obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389839 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Prasiatko na porážčičku ::

 autor Edmund Elat publikováno: 08.02.2009, 15:32  
Satira
 

V Grgušovciach bolo už od rána rušno. Miestny statkár Igor sa rozhodol zabiť svoje vypasené prasa. Akt popravy mal, podľa dohody, vykonať miestny farár, keďže mäsiar bol príliš drahý a podľa Igora taktiež neprofesionálny. Dôstojný otec sa vyzbrojil guľovnicou, loveckou čiapkou a logol si za hlt pálenky, pre povzbudenie. Potom vrávoravým krokom vykročil k Igorovmu domu.

„Ďakujem vám, otče, že sa na to podujmete," privítal ho Igor.
„Niet za čo synu," povedal farár.
„Viete, ja by som na to nemal žalúdok."
„Na čo?" spýtal sa dezorientovane farár. Igor sa nervózne zasmial.
„Predsa na zabitie toho prasaťa," povedal.
„Aha," kývol farár hlavou. „Tak to nie ste prvý ani posledný."

Prešli malým nevzhľadným dvorom a zastavili až pred odporne vyzerajúcim chlievom. Zo zeme stúpal pach zhnitých zemiakov. Nad statkárom a páterom viseli sivé oblaky. V škárach hvízdal vietor. Učinená depresia.

„Je dnu," informoval Igor.
„Ako sa volá?" zovrel farár guľovnicu.
„Čože?"
„Jeho meno!"
„No...," zaváhal Igor. Páter ho spražil pohľadom.
„Chcete mi povedať, že ste mu nedali nijaké meno?" zaprskal. Igor nechcel vyzerať, ako idiot a tak sa rozhodol luháriť:
„Isteže dali," povedal. „Volá sa... ehm... Jurislav."
„Jurislav? To je čo za meno?"
„Keltské," odpovedal Igor nečakane pohotovo. Farár dôstojne pokýval hlavou.
„Ako to urobíme?" zaujímal sa Igor.
„Vyvlečte ho von a urobíme to tu," povedal páter. „Nebudeme zbytočne špiniť vo vnútri..."
„Vo vnútri?" začudoval sa Igor. „Ale veď je to chliev."
„No a?"
„Nič. To som len tak spomenul."
„Tak prestaňte spomínať a choďte po toho brava! Nemám na to celý deň! Ešte musím vykonať tri exorcizmy!"

Igor sa nútene usmial a vošiel do chlieva. Okamžite mu do nosa zavanula vôňa výkalov a ošťatej slamy. Aróma chlievov. Tú vôňu miloval. Katarzia detstva, pomyslel si nostalgicky. Prasa menom Jurislav sedelo v kúte a oči mu nepokojne strieľali zo strany na stranu.

„Ahoj," pozdravil Igor, hoci vedel, že prasa mu nemôže odpovedať. O to viac ho zaskočilo, keď zver odpovedal.
„Ani sa ku mne nepribližuj, ty diablov paznecht! Viem o čo ti ide!" zakvičal. Igor sa trochu zháčil. Takýto vývoj udalostí totiž nepredpokladal.
„Ty vieš, že ťa idem zabiť?" spýtal sa užasnuto.
„Jasné!" odsekol brav.
„Tak potom iste vieš aj to, že sa tomu už nedá zabrániť."
„Prečo?"
„Už som najal farára."
„Na posledné pomazanie?"
„Nie. Na zabitie."

Prasa stislo čeľuste a do očí sa mu nahrnuli slzy. Odrazu však tomu zvieraťu niečo napadlo. Úlisne sa usmial a vystrčil bradu, takže jeho tvár získala akýsi panovačný výraz.

„Ale mňa nemôžete zabiť," povedal Jurislav a oblizol si pysky.
„Nie?" podivil sa Igor. „A prečo?"
„Lebo som...," Jurislav urobil dramatickú pauzu.
„Lebo si?" pomohol mu Igor.
„Posol boží," doložilo prasa.
„Posol boží?" opáčil Igor mdlo.
„Posol boží," potvrdil Jurislav.

Igor si zahryzol do spodnej pery a zvažoval túto novú, znepokojujúcu eventualitu.

