|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Marná práce ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: rychlovky
| V pořadí třetí rychlovka z vánočního maratonu |
| |
|
|
„Musíte ty uzlíky utahovat pevně, aby vám neutíkaly a celé se vám to nerozbilo, ale zas nesmíte utahovat tolik, abyste si nepřetrhly přízi, děvčátka.“ Vysvětluje nám všem postup drhání učitelka. Učitelka Hradilová je do ručních prací přímo blázen. Proto založila pro žáky základní školy tento kroužek, kam chodím i já, ale přihlásila se jen děvčata. Děláme tu všechny možný práce od náramků a náhrdelníků, přes drhání, po šití a vyšívání. Já se momentálně mučím s krajkou a to docela dlouho.
„Nenene, takhle ne. Ty uzlíky musíš dělat malinko volnější, máš je moc pevný, a tady jsi to udělala špatně. Tady nemá být uzlík, ten má být až v další řadě, a tady to musíš přehodit.“ Vysvětluje. „No podívej, jak je to špatně udělaný. Celý je to špatně.“ Kritizuje mi mé veledílo, když si ho důkladně prohlédne. A to se s ním trápím asi tři měsíce.
„Hele, Tohle je moje nejlepší dílo, co jsem tu zatím předvedla. Jestli se vám to nelíbí, je to vaše věc a srdečně je mi to fuk, protože to u vás ležet nebude.“ Bráním se kritice, protože je to opravdu mé „zatím“ nejlepší dílo od té doby, co jsem do kroužku začala chodit. „Mně se ta krajková dečka líbí.“
„No dobrá, jak myslíte, ale takhle se nezlepšíte.“ Urazí se a víc si mě nevšímá. Bohudík nebo bohužel? Nevím, rozhodně se mi dneska podařilo to krajkoví dodělat. Dokonce mnohem dříve než skončíme, takže se můžu pustit do něčeho dalšího. Nechám si od kamarádky znovu vysvětlit postup drhání a pustím se do práce. Krátce před koncem si sbalím všechny věci stejně jako ostatní. Počkám, až všichni odejdou, a jdu se omluvit učitelce za to, jak jsem na ni vyjela. Kupodivu mi odpustí a to jsem si myslela, že se mnou vyrazí dveře. Alespoň podle jejího výrazu, když jsem ji málem poslala někam do neslušných míst. Doma krajku položím na komodu. Alespoň ta komoda nebude tak chudá a tak strašně obyčejná.
Jdu do svého pokoje. Vrhnu se na literaturu, musím se naučit na zítřejší písemku, a pak se pustím do rozdělané práce. Ještě nevím přesně, co to bude.
„Mariko! Pojď k večeři!“ Volá mě k jídlu babička.
„Jo, počkej. Potřebuji si to tu nějak udělat, abych se v tom pak vyznala.“ Odvětím.
„Tak ale dělej.“ Popohání mě. Nechám to tedy být a jdu jíst. Jídlo do sebe naházím, jak nejrychleji to jen jde.
„Dík, babi.“ Odnesu talíř do dřezu. Zajdu si do obýváku pro nůžky. První, co mě udeří do očí, když vejdu, je to, že babiččin kocour leží na komodě. Ale co hůř, leží na té krajkové dečce, se kterou jsem se tak trýznila a odpoledne s ní vyzdobila tu komodu. Ta krajka je celá potrhaná. Ten kocour ji zničil. Začnu ječet, ať si babička dá toho kocoura někam, že ho tu nechci. S tou krajkou jsem se mořila jak dlouho a teď je má práce pryč. Ten kočičák mi všechno mé úsilí zničí během několika hodin. Roztrhal krajku a z těch cárů si pod sebou podestlal, aby mohl ležet na měkkém. Popadnu kocoura a vzteky ho vyhodím ven.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 15 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 53 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|