» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel všech - přítel nikoho."

Aristoteles

počet přístupů: 2141233

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Výprava ve jménu boha-Příchod bolu ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Výprava ve jménu boha

Altro	publikováno: 09.02.2009, 17:25

Pokračování mé série, přesněji druhého dílu. Bylo to psáno ve značném životním presu ale snad se to i tak zalíbí...


	„ To je rouhání!“ vykřikl Charlttesi. „ Velmistře, víte, že jsem v tomto řádu od svého narození! Nikdy bych nevzal jméno boha nadarmo a nikdy bych se vůči němu nerouhal!“ s křikem, jenž překročil hranici standartu odvětil Duncane. „ Tak jak mi vysvětlíš svá slova?“ už klidněji ale s neskrývaným rozhořčením se dotázal Velmistr. „Sire, blížíme se k oné skále, koně už nebudou moci pokračovat.“ „Dobře, zbytek cesty urazíme pěšky.“ Odvětil Duncane. „Sesedat! Vemte si jenom výzbroj, dva muži pohlídají oře.“ Rozkázal seržant. Templáři byli velice dobře organizovaná společnost. Dělili se na několik vrstev, každý zná rytířskou ale hned pod ní, byli tzv. seržanti. Ti se od rytířů, kromě titulu ještě lišili, že místo bílých plášťů nosili hnědé a černé. Když všichni sesedli z koní, vydali se po prašné cestě, jenž se klikatila až na vrcholek skaliska. Tento pískovcový útvar přezdívaný jako tlama ďáblova, snad kvůli tomu, že vypadal jako ústa s ostrými zuby, se tyčil uprostřed pustiny. Kolem byly jen duny písku a zarývající se ticho. V čele výpravy šel sám Duncan, bezprostředně za ním nejvyšší seržant této skupiny a dalších osm bojovníků. Stoupali po úzké cestě, která neměla žádné očividné známky po lidech až se dostali před kamennou zeď. „ Co teď Sire?“ otázal se seržant. Duncan, místo odpovědi přišel blíž ke skále, a začal ji ohmatávat. Hledal nějakou páku, hrany dveří či otvoru, nebo další mapu, které při honbě za tímto předmětem byly snad na každém rohu. Najednou cosi nahmatal, rukou oprášil tento kousek od písku a našel vytesaný kříž se zakulaceným středem. Tak přeci! Pomyslel si a z pod plátěné košile vytáhl přívěšek. Dal jej do onoho otvoru a… A nic, Duncane se najednou cítil jako hurikán, který by chtěl všechno zničit. Ze vzteku kopl do stěny. Zaskřípalo to. Písek začal opadávat. Země se třásla pod nohama. Někteří bojovníci spadli, snad z otřesů, nebo se jim jen ze strachu podlomila kolena. Stěna se za obrovského burácení začala naklánět. Rytíři ani nečekali rozkazu aby uhnuli a rozutekli se.Duncan však obratně odskočil na stranu a vyčkával. Kamenná deska spadla na zem. Duncan na ni vyšel a pomalu se přesouval do otvoru, který vznikl. „Co to bylo?“ zeptal se bojovník. „Nevím ale zjišťovat to nebudu.“ Odsekl velitel. „Ve jménu Aláha, nemůžou aspoň chvíli držet klapačku?“ polohlasem okřikl svého zástupce velitel. „Ticho tam.“ Okřikl skupinu vojáků zástupce. Když se Templáři blížili, nevšimli si, že za dunou číhají saracénští bojovníci. Od hospodského se dozvěděli, kam přibližně křesťané pojedou. A pro saracéna sledovat křesťana v poušti bylo velice snadné. „ Jaké jsou rozkazy, pane?“ „Zatím počkáme, jestli rozhněvali boha, tak to máme bez práce.