» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."

Henri Fréderic Amiel

počet přístupů: 2141229

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 1 ::

:: První věta bývá zapomenuta ::

salvator	publikováno: 08.03.2009, 16:13

Poslední nikoliv


	Tak nějak si říkal, že by to třeba i mohl stihnout. Mnoho nezbývalo, aby se mu podařilo napsat ten zakletý zbytek povídky už před měsícem. Jenže, ono se lehce řekne a hůře provádí, však to znáte sami. Navíc, někde si odložil tu svoji všudypřítomnou múzu a teď, ne a ne ji najít. Možná, napadlo ho, by ji mohl jít hledat. Třeba se toulá někde venku a na něj si ani nevzpomene. Oblékl si dlouhý šedý plášť po dědečkovi. Ten se bude ještě hodit, kdo ví, jak dlouho to všechno potrvá. Ještě před tím, než se spustí déšť, všechny vůně a pachy čekají na svou příležitost. Kroky se vzdalovaly. Na chodníku ležely hlasy stočené do malých klubíček. Všechna okna se již s přicházejícím ránem počala postupně rozžínat, jako by v odpověď na šeptající hromadu čerstvě tlejícího listí. Studený vzduch se zahříval kývavým pohybem poplácávajíc se vlněnými rukavicemi. Malí, černí ptáci popěvovali se zavřenýma očima a jejich tklivá píseň rozbolavěla srdce i jinak netečných sloupů elektrického vedení. Kdesi nedaleko se ozvaly měkké dopady čtyř kaštanů do trávy. Ostatní mohly jen slepě závidět, neboť jejich čas už vypršel. Nevelký žlutý míč se dokutálel až k čerstvě nahrabané hromadě listí. Maličký tvoreček doskotačil téměř až k míči a zarazil se. Okamžik nejistě postával. Váhal. Přemítal ve své čisté hlavičce, kam zařadit tuto neznámou věc. Po pár vteřinkách se otočil a pádil zpátky tím směrem, odkud se původně vydal. Na nádherně žlutý míček dočista zapomněl. Včera tu ten kopec nebyl, pomyslela si a zavrtěla rozvážně dlouhým ocáskem. Ale rozhled tu není stejně nic moc. Poté zamhouřila oči do chladnoucího sluníčka. To místo, kde byla včera, bude jistě dobré i dnes. Přeskočila na zídku a pár hnědozelených lístků se sneslo k hromadě navíc jejím přičiněním. Tudy to půjde, rozkmitala mnohonožka svoje tělo mezi nakupeným listovím. Po pár okamžicích ji ale donutilo cosi uhnout z původní trasy. Zkusila si jednou kousnout. Nestálo to za nic. Nezbývalo, než překonat nečekanou překážku. Na to byla stejně odjakživa zvyklá. Jen jí ještě blesklo hlavou, že jestli bude ta překážka dost velká, na druhé straně si pod ni zaleze. Beztak už jsou v posledních dnech chladnější rána. Spousty slin ukapávaly na roztřepené okraje a studený čumák je obracel. "Nějak se mi to nezdá", funěl čtyřnohý buldozer do kupy listí. Poté se podrbal na hlavě a svraštil čelo:"Něco tu je!" Měl bych nejspíš zaštěkat, napadlo ho. Sklopil uši a rozpočítal se."Hm, dobrá tedy". Zaštěkal jen tak, aby se neřeklo. Ozval se pískot. Nemohl neuposlechnout. Nevypadalo to jako špatné místo na přemýšlení. Stmívání bylo na svém počátku. Bez rozpaků se posadil na znavenou travnatou plochu. Vytáhl nevelký sešit a trochu neobratně nahmátl své oblíbené pero v kapse dlouhého pláště. Tichému srpku měsíce se zatím jen neznatelně leskly oči. Po mnoha, rychlými tahy napsaných stranách, se však již setmělo docela. Pouliční lampy opodál mu s chladnou odevzdaností poskytly dost světla na pokračování. Slova se míhala dál po papíru a múza si mohla vykroutit hlavu. Ulice byla tichá. Přesto by ho jen stěží kdo mohl vyrušit. Na okamžik si všimnul slušné hromádky shrabaného listí opodál. Výborná peřina, napadlo ho bez rozmýšlení. Uvelebil se s chutí jemu vlastní a zavřel oči. Zanedlouho se z oblohy spustil jemný déšť. Malé kapky pleskaly o suché lístky choulící se jeden na druhém.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 31		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	16.03.2010, 11:29:19

Textík se mi líbí i s nadpisem! Občas zařádí šotci, ale co je hlavní, docela jsem si početl a nechával se unášet jednotlivými obrazy! ;-) Jedna až dvě!


ze dne 11.12.2010, 23:03:04
salvator: Dík, Šímo, ani jsem, popravdě nečekal, že se zakousneš do téhleté postarší... ovšem, tím více mne samozřejmě těší, že se dala číst. Moc díky za návštěvu.