„S takýmto vývojom situácie som nerátal," povedal po pravde. „Spýtam sa farára, vydrž minútku!"

Po týchto slovách vybehol z chlieva. Farár tam stál opretý o jeho jabloň a pľul na trávnik. Keď zbadal, že sa Igor vracia s prázdnymi rukami, na čele mu zapulzovala obrovská žila. Žila hnevu, ako ju kedysi familiárne nazval.

„Tak kde ho máš?" spýtal sa drsne.
„Nemám ho."
„To vidím, né? Prečo ho nemáš?"
„Zistil som nové, šokujúce informácie."
„Áno?"
„Áno. To prasa... je posol boží."
„Čo to kurva trepeš?"
„Je to tak," povedal Igor, sklonil hlavu a začervenal sa. Uvedomil si, že asi vyzerá, ako riadny idiot.
„Vyzeráš, ako riadny idiot," potvrdil mu farár jeho podozrenie.
„Hovorím pravdu."
„A kto ti tú šokujúcu novinku vyjavil?" spýtal sa so strojenou láskavosťou farár a oči sa mu zúžili, ako králikovi pred popravou.
„Nebudete mi veriť."
„Tak to skús."
„To prasa."
„Máš pravdu. Neverím ti."
„Ale je to tak."
„Zmagoril si sa? Každý vie, že svine nerozprávajú!"
„Ale toto nie je sviňa. Je to samec."
„Tak potom je to sviniar!" opravil sa farár. „To na veci nič nemení!"
„Ale toto prasa rozpráva..."
„Hovno!"
„Ak mi neveríte, tak poďte so mnou do toho chlieva a presvedčíte sa sám!"
„Nebudem sa trepať do žiadneho špinavého chlieva," vyhlásil páter.
„Tak potom vám nezostane nič iné, len mi veriť."
„Aj keby ten sviniar rozprával," zasyčal farár, „tak snáď nie si až tak sprostý, aby si skočil na jeho lži."
„Lži?"
„Hej."
„Chcete tým povedať, že Jurislav si ten svoj... božský titul vymyslel?"
„Presne tak."
„Ale ako to môžete vedieť?"
„Je to predsa sviňa nečistá," odpľul si farár, „a nečisté sú aj reči tej svine. Teda sviniara. To dá rozum."
„Na tom niečo bude," prehodil Igor filozoficky.
„Tak tu prestaň stepovať a vyveď toho skurveného brava von! Skončíme to s ním," uchechtol sa farár, vytiahol z kňazského kabáta ploskačku a poriadne si logol pálenky.
Igor prikývol a odcupital späť do chlieva. Naskytol sa mu pohľad na Jurislava, ako niečo čmára po stenách. Igor ho chvíľu pozoroval, ale v tej zmesi čísiel nenašiel žiadnu logiku.

„Čo to robíš?" spýtal sa. Jurislav sa preľaknuto otočil.
„Chcem odtiaľto zdúchnuť!" povedal.
„Ale to nemôžeš," zakvílil Igor.
„Prečo nie?" spýtal sa Jurislav drzo.
„Lebo nebude pečienka!"
„Mám tomu rozumieť tak, že ma ešte stále chcete zabiť?"
„Obávam sa, že budeme musieť."
„Ale bude to hriech."
„Hriech," poučoval Igor, „je len mýtus, ktorý je už aj tak prežitý."
„A nebudem ti chýbať?" spýtal sa brav.
„Nebudeš."
„Toho som sa obával."
„Takže bude lepšie, keď sa nebudeš brániť."

Prasa sa v tej chvíli vzpriamilo a z plného hrdla vykríklo: „Vyšlo to!"

A viac ho nebolo. Proste zmizol. Igor preglgol a rozpačito sa obzeral okolo seba. Potom hundrajúc zamieril k farárovi.

„No, čo je zase?" zakrákal dôstojný otec, pričom v zuboch drvil čerstvo zapálenú cigaretu. Pohľad na prichádzajúceho Igora ho maximálne nasral.

