» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2141227

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Nostalgie života ::

Aldehyde	publikováno: 04.02.2009, 15:38

Onedávno jsem to nalezl v počítači. Tak snad se Vám to bude líbit. Prosím, pište pocity a asociace. Jsem velmi zvědav na Váš názor


	Také tomu tak bylo, když jsme byli malý a kradli babce ze záhonku květiny. A byli spolu tak šťastní. To bylo príma tenkrát, když nás potom maminka zhubovala a táta nám dal po zadku tak, jako za každou maličkost, jako to rozbité přední sklo od jeho auta. Miloval jsem potají ten hvizd řemene, když nám společně barvíval půlky do červena. Tenkrát, to jsme ještě neznali život, kámo. Ty velký kozy a masturbace. Byli jsme tak malý a hloupoučcí. A já tak miloval tu každou prožitou sekundu toho živůtka. Možná, jednou se mi to vrátí.. A tak se tenkrát datovaly dějiny. Až jednou budeme zase spolu všeci přísedící a čekati na poslední rozsudky. Budeme znovu vzpomínat na ty krásy života. Na propité večery, prochlastané večery namísto gymnaziálního učení a všechno to bylo fajn, kurva. Tam, kde poslední cigareta dohasínala, společně jsme seděli a kecali hodiny o ničem. Poslední minutky tenkrát odbíjely, cigarety smrděly všude, rum odmítals. Srágoro. Nic nevydržels. Je mi z toho fajn. Ta nostalgie. Vzpomínám… A to vše se i tobě líbilo příteli můj. A kam se všechny ty časy poděly? Snad jen sen to byl. Sen toliko krásný. Chci na něj zapomenout. Neprobudit se. Ty zkurvená nostalgie života. Jak tě miluji. Co jsme dnes? My dva a to naše pouto přátelství? (Láhev Becherovky upadla z rukou) Jen prach, příteli můj. Dnes jsme zase spolu v nekonečně cudném okouzlení legálních drog. Občas i nelegálních. Zase plní úsměvů, jako tenkrát. Ach, já ty časy miloval. Skončí tomu někdy? Doufám, že nikdy. Protože takhle jsme opravdu jednotní a prožíváme spolu ten život, jaký má být. Náš obyčejný život. Tak tedy sbohem, příteli. Tvůj hrob, je ten nejkrásnější. Zde, přijmi ode mě malou kytičku. Je přesně stejná jako ta, kterou jsme kdysi spolu ukradli bábě ze záhonku…Společně.


celkové hodnocení autora: 88.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.7		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ondra Machů	06.02.2009, 18:24:39

Tak tohle jsem musel číst nadvakrát - ráno jsem se špatně probral a už jsem chtěl práskat čtverky (ne zrovna jenom tobě) atp., tak jsem si radši řekl, že se nejdřív uklidním a pak budu hodnotit díla. Abych vzal nějak zkrátka - kostra velmi dobrá, zpracování horší, formální stránka nic moc. Docela mě bije do očí "malý" - je to sice rozporuplné vzhledem k použité mluvě, ale i tak bych dal asi přednost výrazu "malí" jako "mladí"... Všechno to působí celkem dobře, až na pár věcí, které bych osobně napsal jinak. Ale budiž. (2)


ze dne 16.04.2009, 23:16:13
Aldehyde: Jééé, děkuji

DaNdÝ	04.02.2009, 22:43:36

dyž na to takhle kouknu, ta nostalgie je tam rovnou třípatrová, nejdřív ta po dětství, dobrý ztotožnil sem se s ní, zavzpomínal na tu vlastní, pak po gymplu a starým dobrým chlastání flašek, supr to samý, pak po mrtvým kámíkovi asi, bohužel žáádnýho mrtvýho nemám, tudíž nemůžu procítit tu nostalgii a vystřídá jí pocit teho patosu, či jak tomu říct. To trochu zdůrazňuje nějaká ta stavba těch vět, nadbytek ukazovacíh zájmen trochu mě mlátil, sou to formality, ale trochu to budujou, jako některý vobraty i pocity dobrý noo, no za ten začátek za dvě.

MC_Kejml	04.02.2009, 16:03:52

Působivé, pěkné. Nemám co dodat, text mi měl co říct a tak zhodnotím pouze obsah, nikoli formu.

čuk	04.02.2009, 15:38:08

Nostalgie z textu vane. Ale také sentimentalita a patos. Nekrolog?Konec je dost dvojznačný, snad loučení. (opíjení se nad bratrovým hrobem? sebevražda na bratrově hrobu?). Zase spolu a sbohem? Monolog se mi zdá být nejednotný, chvíli spisovný, chvíli oprsklý. Taktéž i pocit. Ve skutečnosti tomu tak bývá, ale tato kombinace se mi nezdá působit v tomto přápadě účinně. Filozofie textu není příliš nová. Něco textu chybí, je místy až příliš příliš kusý, snad plasticita postavy, kterou tady kontrasty netvoří. Spíš to lze brát jako vnitřní uvažování o vzpomínce: příliš osobní a přitom stylizované. Subjektivně vzato: nijak mě neoslovilo, třeba jsi takovýto pocit autenticky zažil, já ne (nebo jsem si ho nepřipouštěl). A proto tady těžce dávám dohromady k otištění potřebný koment. Ale mnohým se text bude pravděpodobně líbit, snad právě proto co se nelíbí mně. Bráchové si říkají příteli? skončí tomu?