“ Odpověděl polohlasem velitel s úsměvem na tváři. Snažil se vypadat jako vždy chladně, přeci jen třicet let v prvních liniích ho hodně zocelilo. Jeho talentu si všiml i generálové a povýšili ho. Poté dostal vlastní jednotku a jen se mu dařilo. Jeho bojovníci byli ti nejobávanější a proto se celá jednotka stala elitní. Byla nasazována na úkoly, které byly velice nebezpečné a hlavně téměř vždy porušovaly spojenecké úmluvy. As Ašraf Saláhuddín se narodil v chudé rodině. Jeho otec choval velbloudy a byl to i úděl Ašrafa. Jenže když mu bylo osmnáct, jeho otce zabili křesťané, protože jim nerozuměl, když mu říkali jestli nemá vodu. Tak si mysleli, že je nechce občerstvit a sprostě ho zabili. Byl to mírumilovný člověk co si hleděl svého a takhle skončil. Ašrafem vládl vztek, byl mladý a nerozvážný. Prodal velbloudy a majetek. Tak zabezpečil svoji matku a své sourozence na rok. Poté se přidal k armádě, jenž měla chránit dědictví muslimů a byl postaven do první linie. Přežil. Pak zas a zas. Velitelé si toho všimli, vždycky přežil právě on. Za zásluhy mu dali malé panství, nic velkého ale mohlo to uživit jeho rodinu. Také ho za odměnu povýšili na tzv. Mamlúka. Ti tvořili především těžkou jízdu a lučištnické jezdecké sbory. Tím se vyhl první frontě a dostalo se mu prestiže. Od té doby se mu jen dařilo a stal se obávaným bojovníkem. Když zjistil, co se stalo jeho otci, tak si přísahal, že bude bojovat dokud nevyžene vrahy jeho otce ze Svaté země, takže odmítal povýšení, aby mohl bojovat. Duncan procházel velkým sálem. Vevnitř bylo příjemně chladno a i docela slušný vzduch. Na stovky let zadělanou jeskyni až podivuhodně. Duncan došel na místo, kde se slučovala temnota a světlo, které prosvítalo otvorem. Hledal louči. Rozhlédl se po místnosti ale nic nenašel. Uviděl jen nějaký kulatý předmět. Přistoupil k němu blíž, zrcadlo! Podivil se a setřel z něj velkou vrstvu prachu. Když jej otíral tak ho nechtěně pootočil. Najednou se celé místnost rozzářila. Slyšel, že tohle používali za faraónů ale stejně byl udiven. Procházel se po místnosti a ze zrcadel stíral prach. Když skončil bylo v jeskyni jako ve dne. Šikovné pomyslel si. Teprve nyní se rozhlédl po místnosti. Byla to skrovná jeskyně, jistě upravená lidmi, jelikož stěny byly skoro kolmé k zemi. Jeskyně byla velká sotva šedesát kroků a na konci byl jakýsi oltářek. Duncan k němu došel. Čekal něco velkolepého tak byl překvapen. Do kamene vytesaný stolek měl nepravidelné tvary. Celý byl popsán latinskými znaky: Zde tě čeká smrt, pokud vezmeš do rukou, onu podstatu života tvého i mého. Prosím tě, jako ty prosíš mne o odpuštění, nech skříňku smrti na svém místě. Nebuď malomyslný jako Pandora a odejdi! Ježíš Kristus. Přeložil nahlas Duncan. S rozetřesenýma rukama vzal skříňku a rychle odešel. Že to byla chyba to netušil. Byla chladná noc, rozbouřené nebe se projevovalo na moři a loď se kymácela jako malá hračka v rukou dítěte. Duncan v podpalubí podřimoval a ve snech se mu honili černé myšlenky. Nemohl dlouho usnout, pořád si přeříkával onen nápis. Nejradši by tuto výpravu nepodnikal ale když sním mluvil sám velmistr řádu a jeho dobrý přítel, cítil se zavázaný vůči templářům. Najednou se celá loď otřásla. Duncan spadl z palandy. Vyděšený vstal a vyběhl na palubu. „ Co se děje?“ snažil se přeřvat Duncane bouři. „Napadli nááás!“ odpověděl kapitán a ukazoval na pravobok. Tam se pohupovala loď, dle stavby zřejmě saracénská. Pomalu se přibližovala bokem k boku. „Už použili háky, musíme se bránit!“ zařval kapitán. Duncane sáhl po meči. „ Doprdele, nechal sem meč v kajutě.