„Zdrhol," oznámil Igor.
„Ako to?"
„Neviem. Proste zmizol."
„Do piče matere!"
„Čmáral na stenu nejaké rovnice..."
„Lineárne?" zaujímal sa páter.
„To neviem. Ale určite to bola mágia."
„Pohanské symboly!" prehodil s odporom farár. „S tým sme mali rátať!"
„A prečo?"
„Je to predsa sviňa nečistá!"
„Mrzí ma to," povedal Igor skormútene, „ale zo zabíjačky asi nič nebude."
„To ako nikoho nezabijem?" spýtal sa farár melodramaticky.
„Obávam sa, že nie..."
„Ako si to dofrasa predstavuješ?"
„Prepáčte?"
„Celý deň som sa tešil, že zabijem tú hnusnú sviňu nečistú..."
„Otče?"
„Že ponorím ruky do čerstvej teplej krvi," pokračoval farár a bol ako v tranze.
„Pán farár..."
„Že si zabrnkám na jeho črevách!"

Farár v tej chvíli precitol. Nenávistne sa zahľadel na Igora. V očiach mu prebleskovali zvláštne prvky substancie beta, čo voľne preložené znamená, že sa uňho rozmohlo šialenstvo. Zdvihol ruku s guľovnicou a namieril ju na nešťastného Igora.

„Otče!" zakvílil statkár piskľavým, vysokým C. „Čo to pre kristoveranybožie robíte?!"
„De je to prasa?" spýtal sa kňaz mrazivo.
„Ja neviem."
„Spýtam sa ešte raz, ty ploskozmrd," zavrčal páter. „A dobre si rozmysli, čo odpovieš! Pokiaľ tú sviňu prašivú budeš kryť, tak ti to našijem priamo do tvojej hnusnej palice! Rozumieš?"

Igor mlčal.

„Rozumieš?" zareval farár.
„Rozumiem," odvetil Igor mdlo.
„K-d-e-j-e-t-o-s-k-u-r-v-e-n-é-s-p-r-o-s-t-é-p-r-a-s-a?" spýtal sa farár, pričom usekával jednotlivé písmená, ako čerstvo nabrúsený bajonet. Igor si pomyslel, že bude lepšie, keď pristúpi na jeho hru.
„J-a-n-e-v-i-e-m," povedal.
„Ty fasomrd!" očervenel farár. „Robíš si to mňa srandu?"

Igor si uvedomil, že sa mu to akosi vymklo z rúk. Farár vypľul cigaretový špak a zamieril.

„Zbohom," precedil, ale v tej chvíli klesol k zemi, pod ťarchou troch výstrelov, respektíve guliek, ktoré sa mu zavŕtali do lebky. Pristál priamo ksichtom do blata. Smutný koniec dôstojného človeka. Igorovi poklesla sánka a zdvihol pohľad od mŕtvoly, aby zistil, kto toho služobníka božieho tak efektne odprevadil zo sveta. Prekvapilo ho, keď zbadal Jurislava s pokojným úsmevom na perách. Brav sa uchechtol a sklopil lesklú hlaveň revolvera.

„Jurislav!" vykríkol radostne Igor. „Zachránil si ma!"
„Hej," povedalo prasa a zapálilo si cigaretu. Ľadový pokoj, s akým úkon vykonávalo, Igora vydesil.
„Ehm," ozval sa opatrne. „Niečo nie je v poriadku?"
Jurislav sa naňho zahľadel a opäť pozdvihol revolver. Igor zbledol.

„Čo to robíš?" zavyl.
„Chcel si ma zabiť," pripomenul brav.
„To bolo nedorozumenie!"
„Na toto ti neskočím!"
„Vážne! Ja som ťa nechcel zabiť! To farár!"
„Nie je veľmi dôstojné, že sa to snažíš hodiť na mŕtvolu."
„Ale hovorím pravdu!"
„Ale ty si si ho najal," pripomenul Jurislav a odporne sa usmial.
„No, to je fakt," priznal Igor. „Ale aj tak by ťa nakoniec niekto zabil a zjedol! Keď nie my, tak niekto iný."
„Myslíš?"
„Hej. Tak to proste chodí. To nezmeníš."
„Vieš, Igor, možno máš pravdu. Ale aby som povedal pravdu, to že si ma chcel zabiť, nie je ten dôvod, prečo ťa chcem poslať pod zem."
„Nie?" zneistel Igor.
„Nie."
„Tak čo to potom je?"
„Dôvodom," stíšil Jurislav hlas, „je to, že si mi dal také hnusne priteplené meno!"
„Nemohol som inak! Zdalo sa mi, že sa dobre hodí k tvojmu charakteru!"

