|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Dřímota ::
| Verše poblouzněné kouzlem stužkáče a vším, co k němu patřilo (a snad patřit mělo) |
| |
|
|
Do klínu ti padá dřímota,
v ní každý sen zaklesá jak ve sněhu,
v ní chytá smyky, v ní ztroskotá
a zmítá se na hladině postřehů,
vnímaných skrze nános mlčící apatie,
posmutnělosti alkoholového závoje,
dalšího sněhu už se nikdo z nás nedožije...
Kam zmizely zásady a střízlivé postoje?
Sklenička tu, sklenička tam,
úsměv se plíží k vzpomínkám,
kdo by chtěl zůstat stále sám,
když je po ruce něčí dlaň?
Do klínu ti padá dřímota,
když připoután jsi, ačkoli se tělo dmulo,
a dumáš nad smyslem života,
jako by vše důležité už pominulo.
Jsi sám, ale nápoje opojné
nepřipouští žádné trapné chvilky,
nic tě nevystraší ani nedojme,
panenskostí obalí smilné mýlky.
Saténové látky na nahé pokožce,
necudné otazníky po každé předložce,
naléhavé "kam?", frivolní "s kým?",
přesto do duše se vkrádá splín.
Do klínu ti padá dřímota
a na stehno něčí zápěstí,
ten dotek myšlenky ti obmotá
a zábrany nevinně vyprostí,
a přesto dokážeš vrtět hlavou.
Je špatné vědět, co člověk chce?
I když vnitřnosti ti v touze plavou,
neustále opakovat "ne"?
Dveřmi zmítá horkoledová vánicová bouře,
alkohol zatéká do všech rýh,
venku vyfukuje kdosi clony bílého kouře
a skrz něj padá ušpiněný sníh.
Do klínu ti padá dřímota
a je jak smrt, za níž už není nic,
než dostihne tě, jen se chichotá,
a pak zvíš, že lépe vyrazit jí vstříc.
Noc je jenom pomíjivá slečna,
která se svléká pomalu, klam ve chvění,
a obléká rychle jako sníh po setmění,
ale střízlivost, tak ta je věčná.
Vše pomine, vše se ztrácí,
večeře, kterou někdo s hnusem
na záchodové prkýnko zvrací,
už nikdy nebude vonět džusem.
Do klínu ti padá vlhký sen,
sen vlhký jediným úsměvem
tvojí Múzy zastřené vlhkostí očí,
když tebou po parketu neustále točí.
A přitom stačil pohyb kouzelně jednoduchý,
piruetka, třešnička na dortu pro balety,
a všechna nervová zakončení mohla vzruchy
přenášet poezii šumů na rtech v ústrety.
Klopení víček, tiché, propláchnuté
úsměvy přihlouplé, naivní, pomíjivé,
doteky zvšednělé, pohledy duté,
krásy všech pohybů, krásy mrtvé i živé.
Do klínu ti padá vločka sněhová,
horkost tě opouští a ty střízlivíš,
noc byla snem, kde se dotek uchová,
ale jen do probuzení, vždyť ty víš.
Do klínu ti padá dřímota. Dřímota...
A ty chceš neustále v sále setrvávat,
kde se ti do vlasů pach kůže zamotá,
ulehneš a už nikdy nebudeš chtít vstávat,
a další den, jako by se nic nestalo,
v zapomnění vešla snová temnota,
s úsměvy, doteky, jichž se ti dostalo.
A do rakve ti padá dřímota.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
4.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 69 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|