“ Pomyslel si Duncan. Muži se už na lodi šikovali na pravobok. Duncan rychle vběhl do podpalubí. Hledal meč ale jako na potvoru ho nemohl najít. „Hledáš něco?“ ozvalo se mu za zády. Otočil se a uviděl tam Araba. Měl statné tělo, černé vlasy i plnovous. Jeho oči plály nenávistí a potvrzoval to i stočený meč, který držel v rukou. Tak přeci saracéni, ten meč to potvrzuje, honilo se Duncanovi v hlavě. „Kde to je?!“ rozkřikl se Arab. „ U nás je slušností se představit, když už tedy někoho napadnu,“ odsekl Duncan a zaujal obranný postoj. „Ohh promiňte vaše velebnosti, mé jméno je As Ašraf Saláhuddín.“ Odpověděl s ironií v hlase útočník. „Teď mi vydej tu skříňku!“ rozječel se Ašraf „Nevím o čem to mluvíš!“ zablafoval Duncane. „Ještě jednou, se tě zdvořile ptám, kde je ta skříňka? Příště už můj meč tak zdvořilý nebude!“ rozhořčeně odpověděl Ašraf. „Tak se teda snaž!“ odpověděl Duncane a hodil sebou o zem. Když se tam tak bavili, tak hledal alespoň pohledem svůj meč. A našel jej, přímo pod palandou zaházený svršky.Duncane dopadl přímo ke svému meči a vytasil jej, proti Arabovi. Ten byl velice překvapen. Duncan zahájil souboj tvrdým výpadem na hrudník. Ašraf stačil odvrátit ránu ale jak byl překvapen, nezmohl se ani na protivýpad. „ Mluvíš líp než bojuješ.“ Popíchl Araba Duncane. „Znáš to, neříkej hop dokud nepřeskočíš.“ Sykl Ašraf a zahájil výpad na levou stranu. Duncane se štěstím odvrátil tento úder a sám sem v přikrčení pokusil zasáhnout protivníka do nohou. Ten nadskočil a tak se vyhl. Jenže jak bylo rozbouřené moře, loď sebou škubla zrovna když byl ve výskoku. Ašraf upadl a upustil saracénský meč. Do lodi narazila další vlna. Nyní upadl i Duncane. Oba dva si téměř v tu samou dobu všimli, že se na podlaze objevila i ona skříňka. Jenže bez víka. „ Není to snad to, co si myslím ,že?“ Polekaně se zeptal Ašraf. „Panebože, je!“ zařval s kymácejícím hlasem Duncane. Loď zachvátila bouře ale ne přírodní, nýbrž bouře smrti. Kolem lodi se začali zjevovávat hrůzné bytosti. Duchové minotaurů, grifů a archandělů se začali kupit kolem lodi. Kroužili kolem ní, jako rackové kolem majáku. Najednou se uprostřed tohoto kruhu objevil blesk. Udeřil několikrát do lodi. Ta se rozlomila napříč. Celá posádka spadla00 do moře. Kromě Ašrafa a Duncena. „Kde to jsme?“ špitl Duncane. „Nejsem si vůbec jistej, že jsme ještě živí.“ Odpověděl Ašraf. „Máte 29 dní, od toho okamžiku aby jste zachránili celý svět. To co jste způsobili, odstartovalo neuvěřitelnou katastrofu. Pandora neuposlechla našeho pána a otevřela skříňku, kterou ji věnoval. Tím vypustila na Zemi neuvěřitelnou zkázu. Vypustila smrt, katastrofu a utrpení. Vy jste udělali to samé. Jenže předtím, to pán mohl ještě zastavit, nyní to nečekal a zlé síly ho zabili…“ ozvalo se z prostoru. „ Kdo jste?“ zeptal se Duncane. „ První anděl boha, jediný jsem to přežil. Oni napadli nebe a vyplenili jej. Bůh byl příliš slabý na to, aby tomu mohl zabránit. Přišlo to příliš brzo. Najděte cestu, která vede do nebe i do pekel. Najděte Satana a požádejte jej o pomoc. Tyto síly jej chtějí zabít, bude nápomocný, jen on může vzkřísit boha.“ „ A co…“ Ozval se strašlivý výkřik. Hlas anděla už nebyl k zaslechnutí, jen sténání se prolínalo tímto prostorem. Naši dva bojovníci se najednou ocitli uprostřed lesa. Poblíž byla cedule. „ Paříž“ přečetl Duncane. „Musíme jít varovat řád a zachránit tak svět.“ „Napřed musíme dokončit to, co jsme nestihli předtím!“ ozval se Ašraf.


