|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Portrét - Lenka ::
 OH |
publikováno: 04.02.2009, 21:49
|
Je mi jasné, že to ze saspiOlympu doletí asi až kamsi za osmnáctou bránu, ale jinak to napsat nešlo a že jsem se s tím dělal po chvilkách skoro týden aneb jak o tom nenapsat. Vyrostl jsem na Foglarovkách a nyní to bylo poprvé problémem, taky od Lustygovi knihy Nemilovaná jsem musel neustále utíkat, uf...
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby. |
| |
|
|
"HÉJ, dělej, SÉM!" křičí statný kluk a odkopává židli, která se mu plete pod nohama.
Až na chodbu je slyšet kravál sem a tam po linu posouvaných školních lavic a židlí, stejně jako hulákání rozchechtaných chlapců, kteří si mezi sebou s bujarými výkřiky hází školní taškou, z níž na podlahu třídy vypadávají sešity, knihy a psací potřeby. Uprostřed třídy se tvoří jakási aréna, kde se několik chlapců snaží vyhrnout tričko jejich spolužačce.
"Co je, píčo špinavá, dělej, stejně tam nic nemáš, tak se necukéj..." křičí jeden z chlapců dívce do ucha, kleká si jí na břicho, zatímco ji ostatní drží za ruce a nohy a strhávají jí tričko z těla. Dívka kolem sebe jen s urputnými vzlyky kope a marně se naží vyprostit ze sevření chlapců.
"FŮŮJ, CO S TIM chcete dělat? Takovej smrad, bych to nevzal DO RUKY!" volá další z chlapců, ale za chvíli má spásný nápad a hned ho křičí nad zmítající se dívkou na celou třídu: "Jó, budem s tím jejím hadrem mejt tabuli! Jéňo, BER TO!"
Ale Jéňa opět stojí pohotově jako všechny poslední týdny u dveří třídy s mobilem v ruce a pozorně celou šarvátku natáčí.
"TAK TAKHLE hnusnou podprdu jsem ještě neviděl..." prohodí jen při snímání detailu dívčiny seprané podprsenky.
Někdo ze zadních lavic přichází s červeným provazem, odmotaným z párající ho se koberce a uvazuje na něm smyčku.
Za okny rozesmáté jaro se svými rozkvetlými maloměstskými sady, jejichž vůni větřík donáší pootevřenými okny až k Lence, kterou najednou ruce spolužáků pouštějí, ve třídě nastává ticho a Lenka stáčí skrz své rozcuchané vlasy pohled ke dveřím, jestli snad do třídy konečně nepřišel učitel, ale na hodiny nad tabulí se již podívat nestačí, protože ji cosi jako rozpálený drát stahuje hrdlo. Z úst jí vychází poděšený vzlyk přehlušený smíchem chlapců, kteří si mezi sebou konce provazu s výkřiky a škubáním podávají.
Zpola udušená Lenka vnímá jen bolest a bezmoc, snaží se provaz zachytit, ale brzo padá s chroptěním na podlahu, kde ji po chvíli chlapci kopáním a nadávkami probírají, aby vše začalo, až do konce přestávky, nanovo.
Lenka sedí v kabinetu třídní učitelky a vnímá kdesi vzadu třídu s dveřmi, v nichž stále ještě vidí spolužáka Jéňu s mobilem, jak klidně natáčí její příšerné okamžiky, ale stahuje se jí hrdlo a začínají třást ruce, jakmile na to pomyslí, a tak raději pozoruje nezvykle oblý nos učitelky, její pihy na tvářích a ústa téměř beze rtů. Snaží se myslet na doma rozečtenou knihu Náklad do Hamburku a na Ryšku, svého psa, který čeká, až Lenka přijde ze školy domů.
Ale bezkrevné rty třídní učitelky nemají pochopení pro úzkostný strach, který Lence vtrhl do života s podobou jejích spolužáků a ohébají se v odmítavý výraz.
"...je to třída s nejlepším kolektivem na této škole, Lenko, a ty bys měla místo pomlouvání, spíše hledat cestu, jak se mezi své spolužáky začlenit. Toto všechno jsis mohla klidně udělat sama..."
A pohledem přejíždí po stopě provazu na Lenčině krku.
Lence se chce začít brečet, nebo křičet, ale stačí jí jediný pohled do očí učitelky sedící naproti ní a vidí ji stát po boku Jéňy. S opovržením se smějí její jediné podprsence a Lenku zachvacuje nová vlna nenávisti, ale tentokrát namířené proti sobě, své rodině a svému životu vůbec. Pocit nesmiřitelnosti a nespravedlností jí ale pro příští roky ústa zamykají a klíče od nich zahazují někam mezi školní lavice.
...tato pochybená přízeň počasí provázela rychloloď Sylvia od počátku její pouti proti labskému proudu. V rozhlasových zprávách bývá vyjádřena předpovědí "setrvalý stav" anebo "mírně kleslá", kterou běžný posluchač vezme na půl ucha. V plavecké řeči však...
Lenka si v leže na posteli projíždí prsty vlasy, které vypadají jako pochcaná sláma, jak jí řekl otec a nejeden spolužák a Lenka se opět očima vpíjí do rychlolodi Sylvia na obálce knihy, kterou našla v garáži.
Představuje si, že tam stejně jako hlavní hrdina knihy vnikla v noci potají, schoulila se pod plachtou na nákladu uhlí a teď za sebou nechává, spolu se zvolna měnící se krajinou i celý svůj život se všemi jeho problémy. Přemýšlí, jestli by se někde v Hamburku byla schopná sama uživit, není si ale jistá, jestli by se na loď dostala i s Ryškou, když si uvědomí, že cosi nepříjemného cítí. Otáčí se a vidí svoji sestru, která jí zezadu dává k hlavě otcovy pantofle. Lenka po ní vykopává nohu, ale to sestra již se smíchem utíká a zabouchává za sebou na západku dveře záchodu.
