snažil přivést k životu mé bezvládné tělo. Nechala jsem je tam a odešla. Nemohla jsem se dívat, jak křičí, jak škubou mým tělem, jak znovu a znovu zkoušejí můj puls. Nechala jsem je tam a představovala si, jak mé tělo vyprostí, zabalí ho do bílé látky, přemýšlela jsem, jestli bude někdo dost duchapřítomný, aby mi zavřel oči... Šla jsem špinavými ulicemi. Lidé se smáli, povídali si, pospíchali. Nevěděli nic o smrti jen kousek od nich, jen natáhnout ruku, jen se jí dotknout... A všechno bylo jiné. Ulice se třpytily jako dráhy hvězd se svým prachem, lidé vypadali jako světélka pomalu poletující vzduchem, stahováni dolů neúprosnou gravitací, stále dolů, dolů... Nad střechami budov svítilo mdlé slunce. Podívala jsem se přímo do něj a za chvíli mi před očima začaly běhat barevné pruhy. Bylo ráno, jednoho dne, a můj život skončil. Nezbylo po mně vůbec nic, jenom vzpomínka procházející se ulicemi. Kdyby tak bylo ještě trochu času, jen trochu, abych mohla něco dokázat. Abych tu něco zanechala. Já... Já? Co si tu namlouvám. Co já bych dala světu? Ale mít malou chvíli, ještě malou chvíli, chtěla bych žít. Chtěla bych udělat všechno to, co jsem nikdy nestihla. Tančila bych v ulicích, smála bych se větru, létala bych v oblacích. A každá chvíle by pro mě byla jako kapka ranní rosy. Zamžikala jsem a před očima se mi objevila tvář zdravotníka. Nadechla jsem se a do plic mi pronikla řezavá bolest. "Tak ještě chvíli," pomyslela jsem si.


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.4		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 31		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Latent_Fay	02.06.2009, 8:24:52

Za sebe musím říct, že se mi to líbilo. Pokud si někdo neumí představit ducha kráčejícího ulicí, nejspíš mu chybí fantazie. Spád a rychlost dílka je pro mě také plus. Zaujmout a zanechat dojem dokáže i krátký text, někdy mnohem víc než něco rozsáhlého. A nepřítomnost do očí bijícího sdělení? Vy, co vám chybí, zkuste ho hledat v pocitech z toho, co jste četli...

Petr.6.Suchy	28.02.2009, 18:58:17

Zdravím, 1.nedokážu si předtavit ducha/duši/člověka po smrti, jak jde po ulici 2. vykresluješ situaci - celkem urychleně 3. Opravdu je tak smířená se smrtí a vše si pamatuje, když se probudí? 4. jinak dobrá slovní zásoba ->3

mirinda	05.02.2009, 9:37:18

Líbí se mi vykreslení atmosféry spěchu i toho, jak vidí své tělo na zemi, ale jak už bylo řečeno, pointa přišla moc rychle a trochu kazí ten konečný dojem.

Guardianes	03.02.2009, 14:13:29

Zdravím. Mnohé již bylo "řečeno" v komentářích níže a také souhlasím s tím, že potenciál je tu větší, než byl Tebou využit. V závěru jsem čekal ono běžné lítostění "maminko, tatínku, neplačte", leč (naštěstí) k tomu nedošlo. Druhá šance, ano, něco, o čem mnozí a často přemýšlí. Změnilo se něco po oné nehodě? To už příběh neříká a tak to má, myslím, být. Je sympatické ono uvědomění si hodnoty vteřin a proto dávám jedna.

Šíma	03.02.2009, 12:08:10

No... Ono to není napsáno špatně a mezi řádky je možná určité "poselství" a to říká: "Nespěchat, ono není ani kam!", přestože je dnešní život hodně uspěchaný a pro některé je těch čtyřiadvacet hodin opravdu málo a pak stačí chvilka nepozornosti a je to... Líbilo se mi rozdílné vnímání světa (ulic města) jako člověka ve svém těle i mimo něj. Text je čtivý a bere si na "paškal" nejen ono neustále "mravenčí rejdění", ale také fakt, že si něčí smrt vůbec nebereme, pokud nezemře někdo (nám) známý, nebo blízky (ale takový je už asi život). Co mi vadilo? E-e, možná krátkost a náhlá pointa, tedy návrat do svého těla, přestože když si pomyslím, v jakém to tělo je stavu, asi to nebude "nic s medem", takže mě trochu i zamrazilo... S textíkem by se dalo určitě ještě trochu "čarovat", ale nemíním Ti do toho nijak "kecat"... Ono, je tam trochu vidět onu "prvoplánovost", ale na druhé straně si toto dílko na nic nehraje, přestože se někomu může zdát malinko "ploché"... No to jsem tomu zase dal!!! ;-) Jedna až Dvě! P.S. Líbil se mi také popis lidí jako poletujících světélek... Dílko i autor má určitě navíc!!! ;-)

agelast	02.02.2009, 20:48:05

Chjo… to mi přijde jako hrozná škoda – text, který dovede už ze začátku zaujmout, který dovede ono zaujetí udržet, text čtivě napsaný a dávající tušit, že autor nad jeho podobou zapřemýšlel (tak třeba vykreslení atmosféry neustálého se honění za něčím v první půli mi na zdejší poměry připadá dosti podařené),ale který je ve výsledku, nemůžu si pomoct, tak trochu o ničem. Tedy o ničem – sdělení tu pochopitelně je a sotva se proti němu samotnému dá něco namítnout, ale přímočarost a doslovnost, se kterou je nám předloženo, ho obírá o veškerou sílu a celé to dobře rozeběhnuté líčení sráží… Řekl bych, že tady byl potenciál o dost větší – jak na straně příběhu, tak autorky.