celkové hodnocení autora: 95.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.5		uložit příspěvek

známka poroty: 3.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 34		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

MC_Kejml	05.07.2009, 11:52:55

Jak vidno, příběh začíná mít grády, zápletka působí i poměrně originálně, takže bych řekl, že si své čtenáře jistě najdeš. „ To je rouhání!“ < --- mezera na začátku s křikem, jenž překročil hranici standartu odvětil Duncane. < --- delší, trochu neobratná formulace va muži pohlídají oře.“ Rozkázal seržant. <--- ," uvozovací.. celé => celá skrovná => skromná atd. 2

m2m	05.07.2009, 0:28:14

Nečetl jsem, ale pač nejsem "komentátor", ale zarazila mě jedna věc - totiž že publikuješ dílo, které je na pokračování, a ještě ho nemáš dokončené? Publikuješ dílo, které jsi teď honem rychle napsal? Nerad to vidím, protože pak jsou ty kecy, co tu kdysi kdosi házel, že Saspi je jen odpadkovej koš pro ty, kteří by rádi psali, ale ve skutečnosti nechtějí, pravdivé. Chtít psát znamená být si stoprocentně jistý tím, co jsem napsal. A jestli vím, že jsem to napsal ve srabu, presu, stresu, depce, v čemkoliv, měl bych si vzít pár dnů oddych a pak se na to podívat. A úplně nejlepší je publikovat až hotové dílo, čili když už mám dopsány všechny díly. Protože pak dopsat může být leckdy dost na obtíž. Tak snad Ti tahle malá rada něco dá a když mi zítra kolem druhé v práci vyjde prostor, třeba se na tu sérku i mrknu. ·.)


ze dne 05.07.2009, 16:17:36
Altro: Zdravím, děkuji za koment. Inu z toho jsem se už poučul, tedy snad jsi si všiml, že dlouho nic nevyšlo :) Altro

Matylda Kratinová	04.07.2009, 21:04:41

(K) Ahoj, moc se mi libi, jak stridas casovy roviny. Jednou poodhalis kousek tady, tu zase tam, clovek se pri cteni nenudi a premysli nad zapadanim jednotlivych kousku do sebe. Kdyz jeste trochu ohladis prechody mezi jednotivymi rovninami, ktere ted vyznivaji hodne nahle a drsne, hnedka se to zprehledni, urcite neni na skodu dat i nejake kraticke uvodni slovo predem, ctenar se hned lip zorintuje. Proste ty prechody... O gramatice asi vis svoje, takze rozebirani tohohle oboru se obloukem vyhnu. Mej se krasne, a hlavne, at Ti to dobre pise =-)


ze dne 04.07.2009, 21:35:18
Altro: Zdravím, děkuji za koment. Ano tak snad se to dopiluje :D Gramatice se snažím už nadbíhat častěji ale to ovoce pořád ještě zraje:) Altro

Meluzína	23.02.2009, 22:04:20

Přečetla jsem si oba díly a ten příběh se mi líbí, i když by to ještě určitě chtělo učesat (ale čert vem gramatiku, hlavně když je co říci - to nemyslím ironicky). Sama za sebe musím přiznat, že historii kolem templářů mám ráda - fascinuje mě třeba to, že se o nich říká, že k ovládání svých koní nepotřebovali uzdy ani sedla, svá zvířata řídili jen silou své autority a myšlenky.


ze dne 24.02.2009, 21:14:05
Altro: Děkuji za koment, snad pokračování ještě zvětší tvé nadšení :)

honzoch	11.02.2009, 18:30:57

Přečetl jsem oba díly a trochu se ztrácím. (jinak napsat poutavý úvod je problém, se kterým má řada lidí problémy-minimálně já sám:) Je to takové zmatečné, občas mi přijde, že zbytečně spěcháš, jako byses těšil na to, co má hned přijít a co chceš popisovat. Ale pokračování si určitě přečtu, máš dobrou fantazii, jen trochu lépe prolínat ty děje


ze dne 11.02.2009, 19:33:28
Altro: Děkuji za přečtení, známku atd... :) Asi máš tou zmatečností namysli ono přeskakování... Napřed se baví Charltessi s Duncanem a pak to přeskočí zpět do minulosti, tam je příběh a od toho se to odrazí zase zpět... Pokouším se prolínat více dějových scén dohormady, vím, nejde mi to ale proto to sem také píšu, abych četl názory a poučil se znich, snad víc, než se poučím z chyb(i/y apod :D) A pokud jsi měl namysli ten konec,ten mne opravdu mrzí, z toho jsem mohl vytáhnout daleko víc... Ale výhodou spisovatelů je, že mohou cokoliv ještě zakompletovat, dokud není papír zcela popsán :) Altro

sirraell	11.02.2009, 14:10:48

pribej je poutavy, jen trochu zmatene napsany. Zbytecne spechas, dej si nacas a snaz se dorucit dilko co nejlepsi kvality, precti si to po sobe nekolikrat nez to publikujes. Pokud ctenari maji problem si pamatovat, kde skoncil dil predesly, doporocuji male pripomenuti na zacatku ve stylu 'v minulem dile jste videli...' Spousta chyb je zbytecnych a da se jim vyvarovat, nejenze pak budou lepsi znamky, ale i lepsi dilo, ktere se bude lepe cist... Hodne zdaru, tesim se na dalsi dil.


ze dne 11.02.2009, 15:11:19
Altro: Inu musím znovu jen pokyvovat, souhlasit a vevnitř se pitvat :)... Děkuji za tyto další velice cenné rady, využiji jich a snad se tu příště znovu sejdeme s tvářemi plné úsměvů, a když né tady tak u jiného autora :D Altro

DaNdÝ	10.02.2009, 11:34:07

A to já se zas docela bavil, teda hlavně v druhý půlce. Že se ve formě a kompozici vobjevuje celkem řádka chyb, to zase jooo, sám sem si vzpomněl na nějaký svý začátky a na podobný chyby cco sem dělal a to asi i pozdjc než v patnácti. Třeb v tý kompozici na tý poušti, člověk čeká akci a přijde historie jednoho vojáka se zabíjením otců a prodávání velbloudů a všechno možný. Já neříkám že to nnení pro děj důležitý, ale takhle vyvalený to působí divně, lepší by to bylo v dialogu, nebo po kouskách, postupně vodhalovaný... Ten příběh a jeho zpracování s náhodně otevřenejma tajnejma dveřma, tím emailem od krista, rozhovorem dvou nepřátel při rvačce a nakonec hlasem zhůry kterej odpočítává čas mi připomněl děj nějakýho správnýho béčkovýho akčňáků. A to nic proti já sem jejich obdivovatel a ten nápad je opravdu správňáckej a i zábavnej. A vylazení formálních chyb je hlavně vo vypsání se a i nějaký tý zevrzbnějí kontrole po sobě. A k tomu ti tohle dílko může posloužit a tak sem zvědav na dalš část a měla by přijít v kratším časovým odstupu než tom ubylo s těma prvníma.


ze dne 10.02.2009, 22:08:40
Altro: Děkuju za přečtení :), jsem rád, že jsi si počkal ale jak sem již uváděl, tento úsek nebyl psaným srdcem ale časem... Jinak možná(či spíše určitě) jsem to troch víc pozastavil tím příběhem Ašrafa... Ale to bude tím, jak se snažím do tohoto příběhu zapracovat i fakta, způsob žití a společenské řády... snad to bude lepší a lepší. Jinak ty dveře se neotevřely náhodně ale ten kop je jakoby usměrnil :) i když zabereš klíčem, musíš někdy použít kliku :D Tak snad příště, v lepším zpracování, s méně chybmi a poutavějším dějem :) Altro

sirraell	09.02.2009, 17:23:08

přezdívaný jako tlama ďáblova - přezdívaný Tlama ďáblova Vypis chyb jsem vzdala, protoze bych musela prepsat snad cele dilo. Prvni dil nebyl perfektni, ale alespon trosku slibny. tento dil je s prominutim strasny. Pripada mi, ze to napsal 10-ti lety kluk, styl tu v podstate neni zadny, chyb nehorazne moc a pribeh je zmateny neuceleny. Napad je velmi dobry, zpracovani jej vsak kompletne znicilo. Skaces z jednoho tematu do druheho, pouzivas jen jednoduche vety. Casti kde by jsi se mel rozepsat maji jen par vet, kam spechas ??? Taky by pomohlo, kdyby jsi na zacatku kazdeho dilu uvedl ctenare do deje. Pokud uvazujes o psani jako o sve kariere, tak ti doporucuji se prihlasit na kurzy tvurciho psani a naucit se psat. Napad neni vsechno. Cteni tohoto dilu bulo utrpenim. Skoda.


ze dne 10.02.2009, 22:04:32
Altro: Děkuji za oznámkování a přečtení, abych se přiznal, tento text jsem psal ve srabu, neměl jsem nyní lehký týden ale řekl, jsem si, že to musí být proto to tak katastrofálně dopadlo... Snad se příště polepším, díky moc :) Altro