To bola posledná kvapka. Jurislav stlačil spúšť a Igor sa porúčal na zem, vedľa dôstojného otca.

„To by sme mali," povedal Jurislav, odhodil revolver do trávy a clivo sa usmial. A vtedy mu napadlo aká je to škoda, že z tej zabíjačky nič nebude. Už tak dlho nejedol mäso. Len obyčajné, smradľavé pomyje. Zdvihol zo zeme farárovu ploskačku a poriadne si prihol. A vtedy dostal nápad.

„Nuž," povedal, „asi je dobré, že sa karty konečne obrátili."

A začal ťahať dve telá ku kôlni, kde boli pripravené nástroje na porcovanie mäsa.


 celkové hodnocení autora: 95.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Petr.6.Suchy 28.02.2009, 19:56:19 Odpovědět 
   Zdravím,
měl jsem trochu problém se čtením, přesto jsem se tím prolouskal. Vadilo mi pár věcí, ačkoliv se to vyvíjelo zajímavě.
1. krátké úsečné dialogy, ve kterých se ztrácím
2. malá popisnost
-> 2
 honzoch 18.02.2009, 17:05:08 Odpovědět 
   říkám si, dobrý úlet :) a ten jazyk. Prasiatko se nám nějak vybarvilo
 mada 09.02.2009, 19:50:44 Odpovědět 
   skvele vyborne ja osm is pod tym sviniarom predstavovala aj ... nielen zviera nic tak dobre som tu dlho necitala (ctu malo:-O) hmm hmm kam vsude bys to moh napsat
 Edmund Elat 09.02.2009, 17:05:22 Odpovědět 
   Vďaka všetkým za povzbudivé komenty :)
 Petr Kraus 09.02.2009, 15:36:48 Odpovědět 
   Dobrý nápad, absurdita srší téměř z každé věty (nadávky faráře...), úplně mě dostala otázka na typ rovnice, které to prase psalo ..."lineární ?" Prosím Tě jak Tě tohle napadlo ? Kam na to chodíš ??? :o))). Výborná věc, ...zasluhuje výbornou ...
 Albireo 09.02.2009, 15:20:17 Odpovědět 
   Výborná ptákovina čili ptíčestvo!
 Šíma 09.02.2009, 14:42:31 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 09.02.2009, 14:41:11

   P.S. Chybka se opět (a zase) vloudila: ...možná v ten den nejedno ve vesnici... ;-))) Pardon!
 Šíma 09.02.2009, 14:41:11 Odpovědět 
   :-DDDDD

Ve skutečnosti jsem nevěděl, zda se smát, nebo brečet! Textík se mi líbil, přestože mne překvapil fakt, že důstojný pán (farář) šel zabíjet prase (možná v ten den jedno ve vesnici) a ještě klel jako námořník, nebo havíř! Když se situace obrátila a prase nejen že mluvilo, ale i zabilo dva lidi a dalo se je vykuchat a zpracovat (jako při zabíječce), byl jsem i "mile" překvapen, jakým směrem se příběh nakonec vydal... Takže Ti dávám Jedničku (za výpravu, obsazení i režii a scénář) a také si ukládám toto dílko mezi oblíbené, snad to potěší! ;-)))
 čuk 08.02.2009, 15:31:31 Odpovědět 
   Boha jeho! Keby toto čítal volaký farár! Je to opravdu absurdní horor, při kterém se čtenář směje. S vybornou pointou k zamyšlení A může ocenit nejen spisovnou, ale i
"bohujúcu" slovenštinu. Fakt, že název ošípané by tady moc neseděl, ani prasce Doufám, že v místním masiarstve vyvěsí místo cedule "bravčovina" ceduli ludkoviina.
Omlouvám se za svéráznou mou slovenčinu, ale pořád se směju ( ale nepřeceňuj to, já jsem tak trochu somár)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Myšlenka a zámě...
Lukasa
Navždy věrní - ...
Kate3
Bezpracný zisk
pedvo
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr