» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud si cestu najde."

Vergilius

počet přístupů: 2141229

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 1 ::

:: NA KONCI LÉTA ::

Luciena	publikováno: 27.08.2006, 20:02

Nostalgická vůně končícího léta...


	S každým nádechem cítí tu vůni. Takhle voní konec léta. S přibývajícími roky je ta samá vůně stále víc podobná těžkému parfému. Přestože je sladká, nechybí mnoho, aby jí způsobila závrať. Stojí uprostřed zahrady, ruce mimoděk sepnuté jako k modlitbě. A že by se bylo zač modlit! Život s sebou přináší pořád nové strasti a trápení… Tomu není nikdy konec. Kdepak, aby se modlila za něco pro sebe, to ne. Vždyť už nic navíc nepotřebuje. Ví, že mládí se zpět nikdy nevrátí. Možná by si jen mohla zkusit přát důstojné stáří až do konce… Ale může být vůbec na stáří něco důstojného? Stáří sejme z člověka vše, co by mohlo být pokládáno za luxus mládí. Svlečeného z krásy, obraného o iluze, zhanobeného nemocemi vyvrhne toho pyšného tvora na okraj společnosti. Marné je si namlouvat něco jiného… Každý další konec léta, byť sebekrásnější a sebevoňavější je jen dalším milníkem pouti, která vede ke konci. Zamyšleně usedá na lavičku. Rozhlíží se kolem sebe se zbytkem pýchy, který v ní uvíznul z lepších časů. Ta zahrada kolem, těch několik desítek metrů čtverečních, to je její mikrosvět. Sama si zbudovala místo plné květin k rozjímání, povzbuzení i fyzické, stále namáhavější práci. Hned tady, vedle bíle natřené lavičky voní růže na keři, který kdysi dávno zasadily právě její ruce jako první rostlinu do kypré hlíny. Tehdy měla také ruce umazané od hlíny, ale stačila voda a mýdlo a hned zase zářily bělostí, byla v nich ukryta síla a energie. Svět venku není nepřátelský, to ne. Jsou tam její děti a vnuci. Ale jen zde vychází a zapadá její slunce. Jen tady voní její pestrobarevné květiny. Tady každé jaro v návalu náhlé náklonnosti objímá kvetoucí jabloň, jako starou věrnou družku. Občas přijde také čas na kus řeči se sousedkou. Jejich vzájemné rozhovory se už dávno přesunuly výhradně do dob dávno minulých. Vždyť časy jejich mládí jsou ve vzpomínkách tak barevné, jiskřivé, plné smíchu… Nač se trápit vzpomínáním na to, co se stalo včera… Slunce pozdně odpoledním svitem dodá trávníku, záhonům, stromům i keřům nádech pohádkové krajiny. Trpaslíci, rozmístění podél úzkých pravoúhlých cestiček vysypaných hrubým pískem se usmívají a zdraví ji svým nemluvným způsobem, když kráčí k prosklené verandě, kde při večerním šálku bylinkového čaje tráví všechny své večery, dokud ji přísná vláda podzimu a nadcházející zimy nezažene dál do útrob domu, který je se svými dvěma pokoji tak moc velký pro jednu osamělou zestárlou ženu. Bere za kliku verandy a než za sebou zavře dveře, zhluboka se nadechne. Ach ano, omamná vůně konce léta. Vyvolává nezbytnou otázku. Ucítí ji i napřesrok?


celkové hodnocení autora: 93.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	08.07.2007, 17:44:21

Léto je tak krásné! Moje sestřenice si zakládá na své zahrádce, no, zahradká je slabé slovo! Kam se člověk podívá, vidí různé květiny, okrasné keříky, kameny a kamínky, jen ti trpaslíci ji tam schází, patrně si na nich moc nezakládá! Skalku má kolem celého domu a nelituje vynaložené práce, přestože má tři děti na krku. A v létě všechno tak krásně kvete. Kolikrát mi vyčetla, že k ní přijdu na návštěvu na jaře, na podzim, nebo v zimě a nevidím tu nádheru! Přestože mám přírodu rád a mé oko také potěší i ta nejobyčejnější květina, příliš si na zahradní "výzdobě" a všem věcem kolem nezakládám, ale to neznamená, že nefandím těm, které taková činnost baví a pohladí je po duši! O čem tu vábec byla řeč? Aha, o létu!


ze dne 10.07.2007, 8:45:49
Luciena: To je moc krásný komentář :-) Podle mého jsou udržované zahrádky malými kouzelnými světy. Ráda do nich nahlížím.

Kaay	06.01.2007, 11:06:51

Není co dodat. Krásné, jemná kapička nostalgie, trochu smutku i radosti. Moc pěkné.


ze dne 07.01.2007, 16:05:03
Luciena: Díky za milý komentář.

Kondrakar	06.01.2007, 10:30:53

Musím uznat, že je to velice výstižně a krásně napsáno. Konec léta a příprava přírody na podzim a následně k podzimu ve mě vyvolávají střídavě smutné a radostné pocity. Jedna část končí, jeden cyklus končí. nádhera.


ze dne 07.01.2007, 16:03:58
Luciena: Děkuji. Jsem ráda, že se mi podařilo vyvolat nějaké emoce.

	23.09.2006, 21:01:35

Myslím, že my, co máme staré rodiče, to velmi citově vnímáme. Je to pěkné a výstižné.

fungus2	31.08.2006, 11:51:28

Výstižně napsané.

Maura	30.08.2006, 10:37:21

Luci, smutek z konce léta je jen návyk, že léto je nejkrásnější období. Já miluji podzim, nikde na světě nejsou takové podzimy, jako u nás. Hra mraků se světlem slunce, barvící se listí a jejich pomalé padání ..... a pak nastoupí zima se svou křišťálovou čistotou. Všechno je krásné a každý den je vzácný.Já jsem se k tomu postavila jako pravý individualista a najednou jsem pocítila radost z každé proměny.

Vlaďka	28.08.2006, 8:57:41

Moc pěkné a poetické. Mám už velmi staré prarodiče a tahle úvaha otevírá i ve mě myšlenku : Budou tady i na konci příštího léta? Je mi smutno. Čas nezachytíš.


ze dne 28.08.2006, 20:25:04
Luciena: Děkuji. Nevím čím to je, ale každý rok, když se blíží konec léta, začnu vnímat nějak víc smutek stáří. Vidím všechny ty babičky a dědečky, jak se smutně ohlížejí za létem a padají na ně těžké myšlenky... Podzim v ročních obdobích je až příliš často spojován s podzimem života...

Anquetil	27.08.2006, 22:49:41

Velmi pěkné a poetické pojednání o končícím létě, plné jakési konejšivě nostalgie a nesoucí známky stýskání i smutku, kterými jsou prodchnuta poslední léta starých lidí. A pro mne osobně ještě o to tesknější, že se mi svými řádky tak věrně vybavuješ poslední loňské léto mojí maminky... Děkuji ti za tu krásnou vzpomínku...


ze dne 28.08.2006, 20:20:43
Luciena: Děkuji za komentář. K napsání této minipovídky mě vedla vzpomínka na jednu starou milou dámu...

Maura	27.08.2006, 20:02:29

Luci, napsala jsi to výborně, já také, čím jsem jsem starší, sleduji každý den dary přírody a vůní jara, léta,podzimu, zimy, kdybych uměla malovat, hrozně bych si to užívala. Takhle mám plný deník svých pozorování a líčení. Je krásné, když se setkají v jednom životě dva talenty, jako u tebe. 1


ze dne 27.08.2006, 21:39:22
Luciena: Moc Ti děkuji, Mauro...