» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."

Gandalf

počet přístupů: 2141229

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Úvaha o životě ::

.MaJdiNa.	publikováno: 09.02.2009, 17:26

Zamyslela jsem se nad tím, jaký je vlastně život mýma očima.


	Už to, že můžeme žít, je pro mne zázrakem. Z dvou nepatrných buněk vyvstane nový člověk, který se rozhoduje sám za sebe, žije si svůj vlastní život. Narodí se jako malý uzlíček, který věčně pláče. Takový nevinný úsměv novorozeněte je pro nás odměnou. Opečováváme ho jako poklad, kterým ve skutečnosti je. Učíme ho mnoho věcem. Sedět, chodit, mluvit, jíst…Ta úžasná miminka nám naší snahu opět oplatí tím jejich sladkým úsměvem. Vy se můžete zbláznit a kypíte láskou k tomu dítěti. Je to zcela normální a přirozené. To stejné je i u batolat. Jak roztomilá je jejich zvídavost! Nebo ty zoubky! Malé bílé perličky. Oči zářící v kulatém a baculatém obličejíčku. Baculaté ručičky, nožičky. A co chůze batolat? Je taková správně komická. Mne to občas připomíná chůzi opic. Nevím, proč. Když se přehoupneme přes věk batolete, tak jsme u dítěte. Věčně něco objevují, zkoumají, mají na dospěláky mnoho otázek. Chtějí vědět, jak co funguje, proč to tak funguje, a kdo to vymyslel a proč…dospělí na jejich dotazy odpovídají s trpělivostí, vzpomínají na svá dětská léta. Nebo když jdou děti do školy, jak se tam těší! Na rozdíl od puberťáků! Puberta. Krásná a zároveň nejtěžší etapa života. Děti už nejsou děti, už jsou napůl dospělí, objevují sami sebe. Objevují lásku, jak může být něžná i krutá zároveň, získávají zkušenosti ve všech směrech. Nevidí svět tolik růžový. Poznávají nástrahy života, rozhodují sami za sebe, připravují se na dospělost, na práci a rodinu. Dospělost. Člověk nad sebou přebírá plnou moc. Navazuje opravdové vztahy, zakládá rodiny. Rodí se jim ty krásná nemluvňata. Žijí rodinný život. Chodí do práce. Někdo žije sám, protože nemá potřebu rodiny. Někdy se rodina může rozpadnout. Například rozvodem. Je ale více důvodů…Dospělost je zodpovědná etapa života. Poslední životní etapou je stáří. Odejdete do důchodu, máte radost z vnoučat vašich dětí. Stěžujete si, co všechno vás bolí a kolik léků musíte brát…Musíte opatrovávat své tělo a mysl. Psychická pohoda je velice důležitá, stejně tak také fyzická. A pak většinou následuje smrt. A život je pryč. Pokud existuje bůh, dostanete se do nebe či pekla, ale pokud neexistuje? Zakopou vás do země a ádié. Celkem k pláči, že celý lidský život mohu shrnout na sotva jednu stranu textu na počítači. Přesto si nestěžuji. Je krásné žít.


celkové hodnocení autora: 85.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 3.5		uložit příspěvek

známka poroty: 4.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 37		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

DaNdÝ	12.02.2009, 3:52:49

v nižších komentářích vidím vytržený klady té poslední věty a já je vlastně uznávám, protože jsem celý text čekal jak bude shrnut respektive lehce strhán. I dyž vlastně ta věta to neironizuje, ale tendence k tomu aspoň dobrá. Jinak řeknu tak, co z toho může plynou. Proč psát úvahy? teda dobře i dyž to vlastně úvah není, ale proč se takovou věcí v psaní zabejvat, dyž vlastně vyzní suše a nekomplexně. Vždy´t se dá dost dobře zauvažovat i v povídce a v tý se to aspoň lze o co opřít. Proto bych textu neříkal fuj, ale spíš tudy ne-e.

honzoch	11.02.2009, 18:37:10

úvodní část mi přijde jako by ze sebe vychrlil člověk nekontrolovatelně vychrlil všechno nadšení nad krásou miminek, a tím zvláštnější se mi pak zdá přechod k jiným tématům, která mohou působit poněkud ochuzeně. Nevím, co si o tom myslet

Viktor	10.02.2009, 7:59:57

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 09.02.2009, 22:38:39* ..tak za 2 bych to viděl...

Viktor	09.02.2009, 22:38:39

Odpověď na příspěvek od uživatele: agelast* ze dne 09.02.2009, 17:25:15* ... kamaráde, netuším, nad čím Ty si dumal ve čtrnácti, ale konkrétmě já, jsem se rozhodoval mezi tím, jestli se stanu Vinetuem nebo Sandokanem.... ...pakliže je někdo v tomto věku zformulovat větu-cituji:"Celkem k pláči, že celý lidský život mohu shrnout na sotva jednu stranu textu na počítači" - zaslouží si, pokud ne obdiv, pak respekt... ale rozhodně ne nafrněnou čtyřku - protože pokud nic jiného - trefil do černého...