"Píčo hnusná!" zuřivě křičí Lenka směrem k záchodu a na posteli se s knihou otáčí, aby na chodbu viděla a příště se již nenechala překvapit.
"...roztrhaný střeva srnky na sílnicíí, ten kdo je sežeréé máá pod čepícíí! Porozůmíí řeči zvíířat, neuvidíí nikdy očka srnky tkliváá..."
Lenka zavírá ve tmě garáže oči, přes hlavu si přetahuje starý kabát páchnoucí motorovým olejem, zesiluje hudbu ve svém discmanu a oddává se snění.
Vidí se hrdě procházet v dlouhých splývavých šatech kolem korintských sloupů s hlavou vznešeně vztyčenou, vidí se přejíždět očima po krásách historických měst, vidí opáleného a svalnatého muže u svých nohou. Ale do představ jí neustále vstupuje třídní učitelka a Lenka v garáži pod starými hadry nenávistně syká: "Takový kecy zasraný! Já že neumím bejt něžná! A že to prej není moje vina... Sama vypadá, že na hajzlu kouří vocasy celýmu učitelskýmu sboru a mně bude něco vypravov..."
"Hele, Leni a proč to vlastně děláme?" ptá se v nočním šeru Lenky Bětka, její o tři roky mladší sousedka.
"Drž hubu a montuj... Až budeš dělat autoškolu, tak se ti to bude hodit..." odpovídá jí Lenka a v ruce potěžkává klíč, kterým se právě snaží odmontovat kryt motoru. Když se jí to podaří a vidí jakýsi řemen, vytahuje z kapsy zavírací nůž, který dostala od rodičů k vánocům a klínový řemen přeřezává. Okolo malotraktoru, do něhož se děvčata dobývají, jen prázdné pole a nad tím vším letní nebe plné hvězd.
"Hele, Leni a na co je tohle, nevíš?" ptá se opět Bětka a ukazuje na kabely rozvaděče. Lenka neví, ale jeden z kabelů chytá do rukou, a tak dlouho za něho rve, až jí zůstává v ruce. Okamžik si ho zkoumavě prohlíží, pak ho smotává a strká do kapsy teplákové bundy.
"Tak já si vezmu tyhlety nahranatělý, jó?" říká Bětka a do kapes si dává matky, které společně odmontovaly z kol traktoru.
Ale Lenka neodpovídá, jen zahazuje zbylé matice co nejdále do pole. Kladivem nato rozbíjejí okna a světla traktoru a když se jim nepodaří probodnout nožem zadní kola, proříznou alespoň ty přední a pak unaveně odcházejí domů. Lenka druhý den ukazuje otci utržený kabel, otec se na něho zachmuřeně dívá a ptá se: "Na silnici se to válelo, jó? No to je od rozvaděče, to ti teda nevim, jak se to tam mohlo voctnout..."
"TAK JEDEM, kdo zůstane v kruhu poslední, má za jedna, TÁÁK FOFRÉM!" volá učitel tělocviku a se zálibou si prohlíží v křídou nakresleném kruhu nedbale stojící, laxní děvčata.
Ale Lence teď nastává její čas, hrbí se v zádech a s křečovitě roztaženými prsty se bez varování vrhá na vedle stojící spolužačku,která se za okamžik s odřeným kolenem sbírá ze země za hranicí kruhu.
Když i poslední děvče, které se celou hru úspěšně schovává za Lenčinými zády, dobrovolně odchází, Lenka se sebevědomě vypíná a očima přejíždí po hranici kruhu, který se jí stává symbolem útočiště, ale zároveň i vyhnanství.
"Mrcho jedna, pěkně pojď..." říká Lenka, najednou jaksi pokorná a pohroužená do sebe.
Vyvádí vepře z chlívku, kope ho do nohou, aby šel na dvorek, kde jsou připraveny necky a trojnožka s ocelovými háky. Dva sousedé a její otec ji pozorují a Lenka se soustředí, aby její výkon byl bez chyby.
Když vepři přiloží ke spánku pistoli a zmáčkne spoušť, rychle odstoupí, protože dobře ví, že prase se ještě okamžik bude na zemi točit do kolečka a kopat nohama a mohlo by jí zranit. Otec ji podává nůž a lavor a Lenka zkušeně probodává vepři krkavici, ze které ihned chytá krev do přistrčené nádoby .
Pomáhá otci a sousedům pověsit prase na trojnožku, dobře si všímá otcova pochvalného výrazu a sama pro sebe si přiznává, že zvířata zabíjí ráda a dobře.
"Dělej, pičo, pusť se! Si myslíš, že se na ten tvuj blbej ksift budu dívat věčně?" křičí výhrůžně hromotluk a pěstí tluče Lence do hlavy a prstů, kterými se z posledních sil drží nad šachtou schodiště. Hlavu tiskne k rukám, jakoby se chtěla okolo trubky zábradlí omotat, v břiše závrať a strach z pádu na kamenné schodiště pod ní.
Téměř měsíc poklidné cesty je náhle přerušen požárem v podpalubí Archipelu a nakonec jeho ztroskotáním. Několik trosečníků se sice v poslední chvíli zachrání na voru, přežijí vžak strastiplnou a nelidsky krutou plavbu Atlantským oceánem?
Lenka si na bílém nemocničním lůžku čte již po třetí úvod knihy Archipel v plamenech, ale kvůli třem zlomeným a několika naraženým žebrům se není schopna pohnout, zhluboka nadechnout a nalistovat první stránku knihy.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 22 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 46 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