Apolenka	09.03.2009, 9:37:35

Zajímavé hledání ztracené múzy ... náš hrdina, zprvu chvátající, prožije poklidný den pod širým nebem, všímá si drobností, které mu jindy zřejmě unikají, nalézá zde klid a pohodu. Nakonec si ustele v hromádce listí, nedbaje na všudypřítomnou civilizaci. Dílko je plné hezkých slovních obratů ... je to takové hřejivé rozjímání, svědčící o autorově citlivé duši. Některým větám by sice nezaškodila malá úprava, ale to je věc nepodstatná ... celkový dojem je velice pozitivní.


ze dne 09.03.2009, 22:53:11
salvator: Jakoby jsi odkrývala ty lístky Ty. Ano, tím odkrýváš pochopitelně i mne, jenž snažící se nalézt ztracenou nit svého příběhu, ocitá se pod hromádkou listí, ukryt tak přede všemi zraky, a přesto ne tak docela. Opravdu ze srdce děkuji za zastavení. Jinak, mezi námi, ta múza je stále někde v té hromádce listí a já jen čekám až se probudí..

Anna Arbes-Gruberová	08.03.2009, 22:34:00

Uprostřed jsem se v tom trochu ztratila, ale nakonec jsem se našla.:-) Cítím z toho takovou pohodovou atmosféru. Má volno, nikam nepospíchá, okolí prolíná klid. Nádhera.:-) Skoro utopie.


ze dne 09.03.2009, 22:40:46
salvator: Díky, za všechno, i za tu "skoro utopii", takhle jsem to opravdu neviděl. Přesto,kdyby jen to tak bylo možné i ve skutečnosti, ...povzdech. Nejspíš jsem se ocitnul v poněkud špatné době. Někdy se mi zdá, že nějak do toho obrovského soukolí ne a ne zapadnout. Vlastně, já asi ani nechci. Potěšení jest na mé straně.)

Jujacek	08.03.2009, 17:27:27

Ahoj, jj, chvílemi se mi to zdálo komlipované pro mou malou hlavičku, ale líbilo se mi to! :)


ze dne 09.03.2009, 22:21:54
salvator: Ahoj Jano, za prvé, máš pěkný pseudonym, za druhé, Tvé malé hlavičce mockráte děkuji za přízeň, a za třetí, jsem rád, že jsi se tu zastavila a míním Ti to v brzké době oplatit. Děkuji a ..arigato.

amazonit	08.03.2009, 16:12:52

Není to příliš dějové dílko, právě naopak, spíše takové momenty, ,,úryvky" životů, vnímání, vidění věcí z různých perspektiv. Vcelku podařené a nápadité, i když někdy se v tom hůře orientuje a zdá se to být ,,komplikované". Trochu mě mate, že byl venku celý den, nějak to z toho není cítit, až na konci, kdy mluvíš o svítání a na začátku je ranní rozsvěcování v oknech... - pádil zpátky tím směrem, odkud se původně vydal - druhá část věty by měla být postavena trochu jinak - spíš něco jako odkud přiběhl... -Po mnoha, rychlými tahy napsaných stranách, se však již setmělo docela - asi bych zvolila jinou předložku na začátku věty...


ze dne 09.03.2009, 22:17:03
salvator: Ahoj Amazonit, před pár dny jsem dospěl k přesvědčení, že svá díla by opravdu žádný autor neměl nijak zdlouhavě vysvětlovat. Já ti samozřejmě děkuji za publikaci i za podrobnější coment. V první větě máš samozřejmě naprostou pravdu. Ale jinak je to velice jednoduché a do puntíku takové, jaké jsem to chtěl mít. Těším se na další naše setkání zde. Zdraví, D.