ze dne 10.02.2009, 0:42:50
agelast: Kamaráde, já na tom byl nejspíš stejně a přemýšlel jsem maximálně, na kterém záhonku za domem by se dali kopat dinosauři… Jenže tohle je zase dvojsečný argument – docela dobře může vést k úvahám nad správnou volbou tématu… Jinak asi sám uznáš, že můžu těžko hodnotit na základě jedné věty vytržené z kontextu a text okolo přehlížet. Tím spíš, že ta věta sama mi připomíná moje vlastní slohovky z let minulých, které na mě působí podobně – tak nějak frázovitě, nuceně, neupřímně… Já pochopitelně nechci Markétku nijak shazovat nebo odrazovat od psaní (to je doufám poznat už z mého komentáře) a tobě tvůj dobrý dojem z Úvahy taky neberu (názory jsou koneckonců od toho, aby se lišily), ale takhle nějak to zkrátka vidím a stojím si za tím. Co ale netuším, jak může být nějaká známka nafrněná. Přemrštěná vzhledem k věku – dejme tomu, o tom jsem ochotný diskutovat. Nakonec… jak bys, Viktore, hodnotil ty?

Ziriant)	09.02.2009, 18:01:34

Předvedla jsi zde názornou definici života, učebnicový příklad, jak již bylo řečeno. Život ale nelze definovat, jednou to pochopíš. Máš pravdu, "shrnout celý život na sotva jednu stránku textu na počítači" je k pláči. To, co jsi zde vyložila, není podstata života, nýbrž jen jakási jeho "skořápka". Nápis na konzervě - přesně tak by to řekl Remarque (žijeme v době konzerv) - jen jsi přednesla předžvýkaný předsudek. Řekla bych, že tě však omlouvají dvě věci, které spolu úzce souvisí: 1. záměr - Věřím tomu, že jsi vážně chtěla sdělit svůj názor a tudíž za něj svůj text považuješ. Život JE zázrakem, jistě, ale záleží na tom, jestli tento fakt přijímáš tak jednoduše jako jej sděluješ, anebo ho vnímáš a opravdu nad ním dumáš až do krajností. 2. věk - Snad každý jsme si prošli frázovitým obdobím, kdy jsme ještě byli dost naivní na to, abychom se nechali ovlivňovat okolím a zvláště všeobecnými společenskými dogmaty. Doufám, že sama po nějakém dlouhodobějším zauvažování, po pár měsících či letech, zjistíš, "jaký je vlastně život tvýma očima" - že mu nesluší taková omšelost, jednoduchost, přímost. Od ničeho tě samozřejmě neodrazuju, ba právě naopak! Zamýšlej se dál, poněvadž pouze vnímáním můžeš dosáhnout pochopení - a o něj stojíš, nebo ne?:))

agelast	09.02.2009, 17:25:15

„Celkem k pláči, že celý lidský život mohu shrnout na sotva jednu stranu textu na počítači.“ Tady se nám naopak krásně vyjevilo, proč něco takového udělat nemůžeš. Nebo alespoň ne tímhle způsobem. Takže… kde jen začít? Není to úvaha. To by samo o sobě nijak zvlášť nevadilo, na žánru zas tak nezáleží, ale důvody, proč tohle dílo nemůže být úvahou, jsou v zásadě stejné jako ty, proč nemůže být dobré: ty totiž nad životem ve skutečnosti neuvažuješ. Daleko víc to působí jako článek z učebnice občanské výchovy, seznam jednotlivých fází lidského života doplněný trochou slovní omáčky a sentimentu. Tvůj vlastní pohled na věc tu nikde nenacházím… Nikde nehledáš odpovědi na otázky, nikde si žádné otázky ani nekladeš. Co hůř, všem případným problémům se aktivně vyhýbáš: „Někdo žije sám, protože nemá potřebu rodiny.“ „Někdy se rodina může rozpadnout. Například rozvodem. Je ale více důvodů…“ Věř mi, že takhle jednoduché to nikdy být nemůže. Rozvod může být důsledek rozpadu rodiny, můžeš ho brát jako prostředek rozpadu, ale sotva jako důvod. A právě důvod je to důležité, to, co by tě mělo zajímat… Jinak se není čemu divit, že se tvá úvaha stane zcela prázdnou. Podobná zjednodušení obsahové stránky jsou typická pro celý text a připadají mi jako jeho nejvážnější chyba. Ty ostatní proto jen letem světem: - pozor na to, kolik prostoru kterému „podproblému“ věnuješ, třeba kojenec a batole ho tu dostávají nepoměrně víc, než ostatní období života, to výslednému dojmu neprospívá - s tím souvisí odstavce – rozhodně by jich mělo být víc, u podobných textů platí, že co nějaký myšlenkový celek, to odstavec (tedy odstavec pro úvod, odstavec pro kojence, odstavec pro batole atd.) - podobné téma se asi bez jistých klišé neobejde, ale i tak je dobré to s nimi nepřehánět, čtenáře je třeba zaujmout neotřelostí – to například už nadpis a první věta úvahy rozhodně nedělá… - přechod do druhé osoby ú „důchodové části“ (odejdete, máte, stěžujete…) mi také nepřipadá nijak opodstatnělá… Tedy asi tak. Hodnocení je to možná přísné, vzhledem k věku, na druhou stranu, bez nároků nejsou výsledky a ty se určitě chceš ve svém psaní dále zlepšovat, že? Na závěr snad ještě malé doporučení. Vidím, že máš mezi oblíbenými i Karla Čapka, zkus si přečíst jeho Obyčejný život (a případně celou noetickou trilogii, stojí za to, hih), on ti určitě dovede daleko lépe vysvětlit, cože jsem se to tu snažil říct.